Netradiční šněrování, které pomůže i s délkou
Abych pravdu řekla, když dojde na šněrování tkaniček, držím se většinou klasiky. Ne snad proto, že by mě nebavilo zkoušet různé působivé triky z internetu, ale protože moje mozkové buňky ze všech těch uzlíků a kliček dělají kotrmelce.
I proto jsem z netradičních způsobů, jak tkaničky efektivně i působivě zašněrovat, vybrala dva poměrně jednoduché. Ten první bude vypadat skvěle na kotníkových teniskách s plochými šňůrkami:
Rozbalit
Sbalit
Druhý se zase hodí spíš pro vázání kulatých tkaniček třeba v botách na sport:
Rozbalit
Sbalit
Znáte návlečky?
Věděli jste, že pevným koncům tkaniček se říká návlečky? Využívají se od 19. století a v dnešní době je nejčastěji potkáte v trojí podobě: jako plastové pouzdro, dvojitou děrovanou měď nebo mosaz.
Jak dlouhé mají být tkaničky?
Od té doby, co jsem se úplně náhodou v útrobách internetu dozvěděla zdánlivě nedůležitý fakt – že délka tkaniček se odvíjí od počtu oček na botách – je moje peněženka o poznání šťastnější.
| POČET PÁRŮ OČEK | DÉLKA TKANIČEK |
|---|---|
| 4 | 69 cm |
| 5 | 91 cm |
| 6 | 102 cm |
| 7 | 114 cm |
| 8 | 137 cm |
| 9 | 160 cm |
| 10 | 183 cm |
Potřebuju krátit, ale nemám návlečky!
Netřeba zoufat, jde to i bez nich. Pokud máte doma kutila, možná u něj v dílně najdete elektrikářskou bužírku. A jestli ne, v pohodě si vystačíte s obyčejnou kancelářskou izolepou a zapalovačem. Hodit se bude i metr, ostré nůžky a samozřejmě dlouhé tkaničky.
- Než začnu krátit, spočítám si očka na botě a podle toho vyměřím ideální délku tkaniček. Do té se počítají i návlečky, které odstřihnu jako první, protože chci mít nakonec obě části tkaniček stejné.
- Když mám správně vyměřeno, zkrátím tkaničky o požadovanou délku. Osobně si ráda nechám zhruba půlcentimetrovou rezervu na každé straně, je to tak zkrátka jistější.
- Lepicí pásku vybírám úplně obyčejnou, průhlednou, v šířce cca 15 mm. Konec tkaničky obmotám asi 7–8x, utahuju podobně, jako by byla utažená návlečka, nebo se řídím šířkou oček.
- Poté odstřihnu zbytek pásky a zapalovačem nahřeju novou návlečkovou část. U toho postupuju opravdu opatrně, abych pásku úplně nerozškvařila.
- Nakonec ještě trochu zahřeju konec návlečky, stejně pak postupuju i u druhé strany. Jen dávejte pozor na materiál tkaniček – tenhle postup platí pouze pro syntetické materiály, které na vyšší teploty reagují jinak než materiály přírodní.
Bývaly bílé, můžou být zas! Jak se o tkaničky starám?
Musím říct, že při péči o tkaničky, ale i o běžné domácí textilie, se mi nejvíc osvědčilo žlučové mýdlo. Skvěle odstraní i zašlé skvrny, které z oblečení nevytáhnou ani ty nejdražší prací prostředky.
- Než jdu bílé tkaničky prát, namočím je pod tekoucí vodou pokojové teploty.
- Poté na všechny skvrny aplikuju žlučové mýdlo.
- Tkaničky nakonec svážu dohromady, a když ho mám zrovna po ruce, využiju k praní šikovný sáček. To aby se tkaničky zbytečně nezašmodrchaly nebo neskončily tam, kde mizí všechny levé ponožky.
U barevných tkaniček postupuji podobně, jen si v závěru dávám pozor, abych je nesušila na přímém slunci, kde by mohly vyšisovat. A totéž platí i pro tkaničky černé. S touhle péčí mi vydrží řadu měsíců i let, protože to není vůbec žádná věda.
