Právě čtete

Co všechno patří do příprav k porodu?

1194  
Sdílet: 

Co všechno patří do příprav k porodu?

„Kdo je připraven, není překvapen,“ a „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ – to určitě NEJSOU pravdy týkající se rození dětí. Na druhou stranu nezjistit si o problematice zhola nic a sanitku volat s tím, že vás nějak divně bolí břicho, to taky není ono. Jaká příprava na porod má podle mých zkušeností smysl, a s čím si naopak nemusíte zas tak lámat hlavu?

25. 11. 2019 10 min. čtení Olga Sládková
Co všechno patří do příprav k porodu?

Autorka sbírá porodní příběhy na JakSeRodi.cz.

Jak už jsem psala v minulém dílekdyž dojde na porod, je to otázka dohody mezi minimálně třemi osobnostmi: matkou, asistujícím specialistou a – miminkem. A zkuste si plánovat choreografii na improvizovanou hudbu neznámého tempa a délky. Ve třech. Něco se zkrátka ovlivnit dá, něco ne. Na něco jsou fajn kurzy a na něco vám jsou přípravy platné jak mrtvému zimník.

Co tedy udělat nejdříve?

Ujasněte si, co vlastně chcete – a běžte tomu naproti

V Praze a okolí je běžné se do porodnic hlásit už ve 14. týdnu těhotenství, tedy těsně poté, co vám gynekolog sdělí pravděpodobnost nejběžnějších vývojových vad. Tou dobou ještě možná ani nemáte viditelné bříško, pravděpodobně jste šťastnou novinu ještě moc nešířili a místo výběru porodnice řešíte třeba to, jak plánovanou mateřskou oznámit v práci.

Přesto, nebo právě proto má smysl o „vysněném porodu“ přemýšlet už od prvních chvil. A za mě to platí i tehdy, když registraci řešit nemusíte – jen máte trochu víc času na rozmyšlenou. :-)

Na co se soustředit?
  • Jaký je váš vztah k lékařům a hospitalizaci? Je pro vás nemocnice synonymem bezpečí, nebo vás naopak děsí?
  • Preferujete vysoce profesionální, nebo spíše osobní přístup?
  • Jste v pohodě s ostatními ženami, nebo toužíte po soukromí?
  • Máte zdravotní obtíže, přípradně se dost bojíte, že by se to celé mohlo nějak zkomplikovat?
  • Nemáte problém přizpůsobit se autoritě a systému, nebo jste rebelka a věci řešíte po svém?

Porodnici nebo porodnice, které připadají v úvahu, vybírejte především podle svých odpovědí na tyto otázky. Kromě toho je víc než vhodné vědět, jak porod probíhá, co je běžné, co ne. Dokud jste těhotná, tak se o tom od jiných žen moc nedozvíte. Nikdo nechce strašit a vůbec, to zvládneš, to poznáš sama. Učebnice biologie jsou dobrý zdroj pro základní přehled. Jen jsou… ehm, trochu suché. Osobně proto doporučuju získat přehled i z jiných zdrojů. Jedna věc jsou knihy – v tomto směru nejde jako autor opomenout především lékař Michael Odent a jeho publikace, např. Znovuzrozený porod. Jestliže nemáte čas a prostor na knihy, pomoct vám mohou i porodní příběhy jiných žen. Já sama je sbírám na webu jakserodi.cz který jsem založila právě proto, že mně samotné před porodem velmi pomohly.

Ilustrační foto

Doporučuju sledovat celé porodní příběhy a ne jen úryvky na diskusních fórech. Zatímco nějakou situaci matka vnímá v pohodě, z vnějšku to vypadá na nesmírné utrpení – a naopak. Co je z vnějšku logický postup, může rodící ženě totálně srazit sebevědomí. Zatímco pro někoho je císařský řez vysvobozením, pro jiného je to známkou fatálního selhání. Z komplexního příběhu se navíc dočtete i to, co matka-autorka považuje za relevantní pro ostatní, co by před porodem poradila sama sobě.

Pravděpodobně vás tedy na porodnici budou zajímat věci jako: nabízí ambulantní porod? Mám možnost rodit s předem vybraným lékařem či porodní asistentkou? Mají plně vybavenou jednotku intenzivní péče pro novorozence? Nadstandardní pokoj, kde můžete být i s doprovodem? Co s placentou? Je možnost rodit v bazénku nebo si zvolit jakoukoli jinou nestandardní polohu? A naopak, co považují za nepřípustné a rozhodně mi to nedovolí? Základní informace najdete přímo na stránkách porodnic/nemocnic, nezávislé statisticko–datové informace o porodnicích pak na webu jaksekderodi.cz, čerstvější informace nabízí průvodce porodnicemi na webu Aperio. Nebojte se telefonovat, psát maily, mít blbé dotazy. Dnes už mají i porodnice „dny otevřených dveří“ a prohlídky sálů, kde můžete mluvit přímo s personálem a ptát se na konkrétní věci.

Jak je to se vzdáleností


Mezi první kontrakcí nebo odtokem plodové vody a zrozením miminka obvykle uplyne pár hodin; u prvorodiček trvá první doba porodní v průměru 6–7, u vícerodiček 3–4 hodiny a předtím se ještě porod často několik hodin rozbíhá. Času je tedy dost a má smysl vybírat porodnici primárně podle intuice a dobrého pocitu. Jasně, vždycky je fajn mít nějakou tu záložní „za domem“, co kdyby. I šest hodin vzdálený ústav ale může mít smysl, někdo dokonce jede rodit do zahraničí. Jen to pak vyžaduje přesun s předstihem a zajištěné ubytování v okolí. Na druhou stranu, trávit poslední dny před porodem v hotelu, kde se o vás postarají, může být příjemné. :-)

Kondička se hodí

Vaginální porod je pro tělo makačka a ani zotavování z císařského řezu není procházka růžovým sadem – zvláště, když se k tomu máte starat nejen o sebe, ale i o novorozeňátko. Proto je fajn k porodu dojít v co nejlepší kondici. Jste zvyklá sportovat? Poraďte se se svým lékařem či porodní asistentkou a pak ve sportu pokračujte, dokud to bude příjemné. Choďte na dlouhé procházky. Cvičte, plavte, cokoli. Dopřejte si masáž, proberte s lékařem bolavá záda, jděte na fyzioterapii.

Cpěte se ovocem, zeleninou a vším, co si tělo žádá. Ještě před odjezdem do porodnice se dobře najezte, něco lehkého, dobře stravitelného. A zabalte si svačinu, např. piškoty nebo čokoládu bez oříšků, s sebou. Vaše tělo má před sebou doslova životní výkon a v čím lepší kondici budete stát na startu, tím snadnější to pro vás bude. A nemyslím jen porod. Tím to celé teprve začíná :-)

Zajímá vás, jak cvičit v těhotenství?

Hlasovat

Myslete na sebe a chystejte se tak, jak to sedí vám

Pokuste se vyignorovat zasvěcené rady mužů i žen, kteří to vidí jinak než vy. Pokud cítíte, že ve své cestě potřebujete podpořit, běžte na kurz, který vás zaujme. Když jde o porod, myslete především sama na sebe (a toho prďolu v břiše). Nechte si udělat všechny možné screeningy, meditujte, afirmujte – cokoli, co vám dává smysl.

Čím se liší různé kurzy?


Na předporodních kurzech přímo v porodnicích vás seznámí spíše s technickými postupy v souladu s medicínou, na alternativních se pracuje spíše hlavou. U soukromé asistentky nebo duly se pro změnu můžete ptát sama a vyjasnit si drobnosti, na které ve skupině není čas.

Cíl je však stejný. Nastavit vaše očekávání do souladu s tím, co můžete reálně dostat.

Ve dvou se to lépe táhne. I rodí

Když už víte, co a jak potřebujete pro svůj klid, najděte si k sobě někoho, kdo v tom bude s vámi. Dneska je běžné, že se k porodu vodí tatínkové – berte to však jenom jako nějaký zvyk, kterým se vůbec nemusíte řídit. Pokud se spolustvořiteli na porodní sál moc nechce, nebo pokud ho tam nechcete vy, je to úplně v pořádku. Místo chlapa si s sebou vezměte maminku, kamarádku nebo profesionála. Může to samozřejmě být lékař-porodník. Může to být porodní asistentka, která má s vybranou porodnicí smlouvu a může tak, pokud to stav vás či miminka dovolí, vést porod samostatně. (Lékař dorazí až na poslední minuty.) A může to být dula, profesionální porodní doprovod, žena která je cvičená ve fyziologii i psychologii, není však zdravotnickým pracovníkem.

Porodní asistentka

Porodní asistentka má „na porody papír“ z VŠ a pokud je porod nekomplikovaný, může ho téměř celý vést samostatně, bez lékaře. Můžete mít domluvenou svou (musí mít smlouvu s danou porodnicí), která je tu jen pro vás, ale setkáte se s ní i jako s personálem nemocnice. V takovém případě se u vás mohou PA střídat.

versus
Dula

Dula funguje „jenom“ jako doprovod k porodu, vést jej nemůže. Primárně vám dělá psychickou podporu, vysvětlí vám, co vás čeká, doporučí úlevu či polohu, pomůže vám komunikovat s personálem porodnice a uklidní vás, když se věci nebudou dít podle ideálního scénáře.

Naučte se naslouchat signálům vlastního těla

Jestli jste to doteď nedělala, začněte si všímat svého těla. Pozorujte všemožné tlaky a tahy, „nachlazení“ a průjmy. Sledujte, jak a kdy se miminko v břiše hýbe, jak se u toho cítíte. Věnujte pozornost své únavě, pocitům, potřebě umýt okna. Když přijdou poslíčci (nepříjemné stahy dělohy, nepravidelné, pocit asi jako při bolestivé menstruaci), naslouchejte svému tělu a tomu, co potřebuje, aby mu bylo lépe. Když se zadýcháváte při chůzi do schodů, zkoušejte, jaký typ dechu vám nejlépe vyhovuje. Poslouchejte hudbu a najděte si takovou, která vám zrovna nejvíce sedí…

Proč to všechno? Pokud se „pozorujete“, můžete lépe poznat, že se blíží samotný porod, byť u různých žen to může mít různý průběh. Někdo týden před porodem zalehne s „virózou“ a rodí těsně po tom, co je mu lépe. 2–4 dny před startem vás může trápit průjem, občas doprovázený i zvracením. Relevantním signálem je i to, že si bříško „sedne“ níž, až na pánev. Někdo se těsně před porodem totálně zklidní, jiný najednou potřebuje rychle dotáhnout poslední drobnosti. No, a když po toaletě zjistíte že odešla hlenová zátka, je už velká událost doslova nadohled. Začínající porod od poslíčků rozeznáte pomocí testu vanou. Poslíčky v teplé vodě mizí, porod se naopak rozbíhá.

Porodní plán, porodní přání


Porodní plán nebo porodní přání je prohlášení o tom, jaké zásahy si během porodu (ne)přejete absolvovat. Je fajn ho mít – protože během psaní si hezky ujasníte, co že to vlastně chcete a čekáte. Na druhou stranu, pro porodnici to není nijak závazný dokument.

Co můžete udělat pro to, aby k plánu či přání bylo přihlíženo?
  • Plán mějte s sebou už tehdy, kdy vás porodnice přebírá od gynekologa, tj. na těhotenské poradně (zpravidla v 36tt).
  • Nechte si plán zkonzultovat personálem porodnice, pokuste se zjistit, jestli je možné chodit na poradnu ke konkrétní PA nebo lékaři, jestli je možné se předem seznámit s člověkem, který o vás bude během porodu pečovat.
  • Dejte porodnici dostatečný čas se s vašimi představami seznámit – a přijměte případnou zpětnou vazbu na jednotlivé body, včetně informace co je a co není možné, kdy je nutné podepsat revers a kdy ne. Pokud porodní plán přinesete až při příjmu na sál, opravdu nemůžete čekat zázraky.

Pokud nerodíte plánovaným císařským řezem, bude porod vyžadovat i vaši účast a minimálně pár hodin si budete muset poradit sama. Tělo se vám i tehdy bude snažit všemi možnými prostředky říct, co máte dělat, a tehdy se rozhodně vyplatí ho znát a umět mu naslouchat.  Když ho totiž poslechnete, dá vám dávku „drogy“ (hormonů) a bude vám o dost líp. Ostatně, i samotné tlačení obecně mívá lepší výsledky (a menší následky), když si ho řídí matka sama, než když ho vedou odborníci na základě monitoringu.

Ilustrační foto

Mateřská má důvod

Ženy, které chodí do zaměstnání, by taková blbost snad ani nenapadla. Studentky, podnikatelky, mámy i OSVČ však mají tendenci předporodní klid využívat k nejrůznějším skopičinám. Ještě stihnout, tohle, tamto, dodělat, odevzdat, odprezentovat, vymyslet…

Pakliže se nesnažíte o to rodit po termínu nebo císařem, neblbněte. Dejte si oraz. A myslím to vážně.

Dopřejte si (v rámci možností) neomezený spánek, teplé jídlo, kosmetiku, zajděte si na nehty, oholte si nohy, navařte si zásoby potravy do mrazáku, naplňte spíž. Pokud to potřebujete slyšet čistě pragmaticky, dejte si šest týdnů přípravy na těch šest týdnů, které přijdou po porodu. Nebo si na to najděte nějaký mystický přístup, jak vám vyhovuje.

Ilustrační foto

Připravte se na šestinedělí

Porod není konec projektu, je to začátek – a už nebude čas se chystat na to, co po něm následuje. Během několika hodin se vám pomíchají všechny hodnoty, vaše Já nahradí Já, maminka. Prsa se vám nalijí mlékem a krev brutálně napumpuje hormony. I když břicho trochu zmizí, břišní svaly ještě pár dnů nebudou fungovat. Děloha se zavinuje a to může bolet, tělo se čistí a tak spotřebujete víc hygienických potřeb, než za poslední tři roky. Léčí se zranění. Miminko pláče. Budí se v noci. Budíte se s ním, učíte se kojit, brečíte taky. Do toho všichni čekají, že přece víte, co máte dělat. Nevíte. Slibovaná totální a bezpodmínečná láska možná nepřichází. Šestinedělí je jeden velký chaos – ale připravit se na něj jde (jak říkám, ideálně před porodem).

  • Udělejte si zásoby jídla. Plná spíž, zamražené jídlo v mrazáku, domluvený donáškový servis kamarádek a rodiny…
  • Přizpůsobte ložnici. Chraňte matraci, přistavte si noční stolek i postýlku miminka tak, ať nemusíte vylézat z postele. A kolem lůžka mějte tolik místa, abyste při vstávání nemusela vůbec použít břišní svaly. To se v posledních týdnech těhotenství celkem snadno testuje. ;-)
  • Nic neplánujte. Zakažte návštěvy, zrušte schůzky. Péči o domácnost a starší děti přehoďte na partnera nebo jinou výpomoc. Minimálně první týden (dny, kdy má partner nárok na otcovskou dovolenou) fungujte stejně jako kočka nebo fena. Ty od mimin z pelíšku taky vylezou jen kvůli venčení nebo krmení.
  • Zásobte se hygienickými potřebami. Poporodní vložky, kojící vložky do podprsenky, sedací koupele, olejíčky na jizvu, plenky pro miminko… On to samozřejmě zvládne zařídit i chlap, ale je lepší vybrat si sama.
  • Upravte osvětlení. Pokud budou žárovky vydávat velmi teplé a tlumené světlo, nebudete se během nočních směn probouzet do úplné bdělosti. A tak se vlastně i lépe vyspíte.
Ilustrační foto

Neignorujte svoje emoce

Porod je zcela zásadní okamžik. Je to tak intenzivní prožitek, že v nás plně rezonuje ještě několik týdnů poté – nezapomeneme na něj už nikdy. Zatímco bolest si nevybavíte třeba už dvě hodiny poté, emoce ve vás zůstanou klidně i padesát let. A když v nich převládá především strach, zoufalství, bezmoc a ponížení, není to úplně ideální výbava do života. Proto se nebojte svůj porod uzavřít nějakou formou terapie.

Spoustě žen pomůže se z toho zážitku vymluvit, vybrečet, vypsat do porodního příběhu. Pokud to nepomůže, bez obav se obraťte na psychoterapeuta nebo jiného odborníka – a stejně tak se nebojte říct si o pomoc ve chvíli, kdy vás, už s miminkem v náruči, přepadne hluboký smutek, bezmoc, úzkosti a jiné psychické problémy. To, jak jsme své dítě přivedly na svět nezměníme, ale bohužel to do jisté míry ovlivňuje náš vztah k miminku. Tak proč si to mateřství dělat horší?

Ilustrační foto

Nevím jak vy, ale já už se těším. Nebo možná spíše… jsem zvědavá, jak a kdy se mé druhé dítě rozhodne přijít na svět. Stihne to do Vánoc? Bude to rychlé, nebo zdlouhavé? Vystačím si s mužem a porodní asistentkou, nebo bude nutný tým lékařů? Bude se mi chtít utéct domů, nebo budu mít chuť poležet si na šestinedělí? Nevím. I když na věci mám názor a mám nějakou představu o ideálu, to hlavní, co teď cítím, je pokora. Pokora vůči zázraku života, přírodě i zdravotnictví. Jsem připravena udělat, co bude třeba, přizpůsobit se miminku a podpořit ho v jeho rozhodnutí. A možná že právě to je to nejvíc, co pro své děti jako mámy můžeme udělat.

Přeju vám aby vaše porody vedly nejen ke zdravým dětem, ale byly i podle vašich představ. A jestli pak budete mít chuť psát, prosím, sdílejte své zkušenosti s dalšími ženami. Nikdy nevíte, komu tím pomůžete.

Všechno pro nejmenší vyberete na Tchibo.cz

Všechno pro nejmenší vyberete na Tchibo.cz

Pokud právě vybíráte výbavičku pro miminko, vybavujete pokojíček nebo si chcete udělat radost něčím hezkým na sebe (i s těhotným bříškem), nakoukěte do nabídky na Tchibo.cz, určitě vás potěšíme!

Do e-shopu

Čtěte také

Jak se připravit na porod? Základ je odbourat strach
Jak se připravit na porod? Základ je odb…9366
Co mě v zimě drží nad vodou, když neslavím Vánoce
Co mě v zimě drží nad vodou, když neslav…8867
8 tipů, které vám pomohou přežít pubertu dětí
8 tipů, které vám pomohou přežít pubertu…11181
Další články