Všemožné bloky a sešity si vozím z cest jako suvenýry a ať jsem kdekoliv, nevynechám místní papírnictví. Tak krásně to v nich voní! Nikdy jsem se nevzdala klasického diáře ‒ potřebuji si události a úkoly zapisovat rukou, odškrtávat je a pak si tyhle záznamy uplynulého roku uložit do knihovny. A přiznám se, že na začátku školy pokaždé trochu závidím dětem všechny ty barevné sešity a tužky, které si nakupují.
Papír, nebo technologie? Kombinuji je jako oblečení. Jasně, že vezmu zavděk i zápisky v mobilu, který je pro uložení rychlé poznámky často praktičtější a kdekoliv okamžitě po ruce. Jako doplňkový organizér využívám třeba i aplikaci Trello. Papírový diář zkrátka nemá notifikace, které se občas hodí, a tak je výhodné různé přístupy kombinovat ‒ třeba když nechci zapomenout na žádné narozky nebo potřebuji něco důrazně připomenout v konkrétní čas.
Psaní rukou rozhodně není jen pro milovníky historie
Co se týče učení, tak bych se bez papírů, textu psaného rukou a možnosti podtrhávat si důležité informace barevnými pastelkami nikdy nic nenaučila, natož abych složila maturitu nebo zkoušky na vysoké škole.
Krabice plné školních zápisků a ručně psaných slovníčků, které jsou u mě vedlejším produktem nadšení do cizích jazyků, mám dodnes zahrabané někde ve sklepě, aniž bych byla ochotná je vyhodit.
Písmo i papír jsou s námi, lidmi, už několik tisíc let. Psaní rukou zatím nevytlačily ani moderní technologické vynálezy a doufám, že se to ani v budoucnu nestane. Jestli také patříte ke „kmeni ručního psaní“, věřte, že psaní rukou není ani v době mobilů, tabletů a lehkých notebooků, které si můžeme vzít s sebou do kabelky, rozhodně žádným nostalgickým rozmarem.
Šprtám jedině s tužkou v ruce
Fakt, že je psaní rukou lidem velmi prospěšné, potvrzují i různé výzkumy.
Upozorním např. na průzkum, do kterého Pam A. Mueller a Daniel M. Oppenheimer zapojili studentky a studenty, kteří si ve škole při přednáškách zapisují rukou a do laptopu. Ti, kteří psali ručně, si toho více zapamatovali a pochopili, než jejich laptopoví kolegové.
Psaní rukou má totiž na paměť a učení pozitivní vliv, což ukázali i neurovědci, kteří zkoumají fungování mozku. Ruka a mozek jsou propojené a při psaní rukou se v mozku aktivují ta správná centra pro snazší zapamatování.
„Když píšeme, hned se učíme,“ shrnuje jednoduše vše, co se při psaní rukou děje v mozku, i fyziolog a neurofyziolog František Vyskočil.
Tento vědec také rád vysvětluje, že zatímco je psaní na tabletu podobné tomu, když jdeme nebo klušeme, psaní rukou je naproti tomu jako balet, do kterého se zapojuje i naše duše.
„Při psaní rukou jsme také mnohem koncentrovanější,“ dodává Jakub Pok, trenér paměti a zakladatel Školy paměti. Vyzdvihuje fakt, že na rozdíl od tabletu nebo počítače pro nás papír nemá přichystaná další lákadla, která snižují naše soustředění. Nikde nevyskakují žádné notifikace, nejdou zde otevřít jiná okna nebo aplikace, nedochází baterie a nejste zkrátka ničím rozptylováni. „Nesoustředění je totiž často největší zabiják dobré paměti!“
Záleží i na papíru, po kterém sáhnu
Když se učím, má na mě vliv i druh papíru, který zvolím. Osobně preferuji hladký bílý papír a nejraději mám ten, kde jsou namísto klasických řádků naznačené tečky. Zůstává mi prostor pro to, abych si mohla tvořit nákresy nebo velké nadpisy a zároveň se netoulám po papíře, když chci psát pěkně rovně.
Také si text barevně zvýrazňuji a různě graficky odděluji. Když si chci později vzpomenout, co bylo na papíře napsáno, nejdřív se mi vybaví, jak stránka vypadala, a informace mi pak v hlavě naskočí skoro samy.
Někomu jsou tyhle detaily celkem jedno, ale já pak mám z psaní ještě větší radost. Zamyslete se také nad tím, jaké pomůcky vám jsou sympatické. Věřím, že to pak pomáhá s koncentrací a přináší, jako nášup, dobrý pocit.
Přepisuji, když se chci víc soustředit
Pokud budete psát rukou, budete se tedy lépe koncentrovat a také snáz učit, než když si před sebe jenom položíte text, který se chcete našprtat. A pod to bych se mohla podepsat.
Raději text přepište rukou nebo si z něj alespoň udělejte na papír výpisky. Navíc se psaní rukou spojuje i s podporou kreativity, tak se nebojte kombinovat rukopis s obrázky, značkami a barvami. Nehledě na to, že se při psaní zapojuje velká spousta svalů a nervů, zkrátka ke slovu přichází také potřebný trénink jemné motoriky.
A pak je tu ještě jedna okolnost, která nahrává ručnímu psaní, tužkám, perům a papíru. Víc než se zapamatováním informací souvisí s čichem a emocionální pamětí. Dodnes si vzpomínám, jak pěkně voněl inkoust, kterým jsem v první třídě kroužila do sešitu svoje první kostrbatá písmenka. I papír voní a můžeme z něj vyčichat vzpomínku. Nedávno jsem zjistila, že dokonce existuje fascinující pomůcka, která přehledně kategorizuje odéry prastarých knih a historikům pomáhá při rozpoznávání starých tisků podle toho, jak papír knih zapáchá nebo voní – po vanilce, po čokoládě, po rybách…
„Je již dávno prokázáno, že čím více barev, emocí a smyslů včetně čichových vjemů do procesu zapamatování zapojíte, tím lepších výsledků dosáhnete,“ shrnuje na závěr lektor Školy paměti Jakub Pok.
Přečtěte si také:
Využijte akci 2+1 balení kávy zdarma
Vychutnejte si svou oblíbenou kávu ještě výhodněji. Ke dvěma balením zrnkové, mleté i instantní kávy všem držitelům TchiboCard přibalíme jedno další zdarma.
