Jak pečuji o udržitelný šatník, aby bylo oblečení i po letech jako nové

Umělé materiály

Umělé materiály jsou obecně z ekologické perspektivy problematické. Mluvím například o polyesteru nebo akrylu, což jsou vlákna vyrobená z ropy. Uvádí se, že umělá vlákna, tedy plasty, tvoří asi dvě třetiny všech našich oděvů. Výroba takového oblečení je energeticky náročná, do ovzduší se při ní uvolňují toxiny a oblečení není biologicky rozložitelné. Navíc se z něj při praní uvolňují mikroplasty, které znečišťují vodu, půdu i vzduch.

Přírodní vlákna

Neuvolňují při praní mikroplasty a jsou snáze biologicky rozložitelná, pokud v nich nejsou syntetické příměsi, což je jejich výhoda. Ani v tomto případě ovšem nemizí všechna ekologická dilemata. Velké potíže jsou s bavlnou, která je při konvenčním pěstování extrémně náročná na vodu a také se chemicky ošetřuje, což degraduje vzduch, půdu i vodu. V tom je určitě lepší organická bavlna, která je ekologicky pěstovaná obejde se bez obrovského množství chemie a je také šetrnější k cenným vodním a půdním zdrojům. Z porovnání s konvenční bavlnou vychází z pohledu ekologické stopy jako vítěz také len, bambus a určitě konopí.

Jak se v tom vyznat a co nakupovat, když se chci oblékat udržitelně?

Když už kupuji oblečení a především doplňky z umělých materiálů, sáhnu raději po těch, které jsou z recyklovaných nebo upcyklovaných textilií.

K recyklaci se využívají samotné textilie i vytříděné plasty, které se roztaví a znovu použijí na výrobu polyesterových vláken. Příkladem je polyester recyklovaný z PET lahví nebo vlákno Econyl® ze zbytků koberců a dalších textilií. Recyklace redukuje odpad, snižuje množství oxidu uhličitého uvolněného do ovzduší a přináší energetickou úsporu. Uvolňování mikroplastů při praní je ale problémem i u recyklovaných umělých materiálů.

A recyklace se týká i přírodních textilií – znovu jde využít použitý kašmír i alpaku a recyklovat bavlnu, čímž se šetří voda. Při nákupu také upřednostňuji organickou bavlnu před konvenčně pěstovanou.

Zajímavé nákupní možnosti nabízejí nové materiály, které vznikají díky inovacím. Příkladem z Tchibo jsou lyocellová vlákna. Vznikají tak, že se upcyklují zbytky bavlny a smíchají se s celulózou z certifikovaného lesního hospodářství. Překvapilo mě, že se dají textilní vlákna vyrobit třeba i z kávové sedliny neboli lógru, který zbyde, když si pochutnáte na voňavé kávě. Věděli jste to?

Jak pečuji (nejen) o udržitelnou módu, aby dlouho vydržela

Jedna věc však je vybavit si skříň z hlediska materiálů udržitelnou módou a jiná věc je nezničit předčasně oděvy špatnou péči. Mám pro vás 5 pilířů péče o oblečení z udržitelných přírodních materiálů, aby dlouho vydrželo jako nové:

1. S péčí o oblečení začínám při nákupu.

Nakupuji kvalitní oblečení a dívám se na materiál, ušití a celkové zpracování, aby se kvůli odfláknutým švům hned nepáralo. Udržitelná móda někdy sice stojí o trošku víc peněz, ale oblečení vydrží déle než jednu usmolenou sezónu, po níž se stane těžko řešitelným odpadem. Místo impulsivního nakupování si šatník promyšleně skládám.

2. Peru s rozmyslem

Praním se oblečení opotřebovává a tak k němu přistupuji s rozmyslem. Neperu pokaždé, když si nějaký kousek z organické bavlny, konopí nebo lnu vezmu na sebe, navíc právě oblečení z přírodních materiálů je i prodyšnější a při nošení tolik nehrozí, že si ho hned propotím. Pomůže, když ho prostě pokaždé na vzduchu trochu vyvětrám. Navíc, když neperu každý den, šetřím logicky i vodu a energie.

3. Správná technika praní

Odpověď na otázku „jak správně prát?“ zní: naruby, když to jde tak ve studené nebo vlažné vodě a ždímat na menší otáčky. Na cedulkách u oblečení je uvedená maximální teplota praní, to ale neznamená, že ji musíte nutně dodržet.

• Organické bavlně k praní bohatě stačí teplota do 30 ºC, lnu maximálně čtyřicítka.
• Využívám i eko nebo zkrácené programy praní. To ale neplatí pro spodní prádlo, ponožky a ručníky, které peru při vyšší teplotě.
• Šetřím s pracím prostředkem a používám ekologický.
• Můžete si nakoupit i speciální ochranné sáčky, v nichž se v pračce perou podprsenky.
• Speciálně u lnu je lepší úplně se vyhnout ždímání v pračce, nebo ždímat jen velmi opatrně na pomalé otáčky, aby se oblečení nezdeformovalo.
• Nepoužívám aviváž, nebo jen střídmě. Některé materiály může ničit (hlavně ručníky, funkční prádlo apod.).
• Věším hned po vyprání. To asi nemusím zmiňovat, ale asi každý někdy zapomněl, že mu doprala pračka.

4. Některé kousky peru jen v ruce

Někdy je lepší přeprat oblečení v ruce, než ho natřásat v bubnu pračky. Týká se to hlavně jemného prádla a pružných textilií, třeba těch z recyklovaného polyesteru doplněného lycrou.

5. Nepřeháním to s žehlením a sušičkou

U přírodních a pružných materiálů, o které se chci starat co nejšetrněji, se vyhýbám sušičce i žehlení. Zpravidla stačí oblečení dobře vyvěsit. Příjemným efektem této praxe je také úspora času. Když přeci jen uvažuji, jak žehlit, omezím se na nezbytně nutnou míru a žehličku nepřehřívám. Suším prádlo na čerstvém vzduchu, když mám možnost, dávám však zároveň pozor na přímé slunce, které zbytečně vyšisuje barvy.

A můj tip na závěr? Obzvlášť přírodní materiály perte zásadně v dobře udržované pračce, kterou občas vyčistíte octem nebo jedlou sodou a vždy po praní necháte pootevřená dvířka, aby se uvnitř nezačala z vlhka tvořit plíseň.

Udržitelnost v Tchibo

Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.

Více informací