Ve svém okolí jsem se navíc často setkávala s názorem, že box je jen mužskou záležitostí ‒ nic pro křehkou holku. A taky, že takové „násilí“ se ke mně nehodí. No, nesouhlasím ani s jedním. Bojovým sportům se totiž věnuje spousta žen, i malých hubených blondýnek jako jsem já. A že jsou bojové sporty moc bojové? Já to tak nevnímám. Pro mě to je úžasná příležitost, jak se naučit propojovat pohyby mého těla s hlavou, je to pro mě ventil a zároveň příjemný prostředek, jak si zlepšit fyzičku. To, že se v případě potřeby navíc dokážu (doufám) ubránit, to už je třešnička na dortu.
Protipól k pracovnímu tempu
Mám jemnou práci, volný čas jsem trávila u koní, ale postupem času jsem začala pociťovat, že tu nahromaděnou energii potřebuji někde vypustit.
Teď, ve svých 22 letech, již nějakou dobu pracuji každý den s těhotnými ženami a miminky… umíte si představit tu milou energii. Něžnost, klid, láska. Nádherné poslání, které mě baví a naplňuje. Ale stejně jako u každé jiné práce (byť si to většina lidí nechce připustit) je potřeba myslet na psychohygienu. Něco, co bude protipólem a pomůže vám to vypnout, vyčistit hlavu a myšlenky.
Mám dva koně, louky, lesy… To je sice super, ale pořád to je takové jemné. A tak jsem začala přemýšlet nad tím, že potřebuji dělat něco, kde se vybiji. Něco, kde se odpoutám od svého jemného, ženského já a podpořím svou převažující mužskou energii a sílu. Zní to na mladou mámu šíleně, co? Ale je to tak.
Máte osobní zkušenost s nějakým bojovým sportem?
Zlepšit si fyzičku a umět se bránit
Já byla vždycky víc s kluky a už někdy na základní škole jsem se poprvé poprala. Nicméně zpátky ze základky do aktuálního času. Jako téměř každá máma ‒ ještě k tomu podnikající, jsem vše odkládala, zapomínala na sebe. Pořád jsem řešila jen práci, dítě, koně. A jak to tak bývá, vesmír si nás zavolá.
V lednu jsem se dostala do nepříjemné fyzické potyčky a tehdy jsem zalarmovala hlavu a řešila, že potřebuji okamžitě navýšit sebevědomí, co se sebeobrany týče a chci něco z této oblasti umět.
Až s druhým trenérem mě to opravdu chytlo
Byl únor a já přišla na první lekci boxu k jednomu srbskému trenérovi. Bylo za mnou před i po covidovém omezení pár lekcí a já si uvědomila, že tenhle styl tréninků není úplně „to ono“.
Přišlo mi, že vůbec neřešíme základní techniku, jedeme na rychlý výkon a vybití se. Vzpomněla jsem si na časy u koní, kdy jsem musela zkoušet různé trenéry a kouče, než nám sedl ten pravý, který nás posunul dál.
A tak jsem se rozhodla, že do sebe zainvestuji ještě více a našla jsem si mladého trenéra Willyho, který trénuje v nuselském Lanna Gymu i pár známějších lidí ‒ například rappery z Blakkwoodu. A tak jsem začala chodit na soukromé hodiny muay thai.
Jaký je rozdíl mezi boxem a muay thai?
V klasickém boxu nepoužívají účastníci helmy a hlavně ‒ jsou povoleny pouze údery pěstmi (mimo záda).
V muay thai (thajský box) se kromě helmy sundávají i boty, ale naopak je možné zde schytat úder loktem či kolenem.
Nejdete se jen „prát“, učíte se synchronizovat hlavu a tělo
Stojím v gymu u ringu a zjišťuji, že technicky vlastně nic moc neumím a že to bude peklo. Willy mi ukazuje souhrn, jak fungují ruce s nohami a já zjišťuji to, co většina diváků a laiků nevidí ‒ box/muay thai nejsou jen o úderech a krvi. Je to o neskutečném soustředění se na své tělo, o synchronizaci nejen rukou a nohou…ale i hlavy a všech svalů v těle.
Můj trenér je na svůj věk velmi zkušený a řešíme i celkovou fyzičku. Bez toho to totiž nejde. Po první lekci jsem byla tak nadšená, že jsme si hned domluvili pravidelné tréninky jednou týdně. A u toho jsem už zůstala, ani moje nadšení se nezměnilo
Jsou podle vás bojové sporty vhodné i pro ženy?
Trénink je z velké části o budování fyzičky
Na začátku mého tréninku je vždy samozřejmostí krátké protažení a pak mi Willy rovnou hodí švihadlo a pár minut v tempu skáču. Nebo mi (i ke švihadlu) vymyslí kombinaci výběhů do schodů například s angličáky. To bývá dost dobrá rozcvička. Už tady jsem trochu splavená.
Pak se soustředíme na rovnováhu těla, zapojení hlubokého stabilizačního systému. Využíváme například medicimbalový míč, bednu na výskoky i seskakování, činky a další pomůcky. Po tom, co mě potrápí půl hodiny v těchto aktivitách (kde například skvěle zjišťujeme, že mám lehce oslabenou levou část těla ‒ tím pádem se mi hůře ovládá a flákám ji, si teprve na ruce namotávám bandáže. Bandáže jsou v tréninku velmi důležité, protože vám zaprvé fixují zápěstí a palec a zadruhé vám chrání například i klouby. Na bandáže nasazuji své infantilní růžové boxerky :-) a jdeme na to.
Samotný box a pilování techniky ‒ moje oblíbená část
Tady mi jde už krásně adrenalin do krve. Ale řeknu vám ‒ je to oříšek. Dát technicky dobrou ránu a k tomu být uvolněná. A ještě do toho dát sílu…
No, než se rozpohybuji, tak to pár úderů zabere, ale pravidelné tréninky jsou znát a i Willy mě chválí za progres. Většinou vymyslí různé kombinace, které nejen že ukáží technickou zdatnost, ale také prověří to, jak moc jsem připravená.
Takže se stává, že se těsně po mém předním/zadním „direktu“ (přímý úder pěstí) navalí nečekaně Willy na mě a já musím správně uhnout tak, abych i po tomto manévru byla připravena ve správném a stabilním postoji, chránit si obličej a mít sílu na další ránu nazpátek. Kombinujeme tedy rány pěstí ‒ direkty, háky (boční údery) a zvedáky. Dále kopy kolenem ‒ front kick, side kick a kopy holení ‒ low kick (do stehna), middle kick (do žebra) a high kick (na hlavu).
Po necelé půl hodině intenzivního trénování všech možných technik na Willym se přesouvám k pytli a jedeme chvíli například kondičně na rychlost ‒ co nejvíc libovolných úderů v co nejkratším čase. Tady se to zdá jako pohodička, ale kdybyste viděli moje okopané nárty… Pytle jsou dost tvrdé a dát si 10 x za sebou pravým a pak levým nártem o pytel, je docela mazec. Ale stojí to za to.
Nohy hřejí, srdce buší a já vím, že dělám pro sebe to správné. Při trénování na pytli už jedu z posledního, ale při správné podpoře trenéra sbírám poslední síly a buším, co to jen jde!
A tímhle náš trénink nekončí. Ve valné většině si ještě vyskočím na hrazdu a dám pár shybů nebo sklapovaček na zemi. To už je pode mnou louže potu a já jsem totálně spokojená, protože vím, že jsem ze sebe dostala maximum. S Willym si plácneme a víme, že se uvidíme nejpozději další středu. Poslední týdny se už totiž snažím chodit boxovat dvakrát týdně, tak moc mě to nabíjí.
Naučilo mě to víc, než jen správně udeřit
Díky tomu, že jsem začala takto trénovat, se mi celkově upravil životní styl.
Nikdy jsem nejedla nějak extra „špatně“, ale teď přirozeně ještě víc sahám po vyváženém, opravdu výživném a kvalitním jídle, protože věřím, že všechno, co tělu dám, to se mi v dobrém vrátí. A to se ode mě přirozeně učí i můj malý syn, což je podle mě prostě nejvíc.
Často doma trénuji i mimo oficiální tréninkové dny ‒ když k nám někdo přijde na návštěvu a v mojí ložnici vidí zavěšený boxovací pytel, často mu to přijde legrační. Ale já už bez tohoto druhu pohybu prostě neumím být. :-)
