Panebože, jdu poprvé na běžky. Jak se připravit?

Bylo pár týdnů před Vánoci, nafasovala jsem běžky po dědečkovi a byla jsem s přítelovou sestřenicí vyslána „na klasiku“. Pamatovala jsem si jen, že je to ten styl, kdy jedete rovně ve stopě (a ne to, co běhá Gabriela Koukalová při biatlonu), ale nic víc jsem o běžkách nevěděla. Sestřenka mi ukázala, jak to má vypadat, já si v duchu ještě jednou zanadávala, k čemu mě to přemluvili, a pustila se do toho.

Všichni mě předjížděli, do kopců jsem se trápila a při sjezdech se bála, že se rozsekám. Naštěstí tempo mojí skupiny nebylo tak šílené. Dokonce se uprostřed hor objevila chata a my si odpočinuli u horké polévky. Celý výlet trval asi dvě hodiny, a i když jsem byla utahaná a těšila se na teplou sprchu, něco se mi na tom zalíbilo.

Očividně i přítel usoudil, že mi to šlo „velmi dobře“, protože mě pod stromečkem čekaly běžky i s celou výbavou.

Jak se postavit na běžky a začít?

Víte, v čem je běžkování super? Hned po pár krocích to zvládnete.

Svůj styl a rychlost sice budete ladit ještě pár let, ale hned první den zvládnete minimálně dojet k první chatě, dát si čaj a jet zpátky. Líbí se mi, že jste celý den na čerstvém vzduchu, tempo si můžete přizpůsobit, a i když vás všichni předjíždějí, často potkáte lidi, kteří jsou na tom stejně jako vy.

Začneme trochou teorie, ať víte, do čeho jdete. U běžkování rozlišujeme dva styly – klasiku (ta je pro začátečníky jednodušší) a bruslení (které je na začátku o něco těžší, ale třeba mně vyhovuje více). Tady je hezky vysvětlený rozdíl:

Záludné můžou být sjezdy z kopců. Když mi poprvé řekli, abych si stoupla do stopy, udělala „vajíčko“ a jela dolů, ťukala jsem si prstem na čelo. Ve vajíčku se celí skrčíte, trochu vystrčíte zadek, hůlky přitisknete k tělu a jedete samospádem. Vždyť se rozsekám uprostřed kopce a další lyžař mě přejede! napadlo mě poprvé. Ono se to nezdá, ale ty kopce jsou občas opravdu dlouhé a jedete celkem rychle.

Zvládnout se to všechno dá nejlépe tak, že vám někdo, kdo zná trasu, popíše, co máte čekat, jak je kopec dlouhý a jak ho sjet. Většinou opravdu stačí přemoct strach, držet se ve stopě, nepanikařit a zůstat ve vajíčku. Po kopci dolů následuje buď rovinka, nebo rovnou další kopec nahoru, který vás zbrzdí.

Jakou výbavu potřebujete?

Na první pohled se může zdát, že běžkaři jsou málo oblečení, že jim musí být zima. Pamatujte však, že i když bude vaše tempo zpočátku pomalejší, celou dobu se na běžkách hýbete a zahříváte – a není nic horšího než cítit, že jste se oblékli moc.

Na první pokus stačí to, co najdete ve skříni

Na běžky se oblékám podle pravidla – trochu víc než na jarní/podzimní běh, trochu méně než na snowboard.

Česká zima nebývá moc krutá, po ránu teploty spadnou tak k –4 °C. Proto stačí, když vezmete spodní vrstvu z oblečení na lyže či snowboard – to znamená termoprádlo (tričko s dlouhým rukávem a podvlékací kalhoty) plus hrubší ponožky, a vrchní vrstvu z podzimního běhu či procházek – teplejší legíny nebo šusťáky a nepromokavou (podzimní/jarní) bundu. Pak šátek na krk, tenčí čepici či čelenku, tenčí rukavice a máte hotovo.

Jak být oblečená „tak akorát“ a zároveň šik?

Když chcete svůj outfit na běžkování vystylovat, podívejte se kolekce Tchiba Zimní móda a Běžecká móda – a jednoduše je zkombinujte.

Z kousků, které nejdou vidět, potřebujete sportovní podprsenku, termoprádlo a ponožky. S vrchní vrstvou si pak můžete pohrát – najít legíny, které vám budou barevně ladit k bundě, nebo černý outfit rozbít barevnou čepicí, šátkem a rukavicemi. Mrkněte na strečové kalhoty a běžeckou bundu.

Při vybírání oblečení vždy myslete na to, že se musíte cítit hlavně pohodlně. Nic nesmí zbytečně tlačit a ve všem se musíte bez potíží hýbat.

A nakonec běžky – půjčit, nebo koupit?

Rozdíl mezi půjčenými a vlastními? Poprvé jsem vyrazila na běžkách po dědovi a hůlky jsem měla jako z černobílého filmu. Zvládla jsem to, ale dalo mi to na nich zabrat. Když jsem pak obula funglovky, co jsem dostala stromeček, připadalo mi, že jedou samy. Prostě mi sedly tak akorát a byly perfektně namazané – jak jsem potřebovala.

Půjčené běžky vám nemusí sednout, můžou být jinak namazané, starší atd., ale stejně si myslím, že napoprvé stačí. Zkuste se poptat po rodině, kamarádech nebo vyrazte do půjčovny. Ať už běžky seženete kdekoli, pamatujte si, že běžky se liší podle stylů (je rozdíl mezi běžkami na klasiku a běžkami na bruslení), a vždy poproste zkušenějšího, aby vám poradil, které si půjčit, a pořádně je namazal (a i tady podle stylu, který si zvolíte).

Až se rozhodnete, že chcete své běžky, věnujte čas správnému výběru. Poproste specialistu, ať vám poradí, které budou ty nejlepší. Dobré běžky i s vázáním seženete zhruba od 2 000 Kč do 15 000 Kč.

No a co já? Mně už běžky zůstaly… :-)

Podruhé mě přítel na běžky ukecal po Vánocích – že půjdeme spolu. Já si ale „spolu“ představuju asi jinak než on. Přijeli jsme teda spolu autem, došli jsme na začátek trasy v Bedřichově, obuli si lyže a on řekl: „Dobře, lásko, tak se tady potkáme za hodinku. Užij si to.“ Zapnul si sporttester, udělal čtyři tempa a já najednou s otevřenou pusou koukala na jeho vzdalující se záda. Trasy jsem pořádně neznala a vůbec netušila, jak dlouho mi to kam bude trvat.

Z minula jsem si pamatovala, že je blízko mapa – dojela jsem k ní a ptala jsem se ostatních, co mi doporučí. Naštěstí většina lidí, kteří běžkují, ráda pomůže. Poradili mi, kam jet, a já doběžkovala k hospůdce, dala si čaj a během hodinky ze mě to naštvání, že mě tam nechal, vyprchalo. A celý výlet jsem si užila.

Každý rok teď o zimních víkendech vstáváme v sedm, o půl osmé vyrážíme do Bedřichova a už v osm jsme první ve stopě.

Rozhodně se není čeho bát a stojí za to to zkusit. Nakonec taky uvidíte – buď vás to chytne, nebo si můžete říct, že jste to aspoň jednou vyzkoušeli.