Dříve byly seznamky poslední volbou pro ty, kteří neměli štěstí někoho potkat. Dnes je to často i první možnost. Proč to tak je? Je evidentní, že kyberprostor nám nabízí snadnou a bezpečnou cestu k seznámení. Obzvlášť teď, když mnohem více času trávíme doma. Nejdeme tolik s kůží na trh a zároveň máme k dispozici velké množství potenciálních protějšků. Je to nezávazné, může nám zvyšovat sebevědomí, že je o nás zájem.
Sytí se nám tak naše potřeba, že se někomu líbíme, a to i více lidem najednou, wow! Ale pozor na určitou iluzi tohoto virtuálního světa. Fotografie často klame, lidé se prezentují lepší, než jsou, a naše hlava vytváří představy o tom druhém dle našich očekávání. Zároveň se na tom můžeme stát částečně závislí.
Několik dat o online seznamování
Společnost Kapersky Lab uskutečnila průzkum, který mapuje chování české populace na online seznamkách. 59 % Čechů někdy online seznamky vyzkoušelo. Pouze 20 % z nich hledá na seznamce svého životního partnera, 52 % lidí chodí na seznamky pouze pro zábavu a 8 % za účelem nalezení sexuálního partnera. Podle jiných odhadů až třetina manželství v ČR pochází od párů, které se poprvé setkali online.
Jak se seznamovali naši rodiče aneb klasika v seznamování
Ve světě mimo moderní technologie je proces poměrně jasný. Dva se sobě nejen vizuálně zalíbí, ale také si musí „vonět“.
To se tak dva potkají a jeden se líbí druhému, což se projeví rozšířením jeho očních zorniček. Je to patrné i na větší vzdálenost, kde si nejsme ani vědomi, že zorničky toho druhého vidíme. Sice si neřekneme: „Aha, má rozšířené zorničky, líbím se mu/jí,“ ale jednoduše to víme. To je stará dobrá biologie v nás.
Poté si ti dva spolu popovídají, aby zjistili, zda je jim příjemný hlas toho druhého, jeho postoje, názory a smysl pro humor. Když i toto klapne, dochází k dalšímu sbližování, dotekům, polibkům… V tomto okamžiku přichází ke slovu další klíčový biologický moment: vůně.
Současné výzkumy ukazují, že někteří lidé nám voní více a jiní méně. Souvisí to s imunologií a dalšími biologickými faktory. Pokud se však tímto neřídíme, můžeme skončit v manželství s partnerem, který nám „nevoní“ a tudíž nás nakonec nebude ani přitahovat.
V současnosti trávím více času v práci a po ní už kolikrát nemám náladu chodit někam do barů a někoho „lovit“ (teď se navíc do baru člověk nedostane, ani kdyby chtěl). Online seznamka mi tohle ulehčila, mohl jsem si najednou povídat se zajímavými lidmi, spojovat se s nimi na dálku a konverzovat s nimi během dne. Má to ale i minusy. Pro mě hlavně to, že tam není takový ten počáteční stres, nebo možná nadšení, když někoho oslovím v baru a nevím, jak to dopadne.
– Jan M.
Online seznamování mění klasický scénář
Některé fáze poznávání začnou na internetu oproti osobnímu seznamování dříve, některé naopak později. Může nás to uvést v omyl, a připravit nám tak nejedno zklamání.
Z komunikace s daným člověkem máme potěšení a snadno si ho idealizujeme. Dlouhodobě si píšeme, voláme, posíláme fotky a zapřádáme lechtivou konverzaci. Zkrátka – věnujeme tomu hodně času, energie a myšlenek. Ve spoustě případů se ale stane, že na schůzku pak přijde člověk, který nás nepřitahuje a vůbec není tak báječný, jak se zdál.
Na online seznamce nikdy nepoznáte lidi do detailu. Hodně z nich o sobě v online světě něco tvrdí, ale v reálu to není pravda. Nejvíce jsem byl překvapen z holek, které byly strašně „cool a v pohodě“, ale ve skutečnosti se vztekaly kvůli obyčejným věcem, dělaly ostudu či tvrdily nakonec něco jiného než na seznamce. Často mě zaujaly upovídané slečny, se kterými jsem si byl schopen psát dnem i nocí. Zklamáním ale bylo, když pak na rande nevydaly ani slůvko (ani na několikátém). Musím ale říct, že tak v 80 % případů odpovídala online prezentace slečen i tomu, jaké byly ve skutečnosti.
– Jan M.
Pro ty, co hledají svého životního partnera a neberou online seznamku jen jako prostor pro zábavu, mám několik tipů:
- Nezavrhujte online seznamky, je to dobrý impuls a možnost někoho zajímavého potkat.
- Pokud budete mít pocit, že vás daný člověk zaujal, co nejrychleji si domluvte schůzku.
- Pro schůzku volte neutrální prostředí, ze kterého se dá snadno odejít – park, kavárnu apod.
- Nechte promluvit svou intuici a to, zda je vám s ním/ní příjemně, uvolněně.
- Zajímejte se o jeho/její život, hodnoty, tedy o to, co je pro něj/ ni v životě důležité, jak tráví volný čas a dovolenou, kolik má přátel.
- Vybírejte si spíše partnery, kteří jsou vám podobní životním stylem, energií a způsobem komunikace. Dle výzkumů i mé terapeutické praxe je to větší sázka na jistotu.
Je mi přes padesát a před dvěma lety skončil můj dlouholetý vztah. Dcery už dávno vyletěly z hnízda a já vůbec nejsem zvyklý být sám. Nejsem ale ani člověk, který by nějak často vyrážel do společnosti mezi cizí lidi. Moje okruhy, kde bych se mohl s někým seznámit, tedy nebyly moc široké. Ač se to dcerám zdálo ze začátku úsměvné, začal jsem si psát s jednou milou ženou právě na internetovém seznamovacím portálu. A světe div se – už rok je nám spolu hezky i v opravdovém světě. Přitom by člověk řekl, že všechny tyto seznamky jsou dělané spíš pro mladší generaci.
– Josef B.
Proč se ukázalo, že vztahy vzniklé přes internet bývají stabilnější?
Mohou být vztahy vzniklé v online prostředí pevnější a stabilnější, nebo je tomu naopak?
Podle jedné studie z Chicagské univerzity, kde psychologové mapovali uzavřená manželství mezi lety 2005 až 2012 vzniklá z online prostředí, byla tato manželství spokojenější a stabilnější.
Z analýzy dat od devatenácti tisíc respondentů je dále zřejmé, že se takzvaná „online“ manželství o 25 % méně rozvádějí. Proč to tak může být? Je možné, že lidé, kteří to myslí se seznámením na online seznamkách vážně, více přemýšlejí o vhodném partnerovi, mají výrazně větší nabídku výběru než v reálném životě a možná i pečlivěji vybírají, komu věnují svou lásku.
- Jana Růžičková, www.psychologruzickova.com
„S manželkou jsme se dali dohromady ještě před boomem všemožných seznamovacích aplikací. :-) Bylo to v době, kdy všichni byli na Facebooku a tam se taky všechno domlouvalo. Díky tomu, že jsme pracovali u jedné společnosti, ale v rozdílných pobočkách, jsme přijali přátelství na této síti, protože jsme věděli, že jsme z jedné bandy, ačkoliv jsme se vůbec nikdy neviděli. Jediné, co nás spojovalo byla společná známá. Několik týdnů jsme si psali. Nejdříve o práci, o koníčcích a pak se konečně potkali. Největší zábava na tom byl ten pocit jako ve filmu „Láska přes internet“ – vždy přišel mail. Tedy v našem případě blikanec na chatu. Takže i díky Facebooku jsme spolu už 12 let, z toho 7 let v manželství.“ – Jakub Š.
„Když jsme se s partnerem našli na seznamce, hned po jednom dnu jsme se setkali osobně. Asi to zafungovalo, protože teď jsme spolu už skoro 6 let. :-) Ačkoliv já jsem měl štěstí, znám z okolí i takové případy, kdy se na druhé straně skrýval doslova psychopat a můj známý unikl jen o vlásek maléru. Já sám už online seznamky díky šťastnému vztahu nevyužívám, ale i když vím, že tam člověk může potkat životní lásku, myslím, že je potřeba velké opatrnosti.“ – František Č.
„Spousta lidí tvrdí, že je povrchní seznamovat se na netu, ale podle mě je to funkční. Snad jen dvakrát se mi stalo, že člověk, který přišel na rande, nebyl podle mých představ. A když už první rande nedopadlo moc dobře, bylo snazší danému člověku napsat „promiň“ a už ho nevidět, než kdybych ho dál musela potkávat například ve škole nebo v práci. Stejně jako v reálném životě je podle mě možné prostě podle fotek, vzhledu a krátkého chatování usoudit, jestli je to člověk pro mě nebo ne. V baru se taky lidem nekoukáte nejdřív na osobnost. Když mě někdo zaujal, fungovalo to i v reálném životě. Z Tinderu jsem byla odhadem na 10 schůzkách a z toho vznikly 4 dlouhodobější vztahy.“ – Linda S.
