Říká se, že běhat může každý, kdo doběhne tramvaj. Stačí boty, trenky a tričko a pevná vůle. Já jsem toho živoucí důkaz: od jara do podzimu se mi daří vykopat se ven a jít si zaběhat několikrát týdně. Je to skvělé na kondičku i na nervy. Když ale počasí běhání venku nedovolilo a já chtěl zkusit pás, zjistil jsem, že některé věci jsou technicky maličko jinak.
Určitě bych se na vašem místě nestyděl ve fitku zeptat trenéra, co a jak. Tady je devět základních „prohřešků“, na které vás určitě upozorní, a možná vám poupraví i techniku – to už je individuální.
A vůbec nejdůležitější je nemít z „běhny“ strach. :-)
Nebojte se pořádného tempa
Tedy ne, abyste z pásu odletěli. Ale spousta běžců se na pásu prostě bojí, takže si navolí menší rychlost, než jak běhají venku. Případně si pustí pás a hodinu valí beze změny. Venkovní běh z podstaty vyžaduje větší zapojení svalů a více energie, když bojujete se změnami terénu. Obecně v terénu spálíte asi o 10 % více kalorií než při stejné vzdálenosti na pásu.
I ve fitku jsem se musel naučit měnit rychlost a tempo, kterým běhám. Začít volně, pak si zrychlit, konec zase vypustit. Pokud jste úplní začátečníci, zeptejte se trenéra.
Nebojte se měnit náročnost
Terénní obtížnost běhu můžete na pásu simulovat tím, že si nastavíte sklon, tzv. incline. Jen pozor, běžet hodinu kolmo ještě nikomu neprospělo, zvlášť ne achilovkám.
Pokud jste pásoví nováčci, tak ano, pás se opravdu zvedne. :-)
Nekoukejte pod nohy
Venku se při běhání díváte dopředu na ubíhající krajinu. Na pásu má hodně lidí (já napoprvé taky) tendenci hlídat si nohy. Pohled dolů vám ale vysune hlavu a tím změní postavení celého těla – špatně. Na začátku mi přišlo divné sledovat při běhání televizi, ale může to pomoct.
Nezkracujte si kroky – ani je neprodlužujte
Spousta běžců má strach, že spadne. On ten pás prostě u začátečníků budí zvláštní ochranné projevy. Pozor na to, abyste podvědomě nezačali zkracovat krok a cupitat. Někdo naopak protahuje krok jak do výšky, tak směrem dopředu. V podstatě pak na pásu dupe a přehnaně došlapuje na patu. V obou případech je nejlepší běhat tak, jak jsme zvyklí. Pás nám nikam neujede, slibuju.
Necpěte se dopředu
Někteří běžci mají strach, že z pásu „vypadnou“. Proto se tlačí směrem k ovládacímu panelu, a to zase vede ke zkracování kroku, dupání a vůbec nepřirozené technice běhu. Pás ale jede stejně rychle uprostřed jako na začátku.
Ruce běží taky
Občas se stává, že na pásu šidíme ruce a v těch nejhorších případech je dokonce necháváme odevzdaně viset podél těla, případně nekontrolovatelně lítat kolem jako hadrové panence. Ruce by měly být uvolněné a plus minus v úhlu 90 °, stejně jako venku. Žádný strach, pokud kolem sebe nebudete mlátit jako větrný mlýn, do nikoho ani ničeho nevrazíte.
Běhejte klidně bez držení
Nováčci mají tendenci držet se madel po stranách, ale tím si znovu mění styl běhu. Nechte si ukázat, jestli daný pás má madla s počitadlem tepu a dalších (těch je dobré se držet), ale jinak na ně nesahejte.
Pás není věšák!
To je rotoped, a to ještě ten doma. ;-) Ne, vážně. Když už si chcete dát ručník na držadlo pásu, tak opatrně, a ujistěte se, že fakt drží. Jen si představte, co se stane, když vám ručník padne pod nohy… nebyli byste první ani poslední.
Výstup a nástup vždycky opatrně
Děje se to pořád. Začnete, běhna běží a chcete seskočit. Už jsem viděl seskakování oběma nohama do boku, obskakování na kraje nebo seskakování vzadu ze zapnutého pásu. A přesně v takovém případě se může stát, že vás zradí gravitace. Raději postupně snižujte rychlost, až pás zastaví.
