Vždycky mi připadalo, že je strašně těžké bavit se o dětech, aniž člověk působí moc hrr, nebo naopak jako studený psí čumák. Já sama jsem se do téhle debaty nikdy moc nehnala. Na druhou stranu jsem ale už od počátku vztahu se svým mužem byla ráda za drobné náznaky toho, že by se mnou jednou děti chtěl mít. Ať už to byla diskuze nad teoretickými jmény potomků, nebo jejich počtem. Byl to pro mě prostě takový malý důkaz toho, že to se mnou myslí vážně a taky že chodím s někým, kdo o rodinu stojí.
Myslím, že tohle je dobré si na začátku vztahu vyjasnit co nejdříve, vyhnete se tak po několika letech chození nepříjemnému překvapení, že vaše druhá polovička třeba děti vůbec mít nechce. Samozřejmě nemám na mysli vybalit to na chlapa na prvním rande, ale otevřít tohle téma ve chvíli, kdy cítíte, že byste si s ním rodinu představit dovedla. A to v každém vztahu může být po různě dlouhé době. Pravda ale je, že tahle chvíle jde často ruku v ruce s nějakým jiným klíčovým okamžikem, jako je společné bydlení, zásnuby, svatba a často taky blížící se třicítka.
Co na to říká životní koučka?
Život prožíváme v určitých cyklech, které jsou vždy něčím specifické, a během nich také řešíme odlišná témata. Když se z mladé dívky stává žena, je zcela přirozené, že se v ní probouzí mateřský pud i city, které pro ni byly v minulosti neznámé.
V tento moment velice záleží na tom, v jaké fázi vztahu se právě nacházíme. Jsme na začátku, nebo je náš vztah stabilní i několik let a plánujeme společnou budoucnost? Věřím tomu, že každá žena vycítí, jestli s ní protějšek počítá i do dalších let a jestli je jejich vztahové konto nabité důvěrou, radostí i pochopením.
Já osobně bych ženám poradila, ať si nejdříve ujasní v sobě, zda je pro ně ten správný čas na to, stát se matkou. Zda je to skutečně jen jejich vnitřní přání, které nemají vnuknuté od okolí, kamarádek nebo rodičů. Druhá důležitá věc, kterou by si měla sama rozmyslet, je, jestli je právě její partner člověkem, který se může stát otcem jejích dětí.
Když má žena jasno sama před sebou, je to dobrá chvíle, kdy se o dětech začít citlivě bavit i s partnerem. Nebojte se toho, i když vám to připadá jako těžké téma. Protože když si budete stát za svým a on s vámi doopravdy bude chtít strávit zbytek života, dříve či později se k tématu dětí stejně dostanete. A pokud se dětem za každou cenu brání? Poté zůstává otázkou, zda tomu bude stejně tak i za pár let a zda se v takovém vztahu budete cítit šťastná. Rozhodně tedy mějte ve svých prioritách i vizích jasno, a to jak uvnitř sebe, tak i ve vztahu samotném!
Lenka Černá, koučka a mentorka
U nás se o dětech začalo mluvit častěji asi po třech letech vztahu. Bylo to hlavně proto, že se miminka pomalu začínala objevovat v našem blízkém okolí. Vždy to ale bylo velmi nekonkrétní, většinou v duchu toho, jak byla tamta holčička roztomilá, nebo že jsme vůbec netušili, co všechno už roční prcek umí. Úplně jiných rozměrů to nabralo po svatbě, kdy se začaly stupňovat otázky okolí, kdy mohou očekávat přírůstek do rodiny. Navíc i partner mi v té době začal dávat najevo, že by dítě již klidně měl. Bylo mi jasné, že dříve či později si na tohle téma budeme muset „vážně promluvit“.
Nevím, proč jsem žila v domnění, že pořízení potomka bude předcházet „velký rozhovor“, ve kterém detailně všechno probereme. Přičemž nejvíc jsem se obávala toho, že se neshodneme – že třeba jeden bude chtít a druhý ještě ne. Ale jak jsem později zjistila, ani to není žádná katastrofa, když o tom oba dokážou normálně mluvit.
Na svatební cestě jsme se o tom spontánně začali bavit v reakci na dřevěnou kolébku, kterou jsme měli v pokoji a kterou tamní majitel spiklenecky okomentoval, že až přijdeme příště, určitě ji využijeme. Rozhovor na tohle téma tak nějak sám vyplynul ze situace a nikdo z nás ho nemusel plánovat, dopředu promýšlet ani iniciovat. Byl příjemný a uvolněný, přestože já jsem přiznala, že bych ráda ještě chvíli počkala. Na rozdíl od všech předchozích debat byla tahle už velmi konkrétní a podobně jako třeba u svatby jsme se prostě domluvili na orientačním datu. :-)
Pokud téma otevřete a partner je výrazně proti – co dál? To je určitě velké samostatné téma a rádi se mu budeme věnovat v některém z příštích článků.
Jaké jsou zkušenosti jiných žen?
Míša
Kdy je podle tebe ten správný čas na rozhovor o dětech?
Myslím, že ten správný čas na rozhovor o dětech je, když to začne být vážné, když se řeší společné bydlení nebo zásnuby. S manželem jsme tuhle debatu otevřeli už v počátcích vztahu, kdy jsme začínali tušit, že spolu zůstaneme. :-)
Jak tenhle rozhovor proběhl u vás doma?
Nebyla to žádná dramatická debata, nejdřív to bylo spíš takové lehké naťuknutí ve smyslu chci/nechci mít jednou rodinu. Více jsme o tom začali mluvit kolem svatby, po roce a půl vztahu, kdy mi partner řekl, že už by si dítě přál. Byl to úplně normální rozhovor.
Terka
Kdy je podle tebe ten správný čas na rozhovor o dětech?
Řekla bych, že na tohle téma je správný čas ve chvíli, kdy se podíváte na svého partnera a víte, že s ním chcete strávit zbytek života. A je jedno, jestli je to po půl roce vztahu, nebo po svatbě. Každý pár intuitivně vycítí, že už je ten správný čas na to, aby se klidné večery u vína rozproudily trochou dětského pláče. Já jsem věděla už na začátku vztahu se svým manželem, že tohle je chlap, kterého si vezmu a se kterým budu mít děti. A od začátku jsem věděla, že on to vidí stejně.
Jak tenhle rozhovor proběhl u vás doma?
Nemůžu říct, že bychom někdy vedli debaty o tom, jestli vůbec budeme mít děti. To bylo jasné z našeho povídání a vzájemného poznávání. Asi po dvou letech vztahu tohle téma více otevřel partner s tím, že mi řekl, že by se mnou děti chtěl mít, a to klidně hned. :-) Já jsem ale chtěla počkat do svatby a vyřešit bydlení. Takhle jsme si to řekli a oba se na to naladili.
Linda
Kdy je podle tebe ten správný čas na rozhovor o dětech?
To je u každého páru asi jiné, u nás to bylo ani ne po roce, ale mám kamarádky, které to nijak zvlášť neřeší ani po deseti letech vztahu. Ale řekla bych, že jakmile spolu ti dva intimně žijí, vlastně se takovému rozhovoru úplně nevyhnou.
Jak tenhle rozhovor proběhl u vás doma?
My jsme si o tom promluvit museli právě v souvislosti s antikoncepcí. Asi po roce společného soužití jsem ji ze zdravotních důvodů musela vysadit. Vždycky, když jdu k doktorovi, tak se mě pak přítel ptává, zda bylo všechno v pořádku. Takže jsem mu víceméně jen převyprávěla, co jsem se dověděla a jaké máme dále možnosti. No a nějak jsme se shodli, že ani jednomu z nás by dítě nevadilo a že tomu můžeme nechat volný průběh.
Petra
Kdy je podle tebe ten správný čas na rozhovor o dětech?
Určitě nejpozději v době, kdy to začne vypadat na společnou budoucnost už napořád. Čím blíž je žena věku, který je pro ni pocitově hraniční, tím spíš by se neměla bát si to vyjasnit.
Jak tenhle rozhovor proběhl u vás doma?
Dost dlouho jsem to v sobě dusila, protože partner děti dost okatě nechtěl, a já jsem si říkala, že mám přece radši jeho než někoho, koho ještě ani neznám. :-) Nakonec jsem to ale samozřejmě vybalila. Byla jsem nervózní (kvůli jeho postoji), takže jsem to napůl probrečela. Nic moc situace. Byl pořád trochu proti a já jsem vážně uvažovala, že to bychom se tedy měli rozejít, protože mně už trochu tikaly hodiny. Než jsem to udělala, postupně jsem s ním rozebrala, PROČ děti nechce. A zjistili jsme, že jde o důvody, se kterými si umíme poradit. Ptát se po důvodu, stejně jako na představu výchovy a podobně, je myslím hodně důležité.
Bára
Kdy je podle tebe ten správný čas na rozhovor o dětech?
Tohle je myslím hrozně individuální a záleží asi na okolnostech a rozpoložení každého vztahu. Základní představu by si asi měli partneři udělat co nejdříve, aby věděli, na čem do budoucna jsou. Jsou lidé, kteří odjakživa vědí (nebo si to myslí), že děti nechtějí a chtějí se raději věnovat kariéře, cestování nebo něčemu jinému, co je naplňuje. To si myslím, že je dobré vědět, než se k sobě například nastěhujete.
Jak tenhle rozhovor proběhl u vás doma?
My se s přítelem o dětech bavili hned od počátku vztahu, protože já jsem věděla, že pokud hledám vztah, hledám ho i s tímto výhledem. Zároveň je přítel téměř o 20 let starší, takže tzv. nebylo na co čekat. Taky mě samozřejmě zajímalo, proč ještě žádné děti nemá – zda je to z přesvědčení, nebo dílo náhody, či se na to s předchozí partnerkou necítili – a chtěla jsem vědět, na čem vlastně jsem. Od začátku jsme pak oba věděli, že bychom děti jednou chtěli, i když otázka „kdy“ byla zatím nedořešená. Pak debata na tohle téma vyplynula spíš vzájemně, když jsme se bavili o nějakých dětných známých. Můj přítel je velmi otevřený, takže mi nastínil svůj postoj bez obalu hned na první dobrou. Když ale později došlo na konkretizování toho „Tak odkdy začneme?“, samozřejmě přišla oboustranná nervozita. Myslím si ale, že je to tak správně, protože plánované početí je, pro mě samotnou, jeden z nejzodpovědnějších počinů v životě vůbec.
Anička
Kdy je podle tebe ten správný čas na rozhovor o dětech?
Zažila jsem vztah, který začal kolem maturity, takže jsme spolu bydleli mnohem dříve, než jsme v tom vůbec mohli mít jasno. Ale nebavili jsme se o tom tak dlouho, až jeden z nás začal počítat s dětmi, a ten druhý na to nebyl připravený ani omylem. Určitě jsme si o tom měli promluvit v tu chvíli, a ne několik let (marně) čekat.
Jak tenhle rozhovor proběhl u vás doma?
Nakonec jsme se o dětech bavili až v souvislosti se svatbou. A protože se naše názory dost rozcházely, rozešli jsme se i my. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí.
Co se osvědčilo ženám, které tuhle debatu mají úspěšně za sebou?
- „Nebát se a téma ‚děti‘ příliš neodkládat. Je lepší vědět, co si o tom partner opravdu myslí, a podle toho se případně zařídit než si jen něco domýšlet a čekat.“
- „Nedělat kolem toho zbytečnou šarádu. Nejlepší je promluvit si o tom jako o čemkoli jiném, když jsou oba v klidu a pohodě. Uvolněná atmosféra u sklenky vínka takovému rozhovoru umí hodně pomoct.“
- „Mluvit o dětech ve vztahu průběžně a neočekávat, že se všechno ‚upeče‘ díky jednomu rozhovoru.“
- „O dětech se snáz mluví v návaznosti na nějakou příhodnou situaci, např. narození dítěte přátel.“
- „Netlačit příliš na pilu a partnera do ničeho nenutit, ale zároveň znát jeho představu o společné budoucnosti.“
- „Nebrat jako tragédii, když rozhovor hned nedopadne podle vašich představ. Důležité je, aby oba partneři byli dětem otevření a byli ochotní se domluvit alespoň na přibližném načasování.“
A jak to bylo u vás? Budu moc ráda, když se o svoje názory k této velké otázce podělíte v komentářích na Facebooku!
