Na tohle jsme se zeptali na našem Facebooku vás, našich kávičkářů. Pojďme nakouknout do českých domácností – schválně, jestli se v některých hláškách najdete.
Kafe je život. Rituál je pít ho s člověkem, který je pro mě důležitý.
Espresso s mlékem, černá káva, capuccino, latte, káva z moka konvičky, džezvy, kávovaru, turek nebo ta rozpustná. Sto lidí, sto chutí. Když se ale kohokoli zeptáte, jak má kávu nejraději, rozlije se mu na tváři úsměv.
Představí si totiž, jak s oblíbeným šálkem kávy zapadá do svého křesla a odpočívá. Jen co zavoní káva, začíná relax, chvilka pohody s někým blízkým nebo chvilka klidu na balkóně či zahradě s knížkou. „Když přijdete na návštěvu nebo schůzku, vždy vám jako první nabídnou kávu a víte proč? Oni tím vlastně říkají ’pojď a odpočiň si u mě’,“ zasnila se Miluše Cafourková.
A co teprve, když vám někdo blízký kávu naservíruje – třeba o víkendu do postele i se snídaní. To je skoro jako z pohádky.
Když budík zazvoní, všichni se kaboní. Pak káva zavoní a rázem jsme výkonní.
Vsadíme se, že tahle rýmovačka vznikla až po tom prvním ranním šálku kávy. Schválně, kolik z vás to ráno, ještě se zalepenýma očima cestu do koupelny, vezme přes kuchyň, kde zapne kávovar, dá vařit vodu nebo začne mlít kávu? Honoré de Balzac tvrdil, že „káva je motorem myšlenek“ a většina z vás by s ním i dnes jistě souhlasila. Bez kávy si neumíme představit ráno, je naším impulzem, že začíná pracovní den – že „jdeme na to“.
A je pravda, že i po cestě do práce často poznáte, kdo už kávu měl. Ty, co se kaboní, pravděpodobně čeká až v práci.
„Když se ráno v metru do práce podívám na spolucestující, není až tak těžké poznat, kdo už kávu měl a kdo ne. Káva startuje den. Pondělí nezačíná půlnocí, ale první kávou. Po kávě už se začít pracovat musí,“ má jasný názor Barbora Štěrbová.
Český turek stále boduje
Jedni ho zatracují a snaží se ho vymýtit už několik let, druzí na něj stále nedají dopustit. Většina z vás už z českého turka „přesedlala“ na espresso, capuccino či latte. Ale ten turek… Možná už v domácnostech nevládne jako dřív, rozhodně však u vás pořád boduje.
„Co je typicky české? Přece ’turek’. Tuto specialitu snad nikde jinde ve světě neznají. Dodnes se musím smát, když si vzpomenu, jak mi svůj zážitek s ’turkish coffee’ líčila rodilá istambulčanka. Říkala, že něco tak strašného v puse nikdy předtím ani potom neměla,“ napsala nám Věra Lamka.
Ani já se rodilé Turkyni nedivím, přípravu kávy „na turka“ jinde ve světě nenajdete. Víte, jaký je rozdíl mezi českým turkem a tureckou kávou?
Český turek
„Český turek“, turecká káva nebo káva s logrem. Jak se připravuje? Do hrnečku dáte několik lžiček mleté zrnkové kávy a spaříte ji horkou vodou. Pochází z Česka a je (prý) nevymýtitelný.
Pro některé je ale zvyk železná košile. Turka se nevzdají, ani když ostatní naléhají a připomínají, jak škodí zdraví.
Proto mám tip pro všechny milovníky turka: Až příště zase začnou, vzpomeňte si na filozofa Volaira. Lékař ho často varoval, že káva na něj působí jako jed – a on mu vždycky odvětil, že má pravdu, ale ten jed už na něho působí 80 let.
Ráno si kávu uvařím a po obědě ji možná vypiju.
Vidíte se v tom taky? Tak to vám pravděpodobně po bytě pobíhá malé třeštidlo. Já bych k tomu klidně dodala – nebo ji do sebe večer kopnu studenou. Traduje se, že „studené kafíčko je na pěkné líčko,“ jak nám připomněla Hannah Hanushkap. Že studená káva je na krásu říkávala i naše babička. Zajímavé však je, že nikdo přesně neví, proč.
Maminky si taky zaslouží kávu čerstvou a horkou – chvilku pohody a relaxu. Zkuste si najít svůj důvod, proč si ji užít i jako maminka malého, neposedného třeštidla. Jednu z vás k tomu popostrčíme:
„Od té doby, co se mi k holčičce narodili i dvojčecí kloučci, tak piju kávu především za poklusu a vlažnou až studenou. Ale ty vaše hrnečky vidím jako super impuls k tomu, užít si ji zaslouženě i horkou,“ podělila se o zkušenost Nela Strnisková.
Ke kávě patří něco dobrého…
Nejen český nešvar je vzít si ke kávě něco sladkého. Kousek čokolády, sušenku, zákusek nebo dortík. Při té odpolední kávě, kdy už máme za sebou celý pracovní den, se rádi odměníme.
Ivana Poláčková to vystihla přesně: „Ani nevím, jestli piju kávu kvůli čokoládě, nebo jím čokoládu kvůli kávě.“ Což je pěkné zamyšlení – těšíme se více na tu kávu, nebo na tu sladkost? A dokážeme si jedno bez druhého vůbec představit?
Abych to shrnula, vypůjčím si ještě jeden komentář. „Jak piji kávu? Ráda. Každý den. Kdekoliv. S kýmkoliv. Za každého počasí, v jakékoli náladě. Prostě ráda.“
Ať už si dáte espresso, capuccino, latte, připravíte si kávu ve french pressu, moka konvičce, nebo tradičně na turka, užijte si svou chvilku pohody tak, jak ji máte rádi.