Právě čtete

Pořádek potřebujeme nejen na poličce, ale i v hlavě. Mě k tomu dovedla jóga

4194  
Sdílet: 

Pořádek potřebujeme nejen na poličce, ale i v hlavě. Mě k tomu dovedla jóga

S jógou se poprvé seznámila na vysoké škole. Byl to nejjednodušší způsob, jak splnit povinný tělocvik. Krom toho, že jí začala pomáhat tělesně, zjistila Michaela Dombrovská, že se jí díky jógovému pohledu na svět i lépe a spokojeněji žije. Víc a víc pak tíhla i k minimalismu a pozitivní psychologii. O tom všem – a pro radost – píše knihy.

24. 8. 2019 9 min. čtení Kristýna Kašpárková
Pořádek potřebujeme nejen na poličce, ale i v hlavě. Mě k tomu dovedla jóga

Vydala jste knihu o pořádku, doma i v hlavě. Takže první otázka se nabízí: Jste bordelářka, nebo perfekcionistka?

Spíše než že by mě bavilo uklízení, tíhnu k minimalismu. Uklízení mě nebaví, ale pořádek ano. Čím méně věcí, které potřebuji a kterými se obklopuji, tím méně uklízení. Má to samozřejmě limity. Doma s námi bydlí dva psi a jedna kočka, takže třeba zvířecích chlupů máme všude až nad hlavu. Ani jinak rodině pořádek nijak zvlášť nenutím, pouze potřebuji mít nějaký vlastní prostor, který si srovnám po svém. Snažím se snad jen inspirovat dobrým příkladem, třeba pokud jde o omezování zbytečného odpadu nebo etickým přístupem ke konzumaci masa.

Věřím také, že mít srovnané záležitosti obecně vede k přehledu a nadhledu.

Jaká byla vlastně vaše cesta k tomu, že píšete knihy o vztahu k vlastní spokojenosti, o józe, pořádku v duši?

S jógou jsem se poprvé setkala na vysoké škole, byl to nejjednodušší způsob, jak splnit povinný tělocvik. Nebyla to vyloženě láska na první vyzkoušení, ale postupně jsem zjišťovala, že mi pomáhá, léčí mě, jsem díky ní pružná a vyrovnaná. Od cvičení cesta přirozeně postupně vedla k objevování jógové filozofie, jógového přístupu k životu, pak k minimalismu a pozitivní psychologii.

Ovlivnil mě určitě i to, že jsem nějaký čas prožila ve Švédsku, tamější péče o přírodu, přístup k životu i úsporný design, a Řecku, kde čas plyne trochu jiným tempem. Lektorský jógový certifikát jsem si udělala přibližně před deseti lety, tedy zhruba ve stejné době, kdy jsem sebrala odvahu publikovat první texty na blogu. Nejspíš to všechno spolu nějak souvisí, mé texty jsou jógou prodchnuté. Pár let poté si blogu všimlo nakladatelství a když přišla nabídka na publikování knihy, byla jsem připravená a nezaváhala jsem.

Michaela Dombrovská | Foto: Tchibo Blog

Vaše první kniha, Pravidla pozitivního sobectví, vyšla před pěti lety. Proč zrovna tohle téma?

Pravidla pozitivního sobectví vychází z úplně prvního blogu, který jsem kdy publikovala. Dodnes mám pocit, že tenhle text prostě musel ven, jakoby jen prošel skrze mě. Jak k tomu došlo, jsem přibližně před rokem dokonce popsala přímo pro Tchibo Blog. Sama se k nim občas vracím, připomínám si jednotlivá pravidla, snažím se jimi řídit. Někdy mi to jde lépe, někdy hůře. Spíše než o pravidla jde o doporučení v deseti životních oblastech, kterými je dobré se zabývat a upravit si je podle svého. Název je provokativní záměrně, aby upozornil na to, že není dobré na sebe zapomínat, ale rozhodně nenabádá k sobectví jako takovému.

O zdravém sobectví mluví Jeho Svatost Dalajlama, je v samotných základech našich kulturních kořenů (miluj bližního svého jako sebe samého), psal o něm třeba psycholog Erich Fromm, se sarkasmem sobě vlastním ho doporučoval Oscar Wilde a dnes se s ním v článcích i diskuzích setkáváme jako se sebeláskou. Zatímco skutečné sobectví znamená žít svůj život na úkor ostatních, pozitivní sobectví znamená péči o sebe samé s okolím v souladu. Podobně jako v letadle musíte v případě potíží nasadit kyslíkovou masku nejprve sobě a teprve potom pomáhat ostatním, tak i svým blízkým a celému světu budete prospěšnější v dobré kondici, pohodě a vyrovnaná.

Michaela Dombrovská | Foto: Tchibo Blog

Jedním z bodů vašich „sobeckých“ pravidel je i to, že člověk nemůže věnovat pozornost všem katastrofám, které se na světě dějí, že má proto filtrovat negativní zprávy. Nestane se z něj ale pak ignorant? Ano, narážím teď na klimatickou krizi a to, že nečinnost je její největší problém.

Filtrovat neznamená ignorovat. Budete-li sledovat všechny špatné zprávy, budete snadno zahlcená a paralyzovaná. A budete také brouzdat jen po povrchu, bez skutečného porozumění. Dobré je mít všeobecný přehled a pak si navíc vybrat téma, které je vám blízké, které poznáte více do hloubky a – především – na které máte dost sil. Děje se mnoho špatného, ale jsou tu i dobré zprávy.

Pokud se třeba zajímám o to, jak naše společnost zachází se zvířaty (což jednou naši potomci budou, jak doufám, považovat za vyloženě barbarské a zaostalé), snažím se proniknout pod povrch, porozumět také vlastním možnostem a všímat si i dobrých příkladů. I když nejsem dokonale důsledná, mnohem více zvažuji důsledky každého svého rozhodnutí právě v této oblasti. Podílím se na problému i tím, jaké si třeba objednám jídlo v restauraci nebo jaké potraviny kupujeme domů. Nezvládnu například řešit klimatickou krizi, to zase nechávám na jiných, ale i tím, jak se chovám právě ohledně spotřeby masa, paradoxně pomáhám řešit i ji. Jde prostě o to, chovat se zodpovědně, zvažovat důsledky svých činů. Pokud nechcete nebo nezvládnete řešit problémy celého světa nebo státu, začněte třeba hezkým přístupem ke svému nejbližšímu okolí, ke svým sousedům. I malé krůčky se při řešení velkých potíží nakonec sčítají.

Pořádek ve vlastní hlavě, tedy mysli a duši, je podstatný základ, ale musí stát také na zdravém těle, zdravých vztazích s blízkými lidmi i zdravém vztahu k širšímu okolí.

Po pozitivním sobectví jste napsala knihu o pořádku nejen v hlavě…

Pořádek nejen v hlavě na Pravidla pozitivního sobectví vlastně volně navazuje. Je to minimalismus v praxi. Sesbírala jsem a vyzkoušela nejrůznější doporučení a tipy, jak si uklidit a srovnat nejen prostor okolo sebe, ale také své vztahy, tělo a hlavně mysl. Je to výchozí bod, který může někomu pomoci začít, i kdyby třeba jen zjistil, co vše se dá uklízet, a že takový úklid neznamená ani tak vymetání prachu, ale především přístup k životu. Za důležité považuji upozornit, že nikdy nikomu přímo neradím, to mi ani nepřísluší. Dělím se o zkušenosti, zážitky a odkazuji na další zdroje informací. Inspirace jógou je tu samozřejmě patrná na každé stránce. Pokud bych měla uvést konkrétní příklady, tak to jsou třeba doporučení každý den aspoň chvíli meditovat, věnovat se pravidelně nějakému sportu, dostatečně spát i odpočívat, chovat se v rámci možností ohleduplně, udržovat si nadhled a za každých okolností jednat s respektem.

Foto: Tchibo Blog

A co vše se tedy podle vás dá uklízet? Duše, tělo, dům, vztahy? A co je nejdůležitější? Kdyby měl člověk něčím začít nebo měl málo času, jak si vybrat to nejpodstatnější?

Pořádek ve vlastní hlavě, tedy mysli a duši, je podstatný základ, ale musí stát také na zdravém těle, zdravých vztazích s blízkými lidmi i zdravém vztahu k širšímu okolí, protože vše souvisí se vším. To nejpodstatnější je opravdu začít u sebe. Na chvíli se zastavit a přemýšlet, co vlastně chcete a potřebujete „uklízet“ a proč, odkud ta potřeba pramení a co by z ní mělo vzejít. Postupovat s rozvahou. I tehdy, pokud si přejete změnit něco okolo sebe, ve svém okolí, je nutné začít u sebe a prozkoumat vlastní pohnutky. Někdy totiž opravdu stačí jen změna úhlu pohledu a události se dají do pohybu.

Nepořádek každý vnímáme jinak, ale jeho důsledkem je vždycky nepohoda

Je nepořádnost a neorganizovanost vlastně vždycky negativní věc? Není to dusivé pro někoho, komu to není vlastní?

Chaos špatně být nemusí, pokud je součástí nějakého procesu nebo toho, co máte ráda, ale nepořádek překáží a omezuje. Jen ho prostě každý vnímáme jinak. To, co je nepořádek pro vás, pro někoho jiného být nemusí, a naopak. Důsledkem nepořádku, ať už obrazně nebo doslova, je nepohoda. A ta se pak odráží ve všem, co děláte, v každém rozhodnutí, v každém činu i plánu. Omezuje vás. Každý by si měl najít sám, co mu vyhovuje, a ani pořádek nebude každý vnímat stejně. Kreativní chaos může být doslova v pořádku úplně stejně jako psí a kočičí chlupy, když je součástí toho, co milujete. Ani kolem malých dětí nebudete mít pořád naklizeno a je to úplně v pohodě.

Nepořádek začíná tam, kde se vy sama cítíte nepohodlně, kdy vnímáte nelad nebo napětí. Kdy vám prostě daný stav věcí nebo záležitostí z nějakého důvodu nevyhovuje. To je impuls s tím něco dělat.

Čtěte také: Uklizeno? To pro každého znamená něco úplně jiného, říká majitelka úklidové agentury

Ale ne vždy je člověk stoprocentně pánem všeho ve svém životě. Co když se třeba v domácnosti potkají ty dva odlišné typy lidí, pořádkumilovný a chaotický? To určitě hodně párů zná, co s tím?

To, co popisujete, máme přímo doma, takže se učím toleranci za pochodu. Doporučila bych asi především nikoho do uklízení, ať už doslovného nebo v přeneseném smyslu, nenutit. Ani druhému člověku nic neorganizovat a hlavně nevyhazovat. Spíše se pokusit domluvit na tom, že určitý prostor bude jen jeho, určitý zase jen váš, který si srovnáte po svém, a pak ten společný, kde se pokusíte o kompromis. Na velikosti takového prostoru nezáleží, může to být vlastní pokoj (třeba pracovna), ale taky jen stůl v rohu místnosti. S tím, že nebude vždy vše po vašem, je dobré se umět také smířit a přijmout to s grácií.

Moje babička mívala takzvaný parádní pokoj. Místnost s křeslem a vitrínami, kde bylo vše naleštěné, bez prachu, dovnitř se smělo jen bez bačkor – anebo nejlépe vůbec. Je to běžné, znáte to taky? A co to podle vás značí, je to nějaké „místo, kde je všechno v pořádku“? Kam se člověk, který má k pořádku výrazně silný vztah, chodí uklidňovat?

Možná to byl právě ten prostor, který potřebovala vaše babička upravit po svém. Pokud to zbytek rodiny respektoval a podporoval, určitě ji to uklidňovalo. Říká se, třeba ve feng-šuej, že byt nebo dům je odrazem duše. Vnější okolnosti můžeme ovlivnit jen do určité míry, takže mít srovnaný vlastní prostor dává mimo jiné pocit určité kontroly nad situací nebo životem. Možná také znáte ten pocit, že když už člověk neví kudy kam, pomůže si doma pořádně uklidit, vymést rohy, vyvětrat a podobně. Je to dobrý začátek. Jen by to nemělo skončit pouze u toho, ale pokračovat až k podstatě a příčinám potíží, k jádru pudla. Některé knihy vás naučí, jak si třeba uklidit skříně, a je to dobrá inspirace. Ale je to vždy jen začátek.

Michaela Dombrovská | Foto: Tchibo Blog

Co chystáte teď? Bude nová kniha na další nové téma?

Knih už je na světě celkem šest a brzy vyjde sedmá. Je to i tím, že stále kombinuji svou profesi a psaní ve volném čase, takže dvě z nich jsou odborné. Jinak kromě Pravidel pozitivního sobectví a Pořádku nejen v hlavě vyšel také Kreativní diář (jehož spoluautorkou je Blanka Novotná) o plánování času a splněných přáních a Jógový zápisník. Zvláště Jógový zápisník mi udělal velkou radost, je pojatý jako jógové meditační korálky. Jde o 108 nejdůležitějších pojmů z jógy a ajurvédy, jednoduše podaných, doplněných otázkami k zamyšlení a volným prostorem pro vlastní poznámky. Bylo opravdu hodně nesnadné tyto základní pojmy vybrat a hlavně srozumitelně, stručně a přitom stále fakticky správně vysvětlit. Ráda si jej i po čase pročítám. A kniha, kterou se spoluautorkou Lucií Van Koten právě dokončujeme, snad potěší každou ženu, které záleží na životním prostředí i vlastním zdraví a přitom o sebe ráda pečuje a chce se líbit. Mezitím už vzniká další text, se kterým mi pomáhá Zuzana Šidlichovská.

Na spolupráci s úžasnými a inspirativními ženami mám i jinak velké štěstí a jsem za to opravdu vděčná. Na ženské sítě, komunity a přátelství nedám dopustit, mají – tedy my ženy společně máme – velkou sílu.

Michaela Dombrovská


Michaela Dombrovská (42) pochází ze Slezska. Vystudovala ekonomii, veřejnou politiku a informační vědu. Řadu let se zabývala analýzami a tvorbou politik, například národní strategie finanční gramotnosti, díky které se do vyučovacích osnov ve školách dostalo mezi jinými třeba téma rodinného rozpočtu. Psaní blogů, článků a knih je jejím koníčkem, skrze který se snaží přibližovat složitá témata jednoduše, poutavým a srozumitelným způsobem. Vyučuje na univerzitě, věnuje se výzkumu v sociálních vědách a je editorkou odborného časopisu. Ve volném čase praktikuje jógu a píše knihy.

Čtěte také

Nejtěžší je připustit si smrtelnost blízkých
Nejtěžší je připustit si smrtelnost blíz…76402
Zdravotní klaunka: Dítě se chce smát, i když je hodně nemocné
Zdravotní klaunka: Dítě se chce smát, i …3101
Až polovina lidí s depresemi se neléčí. Nevypusťte duši
Až polovina lidí s depresemi se neléčí. …12418
Další články