Není to úplně obvyklý systém, takže samozřejmě vyvolává hromadu otázek. Například:
„Zhubla jsi?“
Jasně že zhubla.
Když totiž tělo živíte výhradně opravdovým jídlem (= můj nový oblíbený pojem, který myslím dost dobře vystihuje podstatu tohoto restartovacího měsíce) a dáváte mu ho dost, má tendenci srovnat se samo na ideální stav. Kdybych byla podvyživená, tak bych naopak přibrala.
Za mnohem lepší výsledek považuju, že co jsem před rokem zhubla, to se už nevrátilo, a jako bonus váha během roku klesala dál. Díky měsíci bez prasáren jsem se je totiž konečně naučila omezovat. Jestli tohle není cíl všech holek, co se snaží někdy zhubnout, tak teda nevím. :-)
„Co je Whole30?“
Během 30 dnů programu Whole30 jíte jenom: maso, zeleninu, vajíčka, oříšky, přirozené tuky (jako olivový olej nebo sádlo), můžete i ovoce. 3x denně, v libovolném množství a kombinacích. K pití vodu, čaje a – díkybohu – černé kafe. S programem vás seznámí knížka Jídlo na prvním místě.
Ta všechno perfektně vysvětluje – jak buňky pracují s příchozí energií a proč se zblázní, když do sebe rvete hodně cukru, takže pak přibíráte i na nízkotučných jogurtech. Měsíc na Whole30 slouží jako restart, během kterého se tělo vzpamatuje a naučí se říkat si, kolik doopravdy potřebuje jídla.
Víc než zhubnutí bych chtěla vypíchnout srovnání vztahu k jídlu a celkovou fyzickou pohodu. Během W30 taky dostávám mnohem méně agresivní hlad a nemám co pár hodin pocit, že musím nutně něco natlačit, jinak bude zle. Popisuje se mi to těžko: je to víc „opravdový zdravý hlad“ a míň „náhodná žravka“.
„Takže si musíš přesně měřit porce, viď?“
To byla častá otázka kamarádek, které jsou zvyklé na dietový systém. I v tom se Whole30 od diet liší: neodměřujete nic.
Skládání porcí je o dost jednodušší: bílkovina na velikost dlaně (nebo dvou, když makáte) a k tomu tolik zeleniny, aby vyplnila zbytek talíře. Tuky jsou součástí jídla a měří se podle typu na velikost palce nebo hrst.
Přesnější měření není potřeba, protože (a to jsem zírala) tělo je fakt chytré: když dostane opravdové jídlo, ví docela přesně, kdy má dost. Je vážně škoda, že u brambůrků tohle nefunguje. :-)
„Podle čeho teda vaříš?“
Na začátku jsem se snažila hledat recepty a dost mi pomohly různé paleo kuchařky, kterých jsou internet i knihkupectví plné. Ale žít s rozepsaným jídelníčkem je podle mě docela omezující.
Takže jsem se na recepty brzo vykašlala. Ono totiž stačí „mít doma nějaké maso“ a „mít doma nějakou zeleninu“ a najím se vždycky.
S tím souvisí taky:
„Kolik času ti zabere příprava jídla?“
Nepopírám, že víc než namazat si rohlík paštikou. To se ale dá říct o víc věcech v životě, které člověk stejně dělá, protože mu to za to stojí.
5 triků, jak ušetřit čas při vaření
- Když se to peče, peču toho víc najednou.
- Když se to krájí na malé kousky, nezvládl by to náhodou mixér? Třeba mrkev do salátů do něj hážu bez sebemenších výčitek.
- Klidně si můžete povídat s rodinou / návštěvou / někým na telefonu a u toho nakrájet zeleninu na příští den nebo dva. Pokrájená zelenina mimochodem často zabere méně místa v lednici.
- Jídla, která se aspoň z části dělají sama, jsou požehnání. Třeba pečené kuře.
- Jíst jedno jídlo ve dvou dnech nebo 2× za sebou není pruda ani ostuda.
Časem jsem přišla na to, že základní jídlo v zásadě stačí pokrájet a dát do trouby / dát dusit / naházet do salátu a zamíchat.
„Jak jsi do toho překecala muže?“
Nepřekecala. Řekla jsem mu, co zkusím udělat a co od toho čekám. Líbilo se mu to, tak jsme do toho šli spolu. Kdybych ho do toho nutila, stejně by si asi na tajňačku kupoval „normální“ jídlo, takže nevím, proč bych to měla lámat přes koleno.
Že jsme v tom byli dva mi ale ohromně pomohlo. Doma nebylo jiné než „OK“ jídlo, střídali jsme se u vaření a měli jsme si navzájem komu postěžovat, že k té rybě by se ale fakt! hodilo víno.
„Ty si k tomu nedáš rohlík? Není ti pak blbě?“
Chápu, že když vyrůstáme v tom, že řízek se nejí bez chleba, špatně se člověku představuje, jak snídá míchaná vajíčka bez chleba. Nebo jí pečené kuře bez chleba. A vůbec, vždyť to máš mastný!
Je to takhle: při Whole30 sníte opravdu hodně, hodně zeleniny. Denně jí do sebe dostanu víc, než kolik jsem dřív nosila domů z týdenního nákupu. A taková zelenina, ta umí náramně vyrovnávat všechno možné, včetně toho, co by se jinak žaludku zdálo moc mastné.
„Hele a… není to nuda?“
Asi by byla, kdyby to bylo pořád totéž. Zeleniny je ale hrozně moc druhů a dá se připravovat mnoha způsoby a ve spoustě kombinací. Nešlo mi to hned, to ne.
Letos jsem třeba na farmářských trzích objevila zeleninu, o které jsem jako holka z města neměla tušení: kadeřávek, a doma si prostě na netu zjistila, co s ním (blanšírovat a do salátů). Mimochodem, za pár korun jsou z něj 2–4 porce příloh. Před kadeřávkem to bylo pak čoi, které mě zaujalo v krámku na rohu (krátce podusit na kokosovém oleji s rybí omáčkou, zázvorem a chilli). Objev roku pro mého muže je pro změnu kari květák, květákové hlavičky smíchané s kari kořením a 40 minut pečené na 180 °C s červenou cibulí. Do té doby květák nesnášel.
„Kolik to stojí?“
Koukám se na to ze dvou úhlů:
- Sním toho méně, nejím žádné blbosti kromě tří jídel denně, neutrácím za svačinky a sladkosti. Stejně tak ušetříte za kafíčka, limči nebo alkohol, pokud za ně obvykle utrácíte.
- Maso a zelenina, tedy úplně základní jídlo, jsou dražší než ty nejlevnější alternativy jako šunkový salám a rohlík.
Náklady na jednu porci můžou být do 50 Kč (asi tak cena jedné bagety), ale klidně přes 300 korun, podle toho, kolik si člověk chce a může dovolit. Vždycky máte alternativu: dáte si extra drahé avokádo a balený trhaný salát, nebo si vyberete sezonní zeleninu?
No a poslední otázka se nabízí sama:
„Stojí ti to za to?“
Na rovinu, není to jednoduchý měsíc, není to ten nejlevnější měsíc a rozhodně jsem ho poprvé ani podruhé neproplula na nadýchaném obláčku s neustálým úsměvem.
První rok bych zabíjela pro hranolky a můj muž se mi svěřil se skoro erotickým snem o snickersce. ;-) Podruhé už to mimochodem bylo o hodně snazší. Jediná přetrvávající nevýhoda je, že se prakticky nenajím v restauraci.
Zrestartovat tělo mi za to stálo. Zhubla jsem, cítím se líp, a pokud nebudu moc prasit, díky novým jídelním návykům budu hubnout dál, dokud nebudu na svojí ideální váze. A příští jaro si Whole30 zase zopakuju, protože je to vlastně dost fajn.
Držím palce, pokud se do toho někdy pustíte taky! :-) A napište na Facebooku, co si o tom myslíte.
PS: „Co jsi to vařila na fotkách ke článku?“
Kolegyně byly zvědavé na můj jídelníček, tak jsem jim během 20 minut připravila dvě Whole30 jídla:
- pečená kuřecí prsa se salátem z rukoly, půlky pečené červené řepy, papriky a červené cibule,
- salát s pečeným celerem, druhou půlkou řepy, kouskem jablíčka, vajíčky, nasekanými oříšky a troškou rukoly.
To aby si udělaly obrázek o zrychlováku „Jedna surovina, víc jídel, a hlavně když se to může dělat samo a souběžně“. :-)
