Káva, nebo čaj?
Káva, lungo. Vím, že je lepší bez mléka, ale občas i s mlékem. A teď už vím od kamaráda Itala, že cappuccino se smí jenom dopoledne, jinak je to hrozná ostuda. Když jsem ho byla navštívit v Itálii, málem omdlel a omlouval se číšníkovi, že jsem nevzdělaná, a od té doby bych si cappuccino odpoledne už nedala.
Nedávno jste se objevila v historickém seriálu Já, Mattoni v roli Ady. Jak se dá vžít do postavy, která pochází z úplně jiné doby?
Beru to tak, že to pořád byli lidi, řešili podobné věci jako lásku, úspěch, jak budou zabezpečení. Akorát okolnosti byly jiné, člověk si musí uvědomit, jak byly ženy vnímány, co mohly a co nemohly, z čeho měly strach. Pořád to jsou ale lidské bytosti.
Byla jste v Americe na hereckém workshopu. Jak to tam probíhalo?
Byla jsem tam dva a půl měsíce a byla to jedna z nejlepší zkušeností, jakou jsem kdy zažila. Získala jsem hodně inspirace, protože jsem předtím už neměla pocit, že pracuje hlavně na sobě, běhala jsem z divadla na natáčení a pak zase do divadla. Cítila jsem se z toho zvláštně unavená, už jsem se netěšila tolik jako dřív. Takže tahle pauza vyplněná inspirací z různých stran byla super.
V Americe dělají realistické herectví, hodně pracují na sobě, aby měli přístup ke všem polohám, které mají. Součást tohoto workshopu je tedy obrovská práce na tom, co jste za člověka. Byli tam lidi, kteří přišli, a přišlo mi, že hráli dobře, a na konci hráli úplně brilantně. Byl to takový rozdíl, že jsem si říkala, že to ani není možný. Vede to k tomu, aby člověk našel svou specifickou energii, vlastní způsob vyjádření. Třeba Jima Carreyho nezaměníte nikde s nikým. Má svá gesta, i když v různých polohách. S tím jsem se u nás nesetkala. Na škole jsme měli hodně techniky a hlasového projevu, ale neměla jsem pocit, že by nás vedli k originalitě projevu. Takže to mě moc bavilo.
Zúčastnili se kurzu herci z celého světa?
Ano, herci z celého světa, ale tam, kam jsem chodila nejvíc, chodí většinou herci z L.A. Nejzajímavější pro mě byla Suki Waterhouse, britská modelka, která s lektorem Bernardem Hillerem začala studovat před dvěma lety a nevěděla, co s rukama a nohama. A teď je tak dobrá, že jsem v životě nic takového neviděla. A teď, po dvou letech, hraje s Jimem Carreym.
Pozorujete takové změny i na sobě?
Pozoruju hodně změn, hlavně co se týče toho, jak k věcem přistupuju. Míň se bojím. Udělala jsem něco, čeho jsem se bála, odjet pryč a začít hrát v angličtině mezi lidmi, kteří vás neznají. Máte pocit, že musíte všem dokázat, že na to máte. Nebo taky možná přijdete na to, že ne. I tohle mě posunulo dál. Mám pocit, že za minulý rok jsem z hlediska osobního růstu udělala velký krok.
Je poznat rozdíl mezi českými a americkými herci?
Spíš jsem měla pocit, že tam na sobě herci víc pracují. Tam je základ, že umíte dokonale text. Protože když ho neumíte, tak vás vyhodí, je tam milion dalších herců. Naopak tady takový tlak není. Málo herců umí i anglicky, přitom se tu točí spousta zahraničních filmů.
Přemýšlela jste, že byste tam zůstala hrát?
To ne. Chtěla bych tam ještě odjet, a kdybych měla možnost si tam zahrát, tak by to bylo super. Moc si ale nedokážu představit, že bych úplně vypustila Čechy. Ráda bych měla možnost zahrát si v cizím jazyce, ale čeština mě pořád baví. Nemám to tak, že bych se chtěla sbalit a odjet. Dokážu si představit, že to má i odvrácenou stranu. Říká se, že je to město andělů i padlých andělů. Lidi se snaží a často to i nevyjde.
Byl by akcent v tomhle případě výhodou?
Je lepší, když ho nemáte. Snažím se na tom pracovat. Na druhou stranu je tam rolí pro cizince hodně, jen člověk musí počítat s tím, že bude mít užší výběr. Agent mi říkal, že stejně nevypadám jako Američanka. Když jsem tam na zkoušku dělala konkurz, tak ten byl na srbskou mafiánku. Je to tam ostrý, ale člověk se může potkat s těmi nejtalentovanějšími lidmi v oboru.
Jste skoro jediná z českých herců, kdo používá Instagram…
No ale jen chvíli a vůbec jsem nevěděla, co to znamená. V Americe to používají všichni a na velké blockbustery hodně rozhoduje, kolik má kdo sledujících. Popularita se tam bere úplně jinak, my třeba dojedeme do divadla tramvají a tam si půjčují auto, aby jeli na schůzku s agentem, protože kdo má auto, ten má úspěch. A já za ním přijela Uberem.
Děláte i modeling. Jak se díváte na photoshopování a retuše?
Mě focení hrozně baví a beru to tak, že je to součást. Nemám ráda, když jsou fotky přeretušované, ale nevadí mi, když je to stylizace. Je důležité, aby se o tom mluvilo, aby třeba 12leté holky věděly, že můžou vypadat jinak a je to v pohodě.
