Právě čtete

Jak a proč se (ne)ptat žen, kdy budou mít děti

18058  
Sdílet: 

Jak a proč se (ne)ptat žen, kdy budou mít děti

Snad každá žena se někdy za život setkala nebo setká s otázkou týkající se jejího mateřství. Některé ženy to nechává v klidu, jiné ale takové dotazy mohou ranit. Jak tedy k tomuto tématu během konverzace přistupovat?

28. 8. 2020 9 min. čtení Irena Pokorná
Jak a proč se (ne)ptat žen, kdy budou mít děti

Většina bezdětných žen se shodne, že jedny z nejvíc nepříjemných otázek a reakcí, které od okolí dostávají, se týkají jejich ne-mateřství. A to nezávisle na tom, jestli jde o ženu, která se právě snaží otěhotnět, ale nedaří se to, anebo jde o ženu, která se rozhodla z jakéhokoli důvodu děti nemít, či o ženu, která to ještě vůbec neřeší. Ať už jde o sebelépe míněný dotaz, komentář plný zájmu nebo tu nejlepší radu, je pro ženu minimálně zásahem do jejího soukromí a citlivého osobního tématu.

„Už máš také děti? Je to taková radost, viď?“

„Tak kdy plánujete rodinu?“

„Máš nejvyšší čas! Aby pak nebylo pozdě…“

„Jé, ty už jsi těhotná!?“

Není to tabu, ale chce to pochopení

Domnívám se, že není východiskem tabuizování tématu. Spíše ale než pokládání otázek ženám pomůže v první řadě snaha o porozumění.

Ženy zkrátka nemají vždy děti, jiné třeba absolvují náročnou cestu k jejich početí. Porozumění je skvělým pomocníkem na cestě vedoucí tomu, že člověk už bude vědět kdy, zda a jak na toto téma před ženou reagovat a jak s ní o něm hovořit.

…první dovolená v Jugoslávii, následuje svatba, první dítě, pak automobil, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě…

Od dřívějších dob sice uplynulo mnoho vody a lidé mohou o svých životech svobodně rozhodovat, ale není pochyb o tom, že v nás přirozeně některé potřeby a očekávání jsou hluboce biologicky i společensky zakódované. A jednou z těchto potřeb, vývojových úkolů a stěžejních životních milníků je založení rodiny a přivedení dětí na svět.

Pro ženu, které se ale nedaří tato očekávání naplnit, může být bezdětný způsob života jak sám o sobě, tak z hlediska pohledu okolí značně frustrující. A překážek na cestě za cílem „založit rodinu“ v posledních desetiletích přibývá.

Nejčastěji se setkávám s ženami, které ve spojitosti s tématem řeší:

  • nenalezení vhodného partnera
  • neplodnost a další zdravotní důvody
  • ekonomickou situaci

Dvě děti jako samozřejmost, nebo volba?

Odmalička vnímáme, že přivést na svět dítě je hlavním životním smyslem, vnitřním naplněním, seberealizací a pokračováním nás samých.

Stát se rodičem často považujeme za samozřejmou součást naší dospělosti, bez níž by náš život nebyl „celý“. V posledních desetiletích páry mají větší možnost se rozhodovat o rodičovství: o načasování, o počtu dětí, o podobách soužití, o následném rozdělení rolí v rodině. Již také není neobvyklé, že se jednotlivec nebo pár rozhodne děti nemít. A i to je v pořádku.

Snadná otázka, nesnadná odpověď!

Protože mateřství je natolik přirozenou a očekávanou součástí života každé ženy, leckdy okolí předpokládá, že je to téma, na které se automaticky lze ptát.

Může se tak snadno stát, že reagujeme na to, že někdo ještě nemá děti, ale vůbec nedohlédneme intimitu a komplikovanost tématu a to, jaké pocity tím u ženy můžeme nechtěně vyvolat: stud, méněcennost, nejistotu, vinu, smutek, vztek, zklamání…

K otevírání debat na toto téma přispívá, že je pro starší generace obtížně srozumitelné, že žena mateřství třeba odkládá, nebo dokonce zvažuje, zda děti bude mít. Ale současný ekonomicky i sociálně komplikovaný svět k tomu mladé lidi přirozeně přivádí.

Jak se vypořádat se záludnými otázkami

Jak se vypořádat se záludnými otázkami

15 pohotových odpovědí pro příliš zvědavou tetičku

Přečíst článek

Ať už žena (zatím) nemá děti z jakéhokoli důvodu, touto otázkou na to upozorníme a zní to tak, že by je mít už „měla“. Zároveň ale velmi často okolí neví, čím žena právě prochází, a zdánlivě neškodný dotaz se může trefit do bolavého tématu:

  • zatím nenaplněná snaha otěhotnět, ke které se váže mnoho bolestných pocitů,
  • proces zvažování, zda bude děti vůbec mít, ať už vzhledem k čemukoli, čeho se v souvislosti s mateřstvím obává nebo čím si není jistá
  • proces vyrovnávání se s neplodností, resp. bezdětností.

Komplikace s početím: nejčastější překážka

Většina těch, co prošli například léčbou neplodnosti, potvrdí, že je to velmi vyčerpávající a všestranně zatěžující proces. A to jak fyzicky, tak psychicky, sociálně i finančně.

Potíže má každý pátý pár

Problémy s početím dítěte řeší v současné společnosti dle statistik každý pátý pár. Příčiny souvisí se zdravotními a biologickými důvody na straně ženy, muže nebo obou.

Ačkoli medicína dělá maximum a mnoho párů se dočká těhotenství již v počátcích léčby, vždy je tato situace velkou zkouškou. Veškeré životní zacílení a životní náplň páru se po dobu léčby (a čas před ní) zúží jen a jen na snahu o početí.

Nejedná se o týdny, ale o měsíce až roky. Pár je tak vystaven po dlouhou dobu a opakovaně frustraci z nenaplnění potřeby stát se rodičem a pocitům selhání a neschopnosti. Roli hraje i pocit viny, sociální izolace a také je postižen sexuální život páru, který se často promění z vášně na účelný akt v čase plodných dní.

Mnoho žen zažívá v procesu léčby těžké depresivní stavy. Zároveň až do konce snažení o dítě mohou jen obtížně dojít ke smíření. Vzniká tak bludný kruh doufání a naděje, obrovské snahy a zároveň každoměsíčního zklamání a nové ztráty. Na tlaku na psychiku se zásadně podílí také to, že k mateřství je vázán pocit základního životního naplnění a smysl vlastní existence.

Frustrované páry se často nemají chuť ani odvahu setkávat s přáteli, a to hlavně s těmi, kteří mají děti. Nejde o nepřejícnost, ale o riziko, že někdo na toto téma přivede řeč, a zároveň jde o bolestnou konfrontaci s tím, že „ostatním se to povedlo a nám ne…“

„Dobrovolně“ bezdětní: ti méně společností chápaní

Bezdětnost má mnoho podob, vyplývajících z důvodů, které k ní vedly. Dělí se základně na „nedobrovolnou“ (pár, který nemůže mít děti z biologických a zdravotních důvodů) a „dobrovolnou“ bezdětnost (z vlastního rozhodnutí).

Je mezi nimi ale velmi tenká hranice a sama z odborného hlediska považuji za lepší pojmenovat konkrétnější podoby bezdětnosti, které by bylo obtížné zařadit do jedné ze dvou škatulek a pro něž by byl pojem „dobrovolná bezdětnost“ velmi zavádějící.

„Nestihla jsem dítě mít a teď už je pozdě…“

Věk žen při početí dítěte se posunul do pozdějšího věku. Leckdy se stane, že nestihnou počít děti včas a potom už to není biologicky možné. Stává se to v důsledku nenalezení vhodného partnera, nebo kvůli odkládání těhotenství: potřeba dostudovat, začít s kariérou a vytvořit tak ekonomické a sociální zázemí. Současný svět dává také možnost cestovat, pracovat v cizině, jakkoli se rozvíjet a hledat sebe samu ještě před tím, než se žena pustí to rodinných povinností.

„Nechci mít děti, abych jim nepředala své geny, chráním je tím.“

V situaci, kdy žena trpí dědičným onemocněním anebo genetickými dispozicemi, které nechce dítěti „předat“, se často rozhodne nemít děti za každou cenu. Může se jednat o jakékoli dispozice k různým diagnózám, kdy nikdy není jistota, zda jimi dítě nebude také trpět. Takové rozhodnutí je velmi těžké, zároveň je namístě mít k němu velký respekt a vnímat jeho zodpovědnost.

„Nemůžeme děti zabezpečit ekonomicky a sociálně.“

I toto bývá zodpovědnou ale velmi obtížnou volbou. Páru, který se rozhodl nepřivést dítě na svět pro nedostačující podmínky, nemůžeme upřít velkou ohleduplnost a to, že poctivě myslí dopředu na to, co by pro dítě mohlo nastat a chce tomu předejít i za cenu vlastní velké ztráty: ztráty rodičovství.

První těhotenství po třicítce

První těhotenství po třicítce

Mít děti po třicítce je už dnes docela běžné. Jaká jsou pro a proti?

Přečíst článek

„Nechceme přivést dítě do tohoto světa.“

Dnešní mladí lidé při rozhodnutí o rodičovství zohledňují i současný stav civilizace, ekologické problémy, anebo vnímají svět jako příliš agresivní, materiální a nejsou s ním v souladu. Obávají se, v jakém světě dítě bude vyrůstat a žít, a nechtějí tomu svého potomka vystavit. I tuto volbu jsme, domnívám se, povinni respektovat a rozhodně ne se tomu například vysmívat.

„Mám strach, že nebudu dostatečně dobrou matkou.“

V době, kdy jsou na mateřství a výchovu dítěte kladeny extrémně vysoké nároky, může být strach ženy, že v roli matky selže, tak ochromující, že se rozhodně děti nemít. Některé z těchto žen se obávají, aby nepřenesly na dítě svá vlastní traumata, která zažily ve své rodině. Také sem mohou patřit ženy, které trpí některou z psychiatrických diagnóz. Ve všech těchto případech bych doporučila ženě konzultaci s psychologem, aby měla šanci zjistit, zda jde o obavy podložené, nebo o úzkost, kterou je možné vyléčit.

„Mateřství pro mě není slučitelné se způsobem života, který jsem zvolila.“

Poslední skupinou bezdětných žen jsou ty, které se cítí být nadané více pro zaměstnání či jiné životní naplnění než pro mateřství. Na život těchto žen je často nazíráno jako na nepřirozený, v nepořádku a s nepochopením a bývají celoživotně označovány za sobecké a nemyslící na další generace. Žít s touto „nálepkou“ potom není vůbec snadné a měli bychom myslet na to, že ženy rozhodně být vůbec takové nemusí.

Rozhodnutí nemít děti je bolestné

Můžeme se mylně domnívat, že když se žena rozhodne děti nemít, je to pro ni celoživotně mnohem snazší než pro ženu, která dítě mít nemůže. Není tomu ale tak! Bezdětnost, až na výjimky, způsobuje většině žen prožitek zásadní životní ztráty.

Každá bezdětná žena musí projít všemi fázemi vyrovnávání se s touto situací (od truchlení až po smíření) a do konce života se jí mohou vracet pocity, které s bezdětností souvisí: frustrace z nenaplnění potřeby stát se matkou, pocity selhání a neschopnosti, pochybnosti o smyslu vlastní existence a o svém ženství, pocit ztráty velké životní radosti, sebevědomí a také ztráta zásadního společného tématu ve vztahu s ženami – matkami.

Domnívám se, že každý člověk společnosti a svému okolí „přináší“ mnohé a život bezdětné ženy je stejně hodnotný a může být šťastný a naplněný ve všech ohledech, tak jako životy ostatních. S tím rozdílem, že bezdětné ženy k tomuto pocitu a postoji musí leckdy ujít dlouhou a náročnou cestu.

Ptát se tedy bezdětné ženy na děti, nebo raději pomlčet?

Představme si, že se setkáme s některou z těchto žen. Jistě vás nyní, stejně jako mě, po přečtení výše uvedených řádků napadne, že otázka na těhotenství a mateřství je velmi citlivou záležitostí a že je třeba ji vždy nejprve hodně zvážit.

Pro ženu je velmi náročné autenticky reagovat, když je přítomno více lidí nebo nejde-li o nejbližší okolí. Zároveň pokud není ještě ve fázi, kdy se se svou situací již vyrovnala.

Hlavním důvodem, proč je pro ženy obtížné o dětech mluvit, jsou pocity studu, obavy z reakcí a nepřijetí ze strany okolí, nebo naopak lítostivých pohledů a zaměření se na její „mateřství“. Opatrnost, respekt k soukromí a citlivosti tématu na prvním místě.

Pokud jde o vaši blízkou kamarádku nebo blízkou příbuznou, potom zpravidla nemáte potřebu se ptát a jistě víte, jakým životním obdobím právě prochází a jak se k tématu dětí dlouhodobě staví.

Buď o tom s vámi hovoří, nebo toto téma chce sdílet jen s někým, případně vůbec s nikým. Anebo zrovna vůbec není téma dítěte ještě na pořadu dne. Můžete téma čas od času „nadhodit“, ale respektujte, pokud o tom žena nebude chtít hovořit. Důvěřujte vašemu vztahu a vaší blízkosti i tomu, že se na vás ve vhodný čas obrátí.

Máte-li jako blízký člověk o ženu obavy, nebo její potenciální mateřství ovlivňuje i váš život, a žena s vámi o tomto tématu nekomunikuje, pokuste se najít vhodný prostor, kde spolu budete sami, a citlivě se ženy zeptejte. Nabídněte možnost si o tom s vámi promluvit.

Pokud nemáte s dotazovanou ženou blízký vztah a nejste v pravidelném kontaktu, zvažte, zda je nutné tuto otázku vůbec pokládat.

Pakliže by šlo jen o „konverzační“ otázku třeba na třídním srazu, nebo o otázku ze „zvídavosti“ při setkání širší rodiny, nebo dokonce ženu vůbec neznáte, potom radím od dotazů upustit.

Jak se jako bezdětná žena vypořádat s možnými dotazy

Pokud sama procházíte něčím z výše popsaného a tento článek se vás osobně týká, jistě si kladete otázku, jak se můžete sama nejlépe vypořádat s dotazy na téma vaší „dětnosti“ či „bezdětnosti“.

Základem je vždy váš respekt k sobě samotné a k potřebám, které v daném období máte. Pokud jste třeba v procesu asistované reprodukce, nebo jste se zrovna dozvěděla, že nemůžete mít děti, anebo si prvně v životě připouštíte myšlenku, že děti možná nebudete mít z jakéhokoli jiného důvodu, potom jste v tom nejcitlivějším čase.

A v něm je zapotřebí se chránit, získat si čas sama pro sebe na to, abyste se se svou ztrátou mohla sama – nebo spolu s partnerem – vyrovnat. V tomto období je přirozené, když se necítíte na sdílení se svým okolím a pečlivě volíte, s kým mluvit. Někdy je i bezpečnější v tomto období raději zvolit rozhovor s někým neutrálním, například s terapeutem.

Na otázky okolí se dá odpovídat různě

  • Připravte si univerzální odpověď, která naplní očekávání dotazujících se a pro vás nebude ohrožující.
  • Odmítněte téma s tím, že o tom „nyní hovořit nechcete“. Později, kdy se vám podaří si téma zpracovat a přijmout svou životní situaci, bude možné se svěřit nejbližším a rozhodnout se, zda a jak postupně hovořit i se širším okolím.

Vždy platí to, že je třeba se nejprve postarat o svou psychiku, najít znovu pocit jistoty, vlastní hodnoty a hodnoty svého života.

Sžít se s jakoukoli životní ztrátou není vůbec snadné a může to trvat roky. A téma dětí bude vždy tím, které je svým způsobem citlivé. Nemělo by ale způsobit celoživotní sociální izolaci, pocit nedostatečnosti nebo ztrátu smyslu života.

Hodnota každého z nás totiž spočívá v různých oblastech, nejen v tom, zda jsme rodiči, nebo ne. Životní naplnění, pocit štěstí a smysluplnosti života se nachází v mnoha dalších oblastech a rovinách a stojí za to je nalézt!

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články