Právě čtete

Je vaše dítě závislé na telefonu? Nezakazujte mu ho. Odpojíte ho tím od vrstevníků, vysvětluje psycholožka

6597  
Sdílet: 

Je vaše dítě závislé na telefonu? Nezakazujte mu ho. Odpojíte ho tím od vrstevníků, vysvětluje psycholožka

Pokud máte pocit, že mobilní telefony používáme čím dál častěji, nepletete se. Obzvlášť u dětí a dospívajících se počet těch, kteří vykazují projevy závislosti na sociálních sítích, za poslední roky zvýšil. Co s tím můžete jako rodiče dělat, v rozhovoru vysvětluje psycholožka Jana Růžičková.

9. 6. 2024 5 min. čtení Jakub Stanjura
Je vaše dítě závislé na telefonu? Nezakazujte mu ho. Odpojíte ho tím od vrstevníků, vysvětluje psycholožka

Sociální sítě dnes používá většina z nás. Jak se pozná, že s nimi má člověk problém?

Dobrým ukazatelem závislosti může být čas, který digitálním technologiím věnujeme, ale i kompulzivita, tedy nutkavost našeho jednání a to, jestli kvůli sociálním sítím zanedbáváme své povinnosti a omezujeme volnočasové i společenské aktivity. Pokud se nemůžeme dočkat, až zase budeme u telefonu, tabletu, počítače či herní konzole, a přestáváme dělat to, co nás dříve těšilo, raději se vyhýbáme přátelům a trávíme čas doma než ve společnosti, měli bychom zpozornět a začít přemýšlet, jak něco změnit či si nechat pomoci od odborníků.

Je dnes dětí, které jsou na sociálních sítích závislé, víc než kdysi?

Zatímco v roce 2018 jich podle mezinárodní studie HBSC bylo zhruba 5 %, v roce 2022 se toto číslo zvýšilo na 8 %. Studie se zaměřuje na virtuální chování dětí a dospívajících ve věku 11–15 let a opakuje se jednou za 4 roky. V roce 2026 nás tedy čeká další srovnání. Znepokojivá čísla ovšem můžeme vidět i jinde. Mezi dětmi ve stejné věkové kategorii se našlo 6 % těch, které u obrazovky jakéhokoliv typu tráví i 7 a více hodin denně.

Jak by se měli rodiče k digitální závislosti svých dětí postavit?

Pokud má rodič podezření, že je jeho dítě na digitálních technologiích závislé, je potřeba, aby začal jednat. Na prvním místě je komunikace. Nastavte dítěti zrcadlo a řekněte mu, že jeho čas strávený ve virtuálním prostoru je mimo normu. Dítě může mít tendenci ve svém chování trochu mlžit a přesvědčovat vás, že čas strávený na telefonu či počítači není tak vážný. Na mobil pak může chodit potají a obcházet nastavená pravidla. Doporučuji odložit emoce stranou, ty v této chvíli nikomu nepomůžou. Dítěti nic nevyčítejte, mluvte o tom, co prožívá a jak se bez virtuálního světa cítí. Chce to postavit se k situaci pragmaticky.

Jakákoliv závislost se u dětí rozvíjí rychleji. Jejich nervová soustava ještě není dostatečně zralá, zároveň mají nižší sebekontrolu a méně rozvinutou racionalitu.

Pomáhá zákaz mobilů?

Jediným účinným řešením je regulace, tedy to, že dítě svůj čas ve virtuálním prostoru omezí. Pokud totiž začíná být závislé, neumí tento čas regulovat samo. V současné době existuje celá řada možností a aplikací rodičovské kontroly, můžete také pravidelně vypínat Wi-Fi připojení nebo se pokusit navrhnout dítěti jiné možnosti, jak trávit volný čas. Myslete ale na to, že dítě, které odpojíte od sítí, prochází velkou vnitřní tenzí a potřebuje se zabavit. Rodič by v tomto ohledu měl být aktivní a trávit s dítětem více času. Osobně bych nedoporučovala mobil a sociální sítě dětem úplně zakázat, tím je totiž úplně odpojíme od světa, ve kterém se stále pohybují jejich vrstevníci.

Kolik času na sociálních sítích už je příliš?

Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti považuje u náctiletých za rizikové více než 4 hodiny používání mobilu denně. Takto dlouho přitom na sociálních sítích tráví čas zhruba 22 % dospívajících ve věku 15–19 let.

Jak závislosti na sociálních sítích u dětí předejít?

Předejít se jí pravděpodobně nedá, můžeme se ale zaměřit alespoň na to, abychom snížili riziko, že vznikne. Všechno to začíná v ranějším dětství. Čím později vystavíme dítě mobilní, počítačové či jiné obrazovce, tím spíše si rozvine chuť žít v reálném světě. A pokud rodiče dítěti přístroj do ruky vloží, měli by být u toho a vysvětlovat, co se na obrazovce děje. Svým dětem zároveň jdeme příkladem, aniž bychom to tušili. Pokud rodina funguje tak, že je každý na svém telefonu a nikdo s nikým nekomunikuje, nemůžeme se divit, že dítě dělá to samé.

Je důležité naučit dítě mít potěšení ze skutečného života, kamarádů, zážitků s rodinou a pomoct mu najít zálibu ve sportu, vědě či umění. Díky tomu pak bude virtuální svět používat jen jako nástroj, ne jako možnost úniku od světa, ve kterém se necítí dobře.

Co dětem sociální sítě dávají?

Od svých dětských klientů většinou slýchám, že sociální sítě používají, protože se nudí. Někteří se do virtuálního světa zase schovávají. Často se jedná o méně sebevědomé děti a náctileté, kteří nemají kamarády a cítí se izolovaní. Z výzkumů taky vyplývá, že chlapce uspokojuje spíše hraní her a dívky zase sociální sítě. Z toho je zjevné, co kterému pohlaví různé digitální platformy poskytují. Chlapci prožívají virtuální svět plný dobrodružství, vzrušení, boje a hrdinství. Dívky zřejmě mívají větší potřebu komunikovat mezi sebou a prezentovat se tak, jak chtějí. Oproti této svobodě je pro ně reálný svět poněkud šedivý a nudný. V tom virtuálním přijde pocit uspokojení hned, když to potřebujeme.

Výzkumy taky ukazují, že sociální sítě stojí za řadou dnešních psychických potíží.

Ano, sociální sítě ovlivňují, jak vnímáme svět i jak hodnotíme sami sebe. Děti a dospívající, kteří mají s používáním virtuálního prostoru problémy, v dotaznících 2–6krát častěji než jejich vrstevníci uvádějí, že zanedbávají volnočasové aktivity, špatně spí a jedí, ve škole dostávají horší známky a méně času tráví s kamarády a rodinou. U dospívajících klientů se také často vyskytují úzkostné poruchy, ADHD, deprese, sebevražedné myšlenky, agresivita a užívání návykových látek.

Dá se ale bez sociálních sítí vyrůstat?

V západní civilizaci určitě najdeme komunity nebo rodiny, které digitální technologie odmítají. Jsou to ale malé ostrůvky v řece, která se valí nezadržitelně a s čím dál větší silou. Spíš se musíme smířit s tím, že digitální technologie jsou automatickou součástí našeho světa. A že s příchodem AI je potřeba myslet na náš hodnotový systém i důraz na to, co je výsostně lidské a důležité, co je hmatatelné a nedá se nahradit. A zároveň přijmout i skutečnost, že sociální sítě mohou být také k užitku. Určité profily a stránky mohou malé i velké uživatele zábavnou formou edukovat, přiblížit jim i sportovní aktivity a venkovní zábavu, o kterých by se jinak nemuseli dozvědět, a tedy je vytáhnout ven. Důležité je svým dětem (i sobě) nastavit limity, věnovat jim co nejvíce pozornosti a bavit je stejnou měrou, jak to dneska umí technologie.

Místa, kde vám i vašim dětem pomůžou:

Národní linka pro odvykání – tel. č. 800 350 00

Rodičovská linka – tel. č. 606 021 021

Vyhledat můžete také adiktologickou poradnu, dětského psychologa, dětského psychiatra či pedagogicko-psychologickou poradnu

Informace zmíněné v článku vycházejí ze Zprávy o digitálních závislostech v České republice 2023.

Jana Růžičková vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Se svými klienty řeší deprese, úzkosti, osobní krize, vztahovou problematiku nebo také stresové situace a vyhoření. Věnuje se dospělým, dospívajícím i dětem. Působí v Praze.

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články