Právě čtete

Tři věci, které bych v ženských magazínech chtěla číst o štěstí

5071  
Sdílet: 

Tři věci, které bych v ženských magazínech chtěla číst o štěstí

Uznávám, být šťastná je super a neznám člověka, který by netoužil cítit se šťastný ideálně pořád. Takže dává smysl, že o štěstí se popsaly už stohy papíru a že ho hledáme asi ještě víc než lásku. Ale mám pocit, že by o něm mělo zaznít i něco jiného, než co se v magazínech točí pořád dokola.

30. 8. 2019 3 min. čtení Marie Háková
Tři věci, které bych v ženských magazínech chtěla číst o štěstí

Předem hlásím: na štěstí není vůbec nic špatného. Na-o-pak. Ale tyhle tři věci bych o něm ráda řekla nahlas.

Každý máme to svoje

Ze všeho nejvíc mi štěstí připomíná pokojové kytky.

Víte, kolik je druhů pokojovek? Moc. :-) Některé potřebují často hnojit, některé nesmíte skoro vůbec přesazovat, některé potřebují přesné množství světla a vody, jinak vadnou, a některé nejlíp rostou, když se o ně člověk vůbec nestará.

To je první věc, co bych chtěla číst o štěstí: nemusíme si vzájemně nutit „pravdy“ ani řešit, že to někdo moc řeší.

Není nic divného, že ho každý vidíme v něčem jiném a že někdo se cítí dobře, když ho hodně opečovává, a někdo si s ním žije jenom tak nadivoko. Někdo nad štěstím hodně dumá, někdo ho sdílí, někdo si ho rád připomíná věcmi kolem sebe nebo motivačními citáty, někdo právě teď hledá, v čem pro něj spočívá, někdo ho vůbec neřeší, a všechno je to cajk.

(Ta nejlepší definice, co momentálně znám já, je: štěstí je, když to, co říkáš, nepopíráš tím, co děláš. Schválně, jestli s vámi taky rezonuje. Půjčte si ji, pokud se vám líbí, nebo přeskočte, jestli ne.)

Štěstí je sice otázka volby, ale nemusím se cítit provinile, když mi to zrovna nejde

Tento bod věnuju všem, kdo mají pocit, že být šťastný je nová životní povinnost – a už je to vlastně docela prudí.

S tím, jak se stalo zvykem vystavovat to nejlepší z našich životů a trendy je být za všech okolností pozitivní, je (ještě víc než dřív) divné, když se tak člověk zrovna necítí. Ta často opakovaná myšlenka, že štěstí nepřichází zvenku, ale je to výsledek životního postoje, se jednoduše zvrtne v pocit selhání, když se jednomu ten zázračný postoj zrovna teď nedaří.

A to je druhá věc, kterou bych chtěla číst o štěstí: je normální, že to nejde vždycky. To je v pohodě.

To poslední, co funguje, je zlobit se na sebe, že ho necítím. Že se někdy vzbudím a celý svět je na pytel. Že emoce nejsou vždycky jenom rozjuchané.

Protože jak bych mohla být šťastná, když se na sebe zlobím za to, že nejsem?

Moje zkušenost je taková, že v takovou chvíli je ze všeho nejlepší přestat se řešit (netlačit se do štěstí ani se nenimrat v blbé náladě) a jít dělat něco jiného. Pokud v tom nemá prsty medicínská deprese nebo jiné závažné problémy, ono to zase přejde.

Otázka „Co mě (u)dělá šťastnou?“ nemusí být vždycky ta nejlepší

Ne že by tahle byla úplně mimo, to ne.

Ale pro životní škarohlídy je až moc jednoduché říct, že nic. :-)

A pokud by k ní existoval příbalový leták, měla by mít varování před vedlejšími účinky: Pozor, může navádět k hledání náhražek místo řešení reálných problémů. Jednoduše se nehodí, když je zakopaný pes někde jinde.

Taky jsem to zkusila. A můžu na holý pupek odpřisáhnout, že ani čtení hromady knih (miluju), ani dlouhé procházky v přírodě (miluju), ba ani utratit všechny volné peníze za hezké oblečení (je to povrchní, ale – miluju), žádná z těch věcí, co mě samy o sobě dělají šťastnou, nevyřešilo dlouhodobý pocit ne-štěstí v mizerné práci nebo nefungujícím vztahu.

Třetí věc, co bych chtěla číst o štěstí: když chybí dlouhodobě, možná bude lepší nevymýšlet, co mě (u)dělá šťastnou, ale vyřešit, co mě přestane dělat nešťastnou.

Ony to jsou ve skutečnosti dvě strany stejné mince, ta druhá jenom návodněji řeší víc příčinu než důsledek toho, když vám dlouhodobě nejde zažehnout jiskra. Člověk se občas potřebuje v první řadě přestat bít kladivem do hlavy, pokud chce, aby ho přestala bolet, a teprve pak vybírat, jaký klobouk si na ni posadí.

A co vy? Co by v magazínech mělo zaznít podle vás?

Čtěte také

Deník není jen pro puberťáky, ale užitečná pomůcka na celý život
Deník není jen pro puberťáky, ale užiteč…2835
Další dítě – chci ho, a zároveň nechci
Další dítě – chci ho, a zároveň nechci…33459
Proč jsem jako moje máma, i když jsem si slíbila, že nebudu
Proč jsem jako moje máma, i když jsem si…11546
Další články