Věci jsou fajn, ale méně věcí je ještě víc fajn. V prostoru bez hromady zbytečností se mi lépe pohybuje, pracuje, spí, dýchá… a je mi celkově volněji, příjemněji. A samozřejmě se taky mnohem snáz udržuje pořádek, když už neztrácím čas přerovnáváním věcí, které jindy než při úklidu do ruky nevezmu.
Jak se rozhodnout, čeho se zbavit?
Není to žádný objev Ameriky, ale ta moje věta „Bude se mi to někdy hodit?“ NENÍ klíčem k tomu, přestat křečkovat zbytečnosti.
Ke změně mě inspirovala Marie Kondo se svou metodou KonMari v dneska už docela známé knize Zázračný úklid. Díky ní jsem se zkusila ptát jinak: Potřebuju to a používám to? (a/nebo) Dělá mi to radost / mám k tomu citový vztah?
Vytřídění věcí podle tohoto klíče konečně nebyl úklid za trest, ale proces, na konci kterého jsem se obklopila věcmi, které za to stojí.
Použít se dá na cokoli, co vlastníte. Pro mě byl přístup KonMari zásadní ve čtyřech kategoriích: oblečení, knihy, papíry a rozmanité drobnosti a věci s citovou hodnotou.
Úleva první: poslat dál nepřečtené knihy a staré časopisy
Pro knihomoly, mezi které patřím i já, je velmi bolestivé zbavovat se knížek. Knihovna je pro nás důležitým místem, které odráží naši povahu a to, co máme rádi. Ale stejně jako je očistné udělat si pořádek v šuplících s oblečením, je příjemné urovnat i knihy.
Při velkém úklidu jsem začala těmi, které si chci ponechat: knihy, které mi přináší radost a jejichž obsah mi utkvěl hluboko v srdci. Pak jsou tu ale knihy, které už číst nikdy nebudu ani mi nepřipadá zajímavé nechat si je jako artefakt. Ty jsem naopak s klidem poslala dál. Stejně tak ty, které jsem nikdy nepřečetla a už to asi ani neudělám, jsem postupně rozdala svým přátelům a známým.
Co s knihami, které v knihovničce nechcete?
Možností je spousta: vložit do veřejné knihobudky (bývá ve větších městech), prodat v online bazaru, nabídnout na sociálních sítích (často vídám třeba knihy výměnou za ovoce apod.), odnést do knihovničky v projektu Kniha do vlaku, odnést do kavárny, knihovny, antikvariátu, charitativního obchodu, čekárny u lékaře…
Zbavila jsem se většiny časopisů, protože – ruku na srdce – články, ke kterým jsem se před rokem nebo pěti chtěla vrátit, si stejně už nikdy nepřečtu. Spolu s nimi šly z domu také praktické knihy jako jsou průvodce, brožury, příručky a podobně, pokud se týkaly témat, která už neřeším. A o starých novinách ani nemluvím.
Úleva druhá: nepotřebuji ani další papíry jako staré účty, návody…
Schválně se podívejte do své sbírky účtenek, pokud tedy nejste ten opačný extrém, co je vyhazuje hned: taky máte pět let staré papírky, na kterých už ani nic nepřečtete? Účtenky se až na výjimky vyplatí skladovat maximálně dva roky. Kdybych je měla ve firemním účetnictví, skladovat je musím pět let.
Tip: Propříště je mám roztříděné v obálkách podle let, takže se nemusím ničím prohrabovat a rovnou budu vědět, čeho se můžu klidně zbavit.
Samostatnou kapitolou jsou také kancelářské potřeby. Vyhodila jsem spoustu nepíšících propisek a zjistila, že jsem v průběhu let nashromáždila i větší než nezbytné množství pravítek (některá jsem měla ještě ze školy), nefunkčních sešívaček, fixů a pastelek.
Podobně jsem naložila i s tím, co je v dnešní době internetové zbytečné mít na papíře: návody na elektroniku a bankovní výpisy (ty jsem vyhodila pro jistotu rozstříhané). Obojí můžu kdykoli znovu najít online nebo si stáhnout v bankovnictví. V koši skončily taky všechny staré pozvánky, letáky, vzkazy a podobně. Zbavila jsem se i těch vystřižených receptů, ke kterým jsem se za ty roky ani jednou nevrátila.
Na recepty můžete využít mobilní aplikaci. Můžete si je třídit třeba v Evernote nebo jiném programu na poznámky, případně si stáhnout specializovanou aplikaci Moje recepty (My CookBook), kterou jsem si oblíbila hlavně proto, že mám recepty v ní na dosah ruky jak na notebooku, tak i tabletu a mobilu. Navíc si s její pomocí můžete stáhnout většinu receptů z internetu, aniž je musíte složitě přepisovat.
2× pozor při třídění papírů
- Při probírání písemností jsem si dávala dobrý pozor jen na to, abych se omylem nezbavila důležitých osobních dokladů, smluv a podobně.
- Až půjdete s tříděným odpadem, noviny i návody patří do papíru. Ale třeba účtenky jsou obvykle vytištěné na teplocitlivém papíře, který zrecyklovat nelze. Podobně je to s vizitkami – pokud mají např. speciální povrchovou úpravu, jen by přidávaly práci na třídicí lince.
Úleva třetí: přiznat si „Mohlo by se hodit. Ale už dva roky se nehodilo“
Zeptala jsem se tří kamarádek, které z věcí v této kategorii považují za nejotravnější a rády se jich zbavují. Byla jsem překvapená, kolik toho je. Patří sem: rozmanité drobné (a často roztomilé) dárky jako figurky, hrníčky, sošky, dál třeba sklenice a kelímky od jogurtů, zavařovací nádoby a lahvičky, prošlá nebo nespotřebovaná kosmetika, obalový materiál (krabice, balicí papíry, bublinkové fólie), igelitové tašky, neúplné sady skleniček a příborů. Je úsměvné, že dvě z mých kamarádek, které mají děti, se shodly na tom, že neskladují už ani liché ponožky.
Pokud k takovým věcem mám pouto (fotografie, dopisy z dětství, různé vzpomínkové předměty a pro mě speciálně i moje kreativní výtvory), samozřejmě zůstanou. Když jsem vyhodila ty nepotřebné, pro ty z kategorie „dělá mi to radost“ mám víc místa a už nepůsobí jako nepořádek.
Jestliže jsou nesourodé a chci si je spíš jenom nechat než vystavit, vejdou se do několika málo hezkých krabiček.
Úleva čtvrtá: vyhodit kostlivce ze skříně. Doslova
Když otevřu skříň, nekoukají na mě (konečně!) připomínky časů, kdy jsem měla 55 kilo, a kousky, které už se mi přestaly líbit, nezakrývají to, co chci nosit dnes.
O třídění oblečení už toho bylo napsáno spoustu. Pro inspiraci se mrkněte na:
- Jarní očista šatníku
- 5 způsobů, jak se efektivně zbavit nenošeného oblečení
- Trendy jako na kolotoči: Jak vychytat, ať co chvíli nekupujete totéž?
- 5 rad, jak utrácet za oblečení méně, ale stále mít v šatníku něco nového
Můj tip: k přehlednému uložení veškerého mého oblečení mi skvěle slouží úložné boxy a na uskladnění sezonního oblečení používám praktické vakuové pytle.
