Bylo nebylo, kdysi dávno žil byl v Hamburku muž jménem Max Herz – a ten měl zvláštní povolání. Jako 15letý odešel ze školy a začal se zaučovat v centru obchodu s kávou. Tam se naučil rozlišovat různé druhy kávových zrn, pražit je a porozumět celkovému umění této voňavé suroviny. Coby degustátor a kontrolor kvality měl v popisu práce jedinou věc – testovat kávu, která do jednoho z hlavních evropských přístavů proudila z celého světa. Přičichnout, poválet po jazyku, vyplivnout, ohodnotit…
Povolání snů učinila přítrž až druhá světová válka.
Štěstí přeje odvážným
Jen si to představte. Je vám čtyřicet (Max se narodil v roce 1905), živíte rodinu a město kolem ještě doutná. Celý dosavadní život jste se věnovali jemnému umění chutí a vůní – po kterém teď vůbec není sháňka. Zbývá jen rekvalifikovat se na dělníka, nebo… začít podnikat. Max Herz se rozhodl nedat se jen tak lacino. Hned jak to se poválečná situace trochu uklidnila, sebral všechny své znalosti a zkušenosti a přibral k sobě zkušeného obchodníka Carla Thilinga-Hiryana, se kterým v roce 1949 založili zásilkový obchod s kávou. Otevřít si v rozbombardované a rozdělené zemi obchod se superluxusním zbožím, navíc s omezenou trvanlivostí… to už chce pořádnou porci odvahy a sebejistoty.
Funguje to!
Když se roku 1949 pánové Herz a Tchiling-Hiryan rozhodli posílat svou kávu poštou, bylo to něco nevídaného. Na kafe se tehdy chodilo buď do kavárny, nebo k „hokynáři“, který ho pečlivě odvážil z velkého pytle. Nabídka objednat si malý balíček se však ukázala jako skvělý tah – dost možná i proto, že jste u toho nemuseli řešit potravinové lístky a čelit zkoumavým pohledům sousedek, které zajímalo, kdepak na to rodina asi vzala.
A pan Herz si svých zákazníků a zákaznic vážil. Ze začátku jim psal osobní dopisy s poděkováním, později ho napadlo (kdoví, třeba právě na popud rozhovoru se ženou) zabalit zrnka do něčeho praktického. Vyberete si dózu, ve které káva nevyčichne? Nebo látkový sáček, který stačí rozpárat a je z něj utěrka? A ono to fungovalo. V zemi, kde bylo všeho málo, se dobrá pověst značky Tchibo šířila od domu k domu – asi jak když dnes něco propaguje influencer s milionovou sledovaností :-)
Víte, že…
… název Tchibo pochází ze slov Tchiling a Bohne? Carl Tchiling-Hiryan byl arménský obchodník, který se stal pravou rukou Maxe Herze v začátcích firmy. Bohne zase německy znamená zrnko. Spojením těchto počátečních písmen vznikl název, který firma hrdě nese už 70 let.
Kvetoucí padesátá léta
Jsou lidé, kteří vidí překážky, a lidé, kteří vidí příležitosti. A pan Herz bezesporu patřil mezi ty druhé. Zatímco někdo jiný by se všeobecné chudoby zalekl, on přemýšlel, jak svým zákazníkům zpříjemnit život tak, aby pro svá zrnka nemuseli jinam. A protože ke kávě často patří i dobré čtení (minimálně já si teda u kávy čtu velmi ráda), už v roce 1952 začíná vydávat i vlastní lifestylový magazín. A tím bouřlivý rozkvět rozhodně nekončí.
Vzpomínky na voňavou práci a úcta k lidem Maxe přivedly na novou myšlenku. Co takhle využít znalostí a zázemí a otevřít kamenný obchod spojený s kavárnou? Takovou, ve které by si svůj šálek mohli dopřát i obyčejní lidé?
Přála bych si cestovat v čase a být u toho, když se v roce 1955 otevřel první Tchibo obchod. Vůně čerstvě pražené kávy se otevřenými dveřmi nesla ulicí a lákala k návštěvě – kterou už vítal sám zakladatel s jedinečnou nabídkou. Ke každému zakoupenému balíčku čerstvých zrnek si můžete vypít šálek na účet podniku. A nebo si můžete sednout a černý zázrak ochutnat jen za 20 feniků (zatímco o ulici vedle vás stejná dávka kofeinu vyjde klidně i na čtyřnásobek). A že to mělo úspěch? Tím si můžete být jisti. Balíčky kávy mizely okamžitě po doplnění zboží.
Kdyby se pan Herz díval jen na čísla, byl by zcela spokojen. Podniku se skvěle dařilo, přibývalo zaměstnanců i poboček. On sám však měl, jak se na chlapa patří, ještě jeden sen. Coby zkušený znalec se rozhodl stvořit nejdokonalejší kávovou směs na světě – a povedlo se. Sám pan majitel vybral 9 různých druhů zrn, každý druh zvlášť nechal upražit tak, aby vynikly jeho vlastnosti, a až pak je smíchal dohromady. Na svou dobu nevídaně náročný a zdlouhavý postup se vyplatil. Směs Gold-Mocca se stala vlajkovou lodí značky Tchibo a popravdě – i dneska, v době nejrůznějších kávových trendů, pořád stojí káva Tchibo za to.
Klidná šedesátá
Čas nezastavíš. Něco roste a kvete a něco jiného uvadá. A tak, zatímco se v Německu otevírala jedna pobočka Tchibo za druhou, přišla i chvíle loučení. V roce 1965 Max Herz umírá. Myslím, že káva nikdy nebyla tak černá a hořká jako ten den. Život však jde dál a o 400 kamenných poboček se mohli začít starat přirození a osvědčení nástupci – nejprve nejstarší syn Günther a pak syn Michael.
Co si budeme povídat, převzít firmu po inovativním a všemi milovaném Maxi Herzovi asi muselo být dost náročné, jeho synové to však zvládli se ctí. Pod jejich vedením se z mladé značky Tchibo stala seriózní a dobře zavedená firma. Firma, kterou Michael Herz vede dodnes.
Design pro všechny
Pětadvacet let po konci války se západní Německo změnilo k nepoznání. Svět si do vlasů vplétal květiny a jen dobrá káva mu ke spokojenosti pomalu přestávala stačit. Jenže, kterým směrem se vydat?
Nakonec rozhodnutí inspirovala firemní tradice. Což takhle v obchodech prodávat i zboží, které s kávou souvisí jen okrajově? Ideálně takové, které zrovna frčí, ale stojí se na něj předlouhé fronty?
A tak se stalo, že zatímco táta Max zpřístupnil běžným lidem skvělou kávu, jeho syn Günther jim zpřístupnil bytový design. Stolečky pro snídani do postele, konvičky, nádobí…
Byznysová osmdesátá
Do 80. let tak Tchibo vstoupilo se stylově širokými rameny a silným tahem na branku. Káva? Jasně. Přejete si zrnkovou nebo moderní instantní? Jdete za námi do obchodu? Není čas ztrácet čas – než si vypijete svou dávku voňavého nápoje, nakupte si rovnou i všechno ostatní, co k trendy životnímu stylu patří. Sadu golfových holí, šperky, povlečení, pojištění… nebo dokonce i auto, ve spolupráci se značkou FIAT. A že nemáte čas čekat, až zapíská konvice, nebo vysedávat po kavárnách? V roce 1985 Tchibo uvádí na trh první automat na espresso. Jen v prvním roce se jich prodalo přes 200 000 kusů.
Ostatně rychlý a stále otevřenější svět si žádá nejen stálý přísun „nějakého kafe“. Chce si vybírat podle okamžité chuti. V roce 1987 tak přichází na trh značka Privat Kaffee. Jste spíše manager, který potřebuje super silného „cloumáka“, nebo si jen chcete dát něco lehkého k odpolednímu dezertu? Od této chvíle se nemusíte ptát na dobu pražení a mít znalosti odrůd a pěstitelských oblastí. Jednoduše si vyberete podle označení, od velmi jemné až po velmi silnou chuť. Mimochodem – pokud vás baví limitky, jejich základ vznikl právě tady.
Nové trhy, nové výzvy
Až do konce 80. let bylo Tchibo především „tou zápaďáckou značkou“. S pádem Berlínské zdi a navazujícími událostmi se značce otevřely dveře na východ. Do zemí, kde se do té doby pila směs Standard namletá v erárním mlýnku v samoobsluze, zalitá „na turka“ vroucí vodou. A i když se podobnému zacházení nevyhnuly ani modré balíčky Tchibo, dobře si pamatuju, o jak ceněný dárek v 90. letech šlo.
Vstup na československý trh v roce 1991, a o rok později i maďarský trh, jako by vlil značce do žil novou energii k růstu. Energii, která vedla k další expanzi nejen na východ ale, pro mě naprosto překvapivě, také na západ. Napadlo by vás, že v Praze bude o něco dříve než v Londýně? Mě tedy ne. A vida. Dneska má Tchibo pobočky v deseti evropských zemích, v Turecku i v Rusku.
Jeden svět, jedna rodina
Tak, a jsme skoro tady. Letopočet začíná dvojkou a mně asi nejvíc vrtá hlavou, jak je možné, že od roku 2000 uplynulo už více než 8 let. Se světem se toho stalo tolik, že ač mi je 30, mám pocit, že jsem se narodila na jiné planetě. Tchibo letos slaví 70, do penze se však rozhodně nechystá. Naopak. Stejně jako kdysi pan Max Herz, i dneska se všechny otazníky snaží vnímat především jako příležitosti. Že v oblastech kávového průmyslu občas létá hodně třísek z kácených pralesů? Co kdybychom se zaměřili na podporu a odběr kávy od těch, kteří jsou fér? Že se svět topí v plastu a nerecyklovatelném odpadu? Co kdybychom se vrátili k udržitelným obalům a místo prodeje věci půjčovali?
Nakonec – nevím, jak to máte vy. Může se stát, že mně osobně jednou kafe chutnat přestane. Kdyby však zmizelo Tchibo, bude pro mě mnohem těžší sehnat certifikovanou bio bavlnu. A to bydlím v Praze. I proto přeju Tchiboo k narozeninám hodně štěstí, zdraví a elánu aspoň dalších 70 let. Bez vás by svět nejen hůře voněl a chutnal.
