Právě čtete

Na návštěvě v českém Muzeu kávy

2548  
Sdílet: 

Na návštěvě v českém Muzeu kávy

Věděli jste, že i káva má své muzeum? A to dokonce v Praze na Letné? Minulý týden jsme ho navštívili, abychom se dozvěděli více o historii, pěstování, sklízení, sušení, pražení, drcení a skladování vašeho oblíbeného nápoje.

6. 10. 2015 5 min. čtení Redakce
Na návštěvě v českém Muzeu kávy

Pojďte se s námi poohlédnout zpět na cestu, kterou káva musela urazit, než se dostala na váš stůl. Jak o sobě píší sami na webu, expozice je jednoduchá, srozumitelná, barevná a je poklonou tradici kávové kultury.

Prapůvod kávových zrn

Nejstarší stopy tohoto nápoje vedou do Etiopie, konkrétně do oblasti Kaffa, odkud byl kávový keř odvezen do Jemenu a dále šlechtěn. Jedna prastará legenda o objevení kávy vypráví příběh pastevce jménem Kaldi, jehož kozy jednoho dne snědly zvláštní bobule. Večer mu bylo divné a nápadné, že kozy skotačí a dovádí divočeji a déle než jindy. Když se o této příhodě dověděl opat z nedalekého kláštera, dal z bobulí uvařit nápoj a opravdu se u mnichů dostavil podobný účinek, kdy byli schopni po celou noc setrvávat v modlitbách, aniž by se jich zmocnila únava.

Jednoho dne jim větvička keře spadla do ohně a rozlinulo se podivuhodné příjemné aroma. Když potom boby vybrali z popela, rozemleli na prášek a uvařili svůj oblíbený nápoj, zjistili, že má ještě lepší chuť. Pití kávy bylo na světě.

Lopatková pražička na kávu z roku 1880.
Lopatková pražička na kávu z roku 1880.

Pěstování kávy se na dlouhou dobu stalo výsadou Arabského poloostrova. Turci přivezli první kávu z Egypta do Istanbulu, kde se její pití stalo velkou vášní. Největší zásluhu na rozšíření kávy si připsali Holanďané a jejich Východoindická společnost, když na začátku 17. století dovezli kávu do Evropy a posléze do dalších koutů světa. První zámořská plantáž vznikla na Jávě a další koloniální velmoci na sebe s pěstováním kávy nenechaly dlouho čekat. Ve velkých obchodních městech jako Amsterdam, Londýn, Benátky nebo Hamburk vznikaly první kavárničky. V Praze byla první kavárna otevřena roku 1714 pod malostranskou mosteckou věží a provozoval ji Arab Georgius Hatalah z Damašku, zvaný Jiří Theodat.

Takhle dřív vypadaly dózy na skladování kávy.

Káva jako exponát

Letos v září mělo Muzeum kávy sedmileté výročí. Po původní majitelce a zakladatelce muzea Malgorzatě Ebel, která svoji sbírku vystavovala rok na Kampě, expozici převzala Kateřina Ebelová a přestěhovala na Letnou. Díky tomu rozšířila svoji již fungující Galerii Scarabeus, kavárnu Alchymista a pražírnu kávy o muzeum. Název evokuje transmutační proces dávných alchymistů, káva v ohni mění svoji barvu a získává novou kvalitu, také míchání různých arabik a robust do směsí je obestřeno tajemstvím každého prodejce.

Za šest let provozu na nové adrese se sbírka exponátů spojených s kulturou pití kávy rozrostla až 4x a můžeme mezi ní najít takové skvosty jako předchůdce dnešních automatů na espresso, které spíše připomínají tajemné nástroje alchymistů na výrobu zlata ještě z rudolfínské Prahy.

Zásobníky na kávu, které se používaly v koloniálních obchodech.

Paní Kateřina navázala na odkaz svého pradědečka Matěje Krupičky, který od roku 1885 vlastnil sušírnu cikorky ve Vrdech-Bučicích u Čáslavi. Díky tomu si můžeme v muzeu prohlédnout původní faktury a dokumentaci této rodinné firmy. Cikorka je alternativní, bezkofeinový nápoj, který se vyráběl z kořene čekanky a lisoval se do kruhových nebo čtyřbokých tvarů podobných čokoládě. Na vlastní oči se můžeme podívat také na kávy z žita nebo z ječmene. Mezi další speciality patří fíková káva, o jejíž existenci svědčí skladovací dózy, které má Muzeum kávy Alchymista v několika provedeních. Dózy na kávu, cukr a na koření tu vytváří jednu z nejunikátnějších kolekcí na světě v počtu asi 500 kusů.

„O stáří dóz svědčí jak jejich provedení, tak třeba použití různých druhů písma. Velmi zajímavé je sledovat, jak se u některých typů použité motivy v průběhu času proměňují,“ říká Kateřina Ebelová, která je na sbírku dóz zvláště pyšná.

Mlýnek a reklamní předměty z kávových obchodů.

Připomínka dob, kdy se kupovaly zelené kávové boby

Spousta exponátů pochází z 1. republiky a učí nás, jak byla tehdy káva zpracovávána a konzumována. Prohlédli jsme si tu první pražičky kávy z roku 1880, které vypadají jako lopatky na uhlí, kávomlýnky, zásobníky na kávu, dobové reklamní a firemní materiály, například od firmy Julius Meinl nebo Karel Kulík, kteří jako první na našem území začali prodávat praženou kávu. Předtím ji hospodyňky kupovaly ještě jako zelené boby a celý proces zpracování a přípravy kávy zůstával v jejich rukách. Pro kávu a další produkty, jako čaje, čokoládu, ale i už zmíněnou cikorku, se chodilo do koloniálů, specializovaných obchodů, s jejichž prostředím se v muzeu můžeme také seznámit, neboť si jeden malý na ukázku vybudovali v suterénu.

Původní přístroje na přípravu espressa.

Ještě o něco zajímavější byl exponát, nebo spíše exkrement cibetky, který si paní Kateřina přivezla ze studijní cesty za kávou po Bali. V navazující Galerii Scarabeus, kde se každý měsíc střídá umělecká výstava, si můžete prohlédnout, jak roste a plodí skutečný kávovník, a kdo ví, třeba z něj někdy i upraží vlastní kávu.

Pokud na ni při pohledu na mlýnky, dózy a pražičky z minulých století dostanete stejně jako my chuť, neváhejte exkurzi zakončit ve vedlejší kavárně Alchymista nebo na půvabné zahradě a dát si tento odvěký nápoj z místní pražírny. Ochutnat můžete také některou kávovinu, jako například meltu a cikorku, nebo žaludovou kávu připravenou na mnoho způsobů místními baristy. Jaké by to pak bylo poznávání bez ochutnávání?

Sbírka dóz na kávu, cukr a na koření.

Čtěte také

Tři tipy na ledové kávy z celého světa
Tři tipy na ledové kávy z celého sv…4639
Na kávové plantáži v Brazílii
Na kávové plantáži v Brazílii2728
Citáty o kávě
Citáty o kávě7509
Další články