Jsem hodně kamarádská a nedělá mi problém v jakémkoli kolektivu najít spřízněné duše. Na cestě životem se toho ale stane hodně, a tak mi několik přátelství i skončilo. Nemyslím situace, kdy to jednoduše přirozeně vyšumí. Myslím taková přátelství, která lidé udržují, i když jim ubližují. Taková přátelství mohou být toxická a občas je potřeba je správně ukončit – rozejít se s kamarádkou.
Jak poznat toxické přátelství?
- Kamarádka vás nepodporuje, ale naopak shazuje.
- Za vašimi zády vás pomlouvá.
- Když odcházíte ze schůzky, cítíte se smutná, nervózní nebo ve stresu.
- Neomlouvá se anebo cítíte, že to není upřímné.
- Necítíte, že by o vás jevila opravdový zájem, stáčí hovor k sobě.
A pokud ji na cokoli z toho upozorníte, má tendence bagatelizovat a nevěnuje problému pozornost. Je však důležité poznat, jestli se takové toxické chování děje dlouhodobě, anebo měla kamarádka špatný den, který se občas stane každému.
3 příklady ze života
Popíšu vám 3 přátelství, která pro mě skončila razantně – kamarádkám můžeme říkat třeba Anna, Bětka a Claudie.
S Annou jsme chodily do školky, do školy a pak jsme spolu několik let i bydlely. Byly jsme nejlepší kamarádky jako z filmu, ale když si Anna v 15 letech koupila tričko, na které jsem si dlouho šetřila, protože „Jí se přece líbí víc!“, mrzelo mě to. Když ve 25 letech pozvala na rande kluka, na kterého jsem si myslela a svěřila jsem se jí, naštvalo mě to. A když mě jednou během dovolené pomlouvala před celým stolem, u kterého jsem navíc seděla, viděla jsem najednou naše přátelství jako uzavřenou kapitolu. Zakrátko nato jsem se odstěhovala a s Annou jsem přerušila veškerý kontakt.
S Bětkou jsem se skamarádila na univerzitě. Po studiích jsme zůstaly velmi dobrými kamarádkami, ale během let, kdy se naše kariéry i osobní životy vyvíjely úplně jinak, jsme ztrácely společná témata a neměly si co říct. Jednoho dne mě Bětka urazila a ponížila, odmítla se mi omluvit a já opět viděla konec přátelství. Zvedla jsem se, odešla jsem a společným kamarádům jsem tentokrát řekla, že se s Bětkou už nechci vídat a nechci s ní mít nic společného.
Claudii jsem poznala díky práci. Byla velice chytrá a inspirativní. Na našich setkáních mi ale časem začalo něco vadit a chvíli trvalo, než jsem přišla na to, co to je – Claudie se ke mně nechovala dobře. Byla úsečná, co jsem řekla, to bagatelizovala nebo se tomu vysmívala. Navíc stáčela veškerou pozornost k sobě a já cítila, že se dusím. Jednoho večera, když si za každou mou větou odfrkla, jsem se rozhodla postavit situaci čelem: Claudii jsem řekla, co se děje a jak se cítím. Uznala, že je to asi pravda. Shodly jsme se, že v tom nechceme pokračovat, a šly jsme každá svou cestou.
Příběhy jsem popsala proto, abyste viděli, jak jsem je řešila: s Annou jsem to jen nechala vyšumět. Problém je, že lidem z okolí trvalo opravdu dlouho, než to pochopili, a často nás zvali na společné akce, kam jsem kvůli Anně nepřišla. S Bětkou jsem sice vymezila hranice a řekla ostatním, jak to je, ale Bětce jsem neřekla zpětnou vazbu. Až s Claudií jsem situaci uchopila správně.
Proč je důležité ukončit toxické přátelství?
- Obě strany uzavřou kapitolu a ukončí vztah. Vše je vyjasněno – byli jste přátelé a už nejste, ani jedna z vás neočekává, že se budete ozývat. Neprotahujete uměle něco, co už není. A hlavně si povíte proč a můžete se z toho poučit.
- Při rozchodu s klukem okolí ví, jak se chovat: Přestali jste být pár, a tak po rozchodu nikdo neočekává, že přijdete na setkání oba a ani vás nezvou zároveň. Nezmiňují bývalého partnera, neříkají vám, jak se má a co dělá. Moje okolí dlouho nechápalo konec přátelství s Annou a já dodnes slýchám, kde bydlí, kolik má dětí a spoustu dalších podrobností, které nepotřebuji vědět.
Tím, že se k situaci postavíte čelem a vyřešíte ji správně, se vám obrovsky uleví. Navíc popíšete hranice a chování, které pro vás není příjemné, a příště ho zvládnete identifikovat dříve. Řešením v toxickém přátelství není oplácet stejnou mincí, protože si do života vpustíte mnohem víc problémů a negativity. Řešením je být asertivní, poznat falešnou kamarádku a vyřešit problém dospěle.
A otázka na závěr: Považujete konec přátelství za smutnou věc? Já vlastně ani ne. Všichni se vyvíjíme a je normální, že se dvě kamarádky vyvinou jiným směrem. Strávily jsme ale spolu mnoho pěkných let a já si z výše popsaných přátelství chci pamatovat to pěkné, co bych bez Anny, Bětky ani Claudie nezažila.
Přečtěte si také
Oslavte jaro u rozkvetlého stolu
Pořiďte si doplňky do domácnosti v pastelových barvách.
