Espresso, Itálie
Klasika všech klasik, bez espressa se ve své nabídce dnes neobejde žádný podnik od hospod až po luxusní restaurace. Espresso v italštině znamená rychlý, spěšný, na požádání a otcem tohoto pojmu ve světě kávy je Luigi Bezzera, který vylepšil na začátku 20. století stroj na kávu o dávkovací páku, díky které byl schopen připravit šálek za 45 vteřin, tedy expresně.
Espresso se připravuje ze 7 g pomleté kávy, která je protlačena vodou o tlaku 9 barů a teplotě 90-95 °C. Dnes již její příprava trvá 25 vteřin a na hladině má jemnou světlehnědou krému. Je základem pro spoustu různých kávových nápojů jako třeba cappuccino či latte a Italové by si bez něj svůj život nedokázali představit. Na Apeninském poloostrově vypijí až 70 milionů šálků denně.
Caffé Americano, USA
Kořeny druhé z nejpopulárnějších variací kávy sahají opět do Itálie, alespoň tedy podle populární legendy. Ta praví, že americano vymysleli za druhé světové války američtí vojáci v Itálii, na jejichž vkus bylo místní espresso moc silné, a tak si jej dolévali horkou vodou. Velmi podobný nápoj je i Long Black. Rozdíl v jeho přípravě spočívá v tom, že otočíte pořadí a nalijete espresso do vody.
Spousta lidí přezdívá „americano“ také typické americké překapávané/filtrované kávě, která je ve státech velmi populární. Při snídani v restauraci je káva neustále připravena a můžete si dolít šálek kolikrát je libo. Pravé Caffé Americano je ovšem pouze takové, kdy do espressa dolijete horkou vodu.
Kaffeost, Finsko
Největšími přeborníky v pití kávy na světě jsou Finové, kteří jako jediní překonávají hranici spotřeby 10 kg kávových zrn na hlavu ročně. V porovnání s Itálií je jejich konzumace dvojnásobná, není tedy divu, že je zde dostatečné podhoubí pro netradiční kávové receptury. Typický nápoj pocházející ze středovýchodu země se nazývá Kaffeost a podává se se sýrem juustoleipä. Pokládá se jak na dno hrnku, tak navrch. Ze dna jej pak vylovíte lžičkou poté, co kávu dopijete.
Vídeňská káva, Rakousko
Tato káva je dnes už nesmrtelný pojem stejně jako sachr dort, který si k ní s největší pravděpodobností objednáte. Její počátky jsou spojeny s vůbec prvními kávovými zrny ve střední Evropě. Roku 1683 přitáhlo k Vídni turecké vojsko sultána Mehmeda IV. a po porážce zanechalo ve svém ležení i pytle s kávou.
Zvláštní je, že kdybyste si ve Vídni chtěli objednat vídeňskou kávu, pod tímto jménem ji nikdo nepozná. Říká se jí einspänner, což je slovo odvozené z názvu kočáru. Připravuje se z espressa s horkou vodou a kopce šlehačky do vysoké průhledné sklenice.
Sloní káva, Thajsko
Tato východoasijská země se dere mezi významné pěstitele kávy poté, co si tento nápoj oblíbila v polovině 20. století jejich princezna. Dnes tam na kávu narazíte na každém rohu a kvůli počasí je nejoblíbenější ta s ledem. A protože Thajci mají rádi sladké, nesmí v ní chybět i hodně cukru a kondenzované mléko.
V Thajsku narazíme také na opravdovou specialitu, sloní kávu. Stejně jako v případě cibetek se využívá enzymů v žaludku slonů, které rozkládají proteiny obsažené v kávových zrnkách a dodávají jí jemnější chuť.
Etiopská káva
Z pravlasti kávy pochází i naprosto jiné zvyky, jak k tomuto nápoji přistupovat. Pozváním na kafe se dotyčnému prokazuje neobyčejná čest, a i samotná její příprava je obřadem, který probíhá přímo před zraky hosta. Nad ohněm se na pánvi upraží zelená zrna a potom v hmoždíři rozdrtí na prášek. Ten se nasype do konvice, ve které se pomalu ohřívá voda. Když dojde k varu, hostitel kávu rozlije do miniaturních šálků, přičemž během nalévání konvici střídavě zvedá a nechává klesat.
Nejenom, že jsou si v Etiopii dobře vědomi pozitivních účinků kávy, ale také věří, že dodává výtečnou vůni celému tělu. A nejsou daleko od pravdy, neboť káva se opravdu uvolňuje potními žlázami.
Turecká káva
Turci mají být rozhodně na co pyšní. Jejich káva byla v roce 2013 dokonce zapsána do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Drží se pořekadla: „Jeden šálek kávy znamená 40 let úcty“ a pití tohoto nápoje je společenskou záležitostí spojenou s rozličnými rituály.
Prostřednictvím kávy budoucí nevěsta signalizuje otci, co si myslí o svém nastávajícím ženichovi. Když s ním byla spokojená, podávala kávu silně slazenou. Když pouze respektovala otcovo rozhodnutí, podala kávu středně sladkou a pokud byla káva hořká, ženich se jí nelíbí.
Turecká káva se vaří z kávy umleté na prach v džezvě, kde se nechá třikrát vzkypět a je černá a silná. Zjemňuje se často kardamomem nebo skořicí a podává se v maličkých šálcích bez držátka, naplněných napěněnou kávou pouze do dvou třetin.
