Markétu Hrubešovou můžete znát jako autorkou kuchařek a především jako divadelní, filmovou a seriálovou herečkou. Povědomá vám bude z Básníků, Zdivočelé země nebo třeba ze seriálu Reportérka. S Markétou jsme se sešly v jedné velice příjemné kavárně na Vinohradech, a třebaže jsme se viděly úplně poprvé, panovala při rozhovoru příjemná uvolněnost. Markéta nejen, že skvěle vypadá (musí mít nějaký recept na elixír mládí, jinak to není možné), ale čiší z ní obrovský vnitřní klid a vyrovnanost. V hlavě to má velmi dobře srovnané a přesně ví, co jsou její životní priority.
Markéto, dáváte přednosti kávě, nebo čaji?
Mám ráda oboje, nejsem vyhraněná ani tak, ani tak. Káva i čaj mají v mém denním rozvrhu své místo. Ráno začínám čajem zeleným, což je takový můj rituál – konvička, 80 stupňů voda, dva výluhy. Kávu mám spojenou spíše s prací, zkrátka s tím, že se potřebuji takzvaně nastartovat. Když doma píšu, v divadle před představením nebo na natáčení, dám si ráda šálek voňavého espressa nebo cappuccina.
Jste nejen herečka, ale také autorka kuchařek. Co nejčastěji vaříte doma pro svoji rodinu?
Jak kdy. Ale doma jsme všichni masoví včetně dcery. Té, když se zeptám, co by si dala k večeři, tak většinou řekne steak. Jinak vařím podle nálady, energie a samozřejmě času, protože není vždycky prostor něco složitě vyvářet a hrát si s jídlem. Někdy je prostě potřeba jen rychle uvařit, ale i to se snažím neošidit. Takže hodně vařím například těstoviny, luštěniny nebo ryby. Ale hlavně je v našem jídelníčku velmi hojně zastoupená zelenina. Ta je opravdu součástí každého jídla.
A co nejraději vaříte?
Skoro všechno. Pro mě je vaření krásný rituál. Vždycky se už moc těším, až vyzkouším nějaké nové suroviny nebo nějaké nové kombinace nebo postupy. Nicméně člověk vždycky nejraději vaří to, co ví, že chutná a že má úspěch. Takže se opět vracím k masu a například k zeleninovým přílohám. Co naopak moc nedělám, je sladké. Sama ho téměř nejím.
Podědila jste zálibu ve vaření například po mamince nebo po babičce?
Jako dítě jsem se o vaření moc nezajímala, což mě dnes opravdu velmi mrzí, protože moje babička byla excelentní kuchařka, a mohla jsem si tak spoustu věcí ulehčit. Dnes si s přivřenýma očima dávám dohromady střípky toho, jak jsme seděly u ní v kuchyni, ona vařila a povídaly jsme si. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že někdy budu vařit sama. Byla jsem přesvědčená, že budu chodit jenom do restaurací. ☺ Teď se tedy snažím poskládat v hlavě všechny chutě těch skvělých jídel, která vařila a která jsou navždy otisknutá do mé chuťové paměti.
Vzpomínáte na nějaké oblíbené jídlo z dětství?
U nás jedli všichni všechno. Neexistovalo, aby jeden nejedl to, jiný zase ono. Jídlo bylo radost. Nyní mám pocit, že se právě ta radost z jídla vytrácí a všichni v něm hledají spíš problém – tohle se nesmí, z tohohle budeš nemocná… Chybí ta přirozená potřeba člověka dobře se najíst a hezky si u jídla posedět a popovídat. Najednou se z jídla stane stres, a to není asi úplně v pořádku.
Napsala jste kuchařku pro vytížené ženy. Vycházela jste z vlastní zkušenosti?
Jak už jsem říkala, vařím téměř denně. Ale zastávám názor, že když je člověk třeba hodně unavený nebo nemá nejlepší náladu, je skoro lepší namazat chleba s máslem nebo si dojít do restaurace. Na jídle je špatná nálada totiž vždycky poznat, prostě potom nechutná a koneckonců ani nevypadá tak dobře. Snažím se tedy vařit s láskou a také tímto způsobem svou lásku mým bližním vyjadřuji. S touhle filozofií se k vaření tedy snažím přistupovat a třebaže někdy není času nazbyt, i tak se snažím, aby to byl pro všechny hezký moment.
Do mé první knížky Tak vařím já – kuchařka pro vytížené ženy jsem dala recepty, které opravdu vařím své rodině, přátelům. Snažím se psát tak, aby to bylo jednoduché a srozumitelné. Moje krédo je, že do půl hodiny by mělo být na stole. Samozřejmě do toho nepočítám čas loupání brambor a podobně. Zkrátka jakmile máte připravené všechny ingredience, do půl hodiny můžete mít uvařeno.
Druhá kuchařka Rebelka – originální pivní kuchařka nejen pro muže je psaná i pro muže, protože mi bylo líto, že jsem je tak trochu vyšoupla v té první tím názvem. A tou třetí Markéta vaří Rettigovou jsem chtěla vzdát hold naší největší kuchařce.
Jak se díváte na různé stravovací „trendy“ dnešní doby jako například vegetariánství nebo veganství?
Jsem v tomhle velmi liberální, každý to cítí jinak a každý si svou cestu musí najít sám. Každému chutná a dělá dobře něco jiného. Ono se to také v průběhu života mění. Znám lidi, kteří začali s vegetariánstvím a později se od něj odklonili anebo zase naopak. Já miluji všechno okolo jídla. Podle mého názoru je trochu škoda si něco odpírat, protože na světě je tolik chutí, vůní a úžasných kombinací. Já chci všechno ochutnat, očichat, uvařit si to, sníst to a pochutnat si na tom.
Na závěr odběhneme od jídla. Kromě kuchařek jste pořád hlavně herečka. Kde vás nyní můžeme vidět?
Osmou sezonu jsem členkou Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Teď jsme měli premiéru krásného představení Čochtan vypravuje. Je to klasika pana Wericha a moc hezké, a hlavně pozitivní představení. V dnešním světě je každá pozitivní zpráva radostně kvitována, což nám pokaždé dává najevo vyprodané publikum. Jinak na TV Paprika běží už třetí série Receptů pro radost, kterou moderuji a kde také vařím.
A co vás v nejbližší době čeká?
Právě připravuji čtvrtou řadu Receptů pro radost. A na jaře mi vyjde další kniha, která bude trošku jiná. Nebude to kuchařka pro dospělé, ale pro děti. Velmi zjednodušeně řečeno půjde o příběh, ve kterém budou recepty. Ale to nechci předbíhat… A hlavně už se těším na jaro!
