Město Chiang Mai v severním Thajsku je vyhledávanou destinací cestovatelů, expatů a digitálních nomádů. Mnoho z nich zde tráví několik měsíců v roce. Kavárny tu rostou jako houby po dešti, aby uspokojily nejen potřebu po hezkých podnicích, kde můžou tito lidé pracovat od počítače, ale i jejich chuťové buňky. Nine One Coffee je přesně takové místo s nádherným interiérem, kde vydržíte sedět hodiny a popíjet skvělou organickou kávu. Když se nám naskytla možnost navštívit jejich farmu v horách, neváhali jsme.
Káva místo opia
Pojďme se ještě na chvíli poohlédnout za kávovou historií Thajska, která sahá poměrně nedávno do roku 1976. Loňský rok zesnulý král Bhumibhol Adulyadej tehdy spustil projekt, který měl nahradit původní pěstování opia pěstováním kávy. Klima hor na severu země svědčilo pěstování arabiky, na jihu se zase dobře ujmula robusta. Lidé si pití kávy rychle oblíbili a stala se součástí jejich běžného života. Dnes na ni narazíte téměř všude, od kaváren, přes restaurace až po stánky na ulici. Země se dnes řadí mezi největší exportéry kávy na světě.
Plantáž leží v horách asi na půli cesty z Chiang Mai do Chiang Rai a výchozím bodem se pro nás stala kavárna Nine One hned u silnice, kde nás přivítal pan One. Naložil nás do starého džípu bez střechy a vyrazil po prašné cestě do džungle.
Strmým terénem jsme mířili stále výš a hlouběji, zatímco náš průvodce vyprávěl, že se rozhodl pěstovat kávu, aby mohl zachovat původní prales. Jinou alternativou bylo vysázet jabloně, liči, nebo ananasy, ale to by musel prales vykácet. Kávové keře rostly mezi stromy v prudkých svazích, kam jsme se museli vyškrábat pěšky.
Pan One nám postupně ukazoval červené bobule, pozřídku rostoucí na větvičkách ještě mladých kávovníků, jejichž produkce by se měla po čase až zdvojnásobit. „Máme tu okolo sta tisíc keřů, což vynese za rok něco málo přes tunu kávových zrn.“
Po procházce džunglí jsme sešli z kopců k budovám u řeky, kde se bobule třídí a zpracovávají. Stroje jsou zde poháněny elektřinou vyrobenou vodním mlýnem, celá farma je tedy nejen organická, ale i ekologická a šetrná k přírodě. Ke zpracování kávových zrn používají tří metod. „Při suché metodě se bobule nejprve i se slupkou a dužinou usuší a poté zrna oddělíme a očistíme mechanicky,“ popisuje nám pan One. „Dále využíváme metody honey, kdy odstraníme pouze slupku a zrna sušíme i s dužinou, aby se dovnitř dostaly cukry a káva získala sladkou chuť.“
„Posledním procesem je promývání. Zrna zbavíme ve vodě slupky i dužiny a po 12-72 hodinách fermentace je usušíme.“
Zpátky v kavárně jsme ochutnali ještě espresso, které získalo v roce 2014 ocenění na soutěži baristů z celého Thajska. Cestování za kávou je pro nás objevování bohatých chutí plných mnoha tónů, ale i míst hluboko v džungli nebo v horách, a poznávání lidí, kteří stojí na začátku zpracovatelského řetězce, na jehož konci je vonící šálek oblíbeného nápoje na vašem stole.
Rozhodně je ale dobré znát, kolik práce za tím vším vězí. A ať pochází z Jihovýchodní Asie, či z Jižní Ameriky, stojí za to si jej vychutnat.
