Kdy přestat kojit, odebrat dudlík nebo začít chodit na nočník… na to jsou ve společnosti daná kritéria. A když náš syn oslavil druhé narozeniny, okolí na mě začalo tlačit. Teď už to prostě musí umět! Přiznávám, stresovalo mě to. Byla jsem špatná z toho, že děti v okolí už dávno plenky nenosí a nám to pořád nejde. Teď už bych hodila nervozitu za hlavu. Každé dítě je jiné a nikdo ho neprogramuje podle tabulek. Pokud i vy máte doma potomka, který se do toho zrovna nehrne, nezoufejte. Jak já s oblibou říkám – k maturitě už určitě půjde ve spoďárech.
Během našich pokusů nám hodně pomohly rady od Vandy Schreierové, která vydala knížku „Jak se zbavit plenek definitivně, bez stresu a vysazování“.
Poznejte, že je dítě připravené
- V různých situacích častěji říká ano
- Chůze už je samozřejmostí
- Má svá pojmenování pro vykonání malé i velké potřeby
- Napodobuje vás
- Baví ho uklízet, mýt si ruce…
- Močí už méněkrát za den a na velkou potřebu se vzdálí do soukromí
- Je mu více než 18 měsíců (někomu to jde ale i dříve)
Vanda Schreierová říká, že pokud dítě splňuje alespoň 2 ze zvýrazněných a 2 z nezvýrazněných bodů, můžete to začít zkoušet.
Jak jsme začali?
Patříme k těm, kdo nevychytali správný čas pro start. Trápili jsme se oba a nakonec jsme se vrátili k plence a pár měsíců raději počkali. Vyplatilo se! Pak to šlo najednou skoro samo.
Následovala jsem několik základních doporučení v čele s tím, že jakmile se plenka jednou sundá, už se nevrací (na spánek pro začátek ale ano). Naplánovali jsme to na období, kdy jsme věděli, že budeme v klidu doma, bez větších výletů a návštěv. První den je potřeba dítěti vše vysvětlit, aby pochopilo, co se bude dít.
Pomohla nám rada obléci plenku plyšákovi a na něm předvést celý proces odplenkování. Sundat plenku, posadit plyšáka na nočník, nenápadně pod něj propašovat trochu vody, plyšáka hooodně pochválit a pak společně oslavně vylít obsah nočníku do záchodu. Tuto hru jsme zopakovali ještě několikrát, jen už bez plenky. „Méďo, nechce se ti čůrat? Ano? Jé, tak honem na nočník!“
Během učení syn hodně pil, aby měl co nejvíce příležitostí k tréninku, dokud jsme v pohodlí domova. :-) Já jsem pak vnímala jeho chování a postupně jsem si vychytala, podle čeho poznám, že je třeba přispěchat s nočníkem (na začátku se moc nespoléhejte, že dítě samo půjde a posadí se). Podle mě je nejlepší začínat v létě a ideálně na zahradě, kde vás nějaká nehoda nebude tolik trápit, jako doma na koberci.
„Bez nehod během celého dne vydrží podle výzkumů děti v průměrném věku 28 měsíců. V noci je to dokonce hranice mezi 30. měsícem a 6 roky. Téměř polovina dětí ve věku 5 let nevydrží být každou noc suchá.“ – Vanda Schreierová
Kdy jsme se zbavili plenek na spaní? Po prvním měsíci bez nehod jsem synovi sundala plenku na odpolední spánek, a když při odpoledním spánku dva měsíce bylo sucho, pak jsme odplenkovali i na noc. Do postele jsem koupila nepromokavé pratelné potahy (2 kusy, aby jeden mohl být v pračce a druhý na posteli). Před spaním jsem už dávala pozor, aby syn přehnaně nepil, a během noci jsem ho jednou šla probudit na čůrání. Někdy se povedlo, jindy ne. Tak to prostě je.
Záchod, nebo nočník?
Nejdřív jsme trénovali na nočníku, protože záchodu se syn bál. Nočníků jsme měli více po bytě, aby byly vždy po ruce. Když už ale na nočník uměl, úplně názor přehodnotil a naopak už vyžadoval chodit na záchod „jako táta“. Koupili jsme proto nové záchodové prkénko s menším vestavěným prkénkem pro děti. Vystačíte si ale i s redukcí za pár korun.
Jsme v procesu trénování, ale musíme jet pryč. Co teď?
Samozřejmě jsme celou dobu odplenkování nemohli být zavření doma, takže po pár dnech jsem se obrnila a vyrazili jsme do města. Nebojte se toho, jen se na to připravte.
Venku mají děti mnohem více vjemů a snadno zapomenou, že plenku nemají. Nehody proto nejsou výjimečné. Za prvé jsem s sebou měla nepromokavé podložky z drogerie, které jsem dávala do kočárku i autosedačky. Dostatek náhradního oblečení je asi samozřejmost, ale myslete i na boty. To mě hodně překvapilo. Nejlépe dítě obujte do nějakých omyvatelných a rychleschnoucích. Také mějte dostatek vlhčených ubrousků a sáčků na případně mokré oblečení. Osvědčily se mi velké zipové sáčky.
Můžete vzít nočník
Děti mojí kamarádky vzaly trénink opravdu vážně a chtěly zásadně a jen na svůj nočník, i když byly venku. Proto ze začátku vozili nočník pod kočárkem.
Daří se, nebo nedaří?
5 ukazatelů, které napoví, že se daří: Dítě si testuje ovládání svěračů – umí zastavit čůrání, přestane si hrát / zastaví se v chůzi a věnuje se potřebě, doběhne na nočník či záchod, volá vás a ukazuje, má radost, že se zadařilo.
Jak jsem psala v úvodu, my po prvním pokusu přestali a zkusili to znovu později. „Pokud ani po 14 dnech nevidíte náznak uvědomění si, že dítě vykonává potřebu, vraťte mu plenky a schovejte nočník. Když si ale uvědomuje, co dělá, jen nestihne dojít k nočníku, vytrvejte. Potřebuje jen více času na trénink. Takzvané učůrávání v prvních dnech může značit testování si potřeby, ale pokud se opakuje (po cca 30 min) více než tři dny v kuse, pravděpodobně se jedná o nezralost svěračů,“ říká Vanda Schreierová.
Podle mě je důležité nedělat si hlavu s tím, že se to někdy zase „pokazí“. Je úplně normální, že chvíli to jde hladce a pak najednou přijde týden plný nehod. My, dospělí, se taky věci učíme postupně.
Na co si dát pozor?
Souzním s radou v knížce: Dítě za neúspěchy netrestat. Přijde mi to jako naprostá samozřejmost a neumím si představit, že bych to malé stvoření měla trestat za něco, co se teprve učí.
Učení na záchod vnímám jako hodně citlivou věc a rozhodně bych nechtěla dítě vůči přirozeným potřebám nějak zablokovat. Když se nedařilo, spíš jsme si to v klidu vysvětlovali a dala jsem najevo, že se to stává. Vyjádřila jsem smutek, ale i naději, že příště se to povede a spolu to zvládneme. Jen díky tomu pak byl syn otevřený pokračovat. Jakmile jsem totiž ztratila nervy, byli jsme o 10 kroků zpátky. To vám otevřeně přiznávám, abyste věděli, že je normální, že člověk někdy může šlápnout vedle. Třeba když jste na nákupu a máte pocit, že vaše dítě vám ty nehody už dělá naschvál. Nejsme stroje.
Pět „ne“, kterých jsem se držela
- Nehypnotizovat – když dítě sedí na nočníku, nechte mu trochu klidu.
- Neodhánět – když vás jde dítě navštívit na záchod, nejlepší je ho hned nevyhnat. Děti se učí jako opičky. Co vidí, to dělají.
- Nenutit – osvědčilo se neptat se každých 5 minut a neposazovat dítě na nočník xkrát za den preventivně.
- Nesrovnávat – každé dítě má jiné tempo.
- Netrestat – o tom už jsem psala, ale tento bod si zaslouží zdůraznit.
Nejdůležitější věc na závěr je ale ta, že svět se netočí jen kolem nočníku. Nezapomeňte normálně fungovat. Jako ve všech disciplínách tady platí, že když je klidná máma, dítě je také mnohem klidnější. I když je to jeden z těch náročnějších projektů, není to práce na plný úvazek. Tou je užít si dětství spolu s těmi nejmenšími, protože rychle vyrostou a věřte, že během té doby ty plenky ze života kouzlem zmizí. Synovi jsou teď čtyři, a ačkoliv bylo odplenkování velká výzva a běh na dlouhou trať, teď mi to už připadá, jako by o nic nešlo.
Udělejte radost vašim nejmenším
Výbavičku od oblečení, hraček až po nábytek do dětského pokoje najdete na Tchibo.cz
