Kolik máte ve školce mužských kolegů?
Když jsem pracoval v soukromé mateřské škole, tak jich bylo více, ve státní jednoho, teď už žádného.
Bylo to jiné na škole při studiu předškolní a mimoškolní pedagogiky?
Ne, tam jsem byl jediný kluk na celém oboru.
Jaké to pro vás je?
Není to něco, co by mi vadilo. Mám s ženami lepší vztah než s muži, jsme ve školce skvělá parta.
Čím to podle vás je, že v mateřských školách a jeslích je tak málo mužů?
Určitě v tom hrají roli předsudky. Já osobně jsem se setkal s tím, že když jsem dělal pohovor do jedné mateřské školy, tak se mě paní ředitelka zeptala, jestli si rodiče nemyslí, že jsem pedofil.
To u profesionála poměrně zarazí. Reagovali podobně i rodiče dětí?
Osobně jsem se s tím za učitelskou praxi nesetkal, neměl jsem problém se žádným rodičem, ale hodně lidí na to nahlíží tak, že chlap k malým dětem nepatří. Myslím, že muže ze školek vyhání i nízká prestiž učitelské profese. Setkávám se s názorem, že nic neděláme, nic neumíme a máme pořád prázdniny. No a ve třetí řadě je to finanční stránka, která je velmi nízká a neumím si představit, že by s tímhle učitelským platem v mateřských školách měl vyjít chlap, který má živit rodinu a třeba manželku na mateřské. Musí vás to hodně bavit, abyste to šla dělat. Musíte mít pocit, že vám to jde, že vás to naplňuje.
Přál byste si, aby byli muži zastoupeni ve školkách četněji?
Určitě, ale není to vždycky výhoda. Zažil jsem i spolupráci se starším kolegou, který podle mě neměl přehled, nesnažil se děti vzdělávat a neměl přehled o tom, co by měly umět a vědět. Když jsem mu chtěl poradit, tak mě odbyl, že má mnohaleté zkušenosti. Takže podle mě spíš než na pohlaví vždycky záleží na konkrétním charakteru. Chlap ve školce není vždycky výhra.
Rozumím. Ptala jsem se i proto, že mě zajímá, co mohou muži do školek přinést nového. Mohou třeba nahradit mužské vzory dětem z rodin, kde otcové schází?
To rozhodně. Znám maminku samoživitelku, která zmínila, že mě její dcera považuje za mužský vzor. Chlap je přínosný i proto, že děti zažijí jiný způsob výuky, jiný pohled na věc. Mám pocit, že jsem v určitých ohledech přísnější. Mám na ně větší požadavky a méně se o ně strachuji než jiné paní učitelky. Větší disciplína je důležitá třeba u předškoláků, které mám na starost, protože je to příprava do školy. Hodně dbám na jejich samostatnost, dávám jim malé úkoly na víkend. Když něco potřebují, učím je, aby to zkusili vyřešit nejprve mezi sebou.
Myslíte si, že se k vám děti chovají jinak?
To mi nepřijde. Je možná pravda, že některé citlivější děti vyhledávají radši náruč paní učitelky. Já nejsem úplně utěšovatel, nehladím dítě dvacet minut po vláskách. Místo toho mu řeknu, že to bude dobrý, pohladím ho, usměju se a za tři minuty už dítě nepláče.
Na Instagramu vedete úspěšný profil Chlap ze školky. Co vás vedlo k jeho založení? Chtěl jste bojovat proti předsudkům?
První záměr byl inspirovat ostatní paní učitelky pro práci s dětmi. Věřil jsem, že mám co nabídnout ze svých vlastních zkušeností. Psal jsem básničky, vymýšlel jsem různé písničky, tak proč by je nemohli využít další, aby to mělo nějaký smysl? Založil jsem ho teprve v červnu minulého roku a chytlo se to velmi dobře, teď už mám více než 10 tisíc sledujících. Přitom jsem velmi omezený v tom, že nemůžu přidávat fotky dětí – jen se souhlasem rodičů. Přestože sdílím převážně inspiraci pro práci s dětmi, má to velký úspěch, takže jsem to začal využívat i k bourání předsudků. Lidé začali mít větší povědomí, že nějaký chlap ve školce existuje.
Jak jste si tuto práci vybral? Směřoval jste obecně do školství, nebo jste od začátku věděl, že chcete pracovat s dětmi v předškolním vzdělávání?
Původně jsem se hlásil na konzervatoř a chtěl jsem být hercem. Tam mě ale z důvodu nedostatku pohybového talentu nevzali. Tak jsem přemýšlel, co je asi herectví nejvíce podobné. A blízko mého bydliště byla střední pedagogická škola. Řekněme si upřímně: učitelství je každodenní herectví. Učitel by měl umět hrát. Navíc byly i předměty podobné: výtvarná, hudební, dramatická výchova. A prošel jsem i přes talentovky.
Ale pořád jste chtěl být herec, nebo vás začala práce s dětmi bavit?
Asi do třetího ročníku jsem byl přesvědčený, že to dělat nebudu. Z dětí jsem měl pomalu osypky. Ta představa, že nastoupím ve dvaceti do školky a budu to dělat třeba čtyřicet let, mě děsila. Plánoval jsem tedy, že po škole zkusím jít na DAMU.
Kdy se to tedy změnilo?
Musel jsem absolvovat praxi v jedné mateřské škole a přístup paní učitelky i ředitelky mi přišel strašný. Žádný program, příprava, namísto toho čistá improvizace. Neviděl jsem tam žádnou lásku k dětem. Zdálo se mi, že si to přišly spíš odpracovat. V tu chvíli jsem si uvědomil, že bych to dokázal dělat lépe. Po škole jsem nastoupil do soukromé mateřské školy. Tam jsem nebyl spokojen a proto jsem odešel a nastoupil do státní mateřské školy ve které jsem dodnes. K tomu plánuji, že si časem, až naberu zkušenosti, přiberu studium školského managementu a jednoho dne se třeba stanu ředitelem. Ale teď se chci dětem ve školce věnovat naplno.
Takže teď už si umíte představit, že naplníte život výchovou dětí?
Přesně tak. Nakonec jsem zjistil, že tahle práce mi nabízí všechno, co jsem kdy chtěl dělat. Mohu s dětmi nacvičovat divadelní představení, vyřádím se při skládání básniček a písniček. Všechno můžu hned realizovat. Je to na jednu stranu hrozný risk a na druhou stranu velká zábava. Hodně mě to baví. Kdo jiný vám dá navíc zpětnou bezprostřední reakci. A děti mě motivují být lepší a lepší, protože opravdu není nic horšího než nudící se dítě.
Dvaadvacetiletý Daniel Zadina působí ve státní školce Vladivostocká v Praze 10. Vystudoval střední pedagogickou školu, do budoucna plánuje studovat školský management. Je svobodný a bezdětný, vede úspěšný instagramový profil Chlap ze školky.
Oblečení a doplňky pro děti
Vyberte pro své nejmenší příjemné a funkční oblečení, hračky i doplňky do pokojíčku.
