Popovídali jsme s ním o tom, jaký styl divadelních představení má nejraději, jaké má koníčky, co plánuje na léto a na jaký svůj seriál rád vzpomíná.
Káva, nebo čaj?
Čaj, a to z jednoho prostého důvodu. Mám střevní onemocnění Crohnovu nemoc a poznal jsem, že káva je pro mě zhoubnější než čaj. Ale vždycky to tak nebylo. Pil jsem kávu jako doping a kdysi v mém prvním angažmá v Divadle bratří Mrštíků v Brně mi vrátný říkal, že se dělaly výzkumy a že káva škodí míň než čaj. V té době jsem pil heřmánkové a bylinkové čaje, teď si dávám černý nebo zelený čaj.
Pravidelně hrajete v divadle, chodíte se na představení dívat i ve volném čase?
V podstatě musím, protože mám manželku herečku, tak mi přijde přirozené, že se na ni jdu podívat. Ale na jiné scény nechodím. Živím se tím už dlouho, tak do toho už vidím, a ten podvod, co se koná každý večer mezi jevištěm a hledištěm, prokouknu a nepodlehnu iluzi, proto považuju ten čas za promarněný. To je pro mě příjemnější si dvě hodiny číst. Nehledě na to, že v poslední době nedochází tak často ke klasickým zpracováním klasických látek. V současné době existuje trend, zejména mezi mladými režiséry, sebe prosazovat před autora, a to mě nezajímá, mě zajímá autor.
Hrajete i ve filmech, do kin půjde film Anthropoid zachycující atentát na Heydricha. Koho tam hrajete?
Měl jsem jen jeden natáčecí den a hrál jsem českého řezníka, u kterého se jeden z parašutistů chtěl schovat, když jej pronásledoval Heydrichův řidič. Nejdřív mu to nechtěl umožnit, nakonec ale umožnil. Snad jsem tam ani nemluvil, šlo o velmi krátkou a malou roli. Nemám se zahraničními produkcemi mnoho zkušeností, ale upřímně řečeno, vydělat si takovýmto způsobem je pro mě příjemná záležitost.
Máte nějaký vztah k době Protektorátu?
Obecně mám k historii kladný vztah a druhá světová válka mě zajímá čím dál tím víc. Když jsem byl malý, tak jsem to považoval za dalekou historii, ale jak jsem se začal o dějiny zajímat, tak mě to logicky dovedlo k druhé světové válce. K této události, k Heydrichovi a k seskoku parašutistů, jsem si dal tu práci a navštívil jsem zámeček v Panenských Břežanech, kde Heydrich měl své sídlo a dojížděl do Prahy. Jsou tam zámky dva, v jednom se natáčely Nezralé maliny a v druhém bydlel Heydrich. Dostali jsme se s kamarádem dokonce do sálu, kde Heydrich trénoval sportovní šerm. Baví mě dostávat se na místa, která jsou ještě dosažitelná, a nechat tam na sebe působit atmosféru.
Mimochodem sbírám i vojenské medaile, to je poslední tři až čtyři roky můj koníček, a z druhé světové války jich mám nejvíc.
Kolik jich máte?
Přes sto. Začínám prusko-francouzskou válkou, pak prusko-rakouská válka. Nejdřív jsem se snažil držet jenom v oblasti první světové války a našich legií, ať už v Itálii, nebo v Rusku, ale ty jsem brzy obsáhl. Tak jsem Čechy opustil a sbírám už i Belgii, Francii…
Jaká část dějin vás nejvíc zajímá?
Dostal jsem se k prusko-rakouské válce přes literáta Vladimíra Körnera a v několika jeho filmových scénářích jsem si rád zahrál. I v divadle, v Zániku samoty Berhof. Takže ta prusko-rakouská válka, od roku 1866 a dál do současnosti.
Právě probíhají divadelní prázdniny, co během nich herci dělají?
Herci většinou hrají na Hradě, ale to mě zatím nabídnuto nebylo. Já mám o prázdninách nějaké natáčecí dny, končí natáčení seriálu pro Českou televizi Trapné padesátky, pak dokončujeme seriál Četníci z Luhačovic a dál mám volno. První část volna strávím s rodinou v Jizerských horách, které moc neznám, a druhou část budeme s rodinou na chalupě u České lípy. Máme malé děti, tak do zahraničí nepojedeme.
Hrál jste v seriálu Případy 1. oddělení. Jak na natáčení vzpomínáte?
Případy 1. oddělení měly tu výhodu, že se zabývaly skutečnými případy z nedávné minulosti, na které si spousta z nás pamatuje. Celý seriál vznikal v exteriérech, tempo bylo českému divákovi bližší než třeba tempo seriálu Kobra 11, protože jejich tempo je vražedné. Pak si myslím, že výraznou devízou bylo herecké obsazení, protože každý z těch osmi pátračů byl hereckým pojmem a všechno to byli kvalitní herci.
Máte nějaký herecký sen?
Mně se herecké sny plnily na divadle samy, neměl jsem vysněnou roli. Tady v Divadle na Vinohradech právě končím první sezónu, potkal jsem se tu s autorem Ibsenem, hraju titulní postavu v Nepříteli lidu. Myslím, že v tomhle angažmá mě příležitosti ještě čekají.
Jediná postava, kterou jsem ve svých padesáti letech už možná propásl, je postava Lennieho ve Steinbeckově hře O myších a lidech. Je tam dvojice tuláků, jeden je mentálně retardovaný a na toho jsem si pomýšlel. Velmi dobře ho hrál v Divadle pod Palmovkou můj bývalý kolega z Brna Rostislav Čtvrtlík, který už bohužel zemřel.
Jaké teď prožíváte období?
Momentálně prožívám šťastné období, je mi 50 a mám dvě malé děti, to považuji za vrchol v mém životě. Pokud to nepůjde strmě dolů, ať už se zdravím, s prací nebo s mezilidskými vztahy, tak si myslím, že jsem to po jistých peripetiích zvládnul. Cítím nenahraditelnost z toho, že jsem potkal skvělou ženu a jsem rád, že jsem na tom tak, jak jsem.
