První zásada, která platí před všemi ostatními pravidly: Rodiče by se měli předem domluvit na tom, jaká pravidla budou prosazovat u dětí a jestli s nimi oba souzní. Ideálně se domlouvat tehdy, když potomci nemohou nastražit svá ouška a naslouchat spřádání plánů. Nám se osvědčilo také informovat celou širší rodinu a sdělit jim, že nám na dodržování pravidel z výchovných důvodů opravdu záleží.
Jak hravě zapojit děti?
Tip číslo 1: Obraťte to!
Skvěle funguje, když domácí práce podáme tak, jako by se jednalo o něco speciálního. Exkluzivního. Něco, co si děti jen tak někde jinde nevyzkouší a co v zásadě není povinnost. Je to dobrodružství, kterým se třeba budou moci i pochlubit ve školce ostatním. Z ježdění vysavačem děláme jízdu s drakem, který má místo plivání ohně schopnost sát prach. Z mytí nádobí se stává záchranná akce vidliček a nožů. Jednoduše se nebojte udělat z povinností pohádku.
„Když si dcera nechce uklízet hračky, hrajeme hru ‚Zem je láva!‘ Vezmeme si bačkory, které nás před lávou chrání a rychle sbíráme hračky a dáváme je na své místo, aby je láva nepohltila. Většinou se u toho hodně nasmějeme, pokoj je uklizen během chvilky a to, že se u toho hrou dcera ještě trošku unaví, beru už jen jako příjemný bonus.“ – Barbora H.
Tip číslo 2: Mapa povinností.
Nebo taky strom, když to chceme mít o něco zábavnější. Vezmeme čtvrtku, vodovky a zapojíme děti při rodinném rozdělování domácích prací. Svoláme rodinnou radu ke stolu a dáme čtvrtku do jeho středu. Namalujeme kmen s větvemi a na papírky si napíšeme, jaké domácí práce se rozdělují. Vytahujeme jednu podruhé. Vždy předneseme danou domácí práci a řekneme, co obnáší. Necháme pak děti vybrat si tu, která se jim zdá nejlepší.
Poté, co si dítě vybere svou práci, obtiskne svoji ruku na větve stromu a napíše do dlaně, co si vybralo za práci. Pokoušíme se rozdělit práci mezi všechny členy rodiny. Tento strom si pak vystavíme, ať na něj všichni vidí – třeba na lednici. Vedle něj máme odškrtávací tabulku na celý měsíc a přidělujeme puntíky nebo smajlíky za (ne)dodržení daných povinností.
Když si samy vyberou, snáz povinnost dodrží
Je samozřejmě možné, že se děti budou bránit vybraným pracím, protože jim ku příkladu odpadky smrdí, a tak je prostě vynášet nebudou. Nicméně, je nutné si říci, že nějakou z daných losovaných prací je třeba zastat a že bez toho se nedomluvíme. Tímto způsobem si děti v kruhu rodinném odsouhlasí pravidla s rodičem, a tak je pro ně těžké říci, že takovou práci nikdy nechtěli dělat. Koneckonců, vybraly si ji samy.
Tip číslo 3: Pravidla jsou živá a mohou se měnit.
Není nikde do kamene tesané, že se nemohou věci měnit. To platí i pro řád, který dětem dáváme. Jednou za čas obměňte dětem jejich povinnosti a povyšte je na “vyšší hodnost” s tím, jak stárnou. Jsou už zase o něco šikovnější a musí si vyzkoušet i něco nového. Pokud svoji práci odvádí dobře, odměna by je neměla minout. Ať už je v jakékoliv podobě. Ideálně třeba jako pochvala před nastoupenou rodinou.
„Chvíli mi trvalo nechat syna, aby dělal věci sám. Přece jen je ve školkovém věku a já jako dospělá je zvládnu rychleji a precizněji, měla jsem proto pořád tendence mu pomáhat. Kvůli vlastní netrpělivosti a touze po dokonalejším provedení. Postupně jsem se ale naučila nechat mu volnou ruku a je na něm vidět, že je na svou práci pak náležitě hrdý. Zatnu zuby, když vidím, že po jeho utírání stolu zůstalo ještě pár drobečků. Vem je čert, hlavní je, že se snaží a má radost, že pomohl. Cítí pak mnohem větší motivaci pustit se do něčeho i sám, jen tak.“ – Radka S.
Rodinné porady aneb svolejte svůj kmen ke stolu
Porady v práci a teď i porady doma? No to snad ne! Nevěšte hlavu a udělejte si z rodinných rad příjemnou tradici.
Vždy si vzájemně nachystáme, co je třeba s partnerem probrat, abychom byli sladění. Pochválíme děti za to, co dodržely, a probereme s nimi, proč některé věci drhly. Připravujeme jim odměny, ale i možné tresty (samozřejmě jen v určitých mezích!). Ač se může zdát, že rodinná porada je pro všechny zúčastněné spíše nutnou nepříjemností, nemusí tomu tak být. Je to platforma, kde si můžeme otevřeně říci, co nás trápí. Kde vyřešíme, co je nastaveno špatně a zároveň i upravíme pravidla hry. Bereme to jako brainstorming – žádný návrh není špatný. Přistupujeme k věcem otevřeně a diskutujeme o tom, co, proč a jak uděláme.
A co odměny a tresty?
Názory na odměny se mohou lišit, nicméně je dobré nějaké nastavit. Pokud se bavíme o školácích, kteří vyžadují kapesné, proč nenavázat pomoc v domácnosti na kapesné? Přeci jenom je třeba jim ukázat, že bez práce nejsou koláče.
Učení samostatnosti = největší úkol mají rodiče. Je mnoho věcí, které musí rodič předat svým dětem. Do určité chvíle organizujete rodinný čas a starost o domácnost vy. Avšak naučit je samostatnosti a pravidlům tak, aby si byly schopné se svým časem hospodařit samy, to může být ten nejzapeklitější a zároveň nejdůležitější úkol rodiče.
Udělejte radost vašim nejmenším
Oblečení, hračky i doplňky do pokojíčku najdete na Tchibo.cz
