Pokud patříte mezi ty, kdo po opálení neprahnou a líbíte se sami sobě i bez něj, gratuluju. To je vůbec ta nejlepší varianta. Já se bohužel mezi takové šťastlivce neřadím a opálení se mi na mně moc líbí.
Kromě toho, že mi to pak prostě víc sluší a vypadám tak nějak zdravěji, tmavší pokožka krásně skrývá všechny možné nedokonalosti. Jenže, jak toho teda dosáhnout, aniž bychom se pro výsledek museli několik hodin smažit na slunci?
Jak na to bez zdravotních rizik?
Když řeknu, že samoopalováním, leknete se? Já vím, v době, kdy přišly první samoopalováky na náš trh, jste je možná taky vyzkoušeli. A skončili flekatí, v lepším případě jen oranžoví a zvláštně zapáchající.
Od té doby se toho ale mnoho změnilo a když si před výběrem samoopalovacích prostředků uděláte menší rešerši a přečtete pár recenzí, věřím, že nešlápnete znovu vedle. Dnes je na trhu nepřeberné množství přípravků, které fungují opravdu skvěle a vypadají přirozeně. Dříve se samoopalování nedoporučovalo těhotným a kojícím ženám, ale dnes existují i přípravky, které jsou téměř celé na přírodní bázi a v tomto směru bezpečné (to byste se měli dočíst na lahvičce nebo jejich internetových stránkách).
Typy samoopalovacích přípravků
1. Samoopalovací pěna – to je produkt, po kterém sama sahám nejčastěji. Bývá obarven takzvanou vodící barvou, která slouží k tomu, aby bylo dobře vidět jak a kde jste ho rozetřeli. Barva se může i po zaschnutí lehce obtisknout na oblečení, ale je snadno pratelná a mně to nevadí, protože se samoopaluju hlavně přes noc. Umývá se pak po 6 hodinách a na pokožce pak zůstává už jen opálení. Pěna rychle zasychá, což je plus, je nemastná a měla by se používat výhradně se samoopalovací rukavicí. Bez ní by se vám opravdu nepěkně zabarvily dlaně, a navíc je s ní snadnější zapracovat přípravek rovnoměrně a do ztracena. Pěny se dají pořídit i v těch nejtmavších odstínech. Nebojte se jich, já sama jsem velmi světlý fototyp a používám odstín ultra dark. Připadá mi, že je nejméně do oranžova a nejvíc imituje klasické opálení.
2. Samoopalovací voda ve spreji – je velmi podobná pěně, zasychá ještě rychleji a obvykle obsahuje vodící barvu. Mně je ale většinou příjemnější použití pěny, protože mám k důkladnému rozetření o pár vteřin navíc.
3. Samoopalovací krém – opět funguje podobně, ale častěji má nepatrně mastnější konzistenci, a tak zaschnutí trvá nejdéle, což mi nevyhovuje.
4. Krém pro postupné opálení – obvykle neobsahuje vodící barvu, takže jedna z jeho výhod spočívá i v tom, že ho můžete nanést kdykoli během dne. Výsledek se dostaví po pár hodinách, ale pro výraznější opálení je potřeba ho nanášet denně nebo alespoň obden. Lze ho nanášet holýma rukama, které je pak jen potřeba dobře umýt. Je to výborný samoopalovák pro začátečníky. Pokud někde uděláte chybičku, bude velmi nepatrná a další vrstva ji spolehlivě skryje.
5. Samoopalovací produkty na obličej – jsou v různých formách, mají světlejší odstín a nezalézají do pórů. Pokud si ale koupíte opravdu kvalitní samoopalovák, hravě ho můžete (třeba naředěný oblíbeným krémem) používat i na obličej.
Jak na to krok za krokem
1. Nejvhodnější je den předem provést opravdu důkladný peeling za použití dobrého scrubu nebo peelingové rukavice. Pokud nejste citlivky, nebojte se přitlačit. Díky odstranění staré kůže a odumřelých buněk pak samoopalovací vrstva chytne rovnoměrně a opálení vám vydrží o pár dobrých dní déle.
2. Skvělým tipem je také před aplikací samotného samoopalováku natření suchých a vrásčitých míst, jako jsou lokty, kolena a kotníky, nějakým méně mastným krémem. Opálení pak na nich nechytne tak výrazně a nebude v porovnání se zbytkem těla extra výrazné.
3. Pak už se můžete pustit do obávaného samoopalování. Já osobně pěnu nanesu ve větším množství na rukavici a pak se snažím co nejrychleji zapracovat do pokožky jedné celé části těla – udělat tedy najednou celé lýtko, pak celé stehno, břicho, ruku apod. Začátečníci často postupují až příliš opatrně a snaží se přípravek rozetřít v menším množství na malou plošku těla – to je podle mě chyba a pak vzniká ne úplně jednotné opálení. Nebojte se toho, více pěny se roztírá lépe než méně, přitlačte a pracujte co nejrychleji. Na závěr procesu přípravky s vodící barvou mohou vypadat lehce nepřirozeně, ale po následné sprše je výsledek jednotný a přirozený. Přípravky s vodící barvou se po 6 hodinách osprchují, ty bez vodící barvy to nepotřebují.
Vyhněte se chybičkám
Dejte pozor, aby se vám samoopalovaná místa v prvních pár hodinách nenamočila. Takto mohou vzniknout bílá místa. Záda pro mě v 99 % nejsou důležitá a zvládám je tak nějak do ztracena sama. Opravdu to není nemožné. Pokud potřebujete mít i záda dokonalá, požádejte o pomoc třeba partnera.
Pokud se vám při aplikaci začnou na kůži vytvářet žmolky, které vypadají jako zbytky gumy při gumování, bohužel byl peeling nedostatečný a jde o odumřelé kožní buňky.
Dvakrát měř, jednou řež
Pozor: Pokud se chystáte poprvé samoopalovat na svatbu nebo jinou důležitou událost a nepoužíváte přípravky pravidelně, vřele doporučuji zkusit si to předem alespoň třikrát nanečisto.
Je velmi pravděpodobné, že první pokus bude mít malé nedostatky, které snadno cvikem eliminujete. Existuje také možnost samoopalovacího nástřiku, který je dražší, ale možná v takovém případě (když chcete opálení opravdu jen jednou do roka) vhodnější než kupovat si celý produkt nebo docházet na nezdravé solárko.
Na závěr už vám popřeju jen mnoho štěstí! Nebojte se toho, není to raketová fyzika, není to na furt a s trochou cviku si perfektní aplikaci osvojí i takoví nešikové, jako jsem třeba já.
Udržitelnost v Tchibo
Neseme odpovědnost za svět, v němž žijeme nejen dnes, ale chceme v něm žít i zítra. Mrkněte se na naše kroky směřující k udržitelnosti.
