Právě čtete

Tátou po čtyřicítce: Mladickou energii jsem nahradil zkušenostmi starce a rozumy barmanů

3427  
Sdílet: 

Tátou po čtyřicítce: Mladickou energii jsem nahradil zkušenostmi starce a rozumy barmanů

Když jsme se s mojí současnou ženou dali dohromady, asi jsme nepůsobili jako nejpravděpodobnější pár. Čtrnáctiletý věkový rozdíl mezi námi definoval, že rozhodně nejsme to, čemu běžná společnost nebo většina babiček říká „perspektivní vztah“. Ale vydrželo nám to, po čtyřech letech jsme se vzali a po dalších třech letech jsme rodičové dvou synů ve věku čtvrt a dva a čtvrt roku. 

12. 1. 2024 5 min. čtení Jiří Vaněk
Tátou po čtyřicítce: Mladickou energii jsem nahradil zkušenostmi starce a rozumy barmanů

Maje k nim jednoho skoro dvanáctiletého syna z předchozího vztahu, můžu porovnávat zkušenosti, které jsem nabral jako otec v plné síle pár let po třicítce, s tím, co otcovství přináší ve zralém věku pomalu a neúprosně se blížící padesátky.

Roky samozřejmě neobalamutíš. Vědomí, že až bude můj nejmladší syn maturovat, bude mi chybět pár měsíců do důchodu, není zrovna nejpovzbudivější. Tím spíš, že i přes svůj nezdolný optimismus si nejsem úplně jistý, jestli přede mnou tahle hranice nebude ještě utíkat jako mrkev nesená na klacku před oslem. Po třicítce byl člověk na vrcholu sil, dneska už energie trochu ubývá. Koneckonců taky proto, že těch dětí je pořád víc a víc. Problematiku dvou malých dětí v rodině nejlépe vystihl kamarád, který konstatoval: „Když máš dvě děti, tak na tebe vždycky minimálně jedno zbyde.“ A k tomu přidejte dvanáctiletého, o kterého se sice není nutné nějak dramaticky starat, zároveň byste mu ale chtěli dopřát i jiné podněty než Netflix a TikTok, které preferuje.

Život přináší vždy nejistotu a rizika. Je tedy dobré k této problematice přistupovat racionálně, ale také s dobrou vírou a nadějí, že nám život přinese i mnoho radosti, vzájemné lásky a úžasných rodičovských zážitků s našimi dětmi. – psycholožka Jana Růžičková

tátou po čtyřicítce

Když k nám poprvé přijel po narození nejmladšího syna v pátek odpoledne, sedli jsme si na chvíli všichni do obýváku, všude vládnul klid a mír a já sebedojímavě přemýšlel, jak se mi se třemi syny a skvělou ženou ten život opravdu vydařil. Pak nejmladší musel kakat, prostřední začal brečet a ten nejstarší si pustil nějaké tiktokové video. Čas se neuvěřitelně natáhl i zhustil. V jedné vteřině uběhlo nějakých padesát hodin, které se zároveň neuvěřitelně vlekly. Najednou byla neděle večer, nejstarší odjížděl pryč a já si vyděšeně uvědomil, že bych měl jít zítra do práce, přitom jsem byl naprosto vyčerpaný snahou postarat se všem doma o dostatek lásky, nějaký zábavný program a kus žvance.

Jak jsem to začal zvládat?

Už jsem se nějak naučil nahrazovat bojovnost a dynamiku technikou a zkušeností, jak se říká ve fotbale. Mým heslem je, že se snažím být takový domácí lidovec. Klidná síla. Většinu běžných komplikací starší otec už někdy zažil, a pokud nezažil, dovede na ně reagovat většinou s klidem a rozvahou.

Když mi kupříkladu žena při poslední cestě do porodnice (kterou jsme v rámci klidu rodičky odložili možná až trochu moc) vysvětlovala ze zadního sedadla auta, že už v ruce cítí hlavičku, podřadil jsem a přidal tak bravurně, že bych to před lety rozhodně nezvládl.

 Americký neuropsychoanalytik  Erik Erikson říká, že čím jsme starší, tím jsme komplexnějšími osobnostmi s odpovídajícími hodnotovými žebříčky a životními zkušenostmi, které nás formují. Pokud se v téhle životní etapě muž stává rodičem, může dítěti předat více. Stane se jeho učitelem, rádcem a laskavým průvodcem životem. – psycholožka Jana Růžičková

S rozvahou rovněž vnímám všechny ty rádce a našeptávače, kteří člověku různými mučivými způsoby vysvětlují, čím vším způsobuje svým potomkům trauma. Jakmile dáte robotům vyhledávačů jediným klikem najevo, že máte malé dítě, reklamy s nabídkou knižních návodů správné výchovy nebo influencerských rad o paleorodičovství se k vám pohrnou. Je sice pozitivní, že některé z nich pocházejí skutečně od lidí, kteří k tomu mají co říct, já si ale jako dospělý člověk nechávám radit od skutečně relevantních osob. Žádní hejsci z instáče ani self-help příručky, ale skuteční znalci života – barmani! Jeden můj oblíbený je ještě o pár let starší než já a děti už má dospělé. Jednou jsem v neděli večer usedl za jeho bar a trochu vztekle popisoval proběhlé odpoledne, kdy můj nejstarší syn poněkud stávkoval. Vyslechl si moje vzrušené vyprávění a s klidným úsměvem se mě zeptal: „Tě dokáže tak malej člověk takhle rozhodit?“ Od té doby na výbuchy veškerých emocí všech svých dětí nazírám s mnohem větším klidem a pochopením, o což myslím tak nějak jde.

Jaké jsou výhody i rizika rodičovství ve starším věku


Podle psycholožky Jany Růžičkové jsou benefity starších tatínků větší osobnostní zralost podmíněná životními zkušenostmi, určitý pozitivní odstup až nadhled, životní moudrost, komplexnější nastavení osobních hodnottolerance ke svému okolí. Platí to však jen v případě, že daný člověk byl pozitivně formován, naplnil své životní potřeby včetně seberealizace.

Mezi osobnostní rizika rodičovství starších tatínků můžeme zařadit větší protektivitu, tedy tendence dítě příliš ochraňovat, přejímat negativní scénáře, enormní strach o dítě související v pozdější věku dítěte s větší tendencí kontroly ze strany rodiče. Jako zdravotní rizika uvádějí studie genetické mutace, související i s rizikem psychických poruch, s poruchami autistického spektra. A nemůžeme vynechat ani riziko, že se tatínci nedožijí úspěchů svých dětí a narození vnoučat.

Na co jsem dřív neměl čas, si dneska užívám dvojnásob

Obecně mám pocit, že to nejlepší, co si na otcovství v pozdním věku užívám, je vědomí, kam to celé vede. Že se z těch dychtivých žvatlajících trpaslíků, co se nadchnou nebo rozesmějí nad každou neobvyklou událostí, stanou puberťáci přilepení očima k mobilu, kteří na návrh libovolných aktivit reagují hlubokým povzdechem a vyvrácením očí v sloup, stejně jako jsme to v tomhle věku dělali my našim rodičům. A podotýkám, že tyhle vyvraceče očí samozřejmě nemilujeme nijak míň, ale co si budeme říkat, občas to není ten nejjednodušší úkol na světě. Protože už pro ně nikdy nebudeme bohem jako pro ty mrňavé, už nikdy nebudou radostně tleskat rukama a točit se dokola kvůli tomu, že jste nafoukli balónek.

A času je na děti k stáru přece jenom víc. Po třicítce měl člověk ještě občas nutkavou potřebu vidět svobodné kamarády ať už na koncertech, nebo v hostinských podnicích nevalné úrovně. Dnes, když se otec malého dítěte na takových místech náhodou ocitne, výrazně si rozmyslí, jestli si dávat víc než tři piva, o nějakých panácích snad ani nemluvě. Jednak jsou kocoviny po čtyřicítce strašlivější než dřív, jednak existence vašich malých potomků v rodinné posteli dala sbohem sick dayům stráveným válením se v posteli, sledováním Netflixu a pomalým upíjením správně vychlazeného okurkového láku.

Rodičovství v pozdějším věku má vliv na vitalitu rodičů. Lidově řečeno starší tatínci i maminky vypadají mladší. Působí vitálněji, mají širší pole zájmů a aktivit. Vysvětlením může být fakt, že musí držet krok se svými dětmi, které je nenechají tak snadno a rychle zestárnout. – psycholožka Jana Růžičková

Stylově do přírody i do městě

Stylově do přírody i do městě

Vyberte si z hřejivých a pohodlných modních kousků z nové outdoorové kolekce, které zahřejí na těle a padnou všem do oka.

Do e-shopu
Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články