10 triků, se kterými jsem se naučila cvičit doma a zůstala u toho

Jednoho dne se to zlomilo. Trochu jsem zhubla, když jsem začala jíst zdravěji. Víc o této cestě se dočtete v článku Vyzkoušeno: 10 chyb, které děláte při cvičení, a proto nevidíte žádný efekt.

Bylo mi jasné, že pokud chci být opravdu fit, ne jenom štíhlá, měla bych se začít i hýbat. Dřív bych chodila do fitka, s malým dítětem to ale pro mě nebylo reálné. Zaprvé bych pokaždé musela mít zajištěné (a zaplacené) hlídání a zadruhé bych si musela vyhradit čas nejenom na samotnou lekci, ale taky na cestu tam a zpět. A já jsem už tak trochu bojovala s časem. Takže jsem se rozhodla cvičit doma.

Nevím, jak pro vás, ale pro mě je cvičení doma zpočátku náročnější než se upsat na pravidelné lekce. Když už totiž mám jednou v kalendáři, že v pondělí v pět jdu na jógu, je to závazek, a když nepřijdu na domluvenou hodinu někde venku, stojí mě to peníze. Zato doma se snadno řekne: „Tak zítra…“ Ze zítřka je pozítří a z pozítří nikdy.

Ale protože už doma docela pravidelně cvičím skoro rok (páni!), řekla bych, že se mi to povedlo. Tady jsou pro inspiraci tipy, které mi pomohly vydržet.

Udělala jsem si z cvičení závazek stejně jako kdybych šla cvičit „někam ven“

Vybrala jsem si cvičení podle videí na internetu. Znamenalo to cvičit každý den 30 minut.

Zamyslela jsem se nad denním režimem a vyhradila si čas pro sebe večer, hned poté, co uložím syna ke spánku. Ze cvičení se tak stal pevný bod programu, se kterým jsem počítala stejně jako s ukládáním syna a vařením večeře. Kamarádka si zase cvičení dává do kalendáře, aby s tím počítal i zbytek rodiny.

Ze začátku jsem cvičila jen zlehka, protože jsem za sebou měla několik „líných měsíců“. Nepřepálit start je opravdu důležité, protože taková svalová bolest pak v následujících dnech může člověka zase rychle odradit od dalšího pohybu.

Ujasnila jsem si, proč to dělám

Na začátku pro mě bylo hodně důležité vědět, proč to dělám. Trošku jsem zhubla a cítila jsem potřebu zpevnit postavu. Chtěla jsem, abych nemusela zatahovat břicho, až se příště někde svléknu do plavek. Můj cíl byla tedy pevnější postava a plošší břicho. Jaký cíl máte vy? Zhubnout? Mít více energie? Mít ze sebe lepší pocit? Zlepšit svalovou flexibilitu? Posílit fyzičku? To je na vás. :-) Moc mi pomohlo představovat si, jaké to bude, až budu v kondici.

Když jsem si na cvičení zvykla, pojala jsem ho jako svůj životní styl

Cvičení mě začalo bavit hlavně ve chvíli, kdy jsem došla k tomu, že už to není něco, co dělám z povinnosti, ale že je to prostě součást mého rytmu. Najednou jsem sebe samu začala vidět jako „aktivní holku“ a nemusela se do ničeho nutit. Když jsme jeli na dovolenou, dokonce jsem se poprvé v životě zajímala o hotelové fitko a měla radost, když jsem hned druhý den po výletu mohla jít běhat na pás.

Přestala jsem se sama sobě vymlouvat

Je až neuvěřitelné, kolik si umím najít výmluv, když mám „líný den“. Postupně jsem se ale naučila sama sobě výmluvy rozmlouvat. Místo hledání důvodů, proč něco nejde, se raději zaměřuji na způsoby, jak bych to mohla udělat a co dobrého mi to přinese. A to je super i v životě obecně, nejen při cvičení.

Třeba:

• Byl včera večírek a já jsem dnes unavená? Super příležitost uvést se do provozu rozhýbáním těla.
• Nemůžu cvičit, protože večer jdeme do kina? Nedá se nic dělat. Zacvičím si dopoledne a uděláme si z toho se synem společnou zábavu.

Jen málo výmluv je neprůstřelných. :-)

Vybrala jsem si pohyb, který mi vyhovuje

Je strašně důležité dělat vážně to, co vás chytne. Pokud máte celoživotní odpor k běhu, asi není špatné párkrát to zkusit, ale když se nechuť nezlepší, možná je čas zapátrat po jiné aktivitě. Kdykoli mě něco doopravdy nebaví, nikdy u toho nevydržím a už vůbec se nedostanu do fáze, že mě to začne zázračně bavit. Je potřeba najít rovnováhu mezi tím, aby aktivita byla záživná, a zároveň dostatečná.

Našla jsem si lidi do party – po internetu

Ve dvou (nebo více) se to lépe táhne, to už dávno víme. Nezvu si domů na cvičení kámošky, ale motivujeme se na dálku. Cvičíme každá sama, a přesto kolektivně, sdílíme spolu úspěchy a navzájem se motivujeme, když některou z nás přepadne lenost. Mně navíc hodně pomáhá, když veřejně řeknu: „Začala jsem cvičit, chci mít pevnější tělo.“ Cítím se pak zavázanější splnit svůj cíl, protože nechci ukázat, že nemám vůli a nedokážu to. A je jedno, jestli jsem to řekla jenom manželovi, nebo si to napsala na Instagram.

Když jsem (asi po dvacáté) znovu začínala běhat, vyzvala jsem svoje sledující na Instagramu, aby se mnou sdíleli, když taky vyběhnou. Teď už tolik neběhám, ale sem tam se podporujeme pod hashtagem #vybihacka. Někdy se mi stává, že třeba ten den ani nemám v plánu cvičit, a přesto nakonec něco podniknu, protože vidím, kolik holek se ke mně dneska na dálku přidalo.

Odškrtávám si cvičení v kalendáři

Pomáhá mi vidět hmotné výsledky. V práci i ve sportu. Na těle samozřejmě výsledky nevidíte ze dne na den, ale takový odškrtávací kalendář, to je super parťák! Je fajn udělat si kalendář a dát ho na viditelné místo, třeba na lednici. Zaznačte si do něj dny a kdy a co máte v plánu cvičit a vždy si hotovou aktivitu odškrtněte. Je to skvělá tečka za každou „lekcí“.

Můžete si taky psát malý deníček toho, co zvládnete – na začátku vám třeba bohatě stačí pět angličáků, ale po měsíci jich hravě uděláte deset. Paráda!

Výsledky dokumentuju

Jak jsem říkala, mám ráda hmatatelné výsledky. Než začnu novou cvičicí výzvu, vyfotím se, zvážím se, změřím se. Stejný postup udělám třeba v průběhu, když si nejsem jistá, jestli se mi dobře daří, a pak hlavně na závěr. Vidět ten vývoj, to člověka dokáže strašně moc nakopnout. Přece jen, sami se sebou jsme denně, a tak si kolikrát ani nevšimneme, jak dalekou cestu už jsme ušli.

Pouštím si ke cvičení dobrou muziku

Hudba dokáže člověka strašně ovlivnit. Proto jsem si na Spotify (aplikace na poslouchání písniček, hlavně v mobilu) vytvořila vlastní seznam hudby, který si pouštím ke cvičení. Často se těším už jen na tu hudbu a motivuje mě to cvičení „víc prožívat“.

Odměňuju se

Když si stanovím cíl, často si k němu určím i něco za odměnu. Třeba nové oblečení na cvičení, ale i kadeřnici nebo sladký dort v mé oblíbené cukrárně. Samozřejmě, že nejlepší odměnou je dobrý pocit ze sebe, ale musíme se taky trošku hýčkat. :-)