Více studií se shoduje, že věnování se koníčkům snižuje stres, posiluje mentální zdraví, zvětšuje lidem okruh přátel a s tím vším souvisí i zlepšení celkového pocitu štěstí. A je jedno, jestli se jim věnujete denně doma, navštěvujete jednodenní DIY workshopy, chodíte občasně cvičit, nebo se zapíšete na jazykový kurz, který probíhá celé pololetí.
Jak si udělat na nový koníček čas?
Řada kamarádek mi na téma hledání kroužků ráda odpoví, že na to nemají čas. Úplně to chápu, zároveň jim moc nevěřím. Taky vím, jaké to je starat se o rodinu, chodit do práce a do toho řešit každý týden spoustu problémů, které ještě včera neexistovaly. Na ten čas jsem se jednu dobu vymlouvala sama sobě – abych si nemusela přiznat, že se mi prostě jen nechce, a vyhnula se tak pocitu viny. Ale kdykoli jsem zaťala zuby a byla k sobě upřímná, věděla jsem, že když chci, ten čas si prostě najdu.
Jak? Vstanu o něco dřív. Půjdu dřív spát. Nepustím si ten film, který jsem stejně už viděla dvacetkrát. Prioritizuju svůj koníček před úklid – ano, opravdu to počká. Navařím dopředu, abych zítra nemusela. Variant toho, jak si najít čas, je snad ještě víc než samotných koníčků. Stačí si to uvědomit a nebránit se.
Tipy, jaké koníčky vyzkoušet
Na první dobrou mě samozřejmě napadnou obligátní doporučení jako tanec, běh, malování, jóga, vaření, posilovna nebo třeba keramika. Jenže vůbec to ve skutečnosti nechci takhle konkretizovat, protože tím koníčkem může být opravdu cokoli. Je to aktivita a baví vás? (Teď se zamyslete čistě a jednoduše nad tím, co vás baví dělat a dá se v tom rozvíjet.) Je to koníček. Člověk se nakonec může zdokonalovat i v čištění okapů, když bude chtít.
Jak zachovat svému hobby věrnost
Všichni jsme zažili moment, kdy se pro něco nadchneme a jednoho dne se přistihneme, že jsme to úplně přestali dělat. Já takhle před lety začala chodit na jógu – bylo to skvělé, všem jsem to doporučovala, jenže pak jsem jela na dovču, po dovče jsem měla moc práce a najednou uběhl měsíc a mně došlo, že z toho, co mi dodávalo radost do života, jsem dobrovolně udělala minulost. A nejhorší je ta doba, kterou mi trvalo si to uvědomit.
Krok č. 1: Udělejte si plán
Kdy, kam, jak a hlavně tak, aby nás od toho nic nemohlo odtrhnout. Ve čtvrtek od 17:00 do 18:30 budu studovat historii ájurvédské medicíny. A takhle každý týden. Když mi do toho něco vleze, přesunu to na úterý od 18:00 a v nejhorším případě si v pátek ráno přivstanu a stihnu to před prací. Neprůstřelné.
Krok č. 2: Nemějte přemrštěné cíle
Často nás od věrnosti nějakému hobby odrazuje fakt, že s tím koníčkem nejsme tam, kde jsme chtěli. Moje rada? Nemějte přemrštěné cíle – ideálně nemějte vůbec žádné, prostě si jen užívejte tu činnost. Ona vás k cíli dovede sama a přirozeně.
Krok č. 3: Míň je někdy víc
Necvičila jsem 5 let a od příštího týdne začnu 5× týdně. Víte, co se stane? První dva tréninky vás oddělají a svůj závazek zrušíte už po týdnu činnosti. Vyzkoušeno za vás, včetně následné depky. Míň je někdy víc, zvlášť když s něčím začínáme.
Krok č. 4: Zapojte přátele
Můj problém dlouho bylo, že na pomyslných miskách vah byl můj koníček na jedné straně a večer s přáteli na té druhé. Řešení? Zapojit přátele do mého koníčku. A když to nevyjde? Aspoň jsme to zkusili a nejsem to nakonec já, kdo o něco přichází.
Krok č. 5: Vytvořte si zvyk
Začátky můžou bolet. Ale jakmile se něco pro nás stane zvykem, už nás z toho nevykolejí ani jedno či dvě vynechání. Takže vůle, vůle a vůle. Říkám vám, že stačí měsíc a všechno bude jinak.
Moje zkušenost: V 35 jsem se prvně postavila na podpatky, začala tančit a je to skvělé!
Každý má jednou za čas období, kdy se mu nic nedaří a nic ho nemotivuje. Pendluje mezi prací a domovem a místo toho, aby řešil, jak naloží se svým zbytkem volného dne, myslí na to, co ho čeká zítra v práci. Já se nakonec rozhodla z tohoto stereotypu doslova vytančit na lekcích na PODPATCÍCH! pro MILFky, jak se taneční kurz herečky, tanečnice a lektorky Elišky Soukupové jmenuje. Dnes tanečky doporučuji všude, kudy NA PODPATCÍCH chodím (do minulého roku jsem na nich neuměla ani stát).
Na první lekci jsem si přišla jako rezavá korouhev, po měsíci jsem před sebou v zrcadle viděla ladnou labuť (aspoň tu jednu hodinu týdně). A navíc jsem se po týdnu, kdy mě nic moc netěšilo, těšila na partu „holek“, které k Elišce chodily se stejnou motivací, navzájem jsme se hecovaly, a dokonce sdílely životní zkušenosti.
Dříve přitom spousta z nich neměla odvahu nebo čas se na podobné taneční lekce přihlásit. „Pravidelně mi chodí podobně vypadající zprávy: ‚Ahoj Eli, já bych tak chtěla tančit, ale stydím se / nemám čas / nevím, kdy učíš / čekám, až přijde čas, atp.‘ Na jaře 2022 mi ale přišla zpráva od kamarádky, která zněla asi takto: ‚Eli, já chci s tebou tančit! Večerní lekce se mi ale nehodí, protože jsem s dětmi. Nepřemýšlela jsi, že bys udělala dopolední lekce pro nás MILFky? Věřím, že je víc takových, jako jsem já, co to potřebujeme!‘ Páju jsem několikrát s díky odmítla, protože jsem byla poměrně vytížená. Naprosto mne ale odzbrojila tím, jak byla motivovaná. Řekla jsem jí, že pokud opravdu ví o pár dalších mamkách, domluvíme se. Stačil jeden status na Facebooku a kurz se mi během týdne naplnil,“ říká Eliška Soukupová.
Možnosti existují, a když ne, stačí si je vytvořit.
Eliška svým studentkám pravidelně říká, že ty lekce dělá hlavně pro sebe. „Vidět totiž ten obrovský taneční, ale hlavně osobnostní posun u každé jedné z nich je důvod, proč to dělám. Netrénujeme na vystoupení, ale na život. Během pár lekcí vidím proměnu nejen v jejich způsobu pohybu, ale i v tom, jak na lekci přicházejí, jak mluví, jak o sobě a svém okolí uvažují a jak se jim postupně život proměňuje k lepšímu. Mnohé se během kurzu rozhodnou učinit změny, které si předtím nedovedly ani představit. Chtějí být šťastné a k tomu stejnému motivovat i svoje okolí.“
Seberealizace je jako spirála, která do sebe pozitivně vtahuje i spoustu dalších faktorů, včetně pohledu na život, na sebe a s tím související zvýšení celkového pocitu štěstí.
Jakmile člověk pochopí, o čem všem věnování se nějaké aktivitě je, je najednou mnohem složitější přestat než pokračovat v tom dál.
Psycholožka: Když se i v dospělosti rozvíjíme, náš mozek posiluje své vitální funkce
Podle psycholožky Jany Růžičkové náš mozek díky novým informacím a dovednostem získává další impulsy pro svůj rozvoj. „Mozek pracuje v modelu neuroplasticity, k níž dochází podle nových výzkumů až do pozdního věku. Jednoduše řešeno se náš mozek neustále mění a přebudovává podle toho, na co myslíme a co děláme. Pokud jsme pasivní, nemáme žádné zájmy, náš mozek se nerozvíjí, ba dokonce přichází o své funkce. A také naopak, když se rozvíjíme, učíme se cizím jazykům, novému sportu, jsme kreativní, náš mozek posiluje své vitální funkce. Jako prevence neurodegenerativních chorob, mezi které patří i Alzheimerova choroba, se doporučuje ve středním nebo pozdějším věku naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. Můžeme tedy říct, že rozšiřováním našich aktivit a zájmů pečujeme o náš mozek, naši celkovou vitalitu a prodlužujeme si tím délku života. Zároveň to může být velká zábava a příležitost k seznámení se zajímavými lidmi, rozšíření obzorů a nalezení inspirace do života.“
Tak vám v tom všem přeju hrozně moc štěstí a vůle! A nebojte se ničeho. Zvládli to jiní, není důvod, aby se to nepodařilo i vám – a ještě líp.
Udělejte radost svým blízkým i sobě
V našich kamenných obchodech Tchibo kápneme do noty všem. Ať už kávou, něčím do domácnosti, nebo dámskou módou z tohoto článku, kterou v nich najdete už od 4. září.
