Tipy lékařky a terapeutky, jak zdolat (nejen) dětskou cestovní horečku

„A je ti dobře? Ukaž, nemáš teplotu?“ ptám se dcery, když si v sobotu ráno začíná stěžovat na bolení bříška. Za chvíli už letím s kyblíkem, protože prý bude zvracet. Teplotu nemá, jen je celá zkormoucená. Po chvilce mi to dojde. Zrovna, když kyblík začne být potřeba.

„Že ty nechceš k babičce? To to radši řekni. Já tě přece nutit nebudu…“ Nechce, nepojede. A odpoledne už je jako rybička.

Že to dcera nebude mít s cestováním jednoduché, jsem si uvědomila loňské léto (to jí byly čtyři). Postupně jsme totiž rušili tři dovolené. Poprvé tři dny před odletem k moři horečky a silná viróza. Podruhé osypání a zvracení, potřetí opět teploty. Počtvrté jsme pronajali chatku v Jizerkách a řekli jí na poslední chvíli, že jen zajedeme někam na chalupu – a hurá, zadařilo se. Během školního roku to ale pokračovalo: horečky a následná viróza před odjezdem na školkový „lyžák“, totéž před jarní školkou v přírodě a teď před odjezdem k babičce. Přitom na každou akci si sama přála jet!

V létě jsem si myslela, že jde o hloupé shody náhod. Teď už jsem si jistá, že má z podobných akcí prostě šílené nervy. Někdy je to „jenom“ bolavé bříško, někdy nastoupí zvracení, někdy ji zřejmě stres oslabí natolik, že prostě něco chytne.

Snažím se s ní o tom mluvit, vysvětlovat, že změna není nic špatného, že obavy má sem tam každý. Nejvíc se osvědčila strategie říct jí o cestě na poslední chvíli, což ale při cestování se školkou nejde – mezi dětmi a paními učitelkami jde o žhavé téma mnoho dní dopředu. Uvidíme, co přinese další rok, třeba z toho děvče vyroste.

– Petra

Cestovní horečka se tomu, kdo na ni trpí, nedá „vysvětlit“ nebo „vymluvit“. Je to forma stresu, který má různé příčiny a somatizuje se – projevuje se tělesně.

A často nám hlava nebere, proč vůbec přichází. Vždyť se na dovolenou těšíme, děti se těší s rodiči k moři nebo samy na tábor, přesto se u mnoha z nich začnou před odjezdem projevovat různé symptomy nemocí nebo dítě je tak rozrušené, že řádí a „zlobí“.

Příčina: všechno je to v hlavě

Odjezd na prázdniny nebo na dovolenou je totiž poměrně velký stresor: budeme v úplně jiném prostředí, děti čeká jiný režim a často úplně nové zážitky, musíme toho spoustu připravit a zorganizovat. Není neobvyklé ani to, že se na dítě přenese rodičovský stres z odjezdu: že nám něco bude chybět, že dítě bude v letadle nesnesitelné, že se spálíme hned první den nebo prostě nejsme typ na last minute dovolenou, ale téhle nešlo odolat. Cestovní horečkou ale některé děti trpí, i když jsou rodiče klidní – je to prostě dané povahou a zejména tím, jak dítě obecně snáší jakékoli změny.

Děti mnohem silněji než dospělí vnímají strach z opuštění místa a režimu, který důvěrně znají a cítí se v bezpečí, do prostoru neznámého, ve kterém neví, co ho bude čekat, nedejbože když to bude bez rodičů. Někdy to může být i nekonkrétní strach z toho, co je „tam“ čeká, který třeba ani neumí pojmenovat. U dospělých je to obdobné, jen navíc přibývá stres související s tím, abychom něco nezapomněli, zabalili si vše potřebné, abychom vše stihli, aby si ji celá rodina užila…

Nemusí to ale být jenom obavy! I hodně silné těšení může přivolat horečky, nervozitu a tak dále.

Co na to lékařka: zastavte se u pediatra

…a zjistěte, zda odjet můžete, nebo ne.

Autorkou této části článku je MUDr. Michala Knězková, kterou znáte z Tchibo Blogu nebo z jejího webu mklife.cz.

Pokud má dítě horečku více než 24 hodin, vezměte ho na kontrolu k lékaři. Ten dítě vyšetří, změří hladinu CRP (parametr, který ukazuje na zánět) a hned se uvidí, jestli nejde o bakteriální infekci a zváží nasazení antibiotik. Ideální je poradit se s ním, jestli můžete odjet i přes příznaky a je šance, že brzy opadnou, nebo by mohly přijít komplikace. Rozdíl může udělat i to, jestli plánujete odjet chalupu, nebo míříte do zahraničí.

Pokud jede dítě bez vás (k babičce, na tábor…), zeptejte se další den, zda obtíže přetrvávají nebo na ně dítě „rychle zapomnělo“.

Co můžete udělat, abyste k praktickému před odjezdem vůbec nemuseli?

Pomoci může dlouhodobé zvyšování imunity, ale to samozřejmě dva týdny před dovolenou už moc nenaženete. Nicméně pokud u vás doma cestovní horečka vypadá převážně tak, že dítě nebo vy ze stresu „něco chytíte“, může to být dobrá cesta – snížení imunity stresem se pak neprojeví tak silně.

Samotný stres můžete snížit třeba takto:

• Pokud se chystáte do země s větším časovým posunem, přizpůsobte tomuto režimu týden před odcestováním a trochu si posuňte vstávání a usínání. Na dlouhé cesty pak pomůžou tablety s melatoninem (lékař nebo lékárník vám vysvětlí, jak na ně). Někoho může i tato příprava uklidnit, a hlavně vám pak bude příjemněji na místě.
• Pokud máte strach, že se dítěti za hranicemi něco stane nebo onemocní, už doma si zjistěte, kam v cílové destinaci dítě vezmete na ošetření. Vy tím získáte na klidu a dítě si stres nepřenese na sebe.
• Nikdy nezapomínejte na pitný režim. Pokud se stres projevuje i na vás, vyhýbejte se před odletem alkoholu a většímu množství kávy – tělo bude cestování i psychický tlak snášet lépe, věřte mi.
• Uklidňující mohou být i bylinné čaje a levandulové koupele.
• Pokud máte vyzkoušenou homeopatii či různé uklidňující rituály, směle do toho.

Jinak ale prevence cestovní horečky spočívá hlavně v tom, že díky přípravě zbrzdíte to, aby stres vůbec přicházel. Tipy, jak na to, píše dál v článku terapeutka Irena Pokorná.

Co na to terapeutka: zapojte dítě do příprav, hrajte si a zkuste mu naslouchat

Autorkou této části článku je Mgr. Irena Pokorná; i ji znáte z jiných článků na Tchibo Blogu

• Začněte nalezením klidu sami u sebe (např. si udělejte cestovní seznam, nebalte na poslední chvíli, jděte trému vysportovat, relaxujte, zamyslete se nad tím, co prožíváte, a spíše než abyste s tím bojovali, pokuste se to přijmout). Je šance, že dítě váš klid „přebere“. Některé děti jsou úzkostlivější a stresují, i když je rodič klidný, ale určitě tím nic nezkazíte. :-)
• Nejstresovější bývá balení. Zabalte si dříve než den předem nebo dokonce až v den odjezdu. V klidu si průběžně sepište seznam a pak zabalte podle něj. (Můžete si ho schovat i na příště a vypilovat si tak dokonalý itinerář právě pro sebe.)

• Vyzkoušejte, jestli pomůže dítě na dovolenou připravit hrou, aby mělo pocit, že situaci už zná. Hrajte si s ním, „jako“ že jste u moře, „jako“ že letíte letadlem, ukažte mu fotografie místa, kam jedete, povídejte si s ním o tom dostatečně dlouho dopředu. Dítě své obavy a nejistoty odžije postupně dopředu.
• Zapojte dítě do příprav a balení (které by ale měly probíhat v klidu a ne s nervozitou). Často pomáhá vzít si s sebou věci, které jsou pro něj důležité a které mu budou připomínat domov a dodávat mu pocit bezpečí (oblíbený plyšák, polštářek apod.).
• Pokud vás čeká dlouhá cesta autem, počítejte s tím, že dítě se bude nudit. Připravte si, co budete s dítětem dělat.
• Udělejte si s dítětem v předvečer cesty nějaký příjemný program, aby nervozita nestoupala, a dítě se mohlo soustředit na něco jiného.
• Dívejte se při přípravách na cestu průběžně očima svého dítěte a snažte se pochopit, co prožívá a na co myslí. Nechte se od něj zasvětit do dětské fantazie a světa těšení se i do světa obav a berte je vážně, s pochopením, a zároveň dejte dítěti najevo, že vy se nebojíte a pomůžete mu vše zvládnout.

Za spolupráci na článku děkujeme mamince Petře, MUDr. Michale Knězkové a Mgr. Ireně Pokorné.