Od té doby, co jsem se vdala, mi najednou nemůže být jenom tak špatně – místo toho lidem kloužou pohledy na břicho, a když si na oslavě nechci dát alkohol, ty otazníky v očích skoro blikají. A když už se někdo odhodlá zeptat, kdy TO plánujeme, moc nevím, jak reagovat, protože je to prostě osobní věc.
Takových otázek a komentářů se rozhodně najde víc a rodinná setkání jsou pro ně úplná líheň. Na Facebooku Tchiba se jich sešla pěkná řádka. Poprosila jsem psychoterapeutku Irenu, aby nám, kdo si s podobnými komentáři moc nevíme rady, ukázala, jak na to. Držím palce, ať to příště uhrajete!
Marie, redaktorka Tchibo Blogu
Nenechte se zaskočit
Princip je jednoduchý: když mě otázka nepřekvapí, udržím si odstup a humor, místo abych byla rozpačitá, rozčilená nebo nadmíru ironická. Zkuste si nanečisto představit, jaké otázky vás na příštím rodinném setkání asi čekají, a dopředu si nahrubo připravit odpověď.
Nejlepší je si dopředu rozmyslet: Jak moc chci být sdílná? Chci odpovídat spíš formálně a ze slušnosti, nebo osobně? Je pro mě důležité druhého přesvědčit o mém názoru, nebo to můžu nechat být?
6 otázek o vztazích
A ten tvůj bývalý přítel, jak ten se má?
Snadná otázka pro toho, kdo má bývalý vztah v sobě vyřešený, ale mnohem složitější to je v situaci, kdy bychom na bývalého partnera nejradši vůbec nevzpomínaly. Vždy je možné říct, že nevíte a/nebo už nejste v kontaktu, nebo naopak v rychlosti popsat, co bývalý partner dělá, a rychle diskusi posunout jinam otázkou na jiné téma.
Tato otázka je pro někoho bolavá v případě, když se do toho moc „položíte“ a začnete sama vytahovat věci, které vás na expartnerovi zlobí nebo rozesmutňují. Takže když se vám povede zůstat v popisné, pragmatické rovině, bude to mnohem méně nepříjemné.
Proč jste se rozešli, když jste spolu byli tak dlouho? Není to škoda?
Pokud se z nějakého důvodu nechcete o důvodech bavit, můžete otevřeně říct, že vám není příjemné o tom mluvit, a nabídnout změnu tématu: „Tetičko, promiň, zatím o tom mluvit nechci. Nechceš mi radši vyprávět o…?“ Původní otázka tím elegantně zmizí.
Obdobně se dá vybruslit z diskusí o případných problémech v aktuálním vztahu.
Tak kdy nám konečně představíš nějakého mužského?
Rýpavá otázka, která ale může mít snadnou odpověď: odpovězte realisticky (že není koho představit, nebo kdy někoho představíte), nebo sáhněte po humoru a otázku ve slušně proneseném žertu odkloňte: „Jé, tetičko, ty nezklameš, já už se bála, že se mě nezeptáš.“
Co na něm vidíš, vždyť on má jenom střední školu / je jenom instalatér (apod.)?
Konfrontační otázky jsou náročnější. Pokud se nechcete zamotat do přetahování či nekonečné „obhajoby“, potom je základem nenechat se do tématu vtáhnout emocionálně. Zůstaňte pragmatická a stručná (faktická odpověď, co na něm máte ráda), nesnažte se toho druhého přesvědčovat o své pravdě (pravděpodobně jeho názor nezměníte). Nebo to nechte bez odpovědi a odkloňte téma jinam.
To se nediv, že si nikoho nenajdeš, když jsi na chlapy tak vybíravá.
Přirozenou reakcí na tuto otázku je, že se člověk začne obhajovat, urazí ho to, nebo rozčílí. Všechno je to cesta do pekel a podobně jako u předchozí otázky doporučuji nechat obhajobu i emoce stranou, zareagovat vtipem anebo nechat otázku bez odpovědi, třeba jen s pokrčením ramen a mlčením.
Já nechápu, že sis ještě nikoho nenašla, taková skvělá ženská.
Nechce-li se vám rozmlouvat na toto téma, pak použijte humor: „Viď, tetičko, já taky ne! :-)“ Nikoho to neurazí a podtrhnete tím, že opravdu skvělá jste.
Když vám ostatní zasahují do výchovy dětí
Důležité je sama sobě na začátku říct, že děti vychovávají v první řadě rodiče. Co děti jedí, kdy jedí, jak chodí oblékané, jaké mají za kroužky… o tom všem rozhodují oni. Pokud vás na rodinných setkáních pronásledují komentáře o tom, jestli a jak kojíte, jestli dávat nebo nedávat sladkosti, proč nemá papučky nebo má sukýnku, nevyřešíte to jednou šikovnou odpovědí. Je to běh na dlouhou trať a bylo by to přinejmenším na jeden delší samostatný článek.
Pokud mají teta, dědeček a další jiný názor než vy, nevede k ničemu dobrému, když kritizují nebo shazují výchovu přímo před dětmi – na to doporučuji dát si obzvlášť pozor. Dospělí by si toto měli nejprve ujasnit sami mezi sebou a potom se chovat k dítěti jednotně. Pokud se jim to nedaří, je namístě navštívit rodinného poradce či terapeuta, který jim komunikací pomůže projít.
3 otázky o zakládání rodiny
Ty jsi těhotná, nebo ses nám tak spravila?
Těhotenství je paradoxně stále oblíbenou platformou nejen rodinné konverzace, přestože se jedná o velmi intimní téma, do kterého opravdu nikomu nic není. A v tomto smyslu může znít i odpověď a odmítnutí hovoru na toto téma, tato otázka je vždy za hranicí: ať už těhotná jste a nechcete to ještě říkat, nebo naopak se o těhotenství snažíte a nedaří se vám počít, anebo jste opravdu jen přibrala, vždy to pro vás bude velmi nepříjemné.
Nechcete-li jít s kůží na trh (tzn. odpovědět stručně realisticky a popravdě), můžete si zde dovolit i razantnější reakci, která přehodí trapnost na stranu tázajícího se: „Nepřijde ti neslušné/nevhodné/trapné se takhle ptát? Pro mě je to osobně velmi nepříjemné…“
Kdy bude svatba / dítě / druhé dítě…?
Jsou prostě otázky, které na sebe v určité fázi života nenechají čekat, protože se předpokládá „jak mají věci být“.
Máte čtyři možnosti odpovědí, a to není málo. :-) Můžete se zasmát a otázku přejít bez komentáře, můžete vyložit svoje plány, můžete s klidem říct, že se o tom bavit nechcete, anebo si na to vymyslete vtipnou odpověď.
Vy nechcete děti? (A proč?)
Je to svobodná volba každého z nás, ale nedá se vždycky čekat, že to okolí vezme s pochopením (nebo ho to vážně zajímá, protože tomu sami nerozumí). Pouštět se během rodinných setkání do takto velkých témat moc nedoporučuji, takže ani není vhodné na předchozí otázku odpovídat „Děti nechceme“. Pak totiž nevyhnutelně přijde tento další dotaz.
Když už se objeví, můžete určitě poskytnout vysvětlení, ale očekávejte další „kolo“ otázek i přesvědčování, proč byste děti mít měli. Možná tedy není od věci spíše otázku odklonit neutrální a neurčitou odpovědí („Zatím jsme to neřešili“), nebo úplně přejít na jiné téma.
5 komentářů toho, jak vypadáte
Ty se teď asi snažíš zhubnout, co?
Neberme si otázky týkající se svého vzhledu osobně. Druzí běžně projikují svoje pocity a představy do ostatních, a často tedy nejde o to, jak vypadáte vy, ale o pocity toho, kdo se vás na to ptá. Vystačíte si s pravdivou odpovědí „Ano, snažím“ nebo „Ne, nesnažím“.
Jak nedáš, to zase držíš nějakou dietu?
Od starších generací těžko můžeme očekávat pochopení pro to, že něco nejíme, nebo že držíme dietu. Jídlo bylo vždy znakem blahobytu, lidé za něj byli vděční, a pokud chtěli svému blízkému udělat dobře, něco dobrého mu uvařili a ještě mu přidali. Jídlo bylo symbolem pohoštění a péče a těžko se vysvětluje, že to máte jinak.
Prostě jen slušně poproste o menší porci, nebo vysvětlete, že něco vám nedělá dobře nebo vám nechutná. Pokud si troufáte, odveďte diskusi jinam: „Děkuju, knedlíky si dám jen dva, ale polévka byla vynikající! Jak ty ji jenom vždycky děláš?“
Ty, dneska ale nevypadáš špatně / Dneska ti to sluší, skoro bych tě nepoznala!
Málokdy to někdo myslí špatně, chtěl vám zalichotit a nešikovně tím nechtě naznačil, že jindy vám to nesluší. Tu myšlenku tam ale nejspíš slyšíte jenom vy. Berte i takový komentář plně pozitivně a naučte se poděkovat za kompliment.
Konečně vypadáš jako ženská a ne jako ta vyžlata z časopisů.
Víte, že je to myšleno jako pochvala? Ten, kdo komentuje, je zvyklý, že žena má mít plnější tvary. Není třeba to brát jako urážku, z jeho pohledu je to kompliment. Pokud je to pro vás nepříjemné, nejlepší je věc nerozmazávat – diskuse by vás nepotěšila o nic víc.
Co to máš na hlavě / na sobě / na obličeji…?
Pokud se to komentujícímu nelíbí, asi jeho názor nezměníte sebedelší diskusí (i když samozřejmě můžete zkusit bez emocí vysvětlit, proč se vám takový účes, oblečení atd. líbí). Berte to tak, že si do vás promítá svoje vlastní představy o vás, a to přece není váš problém. Pokud si to můžete dovolit, jde poznámku přejít se smíchem ve stylu: „Děkuju, tobě to dneska taky sluší. :-)“ Stačí i nekonfliktní „Líbí se mi to“.
A když se předchozí diskuse nepovedou, přichází obvykle: Prosím tě, a co jsi tak urážlivá?
Ať už je to reakce na to, že jste se jen ohradila, nebo jste se opravdu urazila, nemá význam o tom konverzovat. Můžete říci, že vám jen některé otázky nebyly příjemné, nebo to můžete přejít mávnutím ruky.
Celkově je důležité hlavně to, jestli vy sama máte dobrý pocit ze svých reakcí a z nastavení hranic v komunikaci.
