Kukadla jako zrcadla – to je přesně to, co nemám. Když chci, aby moje oči byly trochu víc vidět, musím jim pomoct kouřovkami anebo právě linkami.
Právě proto, že mám malé oči, si nemůžu dovolit takovou tu klasickou situaci, kdy jednu linku opravujete podle druhé, a druhou pak podle první, a první zase podle druhé, protože ony jsou, krucinál, každá úplně jiná! V takovou chvíli vám elegantní tenká linka pod rukama přeroste v pandí kruhy a sbohem, jemné zvýraznění. Čím tlustší linky jsou, tím víc oko zmenšují. Takže jediný způsob, jak je můžu nosit já (a jak vypadají nejlépe v denním líčení u většiny žen), je zvládnout hned na první pokus dostatečně tenkou linku.
Troufám si říct, že už jsem je vychytala opravdu dobře. Na svoji svatbu jsem si dokonce troufla líčit se sama. :-)
Takže:
Nejdůležitější je, čím si linky kreslíte
Bez dobrého základu pěkné linky prostě nevykouzlíte. V zásadě si můžete vybrat z linek ve fixu, gelovek, tekutých linek a tužky. Vyzkoušela jsem je všechny.
Gelové linky jsou podle mě pro začátečníky nejlepší. Dá se s nimi malovat postupně, nemažou se a umí tenčí i silnější čáry. Důležité je vybrat si správný štěteček: buď tenký „jednohroťák“, jaký mám na fotkách, nebo šikmý štěteček na obočí. Štětinky v obou případech musí být pevnější a netřepit se. (Když na ně zatlačíte, ohnou se jednotně a ne každá někam jinam.)
Tužka taky zvládá postupné kreslení a navíc se dá hezky rozmazat do kouřovek. Tenkou linku s ní ale uděláte jenom když ji co pár tahů ořezáváte, a to vám pak zmizí neskutečně rychle. Většina tužek z drogerie má navíc tendenci se rozmazávat nebo mizet. Jednoduchý test: čmrknu si s ní na hřbet ruky a jdu domů. Pokud vydrží pár hodin, druhý den se pro ni s klidem vrátím.
Linky ve fixu musí mít dobrý hrot, na konci tenoučký a ne moc ohebný, ale taky ne tvrdý, jinak vám bude při kreslení ujíždět buď fixka, nebo oční víčko. Než ten správný fix najdete, stokrát se vzteknete; na jeden dobrý jsem jich vždycky tak deset vyhodila a i ten dobrý za měsíc vyschl kvůli kreslení přes stíny.
Tip od čtenářky Lucie: pokud vám linka dobře vydrží i bez podkladového stínu, pak máte šanci, že fix budete moci používat i déle než měsíc.
Tekuté linky umí ty nejhezčí a nejtenčí linky, jenom už to musíte mít trochu v ruce. Když jsem si je pořídila na svoje první pokusy, vykouzlila jsem leda tak Kleopatru. Pokud už si na ně troufnete, sáhněte po těch, jejichž štěteček klade mírný odpor.
Pokud se na linky spíš necítíte, vždycky můžete zkusit tmavší stín, kterým tenoučkou stopou projedete kolem řas a zvednete ocásek nahoru. Neříkala bych tomu linky, ale hezké to je. Doporučuju na to velmi plochý štětec a kreslete jenom jeho hranou.
„Blbuvzdorný“ návod na linky, které zvládnete hned
Variant, jak kreslit, je hodně. Takhle jsem se nakonec linky naučila já a dělám je tak dodnes.
Pomyslně si oko rozdělím na tři části: „venkovní“ část (tam patří ocásek), vnější polovina (u vnějšího koutku) a vnitřní polovina. A pak je kreslím každou zvlášť. Právě s gelovkami nebo tužkou to jde krásně a je tu nejmenší prostor něco zkazit. :-)
- Začínám v polovině oka a táhnu linku do vnějšího koutku. To se dá zvládnout jedním tahem úplně hladce. S gelovými linkami a šikmým štětečkem ho stačí jenom přiložit a maličko sjet dolů. Hotovo.
- Pak dodělám vnitřek. Nasadím štěteček v místě, kde mi řasy končí, a opravdu opatrně táhnu tenkou linku k prostředku. Se zkoseným štětečkem se to dělá nejlépe špičkou.
- Totéž udělám na druhém oku. Je větší jistota, že pak linky budou vypadat stejně. :-) Upravovat pak budu maximálně ocásky.
- Nakonec dělám ocásek, který trošku švindluju: nejdřív totiž jenom nakreslím čárku od kouku oka nahoru. Jedno oko, druhé oko. Pokud se mi tvar nezdá (někdy mi to třeba trčí moc nahoru, jindy každé jinam), hned to zachrání štětička do uší s troškou odličovače.
- Už mají čárky stejný směr? Je čas ocásek vyplnit. Tadá! Linky jsou hotové.
Jaký tvar linky je pro vás ideální?
Na internetu je spousta návodů „pro takové oči takové linky“, ale stejně si myslím, že se každá cítíme nejlépe nalíčená jinak, i když třeba máme stejné oči. :-)
Takže za mě stačí takové zjednodušené pravidlo:
Čím méně je vidět pohyblivé víčko, tím tenčí linka mu sluší. Ocásek by měl být vykroucený nahoru tak, aby oko jakoby protahoval, a jeho konec by se neměl ztrácet ve vrásce nebo záhybu.
Na obou stranách, u vnitřního koutku i na ocásku, vypadá linka lépe vyvedená do tenka. Tlustá, najdou utnutá čára působí nepřirozeně.
A to je celé to kouzlo.
Abych vám to ukázala v praxi, půjčila jsem si tři kamarádky :-)
- Tato kočka má zavřený vnější koutek, ale výrazné víčko. Na konci linky proto nedělá klasický zobáček, který by zanikl, ale jenom malinko protáhne tenké ukončení linky.
- Když je vidět celé víčko, vynikne i silnější linka s klasickým kočičím ocáskem.
- Jak nakreslit retro linku, i když máte spíše spadlá víčka? Jde to. :-) Jenom jsme finální zobáček nasadily trochu níž a místo prohnutí nahoru udělaly spíš protažení.
Poslední rada: se základem to bude držet líp
I když bych si kolikrát nejradši dala jenom korektor pod oči, mázla linky, dala řasenku a šla, nedělám to. Mám totiž mastnější víčka a po pár hodinách bych vypadala jako reklama na hnutí emo.
Takže „budu mít jenom linky“ za mě vyžaduje i matný stín v tělové barvě. Pod ten dávám ještě kvalitní primer a pak mi líčení opravdu vydrží od rána do večera, jako v reklamě. :-)
