Kdo netřídí, není Čech! Ale neděláte náhodou jednu z častých chyb?

Na začátek jedna skvělá zpráva: My, Češi a Slováci, jsme v třídění jedni z největších borců v Evropě. Podle nejnovějších průzkumů dokonce skoro všichni z nás třídí plasty. Myslím, že bychom se za tenhle zodpovědný přístup měli pochválit. Dobrá práce!

Je ale obrovská škoda, že v tom nadšení hážeme do barevných popelnic i to, co tam třeba nepatří. V té nejhorší variantě to pak znamená, že je celá várka na odpis, pokud ji „ten špatný“ odpad znehodnotí. Jenomže, jak to máme vědět? V třídění jsme totiž sice nadšenci, ale samouci. Anebo naopak ne každý ví, že třídit se dá i víc než jen svatá trojice papír–sklo–plast.

Když to dávám k recyklaci, musí to jít dál zpracovat

Základní „pravidlo“ je, že netřídíme pro srandu králíkům. Třídíme proto, aby se daná věc nebo materiál využily znovu.

K tomu se musí dát roztavit, rozcupovat nebo jinak rozložit, a pak zase spojit do nové podoby. Ze skla je znovu sklo, z plastů třeba funkční oblečení, z biologického materiálu biomasa (a na zahrádce výživný kompost). Většinou se v tomhle procesu zkracují jednotlivá vlákna, proto je třeba recyklovaný papír hrubší než ten nový – už byl nejmíň jednou rozšmelcovaný.

Já třídím proto, protože je to jediná šance, jak se může „odpadní“ materiál znovu využít – lepší už je jenom z něj odpadek nedělat. Směsný odpad už se totiž, i když si to občas někdo myslí, nedotřiďuje a jde celý na skládku nebo do spalovny.

Pro „třídění správně“ stačí v zásadě vědět dvě věci:

1. Aby to šlo zpracovat, musí to být jednodruhový materiál – jenom sklo, jenom papír, jenom plast…, nebo by měl na jednodruhovku jít rozpojit jednoduše (zvládnete to v ruce = je to jednoduché = může to do tříděného). Proto třeba obálky s plastovým okýnkem nevadí, ale kelímek na kávu ano. Mrkněte níže.
2. Neměl by být naskrz prosáklý biologickým odpadem nebo být toxický. Jak to poznat? Zjednodušeně řečeno, když to jde umýt, bývá to ok (např. lahev od oleje umýt jde => při zpracování se očistí = může do tříděného). Když nejde, tak s tím nic neudělají ani zpracovatelé. Takový odpadek je lepší hodit do směsi, ať nepřidělává práci na třídicí lince nebo neznehodnotí zbytek materiálu v barevném kontejneru.

Teď v podstatě znáte celé kouzlo třídění a vše, co vám prozradím dál, už vám bude jasné.

Teď už dává smysl, že i když je třídíme se sebelepším záměrem, do barevného kontejeru nepatří třeba:

• Papírový kelímek na kafe: zvenku je to papír, ale zevnitř (teplotně odolný) plast, jinak by vám to kafe vyteklo ven. Cokoli, co vypadá papírově, ale můžete v tom přenášet jídlo a pití, NENÍ samostatný papír. Proto se ani nedá vytřídit. Na kafe si nosím vlastní kelímek a když se dá naplánovat jídlo s sebou, vytahuju svou krabičku.
• Mastné podtácky, krabice od pizzy apod.: olej papírovými vlákny prosákne a nedá se z nich umýt, proto už se nedají znovu zpracovat.
• Papírový kapesník: stejný materiál už z něj neuděláte, navíc v něm je schovaný „biologický odpad“. :-)
• Papírová plena: podobně jako kelímek na kafe – aby neprosákla, obsahuje mezivrstvy, které rozhodně papírové nejsou. Navíc z nich znovu stejný materiál neuděláte. A navíc je nám všem asi jasné, že bez biologického odpadu uvnitř je taky nikdo nevyhazuje. Název papírové pleny sice mate, ale do papíru prostě nepatří. (Tip: pokud hledáte udržitelnou variantu, mrkněte na pohled moderní matky na látkové pleny.)
• Teplocitlivý papír = účtenky: je toxický a potažený tenkou vrstvou fólie, kvůli které už se nedá znovu zpracovat. Možná jste to nevěděli – tak už víte. :-) Jak ho poznáte? Je podezřele hladký a za pár dnů na sluníčku začne potisk povážlivě blednout. Kromě účtenek ho často dostanete třeba jako jízdenku kupovanou u řidiče v autobuse.
• Parkovací lístky jsou většinou potažené tenkou plastovou vrstvou, nebo jsou také z teplocitlivého papíru.
• Kapsičky od příkrmů: nejsou jenom plastové, ale většinou jde o pevně spojenou směs materiálů. Takže taky nic. Podobně jsou na tom třeba blistry od léků.
• Nová generace „biodegradabilních plastů“, které jsou záměrně vyrobené tak, že se mají rozpadnout a rozložit. Proto z nich logicky nový materiál neuděláte. Hodně ale klamou tělem! Většinou na nich najdete nějaké upozornění, že do plastů nepatří.
• Tetrapaky (nápojové kartony) nejsou papír. A možná byste řekli, že na tom tedy budou podobně jako papírové kelímky – v třídění mají smolíka. Kupodivu ne. Už z nich umíme vytvářet další materiály, ale v okolí musí být vhodný zpracovatel: podívejte se na barevné popelnice u vás, zda máte tu s oranžovým víkem (je na ně určená), nebo je berou do plastů. V papíru ale nemají co dělat.

Označení materiálů, které recyklovat lze, je hromada a čert aby se v nich vyznal. Vždycky je u nich ale namalovaný trojúhelník ze šipek nebo kolečko se dvěma šipkami. A na konkrétní barevné popelnici je vždy napsané, co do ní házet a co ne.

Nebo když nevíte, zeptejte se. Na facebookové stránce Má to smysl, třídím odpad, z níž jsem čerpala, vám rádi odpoví na všechno, čím si nejste jistí. Hodně informací najdete i na webu SamoSebou.cz, ale tam se musíte do hledání trochu ponořit.

Pro mě osobně je nemožnost materiál recyklovat další důvod, proč se snažit, aby se ke mně v první řadě vůbec nedostal. V mém oblíbeném pekařství třeba dávají jídlo do papírových sáčků, které se ale zamastí = nejdou zrecyklovat. Tak mívám v tašce vlastní, znovupoužitelný sáček.

 „V sousedním městě se třídí jinak než tady!“

To se opravdu stává. Někde se třeba tetrapaky hážou do žluté popelnice na plast, jinde na vás kvůli tomu budou třídicí nadšenci ošklivě koukat.

Ono totiž záleží, jak to pak vypadá na třídicí lince, kam se zrovna tyhle barevné kontejnery vyváží. To je případ třeba mikrotenových sáčků – někde je zpracovat umí, jinde ne.

Jak se v tom, proboha, vyznat? Na každém kontejneru pro tříděný odpad je vždycky napsané, co do něj patří a co ne.

Nic těžkého to tedy není. :-)

A pokud ve svém městě postrádáte tu nebo onu popelnici, obraťte se na městský úřad (odbor životního prostředí), kde jsou za třídění zodpovědní. Obecně můžete v místě, kde žijete, ovlivnit hodně věcí – a tohle je jedna z nich. Stačí se zajímat a ozvat se.

Pro danou věc ale musí v okolí existovat zpracovatel. To je třeba důvod, proč v celé České republice ani na Slovensku zatím neexistuje možnost třídění celých plastových kapslí na kávu. Na rozdíl od Německa tu totiž zatím není nikdo, kdo by měl o jejich zpracovávání zájem.

Papír, plast a sklo jsou základ – možnosti ale přibývají

Není to tak dávno, co jsem byla ráda, že vůbec existuje možnost vyhazovat odpadky jinak než všechno na jednu hromadu. V posledních letech můžete více či méně běžně třídit:

• Papír – jak už víme, správně tříděný papír je: nemastný, netoxický a bez biologických překvapení uvnitř; a super je, že nově už se dají třídit i kartony od vajíček.
• Plasty – není nutné je vymývat dočista, pokud neobsahovaly toxické látky (třeba louh), při zpracování se materiál pročistí.
• Tetrapaky (na popelnici pod názvem „kartony“) – není to papír, je to směska, ale dá se s ní nějak naložit (pokud ve vašem městě existují popelnice s oranžovým víkem, házejte je tam.
• Kovy – víte, že je umíme taky znovu zpracovat? Pivo je sice pořád lepší pít z vratných lahví, ale i tak je plechového odpadu spousta. Pokud je ve vašem městě třídí, už konečně nemusí do směsi!
• Sklo – nový život dostane skoro všechen čistě skleněný odpad (tedy takový, aby šel roztavit a znovu slít; proto do tohoto kontejneru logicky nepatří ani zrcadla, ani keramika).
• Baterie a elektroodpad – poptejte se v prodejně s elektrem, případně na ně bývají popelnice ve větších městech, či se dají odvézt do sběrných dvorů.
• Biologický odpad, ale pozor, jenom rostlinný! Maso a kosti se rozkládají jinak. Zeptejte se babičky, co by hodila do kompostu
• Textil – možností, jak poslat nenošené oblečení do oběhu, je vícero; podívejte se, co vše s ním můžete udělat.
• Léky – prostě odneste do lékárny.
• Oleje – slijte do plastové lahve; odběr se město od města liší, poradí na městském úřadě. Je to mnohem lepší než je lít do dřezu nebo záchodu, protože v trubkách vytvoří obrovskou masu, která může dokonce poničit kanalizaci. :-O
• Nebezpečné látky a rozměrný odpad – ty patří do sběrného dvora; tam ale většina smrtelníků nemá cestu, takže se poptejte na úřadě, jestli a kdy budou poblíž vašeho domu přistavovat kontejner právě na tohle.

Často slýchám, že ono se to stejně nakonec nahrne na jednu hromadu. Realita je taková, že svážecí vozy mají často několik kójí. Zvenku to vypadá, že to sypou do jedné sběrnice, ale není to tak. Pokud byste ale měli důkaz, že se tříděný odpad míchá a skládkuje, obraťte se (já vím, že to říkám už poněkolikáté) na městský úřad, radí EKO-KOM.