Návod na domácí miniskleník: Zachraňuje mi pokojovky a pomáhá s jejich množením

Lupení k množení nepotřebujete. Určitě víte, že při běžném řízkování se odstřihne část stonku, ze které vyrůstá list. Ta se vloží do sklenice s vodou a pak už jen čekáte na kořínky. Co když vám ale zbyde část stonku s kolínkem, na kterém list chybí, anebo je tak poškozený a žlutý, že už rostlině žádné živiny nepředá? V takových případech se mi hodí malý skleníček, který si vyrábím doma. Přesně pro tyhle případy je jako dělaný ‒ vypipláte si v něm rostlinky úplně od píky.

I kytky mají kolínka

Když svým blízkým vyprávím o pokojovkách, občas se mě doptávají na věci, které už mi připadají tak nějak samozřejmé. Naposledy se mi to stalo právě u kolínek.

Jsou specifické hlavně pro áronovité rostliny, pod které se řadí třeba nestárnoucí monstery, módní philodendrony, spolehlivé šplhavnice, ale i alokázie, syngonia, aglaonemy nebo anturie, česky zvané toulitky. Kolínko je místo, odkud roste list a odkud po řezu rostou nové kořeny a výhony. Šplhavé árony je využívají k zachycení ke kmenům stromů pomocí vzdušných kořenů, slouží jim ale i jako pojistka v případě, že je v jejich přirozeném prostředí zlomí vítr nebo některý z pralesních živočichů.

Jak na mini skleníkovou KáPéZetku

Tahle pěstitelská krabička poslední záchrany funguje stejně jako pařníčky na sazenice paprik nebo rajčat. Navíc stojí pár korun a pomůže vám zachránit kousky rostlin, které by jinak letěly směr kompost.

Co budete potřebovat?

• nepoužívanou průhlednou dózu na svačinu nebo plastový obal např. od hroznového vína, oboje s průhledným víčkem a bez děravého dna
• perlit
• cedník
• vodu
• ostré nůžky / nůž / zalamovací nožík
• rostlinu, kterou chcete řízkovat
• papírovou utěrku
• roušku nebo respirátor
• dezinfekci

Nejdůležitější součástí procesu je samozřejmě rostlina, kterou chcete nařízkovat. Já jsem si vybrala šplhavnici, která má po zimě spoustu nevzhledných poloplešatých šlahounů. Právě z těch si do příští růstové sezóny rozpěstuju plný květináč nových sazenic.

Postup:

1. Ostrým nožem, nůžkami nebo zalamovacím nožíkem, které jsem předem ošetřila dezinfekcí, začnu rostlinu řezat.
2. Protože na šlahounech mezi listy vznikly nedostatkem světla dlouhé mezery, zakrátím stonky po každé straně tak, aby měly od kolínka po každé straně maximálně 1 centimetr stonku. Ten slouží jako pojistka v případě, že by se mi do rostliny během množení pustila hniloba.
3. Než se vrhnete na proplachování perlitu i krabičky, odměřte si do ní takové množství, aby vám vznikla 2 centimetry vysoká vrstva. Teprve tohle množství perlitu proplachujte v cedníku, ať ušetříte materiál i peníze. Určitě ale při přesypávání drobných „kamínků“ nezapomeňte na roušku nebo s ním alespoň vyrazte na balkon, ať se nenadýcháte mírně škodlivého prachu.
4. Obědovou dózu nebo plastovou krabičku od ovoce si důkladně opláchnu. Je důležité, aby na dně krabičky nebyly dírky, kudy by utíkala voda.
5. Propláchnutý vlhký perlit přendám do krabičky. Takto připravený skleníček pak už jen čeká, než čerstvě nařezané kousky stonku oschnou na papírové utěrce. To proto, aby se čerstvé rány zatáhly a nemnožily se na nich škodlivé houby nebo bakterie způsobující uhnívání. Poslední krok už je úplně snadný: Nandám drobné řízky do krabičky, lehce orosím, zavřu, umístím skleníček na světlé teplé místo (ne na přímé slunce!) a čekám.
6. Pokud jsou v krabičce otvory, rosím častěji (2–3krát týdně), pokud je utěsněná, rosím podle potřeby tak, aby perlit nikdy nevyschnul. Krabičku pravidelně otvírám a větrám, aby se řízky nezapařily.

Jak vlastně skleníček funguje?

Tropické rostliny, které touhle metodou množím, pocházejí z oblastí s hodně vysokou vzdušnou vlhkostí. Po staletích už se nám sice přizpůsobily, vlhkost navíc je ale dokáže nakopnout k heroickým růstovým výkonům.

I proto je skleníčková metoda tak efektivní, když přijde na bezlistové množení. Porézní perlit zadržuje vlhkost relativně dlouhou dobu a také pomůže s vytvořením sterilního prostředí, kde se na rozdíl od substrátu nebude dařit plísním ani dalším škůdcům.

A pokud se vám breberky ve skleníčku přece jen objeví, není třeba se stresovat. S nejvyšší pravděpodobností jde o chvostoskoky, neškodné broučky, kteří pomáhají s rozkladem živočišného materiálu, ale živým částem rostliny nijak neublíží.

Plusy a minusy

Začínat se má tím nepříjemným, takže nejprve musím zmínit, že se vám nemusí uchytit každý řízek s listem, počítat musíte i s tím, že ne každé kolínko je životaschopné. Ale nezoufejte, chyba není ve vás.

Druhým, takovým polovičatým minusem, je čas a trpělivost – než se kolínka zmátoří k výkonu, trvá jim to řadu dní i týdnů. A než vyroste plnohodnotná pokojovka, můžete čekat klidně rok. Na druhou stranu za to ta radost z vlastního výpěstku stojí, no ne?

Ale teď už k plusům. Pro mě je skleníček spolehlivou záchrannou stanicí, kam šoupu beznadějné případy, které se mi omylem podařilo umučit. Nafikám je na drobné kousky, případně ještě přihodím cibulky alokázií, které se mi při přesazování odlomily, zavřu do krabičky a pak už sleduji, jak bují drobounké lupení. Navíc takhle zužitkuju nádoby, které bych jinak poslala do kontejneru. Nové rostliny si pěstuju doma a nemusím nutně kupovat další a další z holandských velkopěstíren. Takže celý proces je vlastně nejen záchranný, ale i udržitelný. A ještě mám co opečovávat, když si na krabičku vzpomenu!

A abych nezapomněla – skleníček můžete úplně klidně svěřit malým pěstitelům, kteří se rádi ohánějí rozprašovačem. Sledovat, jak v mikrosvětě vyrůstají nové sazeničky, je určitě neomrzí.

Skleníčkem to nekončí

Možná už během letošního léta zmerčíte, jak se některé rostlinky derou z množírny ven. V tu chvíli je dobré zkontrolovat kořínky, a pokud jsou alespoň 2 cm dlouhé, je čas přemístit sazeničky do substrátu.

Ideálním pomocníkem je v tu chvíli specializovaná sazební zemina, která umí lépe zadržovat vodu a bude vaše výpěstky hýčkat za vás.

Je ale dobré myslet na to, že i náhlá změna vzdušné vlhkosti z téměř 100 % ve skleníčku na průměrně 40 % doma může zeleným mláďatům způsobit nepěkný šok. Proto při transferu sáhnu po větším pařníčku na zeleninu nebo po průhledném boxu s víkem z hobby marketu, kam malé květináčky (ne větší průměr než 4 centimetry a 2–5 sazenic na květináč podle velikosti kořenů) naskládám a přiklopím. Ob den třeba na půl hodinky odklápím víko, tím je pomalu adaptuju na běžné pokojové podmínky a zajistím si tak do budoucna zdravé silné pokojovky.

V dnešní době už je řízkování záležitostí spíš pro malé pěstitele a rostlinné nadšence. Ke klonování ve velkopěstírnách se využívá tzv. tissue culture, vědecky označovaná jako in vitro. Na směs agaru a živin se v uzavřeném prostředí umístí několik rostlinných buněk, ze kterých se naklonuje nová rostlina.

Udržitelnost v Tchibo

Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.

Více informací