Nicméně v současné hektické době takových lidí spíše ubývá a naopak přibývá takových, kteří trpí jednou z mnoha poruch spánku. Ti následně mohou i ovlivňovat své partnery, kteří žádnou z nich netrpí.
Právě proto jsme si popovídali s profesorkou Soňou Nevšímalovou, která pracuje na Neurologické klinice 1. LF Univerzity Karlovy. Kromě neurologie se už mnoho let specializuje na poruchy spánku, má za sebou mnoho mezinárodních ocenění a platí u nás za jednu z největších odbornic na poruchy spánku. Před 15 lety byla mimo jiné také u toho, když se zakládalo Centrum pro poruchy spánku a bdění ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, které je zapojeno do mezinárodních projektů a snaží se posunout léčbu nespavosti na lepší úroveň.
Dobrý den. Často můžeme vídat rozdílná doporučení, jak dlouho máme spát. Někdo doporučuje 8 hodin, jiný 10 hodin. Můžete nám říct, jaká je tedy správná délka spánku?
Potřeba spánku u každého jedince je individuální. Někomu stačí k dobré kondici 4 až 5 hodin, jiný potřebuje 9 hodin nočního spánku. Průměrná doba spánku u dospělých by měla být 7,5 až 8 hodin. Existují epidemiologické práce, které ukazují na zvýšené riziko obezity i některých chorob při výrazně zkrácené, nebo naopak výrazně prodloužené době nočního spánku.
Ale délka spánku asi není jediné, co nám zaručí klidný spánek. Co dalšího ovlivňuje jeho kvalitu?
V prvé řadě je to naše duševní i tělesné rozpoložení. Spánek výrazně ovlivňuje stres, různé rozlady, pochopitelně i deprese, nemoci interní, neurologické i psychiatrické povahy. Důležité jsou určité hygienické návyky (chodit spát v pravidelnou dobu, lehčí večeře, večerní omezení kofeinu a alkoholu, vhodné prostředí – tichá místnost bez televize, vhodná teplota, zatažené žaluzie a podobně). Nevhodná je večerní návštěva fit center, delší spánek v průběhu dne a řada dalších faktorů.
V posledních letech přibývají další a další poruchy spánku. Existuje oficiální seznam, co ještě je a není poruchou?
Podle současné mezinárodní klasifikace se oficiálně poruchy spánku dělí do šesti základních okruhů: 1. insomnie – nespavost, 2. poruchy dýchání ve spánku, 3. centrální hypersomnie – tj. zvýšená potřeba spánku v průběhu dne, 4. parasomnie – tj. částečné probouzecí reakce v průběhu spánku spojené s abnormálním chováním a zpravidla i vegetativním doprovodem (náměsíčnost, noční děsy, zmatené chování, spánková obrna, porucha chování vázaná na REM spánek apod.), 5. poruchy cirkadiánní rytmicity (např. syndrom zpožděného usínání), 6. abnormální pohyby ve spánku – nejčastěji syndrom neklidných nohou, u dětí či dospělých skřípání zuby či převážně u dětí rytmické pohyby ve spánku.
Kolik lidí je jednou z těchto poruch postiženo?
Je známou skutečností, že jde přibližně o třetinu populace, podle některých epidemiologických prací to má být i víc. Tento odhad platí pro dospělé jedince; ve stáří se pak množství poruch spánku ještě zvyšuje. V dětském věku naopak převažují probouzecí reakce, jako jsou noční děsy, náměsíčnost apod. Časté jsou i stížnosti maminek na obtížné usínání a noční probouzení menších dětí, kde však jde převážně o poruchy výchovného rázu.
Mohou za tyto poruchy spíše fyzické aspekty, nebo psychické?
Řada onemocnění je podmíněna geneticky, např. parasomnie u dětí, které ale mohou vyvolávat i některé vnější vlivy. Pro nejčastější onemocnění ze skupiny nadměrné denní spavosti – narkolepsii – je nutný rovněž genetický podklad, a to ve formě specifické krevní skupiny.Genetický podklad se předpokládá i u jednoho z nejčastějších onemocnění, tedy u syndromu spánkové apnoe (přerušované dýchání), kde opět přistupují zevní faktory – u dospělých nejčastěji nadváha a obezita, kouření, alkohol, poloha při spánku na zádech, nikoli na boku, ale i vrozené změny obličejového skeletu (např. dolní čelisti). Genetické vlivy hrají důležitou roli i při některých dalších poruchách – např. syndromu neklidných nohou či poruchách denního rytmu.
Takže vše je vlastně především o genech?
Nikoliv, například nejčastější porucha, nespavost, je zpravidla podmíněna psychickými vlivy.
Kam bychom měli zajít, pokud máme podezření, že máme poruchu spánku?
Pokud některý z problémů trvá několik týdnů, případně měsíců, rozhodně bychom měli navštívit nejprve svého praktického lékaře či pediatra, který zváží, jak závažný je problém, a případně doporučí návštěvu některého ze specializovaných pracovišť či spánkových center.
A jak se následně léčí poruchy spánku?
Nespavost může mít řadu příčin, na kterých závisí i její léčba. Optimální léčbou pro „pravou“ insomnii je kombinace speciálních hypnotik a psychoterapie. Jako insomnie je však někdy mylně diagnostikován i syndrom zpožděné fáze usínání, kdy optimálním lékem je podávání melatoninu.
Nespavost může souviset i s řadou organických onemocnění (interního, neurologického i psychiatrického rázu) a zde opět léčba závisí na základní příčině. U nadměrné spavosti se doporučují kromě úpravy životosprávy stimulancia, z novějších preparátů modafinil, který je indikován zejména u narkolepsie.
A na závěr máme otázku, která je ohledně spánku asi nejskloňovanější. Jak vzniká chrápání a lze jej léčit?
Chrápání postihuje až 20 procent naší populace, častěji muže a narůstá s věkem. Nejčastěji je vyvoláno chvěním měkkého patra při nádechu. Důležité je vyšetření ušním a nosním specialistou, který často indikuje i některý zákrok, například ošetření laserem. Ačkoliv chrápání může mít obdobné důsledky jako syndrom spánkové apnoe (nejčastěji zvýšený krevní tlak), jeho sledování nepatří k náplni specializovaných spánkových center. Může být ale předzvěstí později vznikajícího syndromu spánkové apnoe a dříve provedené zákroky komplikují nejčastěji používanou léčbu u této poruchy, kterou je pozitivní přetlak.
