Maminka a „mladá“
Před dávnými a dávnými lety, v dobách, kdy mladí neměli do svatby co kecat, byl svět rodinných vztahů křišťálově čistý. Tatínkové se shodli na tom, že sňatek dětí je žádoucí. Jeden zaplatil „kupní cenu“ za nevěstu (věno) a vystrojila se svatba (kde spolu mladí nezřídka mluvili poprvé v životě). Nevěsta se za všeobecného smutku rozloučila se svou matkou, po více či méně veřejné svatební noci vyfasovala čepec, a tím přešla do majetku manžela – a domácnosti tchyně. A zatímco se novomanžel věnoval své práci, „mladá“ se od tchyně učila, jak o něj správně pečovat. Až s mateřstvím postoupila na vyšší level a přestala být jen nekvalifikovanou pracovní silou a domácnost (spolu s mužem) převzala případně až po smrti tchána, ne-li později. A teprve až se sama stala tchyní, byla opravdovou paní domu.
Vzpoura proti tradičnímu postupu prakticky nebyla možná – respektive, díky ní tu máme Sv. Ludmilu. Tchyni, která tak dlouho kecala své snaše do výchovy, až u ní zaťukalo vražedné komando.
Nám tohle uspořádání může znít jako mírně děsivá pohádka. Bohužel, není. V mnoha kulturách světa to tak funguje pořád – a i my to máme v krvi. Své vlastní domácnosti začaly novomanželky vládnout až celkem nedávno. Třeba moje emancipovaná a samostatně výdělečná prababička se ke své tchyni nastěhovala ve 30. letech. A pro dospělou třicátnici to byl jeden velký šok.
Úcta se očekává, ať se nám to líbí, nebo ne
Můžete si o tom myslet, co chcete, ale historicky je „maminka“ vždycky více než „mladá“. Něco nebo někdo vás bude vždycky trochu tlačit k tomu, abyste svou tchyni ctily, aspoň podobně jako češtinářku na střední. Můžete se proti tomu bouřit, můžete se to snažit ignorovat, osobně ale doporučuju prostě to přijmout. Tahle ženská je starší a životem otřískanější – a už jen z toho důvodu si zaslouží vaši úctu. Ať si je, jaká chce.
Příbuzné si (ne)vybíráš
Znáte to. Z očí do očí, jiskra přeskočí a zamilovanost je tady. Partnera si vybíráme na základě toho, jaký je on sám. Každá preferujeme jiný mix povahových vlastností, každá potřebujeme jiný přístup a primárně řešíme, jaký je ON – jen s ním přece chceme sdílet svůj život. Bohužel, kéž by, ale ne. S partnerem k nám do života přichází i dav úplně cizích osob, nezřídka různých bláznů a pošuků.
Ptejte se a naslouchejte
Ptejte se svého milovaného na jeho rodinu – hned, jak to půjde. Jaký k nim má vztah? Jak o nich mluví? Jak často se setkávají? Pokud o své rodině (a zejména mamince) mluví s despektem, nebo naopak jen v superlativech, zpozorněte. Jednou to mohou být i vaše vztahy a budete okolnostmi tlačena k tomu vidět to stejně jako drahý. Bez ohledu na váš vlastní názor.
Málokdo z nás si už v první fázi uvědomuje, že spolu s partnerem přijímáme i jeho rodinu a její zvyky. Málokterá z nás se se svou potenciální tchyní setká už v začátku vztahu a popravdě, ani to není příliš vypovídající. U nedělního oběda se drží (skoro) každý. ;-) Pokud tedy nemáte to „štěstí“ přistěhovat se k partnerovi dosud žijícímu u rodičů, často vůbec netušíte, co se na vás chystá. Poznat rodiče partnera až v den svatby proto považuju za poněkud nebezpečný risk.
Pozorujte
Jaké jsou vaše pocity při prvním setkání? Štve vás ta ženská už od pohledu? A jak se k ní chová váš miláček? Změnilo se nějak jeho chování, když je zase u maminky? A jak se k ní chová její partner? Jaká je atmosféra? Na co se ptají? Než začnete vybírat svatební šaty, zkuste si udělat obrázek o tom, jak funguje rodina nastávajícího. Je potenciální tchyně vtíravá jak alpa, nebo má svůj svět, ze kterého se nenechá vyrušit? Srší doporučeními? Drbe další příbuzné? Přidává vám na talíř bez zeptání? Po svatbě to nebude lepší. Naopak. Uteč, dokud můžeš.
Začíná to nabídkou tykání. A až po svatbě se noví příbuzní odkopou v plné parádě. (Pro některé možná důvod se nevdávat.) Tchán třeba přestane cítit potřebu obléknout si něco víc než roztrhané trenýrky. Přítomnost na všech rodinných oslavách začne být povinná (Ale my tady svátky slavíme!), stejně jako určitý typ jídla v určitém typu nádobí. (Tak dlouho vyžadují porcelán, až si přinesou si svůj hrneček.) Návštěvy, telefonáty, nevyžádané dárky…
Já sama jsem během svých vztahů sdílela bydlení se dvěma ze svých (tehdy) potenciálních tchyní. Úžasné respektující ženské. Nicméně, stejně jsem z některých věcí rostla jak fazol – a to byly teprve začátky. První z těchto dvou vztahů nakonec vyvrcholil svatbou a já se nestačila divit proměně. Jako by ze všeho spadl růžový závoj, najednou jsem přestala být host a stala se součástí smečky. Smečky, kde je běžné ke štědrovečerní večeři dorazit v teplácích a kde ženy neustále kmitají jak částice přehřátého plynu. Kdybych to jen věděla dříve, nemusela jsem se později rozvádět. To podruhé už jsem se do pasti nechytla. Bušení na dveře v intimních chvilkách s dotazem, jestli nemáme něco na praní, by asi nevadilo tolik jako předpoklad, že „tady se to zrekonstruuje, a vy se pak přestěhujete do patra a my sem“. Děkuji, nechci.
Opustíš otce svého i matku svou
Tchyně je maminka vašeho milovaného. Je to první žena, kterou poznal. První žena, kterou bezpodmínečně miloval, která ho viděla nahého, foukala mu bebíčka a (ne)chtěla po něm domácí práce. Vztah, který má váš muž se svojí mámou, je jednou z klíčových ingrediencí toho, jaký vztah s ní budete mít vy.
Pokud ještě „visí na pupečníku“, bude „maminka“ vaším každodenním chlebem. A je vlastně jedno, kdo je tady závislý na kom. Zatímco v prvním případě budete trávit čas u ní, protože „ona to umí líp“, ve druhém bude tchyně u vás, protože „co by si sama bez syna počala“.
Pravidla pomáhají
Nastavte si pravidla. Hlavně pro sebe. Co je pro vás samotnou OK a co už je za čárou? Až budete vy sama vědět, co chcete, seznamte s tím svého muže. A pak se podle těchto pravidel chovejte. Pokud vám vadí být každou neděli na návštěvě, stanovte si třeba, že každou druhou v měsíci jedete na výlet. A že na to muž nepřistoupí? V pohodě. Ať jede za babičkou sám. Vy máte výlet.
Závislost není dobrá, ale na druhou stranu, ani ignorace není ideální stav – byť někomu může vyhovovat mít „babičku“ co nejdále od těla. Ke své současné (a snad navždy poslední) tchyni bych si ráda našla bližší vztah, máme toho hodně společného. Jenže muž si ještě nedávno, pokaždé co na něj jeho máma promluvila, „zacpal uši“, vytáhl mobil a začal hrát hry. Když svou mámu tak docela nepřijal on, i mně se přijímá těžko.
Maminko, vy
Své tchyni nemusíte tykat. I když vám to asi nabídne a i když máte nutkání nabídku ze slušnosti přijmout – nedělejte to, pokud se na to necítíte. Poděkujte, omluvte se, že ještě není váš čas a hotovo. Cesta zpátky k vykání není a „Blažence“, která „už je taková“, budete těžko vyčítat, že si vnoučata vyzvedává 30 minut po domluveném čase (a vy jste už dávno měla být na pracovní schůzce).
Jaká matka, taká Katka
Tak a teď trochu střelba do vlastních řad. Ruku na srdce, jaký máte vztah se svou vlastní mámou? Jste nejlepší kamarádky? Trošku sokyně? Nebo se zdvořile ignorujete? Provdala jste se pár set kilometrů daleko hlavně proto, aby vám už tak moc nemluvila do života? A vůbec, jaký vztah měla vaše máma s vaší babičkou z tátovy strany?
Na tchyni vás pravděpodobně bude nejvíce vytáčet buď to, co vás vytáčí na vlastních rodičích – nebo naopak to, co na své mámě milujete, a tchyni to zásadně chybí. Kamarádka má velkorysé rodiče, kteří za ní často jezdí – a tchány škrty, kteří za vnučkou byli jen dvakrát za dva roky, protože dojet do Prahy je drahé a vůbec, ti mladí nějak moc utrácí. Je vám asi jasné, že jiskra přátelství úplně nepřeskočila.
Je fajn udělat si trochu pořádek v očekáváních a zvyklostech. Zeptejte se své maminky, jak to měla ona. Je pravděpodobné, že se některé vzorce budou opakovat. Ostatně – jste si jista, že není chyba i na vaší straně?
Neberte si to osobně
Jak to vypadá, když je „problém“ jenom v hlavě? Moje tchyně – stejně jako moje babička z tátovy strany – je pracovitá a skromná žena. A tak, když přijde hlídat dceru a dítko zrovna spí, iniciativně se pouští do drobného úklidu. Zprvu jsem to vnímala jako němou výtku typu „máš tady bordel, nedá se to snést“. A snažila jsem se vždycky předem odmakat co nejvíc a cítila jsem se fakt špatně, když jsem ji pouštěla do nedokonale naklizeného bytu. A nakonec jsem ani neuměla poděkovat za odvedenou práci, tak moc jsem se styděla. To, že moje máma to s mou babi měla vlastně úplně stejně, jsem se dozvěděla náhodou. Teď, když vím, že uklízí z nudy (Tak jak to dělala i její tchyně a že já bych vlastně nebyla jiná), to už neřeším. Snažím se, to jo. Ale beru to tak, že to je její volba a já s tím stejně nic nezmůžu. Oběma je nám lépe.
Pokud vám něco vadí, řekněte to
Když vám tchyně vytrvale přeskládává lednici, řekněte jí, jak a proč to podle vás patří. Je to vaše lednice. A že ona to má jinak? No, fajn. Vy to máte takhle. Tečka. Nebo pro vás má smysl hádat se o tom, co se dává do vývaru, jestli je mikrovlnka nebezpečná a při kolika stupních má mít dítě oblečené rukavice?
Co oči nevidí…
Každý má svůj názor. Zejména pak na výchovu dětí. Kdy a co se má jíst, jak to má být teplé, kdy a jak je třeba zavést nebo naopak zrušit používání dudlíku, jak a kdy mají děti spát, na co se mohou dívat, kdy je vhodné, aby byly bez plenek… A děti samotné nám to nijak neulehčují a zdatně se dožadují toho nejvolnějšího z přístupů. Má dcera má dovoleno chodit v kalužích. V holínkách, nebo bosa. Ovšem bosa neznamená v ponožkách. A pakliže jí to babička dovolí, chci jediné. Ať se to nedozvím. Už nikdy prosím.
Dopřejte si vzájemně prostor
Nesouhlasíte s tím, co se děje? Pokud je dítě s babičkou rádo, těší se na ni a není to vyloženě nebezpečné (bití, nadávky, alkohol…), odejděte. Ta ženská není ve výchově dětí úplný amatér, minimálně jedno se dožilo dospělosti. Už má něco za sebou a tuší, co si může dovolit. A pakliže je s ní děcko v pohodě… copak vy jste s babi a dědou nedělali rošťárny, ze kterých by maminku asi kleplo? ;-)
Srdíčko na dlani
Nakonec každý jsme nějaký a máme za sebou nějaké ty životní výhry a průšvihy. Jasně, určitě existují i zlé tchyně, které jsou manipulativní a zákeřné a jejich jediným cílem je krach vašeho manželství. Většina z nich jsou však normální ženské, které jen chtějí to nej pro svého syna a z toho, že k němu vyfasovaly i mladou ženskou (kterou on miluje), jsou stejně perplex, jako vy z nich. Co když si o mně snacha bude myslet, že jsem moc dotěrná? Co když si bude myslet, že jsem nafoukaná? Mám jí pomoct? Nebo už to je moc? Mohu jí dát dárek? A jaký? A jak drahý? Není už to zásah? Mohu jí poradit? A jak se k ní chovat? Jako ke kamarádce? Dceři? Žákyni? V pekle prý mají vyhrazeno speciální místo pro ženy, které nepomáhají jiným ženám. Chovejme se proto tak, aby se tam na žádném sedadle nevyskytlo naše jméno :-)
Obě chcete to samé
Se svou tchyní máte společný zájem. Aby byly vaše děti a váš muž spokojení, živí a zdraví. Cítíte se v tomto směru nejistá? Pak zkuste sebrat odvahu a poprosit tchyni o radu a pomoc. Ona se bude cítit chtěná a polichocena. Nikdo na světě nezná vašeho miláčka lépe než jeho maminka, navíc ví, jak ve vztahu fungoval a funguje jeho otec. Třeba vám dá nějaké tajné tipy, na které byste sama přišla až za desítky let soužití. Třeba vám nakonec manželství místo rozvrácení zachrání. :-)
Proč malý nemá papučky? A kdy už si najdeš pořádnou práci?
Co na to říct? Mrkněte na 15 pohotových odpovědí pro příliš zvídavou tetičku (a jiné příbuzné)
