Svatý Mikuláš, slavený večer 5. prosince, je u nás jednou z mála původně lidových tradic, která přetrvala až do dnešní doby. Podle legendy sv. Mikuláš tuto noc sestupuje z nebe na zem a obchází spolu se svými pomocníky čertem a andělem domovy dětí, aby je obdaroval sladkostmi, nebo naopak uhlím, podle toho, jak byly děti přes rok hodné.
Z historie víme, že svatý Mikuláš proslul mezi lidmi svou laskavostí, štědrostí a pomocí potřebným. Obdarovával chudé a dětem pokládal za okno dobroty. Tradice oslav svátku se samozřejmě v čase vyvíjely a společnost potřebovala vyvážit dobrotivost původně osamoceného Mikuláše „zlým“ čertem, který má zlobivé děti postrašit, pokárat a „vytrestat“. Jeho protipólem a další laskavou bytostí se stal anděl, který děti před čertem hájí a chrání. Mikuláš je v této trojici ten spravedlivý, který posuzuje prohřešky dítěte a následně je odměňuje.
Zvete tradičně domů čerta, Mikuláše a anděla?
Ani podoba této tradice nezůstala neovlivněná moderní dobou. Ačkoli dříve držená na vesnicích mezi sousedy, dnes se každoročně hemží zástupy pekelníků, andělů a dobrotivých Mikulášů i městské ulice a sídliště a tradiční pochůzky se často stávají spíše předmětem zábavy pro mládež v kostýmech. Úkolem nás dospělých je pro naše děti mikulášské zvyky a tradice nejen zachovat, ale umět jim je také předat a zprostředkovat zábavnou, citlivou a srozumitelnou formou.
Při plánování „Mikuláše“ je proto užitečné zvážit několik věcí:
- Jakou zkušenost si mají děti odnést? Co je poselstvím této tradice?
- Budou se maskovaných postav bát, nebo naopak?
- Jak bude celé setkání s Mikulášem, čertem a andělem vypadat a jakou roli v něm budu hrát já, jakožto rodič?
Seznamujte děti s příběhem postav Mikuláše, čerta a anděla dopředu
Než se děti poprvé setkají se třemi nadpřirozenými postavami, potřebují na to být připravené. To je váš úkol.
Vzpomeňte si, jak zapůsobil příchod čertů, tedy postav, které jste do té doby viděli pouze v pohádkách, na vás, když jste byli malí. Sami určitě dobře víte, že zejména malé děti mají velkou představivost, jsou velmi citlivé k „nadpřirozenu“ a hranice mezi realitou a fantazií je u nich tenká. O to důležitější je dětem vysvětlit, co se vlastně bude dít. Nemusíte jim říkat, že je celá věc „jenom jako“, ale vždy zdůrazněte, že tam budete s nimi.
V momentě, kdy čert s Mikulášem a andělem překročí práh vašeho domova, bude uklidňující přítomnost rodičů v zádech velmi důležitá. Jinak může děti setkání s mikulášskou trojicí velmi snadno vylekat, protože budou prožívat situaci jako děsivou a ohrožující. A nepomůže ani to, že třeba Mikuláš vlastně vypadá tak trochu jako známý strýc. Sami znáte své dítě nejlépe a víte, kam až můžete zajít.
Přibližte dětem celý příběh Sv. Mikuláše, Čerta a Anděla, nad rámec toho, co děti běžně vidí ve vánočních pohádkách nebo v knížkách a na celý večer je alespoň trochu připravte. Vyhnete se tak nejednomu slzavému údolí.
Výchova je úlohou rodičů, nikoli Mikuláše, anděla a čerta
V dřívějších dobách měla mikulášská tradice bezpochyby i výchovný a poučný cíl. Při dnešních vědomostech o negativním vlivu trestů na psychiku dítěte a ze své vlastní zkušenosti se domnívám, že tento „výchovný“ aspekt původní tradice je již trochu přežitý.
Slibovat si od návštěvy čerta a Mikuláše „nápravu“ chování dítěte nebo nějaký zásadní výchovný účinek není příliš moudré. Nehledě na to, že využívat k výchově systém odměn a trestů a stavět ji na strachu, může ve výsledku vést ke snížené důvěře v sebe sama, své schopnosti a vlastní rozhodování, nebo nedostatku pocitu bezpečí a jistoty.
Přenášet zodpovědnost za výchovu na vymyšlené postavy, které jednou do roka zaklepou na dveře a dítě „zhodnotí“, nedoporučuji.
Nastavte pravidla pro setkání s Mikulášem a jeho pomocníky
Pro menší děti je ideální možnost nejprve spatřit fantastické postavy z dálky a bez přímého kontaktu.
1. Procházka po městě
Nabízí se příležitost procházky po městě spolu s laskavým vyprávěním o mikulášské legendě a následné obdarování dítěte sladkostmi do punčochy doma za oknem. To, že se dítě nesetká poprvé s mikulášskou trojicí tváří tvář na prahu domova, celé tradici rozhodně nikterak neubere na kvalitě.
„V kavárně u nás ve městě organizují každoročně mikulášskou. Jsou zde přítomny všechny tři tematické postavy, ale proaktivně žádná z nich na děti nemluví. Když rodič chce, může s dětmi zajít za Mikulášem a andělem, kde dítě řekne básničku a dostane odměnu. Chodíme tam pravidelně, a ačkoli má náš syn z čertů respekt, odnáší si hezký zážitek a dokonce se po zbytek roku občas ptá, kdy zase půjdeme na Mikuláše, že se mu tam líbilo. Podle mě se děti rády trochu bojí, ale vše to musíme brát s rozumem.“ – Jana D.
2. Setkání na besídce
Další variantou, pokud chceme blízké setkání z očí do očí zprostředkovat v předstihu, může být účast na besídkách v mateřské škole nebo nadílek spolu s dalšími dětmi a rodiči. Vaše ratolesti tam mohou třeba zarecitovat básničku, pokud samy chtějí, a mohou si užít i očekávání obdarování. I tady je ale vždycky dobré si předem zjistit, jak jsou takové akce organizované, abychom na to mohli dítě připravit a necítilo se zaskočené nebo v rozpacích. A pokud se mu do podobné akce vůbec nechce, nedá se nic dělat a musíme najít jiný způsob.
3. Pozvání domů
V momentě, kdy se rozhodnete pozvat Mikuláše domů, je podle mě důležité předem stanovit scénář a chování, aby dítě mělo hezkou vzpomínku. Pokud se některé role zhostí někdo blízký, tím lépe, ale jak už jsme si řekli výše, pravděpodobnost, že ho dítě pozná, s ohledem na sílu okamžiku moc velká není. Vždycky byste měli vycházet z toho, kolik je vaší ratolesti let, čeho se bojí, na co bude reagovat – zkrátka jakou má osobnost. Obecně si myslím, že Mikuláš by měl dítě hlavně pochválit a pokud vše probíhá v dobré atmosféře a klidu, ať klidně zmíní i některé slabší stránky, na kterých by potomek měl ještě pracovat.
Na které situace si dát pozor
Čert v našem pojetí je spíše rozpustilá a legrační bytost, kterou děti znají z českých tradičních pohádek. Naštěstí jsou u nás zatím v menšině děsivé masky čertů původem z Německa či Rakouska, vycházející z poněkud méně laskavých příběhů o Krampusovi.
Právě ďábel je samozřejmě v dětských očích zdrojem největšího strachu a k smrti dítě vyděsit k poklidným oslavám Mikuláše rozhodně nepatří. I u českého čerta může dojít k situacím, které by měly být zapovězeny. Příkladem za všechny je podle mě strkání křičících dětí do pytle a odnášení do pekla, kterému rodič nejen nebrání, ale dokonce ho podporuje.
Obdobně děsivý bude pro dítě vstup hrůzného neřkuli podnapilého čerta řinčícího řetězy do dětského pokojíku, tedy narušení bezpečné osobní zóny, a hrozícího trestem, únosem a podobně.
Jak vzpomínáte na tuto tradici ze svého dětství?
Jak už jsme si řekli výše, výchova dítěte je na nás, dospělých. A používat celoroční hrozby čertem nebo podobnou „institucí“ jednak neplní svůj účel a z hezké tradice mikulášského svátku může rázem vytvořit bolestnou či traumatickou zkušenost.
Svatý Mikuláš je v první řadě tradicí a svátkem dětí a takto bychom ho měli i vnímat a pokaždé se snažit domýšlet důsledky toho, jak ho našim potomkům zprostředkujeme. Zastrašovat nebo připravit prvoplánově traumatickou zkušenost, z níž si děti odnesou koktavost, noční děsy nebo úzkosti, rozhodně není cílem této tradice. Zkuste být proto zodpovědní. Tím spíš, pokud jste se sami Mikuláše, čerta a anděla báli, nebo se na jejich příchod naopak celý rok těšili. Vzpomeňte si na vlastní dětství a zkuste ho obtisknout do zážitku, který připravíte. Je to jen na vás.
