Každý z nás si na ostatních všímá něčeho jiného. Já koukám po botách – zda jsou čisté, nebo okopané, kvalitní a opečovávané, nebo ledabyle zpracované a zničené nošením. I proto pro mě vždycky byly dobře padnoucí kožené boty základ a hodně na ně dbám.
Kromě toho, co si na sebe vezmu (i obuju), mě ovšem zajímá ještě jedna věc: jaký dopad mají moje nákupy na svět, ve kterém budu žít příští desítky let? O biobavlně a udržitelných materiálech jste už asi slyšeli, ale co boty? :-) Ono je to s nimi vlastně jednoduché. Boty vybírám tak, abych je nosila aspoň několik let, a proto se také snažím o ně co nejlépe starat. A hlavně je vybírám tak, aby mi nejenom dobře seděly, ale taky aby při jejich výrobě vyteklo do přírody co nejméně chemikálií.
Je kůže činěná bez chromu lepší než ta běžná?
S výrobou bot to není jednoduché, zvlášť s těmi koženými. Tak schválně, věděli jste vlastně, jak se kůže na boty zpracovává? Je to docela zajímavé. Kožené boty se šijí z usně, jak se říká zpracované kůži. Proces jejího zpracování je právě to tak často zmiňované činění. Jeho cílem je, aby materiál nezrohovatěl, protože pak by bota byla moc tvrdá na nošení, ale aby naopak zůstal pevný a vláčný. Bez činění to tedy nejde. „Činit“ se ale mohou výrobci různě.
V současnosti se nejvíce používá tzv. „chromočinění“ (činění s chromem). Tento způsob pochází z 19. století a z velké části vytlačil tradiční metody. Bohužel se při něm používá velké množství chemikálií – nejnebezpečnější je trojvazný chrom, který je toxický pro lidi i životní prostředí.
Protože je činění chromem levné, využívá se často. Touto metodou je zpracováno dokonce asi 80–90 % kůže, nejenom té užívané k výrobě bot. I díky tomu jsou koželužny po celém světě jedněmi z vůbec největších znečišťovatelů životního prostředí. Odhaduje se, že na jeden pár bot padne 8 000 litrů vody (zdroj: Water Foot Print Network), která se v průběhu výroby kontaminuje nebezpečnou chemií. Navíc lidé, kteří kůži zpracovávají (a často jde dokonce o děti), často pracují bez ochranných pomůcek.
Když jsem se tyto informace poprvé dozvěděla, bodlo mě u srdce. Nikdy bych si nepomyslela, co se skrývá za všemi těmi krásnými páry vystavenými v obchodech. Začala jsem tedy pátrat po alternativách bot, které by sice byly stále kožené, ale zároveň bych v nich „nešlapala po štěstí“ naší planetě a lidem, kteří boty vyrábějí.
Alternativou je kůže činěná bez chromu, která nevytváří tak velké toxické znečištění. Je dražší, takže se to trochu projeví na ceně, ale pro mě osobně je tohle něco, co si chci pohlídat. A je to taky jedna z věcí, která mě potěšila, když jsem začala pracovat pro Tchibo – všechny kožené výrobky, které nabízí, jsou totiž činěné bez chromu.
Ročně se vyrobí 23 miliard párů bot, Češi jich nakoupili 34 milionů
Celosvětově se za rok 2016 vyrobilo více než 23 miliard párů bot – tedy více než 3 páry bot na člověka, z toho 20 zemí světa spotřebuje 75 % vyrobených bot (nejvíce pak USA, Německo, Japonsko a Velká Británie).
Češi ve stejném roce nakoupili 34 milionů párů bot. Český obuvnický průmysl za rok 2016 vyrobil 4 miliony párů bot.
Boty, ve kterých si ráda vyšlapuju
Kdybych se o sebelépe vybrané boty nestarala, stejně by šly za chvíli z domu ‒ a to není právě udržitelné. :-) I proto dbám na péči o ně a snažím se dodržovat několik pravidel:
- střídám alespoň dva páry bot. Vlhká kůže, která do sebe nasaje pot, potřebuje po náročném dni alespoň 24 hodin „oddech“.
- pravidelným čištěním a krémováním (když jde o hladkou useň) se starám o to, aby vždy vypadaly slušně a podtrhly celý outfit. K tomu využívám nejprve obyčejný vlhký hadřík, pak boty nechám uschnout (pozor, nikdy ne na topení) a teprve poté je ošetřím impregnací.
- teď na podzim přichází na řadu i impregnace, kterou rozhodně nepodceňuji. U semišových bot, které jsou na fotkách, je to to první, na co myslím.
Péče o semišové boty vyžaduje trochu jiný postup, protože tento druh kůže je více náchylný k ulpívání prachu a jiných nečistot:
- nejprve boty pořádně namočím a trochu je předmyji
- dostatečně vlhkou obuv postříkám čističem na semišové boty, které následně krouživými pohyby „umyji“ a opláchnu
- boty nechám vyschnout (klidně přes noc) a následně je vykartáčuji speciálním gumovým kartáčem
- posledním krokem je impregnace
A co můžu změnit já sama?
Světem nyní rezonuje otázka udržitelnosti a téma zpracování kůže k ní zajisté patří. Já sama, byť všechny zmíněné problémy s ním spojené znám, kožené produkty i přesto nakupuji . Věřím totiž tomuto materiálu a jeho vlastnostem (jsou odolné, trvanlivé, mají skvělé termoregulační vlastnosti a jsou rozložitelné v přírodě). Abych se pro nový pár vydávala až za několik let, snažím se dodržovat několik zásad:
- Starám se o mé boty, aby mi vydržely co nejdéle. Pravidelně je čistím a krémuji.
- Nechávám si obuv opravit. Prošlápnutá podrážka nebo špatný podpatek není nic, co by mistr švec nesvedl opravit / nezvládl vyřešit.
- Nakupuji odpovědně a s rozmyslem. Platí tu zlaté pravidlo upřednostnit kvalitu před kvantitou.
