Právě čtete

Pomoc, moje dítě se řeže. Co s tím?

3982  
Sdílet: 

Pomoc, moje dítě se řeže. Co s tím?

Sebepoškozování rozhodně není tak ojedinělý problém, jak by se mohlo zdát, a objevuje se jak u dívek, tak u chlapců. Prvotní reakcí většiny rodičů je zděšení, pocit, že něco zanedbali, a strach, co bude dál. To všechno je naprosto přirozené, důležité však je, jak k tomu přistoupíte dále.

18. 11. 2018 4 min. čtení Veronika Křepská
Pomoc, moje dítě se řeže. Co s tím?

Nejčastěji se projevuje řeznými ranami na předloktí, holeních nebo stehnech a používané předměty se různí. Nejedná se jen o žiletky, které asi na mysl přijdou jako první, ale o nože, nůžky, hrany papírů, střepy, kružítka a další ostré předměty. Obecně řečeno jde o opakované a záměrné ubližování si, které nemá za cíl vědomě ukončit život. Sebepoškozování nemusí znamenat nic hlubšího a může se jednat o jednorázové vyzkoušení něčeho zakázaného. Ale častější případ je, že dítě něco trápí a neví, co s tím.

Varovné signály


Signálů je mnoho, ale některé z nich se mohou projevovat tak, že dítě je velmi uzavřené, nekomunikativní, zhoršil se mu prospěch, nosí dlouhé rukávy i v teplém počasí nebo si dává pozor, abyste ho neviděli bez oblečení.

Co tedy dělat, když zjistíte, že se vaše dítě sebepoškozuje?

V klidu si promluvte

Přestože je to pro každého rodiče emočně náročná situace, zkuste si s dítětem promluvit v klidu. Nekřičte, nevyčítejte a určitě dítě netrestejte. Zeptejte se ho, co se děje, zda ho něco trápí – a pokud nechce mluvit s vámi, nabídněte mu možnost mluvit s někým jiným z rodiny, případně s odborníkem. To, že některé věci dítě nechce probírat s vámi, neberte jako selhání. Může to pro něj být příliš těžké třeba proto, že vás nechce zklamat.

Snažte se sebepoškozování raději pochopit než ho zakazovat

Ano, tato rada se může na první pohled jevit zvláštně, ale sebepoškozování nejde jednoduše zakázat. Ve většině případu v tom ani samo dítě nechce pokračovat, ale neví, jak na to. Je to forma tzv. copingové strategie, tedy jeden ze způsobů zvládání stresu. Je sice nevhodný, ale pro dítě z různých důvodů funkční a skoncovat s ním ze dne na den není reálné.

Vzpomeňte si na své dospívání

Než vám hlavou poběží myšlenky o tom, že má vaše dítě všechno, aby bylo šťastné a spokojené, a proto nemá nejmenší důvod se uchýlit k něčemu takovému, vzpomeňte si na své dospívání. Na starosti, které vám přišly neřešitelné, co vás zraňovalo, v čem jste si nevěděli rady. Porovnejte si také dobu, ve které jste vyrůstali vy a ve které vyrůstají dnešní děti. Nové technologie mnohé usnadňují, ale například sociální sítě mohou často vytvářet nové výzvy a překážky. Vzpomenout si na vlastní dospívání vám pomůže vcítit se do toho, co může prožívat vaše dítě.

Napište si společně pro a proti

Tak jako každá činnost, kterou děláme a nemůžeme se jí zbavit, i sebepoškozování má svá pro a proti. Nejčastějším důvodem pro je krátkodobý pocit úlevy, kvůli kterému je tak těžké se ho zbavit. Dítě si totiž často uvědomuje, že sebepoškozování celkově prospěšné není, ale právě bezprostřední úleva vytváří iluzi toho, že sebepoškozování pomáhá. Kromě toho má však sebepoškozování spoustu důsledků negativních. Vymyslete společně co nejvíce důsledků a porovnejte pozitiva i negativa. Nezpochybňujte kladné důsledky, protože tam opravdu jsou. Na konci si porovnejte, co převažuje.

Nabídněte alternativy

Podobně jako když se kuřáci odnaučují svému zlozvyku pomocí nikotinových náplastí, tak i u sebepoškozování je třeba na to jít postupně. Zvlášť pokud už trvá delší dobu v řádu několika měsíců. Je možné místo ostrého a nebezpečného předmětu použít rtěnku, červenou fixu, tužku nebo kostku ledu a postupně snižovat citlivost. V případě, že sebepoškozování netrvá tak dlouho, nebo už se povedlo projevy zmírnit, je vhodné si sepsat seznam aktivit, které mohou pomoci. Protože sebepoškozování přináší krátkodobý pocit úlevy, hledejte způsoby, které úlevu poskytnou, ale bez negativních důsledků. Může to být kreslení, omalovánky, kreativní tvorba obecně, možnost někomu napsat či zavolat, jít se projít, zahrát si hru, poslouchat hudbu, nahlas zakřičet, trhat papír a mnoho dalšího. Nebojte se ani zdánlivě bláznivých aktivit, mluvte i o tom, co pomáhá vám. Seznam může být připnutý na viditelném místě, případně napsaný třeba v telefonu, aby ho dítě mělo stále u sebe. V případě, že přijde nutkání na sebepoškozování, může napřed zkusit všechny ostatní alternativy. Akutní touha pak často vyprchá.

Obraťte se na odborníka

Přestože s dítětem na problému pracujete doma, je vhodné se obrátit na odborníka, který má se sebepoškozováním zkušenosti. Prvním kontaktem může být školní psycholog, který vám buď pomůže sám, nebo vás odkáže na jiné kolegy – klinické psychology nebo psychoterapeuty.

Nemějte výčitky

Sebepoškozování může mít mnoho důvodů. Ano, rodina a problémy v ní jsou jedním z nich, může se však jednat také o potíže ve škole, s kamarády, nahromaděné emoce, vztah k sobě, problémy s komunikací a mnoho dalšího. To, že se vaše dítě sebepoškozuje, nemusí vůbec znamenat, že jste selhali ve výchově. Dospívání je zkrátka náročné období s mnoha nástrahami. Ale jako každý problém i sebepoškozování lze úspěšně řešit. Dejte dítěti najevo, že ho máte rádi, je pro vás důležité a jste připraveni mu pomoci.

Čtěte také

Další články