Jak se připravit na porod? Základ je odbourat strach

Autorka sbírá porodní příběhy na JakSeRodi.cz.

Porod. Téma, na které nevyhnutelně přijde řada ve chvíli, kdy se potkají aspoň dvě matky, z toho jedna těhotná nebo s čerstvým miminkem. Na porod má každý (snad kromě poprvé těhotných žen) svůj hlasitý názor. Ale když se s rostoucím břichem tiše zeptáte, co teda konkrétně radí – odpověď je většinou ve stylu „To zvládneš“, nebo „Na to brzo zapomeneš“. A to nejsou úplně užitečné rady.

Mě osobně už za pár týdnu čeká druhé kolo a popravdě, i když už za sebou jeden porod mám, přistupuju k celé problematice s maximálním respektem a pokorou. Které informace a rady mi pomohly minule, o co se opírám tentokrát a co rozhodně doporučuju každé nastávající mámě?

Následující článek je můj OSOBNÍ náhled na porod, strach z něj a jak jej odbourat. Budu moc ráda za sdílení vašich zkušeností, jak jste se strachu zbavila vy (jen žádné děsivé historky, prosím :-)).

Co je to vlastně ten porod

Čistě terminologicky vzato je porod proces, při kterém přichází na svět plod starší 24 týdnů, počítáno od poslední menstruace. Může být samovolný nebo indukovaný (vyvolávaný), vaginální i operativní. Může to být záležitost minut i dní.

Už z toho výčtu asi odtušíte, že se nejedná o žádný jednoznačně daný proces typu operace slepého střeva nebo sádrování zlomené kosti. Každý porod je jiný. Tak jako je jiná každá žena, tak jako je jiné každé dítě – a tak jako se liší každé okolnosti, kdy k porodu dochází. Stačí se zeptat kterékoli mámy tří a více dětí. Nikdy nevstoupíš do stejné řeky.

Bohužel, proměnlivost okolností spolu s dřívější smrtelnou rizikovostí celého procesu (která v nás podvědomě pořád zůstává), nezapadají do moderní doby. Jsme zvyklí vědět a mít věci pod kontrolou. Spoléháme se na vědu, statistiku, měření a vážení, jsme zvyklí na to, že recepty a postupy fungují univerzálně. Tak nějak čekáme, že když splníme všechny podmínky, dostaví se žádoucí výsledek. A ono to tak docela neplatí. Víme sice, jaké hormony jsou odpovědné za kterou fázi, čím porod zpomalit a čím ho vyvolat, máme přístroje, které sledují životní funkce, statistické modely, které na základě vložených dat předem upozorní na rizika. Máme nástroje, léky, postupy, specializace. A přitom všem si vlastně nejsme tak docela jisti třeba tím, jak moc se na spontánním vaginálním porodu podílí samo dítě.

Strach je největší nepřítel

Jedna z věcí, kterou o porodech víme jistě, je, které hormony ho nejvýznamněji ovlivňují. Zatímco oxytocin, hormon lásky, porod spouští, adrenalin, hormon strachu a stresu, jej zpomaluje, až zastavuje. V praxi to znamená, že „vyvolávací sex“ může docela dobře zafungovat. A že pokud vytáhnete svou rodící kočku z boudičky a budete na ni křičet, koťat se dočkáte až za dalších pár hodin (pokud to zvíře vůbec přežije).

Strach zkrátka k porodu NEpatří a je to i logické. Hormony procházejí přes placentu a pupečník i k miminku – a jen skutečný blázen by se chtěl narodit do situace bezprostředního ohrožení života.

Naštěstí máte před sebou celé měsíce těhotenství na to, se se svými strachy setkat a dát jim poslední sbohem.

Jak na to?

Nepřidělávejte si zbytečně starosti

Nevíte, co vás během porodu čeká? Přečtěte si příslušné publikace a na případné detaily se doptejte odborníka. Učebnice biologie pro střední školy nebo odpovídající kapitola v historické knize Naše dítě (z roku 1964) jsou technicky vzato dostačující. Hlavně nečtěte maminkovská fóra, které se jen hemží děsivými historkami.

Cítíte všeobecnou úzkost? Zkuste ji neživit: poproste okolí, ať vás neobtěžuje děsivými zprávami „o konci světa“. U mě to například znamená ignorovat cokoli související s politikou, válkami nebo klimatickou krizí. A raději ani neotvírejte periodika a weby, které si libují v popisu různých lidských tragédií.

Podělte se o svůj strach

Bojíte se? Řekněte to. Partnerovi. Rodičům. Porodní asistentce. Dule. Gynekologovi. Dětné kamarádce, těhotné známé. Psychoterapeutovi. Koučce. Podělte se o své obavy. Možná zjistíte, že tento konkrétní strach není váš. Že se porodu bojíte proto, že váš sourozenec přišel na svět s velkými komplikacemi. Možná zjistíte, že problém je jenom nedostatek informací. Možná přijdete na to, že potřebujete změnit něco ve svém životě, třeba přestěhovat se do většího bytu. Zkrátka – mluvte o svých obavách tak dlouho, až se stanou maličkými a bezzubými – a nebo se pokuste přijít na to, jak všechny zádrhely vyřešit ještě dříve, než se razantně zakulatíte.

Vyberte si, na koho hodíte odpovědnost

Z rozhovorů i psaných příběhů ostatních „sourodiček“ si odnáším jedno: v pohodě a klidu rodí ty ženy, které mají „na koho hodit odpovědnost“. Je jedno, jestli to ponecháte osudu, svému tělu, miminku, Bohu, porodní asistentce nebo lékařům. Vyberte si team, který za vás bude kopat a co vám těhotenský čas dovolí, budujte si k němu co nejsilnější vztah. Takový, abyste, až to přijde, mohla s klidem zavřít oči a starosti o to co, jak a kdy odložit spolu s kalhotkami. A cítit se v bezpečí a dobrých rukách.

Těšte se

Přebijte negativní emoce pozitivními. Vymyslete si, čím se za porod (a šestinedělí) odměníte. Zaměstnejte svou hlavu hezkými věcmi. Chystejte mini oblečky. Upleťte miminku dečku, vyrobte mu kolotoč nad postýlku. Vycizelujte obsah porodní tašky do posledního designového detailu. Já jsem si vyšívala „porodní župan“, pletla miminku overal na cestu domů a poslední dva měsíce před prvním porodem sháněla vhodné bílé krajkové šaty, ve kterých bych mohla rodit. Klidně se smějte. Pomohlo mi to těšit se a překonat obavy z neznáma. A to je hlavní. :-)

Co doopravdy potřebujete do výbavičky?

Pamatuju si všechny ty komentáře: „A máš už tohle? A tamto?“ a z druhé strany: „To vůbec nevyužiješ!“ Pro všechny nové maminky jsem dala dohromady seznam toho, co pro první týdny stačí.

Přečíst

Jít k porodu bez předchozích obav považuju za naprostý základ. Psychika dělá, zvláště u vaginálního porodu, opravdu hodně. A věřte mi, hodně strachů umí přijít až během samotného porodu, tak je lepší mít vyřešené aspoň ty, které byste si jinak k porodu přinesla.

Tady je seznam častých obav a jejich „řešení“.

Bojím se…

…že to bude hrozně bolet

Předně je otázka, co považujete za bolest. První doba porodní, to jsou stahy za účelem otevření porodních cest. Osobně bych je přirovnala k mnohanásobku menstruačních křečí. Velmi nepříjemné. Intenzivní. To ano. Na druhou stranu, u spontánního porodu vás tělo brzo začne zásobovat dávkami hormonů, které bolest tlumí. Dokonce u toho možná, jako já, usnete. (Je to fakt dobrá droga.)

Kromě hormonů vám z nechemických prostředků může pomoct klidné dýchání, křik, chození po místnosti, sprcha… nebo cokoli jiného. Jde jenom o to si to sama sobě dovolit a nechat okolí, ať si své rozpaky řeší samo se sebou.

V porodnici vám z medikací mohou nabídnout rajský plyn (záchvaty smíchu a všechno vypadá jako legrace), případně epidurální anestezii, nebo opiáty. Má to však několik drobných háčků. Chemické prostředky mohou otevírání zpomalit, nebo jinak porodní proces zkomplikovat. Proto je porodníci zpravidla aplikují pouze během otvírací fáze porodu a snaží se, aby jejich působení nezasahovalo do druhé doby porodní. Pouze rajský plyn lze použít i během druhé doby porodní, tedy samotného tlačení.

…že mi provedou nástřih hráze, budu mít poporodní zranění a následné problémy se sexem

Rutinní nástřih hráze u prvorodiček je dříve hojně rozšířená praktika, která medicínskému personálu usnadňuje práci. Tlak na tkáň je obrovský a z hlediska porodníka může být praktičtější otvor zvětšit a pak zašít rovný šev, než ošetřovat v průběhu a pak hledat jednotlivé trhlinky.

Já sama jsem se epiziotomie šíleně bála, protože jsem byla varována, že vede ke ztrátě schopnosti orgasmu. (Je to hoax.) Každopádně jsem si za tím účelem našla porodnici, která tento zákrok nedělá rutinně, a s porodnicí kompatibilní porodní asistentku, které jsem sdělila, že si nástřih nepřeji za žádných okolností. Pro jistotu jsem to napsala i do porodního plánu. Epiziotomie mě tedy minula, nicméně bez zranění to nebylo.

Pokud se chcete vyhnout i přirozeně vzniklým trhlinám, doporučuje se před porodem pití maliníkového čaje (ne dříve než šest týdnů před termínem, ale poraďte se případně s gynekologem či porodníkem), pravidelná masáž hráze, případně trénink s Aniballem, což je něco jako nafukovací míček, který zkoušíte vytlačit. Během porodu pak asistentka může hráz nahřívat a chránit. Vy sama můžete zvolit přirozené pomalé tempo s minimálním tlačením jen na vlně kontrakce – prostě to nervat. Nicméně pokud se vaše dítě rozhodne rodit s rukou před obličejem, je to asi všechno jedno.

…že udělám ostudu, znečistím jim to tam, budu mimo sebe a budu se stydět

Stydíte se být zcela bezbranná a totálně odhalená před svým mužem? V tom případě ho k porodu netahejte nebo mu důsledně přikažte, aby vám stál „u hlavy“. Personál porodnice pak neřešte vůbec.

Co se znečištění týče, porodní sály jsou vymyšlené tak, aby bylo všechno omyvatelné, a personál je připraven a zvyklý na všechno. Může se stát, že jste stejně jako já citlivá na oxytocin a neudržíte v žaludku ani doušek. Plodová voda si klidně odteče až během tlačení. Dokonce nemusíte ani podstoupit klystýr – i na to jsou porodní asistentky připraveny a popravdě, o „drobné nehodě“ vám ani neřeknou, že se stala.

Stejně tak jsou v porodnicích zvyklí na křik, hekání, pláč i řev. Pokud jste citlivá a víte, že vás potřeba sebekontroly může omezit, za sebe doporučuji: vezměte si k porodu „mluvčího a ochránce“: dulu, porodní asistentku, partnera. A porodní plán.

Co byste také měla vědět: v některých porodnicích chodí k porodům studenti na „náhledy“. Pokud je vám ta představa nepříjemná, odmítněte to, máte na to právo.

Co s sebou do porodnice?

Balzám na rty, hroznový cukr a špunty do uší! :-) A co dále? Tady je můj vyzkoušený seznam.

Přečíst

…že budu jen „kus masa“, pasivní pacientka, že mi udělají něco, co si nebudu přát

Já sama jsem prý byla narozena tak, že mojí mamince lékař oběma rukama „skočil na břicho“. Takže i tahle obava byla moje téma. Co s tím?

Předně, můžete si vybrat, s kým budete rodit. V mnoha, i když ne všech, českých porodnicích je možné přijít s vlastní porodní asistentkou nebo se domluvit s některou z těch, která zde přímo pracuje (v obou případech je to placená služba). Výhodou je, že se znáte a na postupech se domluvíte předem. Pokud bude porod bez komplikací, může tato PA porod vést téměř až do konce. To si ale určitě ověřte předem – pro tento případ musí mít asistentka s nemocnicí uzavřenou smlouvu.

Dále si můžete pečlivě vybrat porodnici tak, aby obávané zákroky nedělala, a ujistit se, že nejsou jako povinné uvedeny v „obchodních podmínkách“. Můžete si připravit porodní plán nebo seznam porodních přání a ten předat při nástupu. Jen pozor, oba jsou to pro porodnici nezávazné dokumenty a když půjde do tuhého, udělají to, co je potřeba pro záchranu života vás a miminka.

…že psychicky nezvládnu hospitalizaci na oddělení šestinedělí

Vítejte v klubu. Naštěstí existuje možnost ambulantního porodu. A když jste vy i dítě v pořádku a máte vše připraveno, pak můžete klidně zdrhnout přímo ze sálu hned po porodu. Doporučuji podepsat negativní reverz, nicméně nezapomeňte, že to není vaše povinnost.

Co znamená „mít vše připraveno“? Péči porodní asistentky nebo duly, pediatra a samozřejmě vašich nejbližších o vás a o dítě. Je důležité vědět, kde a jak proběhnou následná vyšetření vás i dítěte. Co a jak poradí určitě před porodem, porodní asistentka, dula, někdy i pediatr a gynekolog.

…že mi porod budou vyvolávat

Průměrné donošené miminko se narodí přesně 280 dní po začátku poslední menstruace. Ehm. Coby statistik dodávám, že průměrná délka těhotenství nerovná se nejčastější. Nicméně západní medicína je postavena na datech, a tak očekává, že své dítko porodíte mezi týdny (dny) 38+0 a 42+0.

K tomu je fajn dodat, že poslední měsíc těhotenství miminko v břiše především nabírá podkožní tuk. A čím větší dítě, tím větší riziko, že to nepůjde tak snadno, že se porod zkomplikuje… no, a tomu se chtějí lékaři vyhnout. Je proto běžné, že se ženám s těhotenskou cukrovkou (větší pravděpodobnost většího dítěte) porody vyvolávají dříve než těm nerizikovým. Porodnici od porodnice se však pravidla liší a vřele doporučuju si zjistit, jak to je v té vaší.

Jak už jsem ale psala výše, termín je otázka průměru a o realitě nic nevypovídá. Zvláště pokud jste otěhotněla ihned po vysazení antikoncepce nebo je váš cyklus delší než 30 dní, je „termínové kolečko“ nepřesný nástroj. Relevantní mohou být i informace o tom, jak rodily vaše nejbližší ženské příbuzné – matka a sestry. V některých rodech se rodí dříve, jinde zase výrazně později. Pokud jste ten druhý případ, řekněte to svému gynekologovi. Jen on může zkontrolovat stáří a velikost plodu pomocí ultrazvuku, ideálně během I. velkého ultrazvukového screeningu, a termín případně posunout – zvláště pokud se ve vaší ani partnerově rodině žádní obři nerodí.

A nakonec, a to už je pro někoho na hranici „ezo“, se můžete zkusit se svým miminkem domluvit. Z výzkumů víme, že na spuštění spontánního porodu má větší podíl dítě než matka. Takže pokud tomu věříte, můžete drobka zkusit ukecat, aby k vám přišel raději dříve než později.

Mimochodem, existují různé nezaručené vyvolávací techniky. Někdo zkouší sex, jiný myje okna, další chodí po schodech nebo pije bylinky. Gynekologové se pak porod snaží přivolat tzv. Hamiltonovým hmatem. Hormonální tableta v porodnici je až to poslední řešení.

Jaké je šestinedělí?

Pro každého jiné. Přečtěte si zkušenosti Kačí z blogu Smooth&Cooking.

Přečíst

…že bude miminko ve špatné poloze

Někdo říká, že funguje „ukecávání“ (ideálně otcem, dítě se prý otočí, když „jde“ za hlasem svého otce), někdo to zkouší se světlem světlem, jiný věří tomu, že se dítko dokáže přetočit ještě cestou do porodnice (jsou i případy, kdy se miminko dokázalo otočit i u porodu). Nejčastěji zaberou cviky, poradit opět mohou porodní asistentky, duly, nebo fyzioterapeuti. U někoho ale nezaberou ani cviky, ani vnější otáčení v porodnici. Osobně proto doporučuju neupínat se na vaginální porod. Pokud se miminko ani přes snahu neotočilo hlavou dolů, není to vaše selhání.

Ta „jediná dokonale ideální“ poloha miminka (s rukama podél těla, obličejem směrem k páteři matky) je vzhledem k množství možností natočení a „zapomenutí“ končetin a umístění pupečníku vlastně dost vzácný stav. Pokud vás to ale uklidní – protože o uklidnění se bavíme celou dobu: zkušený vyškolený personál, kterému důvěřujeme, má k dispozici hmaty a chmaty, nástroje, přístroje… zkrátka, právě proto obvykle nerodíme samy a bez pomoci. Takže nakonec ani vaginální porod miminka koncem pánevním (nožičky napřed) tak není nemožný.

…že to nezvládnu

Současná medicína je skvělá v tom, že porod zvládne skutečně kdokoli. Maminky po transplantacích, velké i malé, silné i slabé. Dokonce i ženy po mozkové smrti. Pokud o sobě pochybujete, hledejte ty, kteří vás podpoří, a svěřte se do rukou odborníků, které si vyberete a důvěřujete jim.

…že se něco zlého stane

Nestane. Máme jednu z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě. Špičkové nemocnice, monitoring, lékaře, odborníky, inkubátory… Takže nestane. A zakažte si o tom číst.

A pokud by se snad něco nepovedlo dokonale, vy to stejně neovlivníte. Může za to ta vyšší síla, kterou jste si zvolily ještě v těhotenství. Tečka.

…že to bude jinak, než si představuju

Tak na to vemte jed. K porodu je fajn jít nejen beze strachu, ale i bez jakýchkoli očekávání. Kurzy, jóga ani meditace vám nezajistí, že se miminko otočí do ideální polohy, že všechno bude dokonalé a přesně podle plánu. Na druhou stranu, i na to se dá připravit. Ale o tom v příštím dílu.

Všechno pro nejmenší vyberete na Tchibo.cz

Pokud právě vybíráte výbavičku pro miminko, vybavujete pokojíček nebo si chcete udělat radost něčím hezkým na sebe (i s těhotným bříškem), nakoukěte do nabídky na Tchibo.cz, určitě vás potěšíme!

Do e-shopu