Moje mamka říká, že je Kuba ještě slabý odvar mě, že ode mě se člověk nemohl otočit na 10 vteřin. Upřímně netuším, jak to mohla přežít. Ale přežila, jen má možná maličko tik v oku (a pevně doufám, že toto nebude číst :-)). Každopádně mi to dává naději, že i já přežiju.
Kuba má velkou výhodu v tom, že já tohle znám sama a vím, že jeho šílená aktivita a pobíhání až poletování, neustálé otázky a to, že prostě POŘÁD musí něco dělat, není něco, co je ovlivnitelné výchovou. Že je to jeho přirozenost, ne rozmazlenost, je dost znát, když je třeba nemocný – je šíleně akční, i když má horečku (a to je páni něco). Takže si můžu odpustit rady o tom, že akční dítě je úplně zbytečné napomínat. Nejde to zastavit. Prostě jedete.
Ale i když to znám, a navíc jsem sama dost aktivní a akční, nemění to nic na tom, že mít takové dítě je vyčerpávající. Tím spíš, že od úplného začátku s Kubou pracuju a protože jsme spolu sami, nemám moc kde čerpat novou energii.
Co pomáhá: nikdy nedopustit, aby se Kuba začal nudit
Už to mám vyzkoušené na stovkách situací. Jakmile dítě, které potřebuje být stále v pohybu, nemá co dělat, začne kolotoč. Protože si přirozeně hledá jakoukoli aktivitu. A kolikrát ho napadají pěkné šílenosti. Kdo má malé torpédo doma, ví, o čem mluvím.
Pokud není Kuba nemocný a může ven, mám v podstatě vyhráno. Buď jde do školky nebo něco podnikáme venku, na hřišti, v herně, jezdí na kole. Tím se dost vyřádí. Do školky ale samozřejmě nechodil od narození, tak byly první tři roky celkem náročné.
Když jsem nemusela něco dělat v kuse u počítače, do všeho jsem Kubu zapojovala a stále zapojuji. Sice pak všechno trvá jednou tak dlouho, je u toho dvakrát tak větší bordel, ale zároveň je mnohonásobně větší psychická pohoda, na obou stranách.
Když si k počítači sednout musím, je potřeba vymyslet zábavu. Pokud v sobě sesbírám dostatek energie a jsem schopná v průběhu psaní e-mailů, článků atd. hrát na schovávanou, pořádat polštářové bitvy či automobilové závody, tak se to dá. Pak to vypadá tak, že alespoň na chvíli vybije energii a je schopný si na pár minut sednout, k něčemu – ke knížce, k puzzle… Za tu dobu, co sedí, musím zmobilizovat mozek a rychle něco vymyslet.
Funguje mi také hra „míčku, míčku kulatý“, kdy řeknete básničku a schováváte míč. Skvělé je i malování, kdy vás sice poté čeká velký úklid, ale dítě se na chvíli zabaví. Doporučuji pod malování roztáhnout velký igelit. :-)
Jak na výchovu aktivních dětí podle psycholožky?
Každé dítě je jiné, povahou, temperamentem, vlastnostmi a celkovou osobností. Výchovou můžeme jednotlivé vrozené dispozice rozvíjet a učit dítě samo se sebou zacházet. Stejně tak je tomu u dětí, které mají velké množství energie, jsou k neutahání, často se u nich i velmi proměňují emoce.
Občas máme tendenci každou odlišnost škatulkovat, ne-li dokonce diagnostikovat s cílem dané specifikum utlumit. Podstatou je ale pochopit potřeby dítěte a pomoci mu dobře zacházet sám se sebou. Tedy netlumit, neoznačovat např. za hyperaktivní, ale nabídnout mu takové činnosti, u kterých může množství energie pozitivně využít. Rozhodně se ale nesnažit ho převychovat na „klidné dítě“.
Vyzkoušeli jsme, že spaní po obědě nefunguje
Upozorňuju, že je to vážně individuální, ale chtěla bych na tom ukázat, že když máte extrémně živé dítě (nebo vlastně asi jakékoli dítě), je lepší poslouchat svoji intuici a zkušenost než jenom obvyklé zvyklosti.
Když jsem teď vyplňovala nový dotazník do školky, na otázku „Přejete si, aby dítě po obědě vždy spalo, nebo podle únavy?“ jsem odpověděla „NE! Nikdy prosím nedávat spát.“ Pokud totiž přes den spí, je to ještě horší a užíváme si i noční jízdy. Já pak už polomrtvá ležím v posteli a on skáče na matraci a metá kotouly (jako fakt, to nepřeháním). Zvýšenou potřebu spánku opravdu nemá.
Jenže on pak nakonec vždy usne a já musím vstát a jít dodělávat práci. Navíc mám takovou teorii, že když už si jdu konečně lehnout a usnu, on se na mě napojí a vysaje ze mě veškeré zbytky energie – a tím se jeho baterky stávají nevyčerpatelnými. Upřímně, mít 10 % jeho energie, tak mi leží svět u nohou (haha!).
