Historicky, kulturně a možná i geneticky máme zakódovanou důležitost těchto vztahů. Když ještě žily rodiny pospolu, byla péče prarodičů o vnoučata nutností a oboustranným benefitem. Vzpomeňte například Babičku od Boženy Němcové. Tyto vztahy však ani tehdy nebyly bez poskvrnky. Docházelo ke konfliktům mezi rodiči a prarodiči ohledně výchovy a přístupu k dětem. A tak tomu je často i dnes. :-)
Prarodiče s dětmi tráví čas hlavně v předškolním věku
Podle českých i zahraničních výzkumů se prarodiče věnují svým vnoučatům zvláště do 5 let věku. Rodiče často potřebují děti pohlídat, přivézt ze školky a odvézt na kroužek.
Ze společného času těží nejen děti
Světově uznávaný dětský psycholog Zdeněk Matějček prohlásil, že „Nedovolit prarodičům rozmazlovat vnoučata je ochuzením citového vývoje dítěte a týráním prarodiče.“
S tímto prohlášením naprosto souhlasím. Děti rozhodně mnoho získávají kontaktem se svými babičkami a dědečky. Je ale prokázané, že prarodiče z takového vztahu těží ještě více. Doporučuji proto nebránit těmto kontaktům, i když to pro nás rodiče může být mnohdy komplikované. Babičky někdy mají tendenci mluvit do výchovy či přehnaně rozmazlovat svá vnoučata. Za chvilku si povíme, jak těmto konfliktům mezi rodiči a prarodiči předcházet.
5 důvodů, proč jsou babičky a dědečci pro naše děti tak důležití
Určitě sami najdete mnoho odpovědí na otázku, proč jsou prarodiče v životě dětí důležitými osobami. Já bych mezi nejdůležitější vyzdvihla následující.
1. Rozšiřování sociálních dovedností a zkušeností
Prarodiče mohou být prvními osobami kromě nás, se kterými se naše děti setkají v průběhu svého života. Díky nim se dětem rozšiřují obzory, potkávají se s různými výchovnými přístupy, rozdílnými pravidly, jinými domácnostmi a odlišnými způsoby komunikace. Děti tím získávají větší pružnost a flexibilitu pro další vývoj. Jsou tak odolnější a lépe se přizpůsobují novým situacím. My psychologové tomu říkáme, že snadněji vrůstají do společnosti.
2. Péče, láska a pochopení
U prarodičů děti často nacházejí velkou trpělivost, klid, podporu. Babičky a dědečkové nikam nepospíchají, nechají si dítě vyhrát, čtou pohádku až do úplného usnutí dítěte, uvaří přesně to, na co má dítě chuť. Fandí svému vnoučátku ve všech ohledech, jsou pozornými posluchači a dokáží dobře poradit.
3. Pokojný přístav v době konfliktů mezi rodiči
V situacích, kdy to doma neklape, rodiče se hádají, nebo dokonce rozvádějí, je pro dítě úlevou být u babičky a dědečka. Zde si odpočine, přijde na jiné myšlenky, zažije něco hezkého a také má prostor sdílet své obavy a strachy například z toho, že ho jeden rodič opustí. Prarodiče se v těchto situacích stávají rádci a „dětskými psychology“.
4. Lepší pochopení stáří
Když si dítě vybuduje kvalitní vztah se svými prarodiči, je vnímavější k obtížím ve stáří, roste jeho empatie a tolerance ke stáří. Dle jedné belgické studie děti, které mají dobré vztahy se svými dědečky a babičkami, jsou pak tolerantnější a zdvořilejší ke starším lidem.
5. Předávání bohatých životních a morálních zkušeností
Prarodiče umí často krásně vyprávět a jsou rádi za pozorné posluchače. Vypráví historky ze svého dětství, ale dokáží dítěti zprostředkovat i ještě starší rodinou historii. Dítě pak přirozeně pochopí příběh své unikátní rodiny a jeho místo v ní. Zároveň jsou prarodiče morálními rádci a vzory.
A proč svá vnoučata potřebují vaši rodiče?
Už jsme to nakousli v úvodu – když děti tráví čas s babičkami a dědečky, přináší jim tím hned několik důležitých věcí do života. Pomáhají jim zůstat aktivní, poskytují jim blahodárně působící fyzický kontakt.
Rozvíjení a udržování kognitivních funkcí
Několik nezávislých studií prokázalo souvislost mezi kontaktem prarodičů s dětmi a zlepšením kognitivních funkcí, snižováním míry demence a prodloužením délky života. Jednoduše řečeno, pokud babičky dědečkové tráví čas se svými vnoučaty, jejich mysl je bystřejší, mají lepší komunikační dovednosti, paměť, více energie do života a dožívají se vyššího věku. Ze studií však ještě vyplývá, že je důležité množství stráveného času. Zde však neplatí rovnice čím více, tím lépe. Z výzkumů je patrné, že cca 1–2 dny strávené s vnoučaty mají větší efekt než každodenní kontakt. Ten zvyšuje stres a snižuje výkonnost seniora. Není tedy dobré, když se z prarodičů stávají „rodiče“. Nesvědčí jim příliš velká odpovědnost za děti a velká časová zátěž. Přeci jen už nemají tolik vitality a energie.
Fyzický kontakt
Kromě komunikace a emočních vztahů je pro starší generace důležitý fyzický kontakt. Určitě jste si sami všimli, že se zvyšujícím se věkem se nás lidé méně dotýkají. Je to bohužel tvrdá realita. Děti jsou bezprostřední, potřebují fyzický kontakt a naprosto bez zábran jej svým prarodičům poskytují. Má to tak být a babičky a dědečkové z tohoto kontaktu velmi těží. Fyzický kontakt totiž snižuje míru stresu, navozuje vnitřní pohodu a emoční spokojenost člověka.
Rady, jak bez úrazu proplout vztahy mezi rodiči a prarodiči
Od klientů často slýchám o tom, že se jim nedaří najít balanc v mezigeneračních vztazích. Různé věkové kategorie mají různá očekávání, jiný přístup. Často však stačí málo a dojdeme k tomu, že nejde o neřešitelné problémy.
Nevměšování se, tolerance a respekt. Prarodič by měl být diplomat a nevměšovat se příliš do výchovného přístupu rodičů. Vídám to poměrně často a jedno z toho jasně vyplývá – prarodiče stejně přístup rodičů nezmění. Také je vhodné nekritizovat partnery, domácnost apod. Platí to ale pochopitelně i pro druhou stranu. Maminku vždy potěší spíše pochvala, že tohle zvládá či dělá dobře a že je její dítě šikovné.
Hůře pak reaguje na opačnou situaci, tedy kritiku, že málo dítě obléká či že dítě není zdvořilé. Toto je snad největší a nejčastější úskalí, které vede k množství konfliktů. Žádá si to velkou diplomacii a moudrost všech zúčastněných.
Hledejte pozitiva a vyvarujte se nevyžádaných rad
Já osobně doporučuji se spíše zaměřit na to, co je dobré, co funguje než na opak. Daný člověk to často ví sám, ale neví, jak z toho ven. A nevyžádaná rada je dle mého žádná rada.
Na obou stranách je vhodné nastavit pravidla. Říci si bez emocí, co je pro vás důležité a o co prosíte druhou stranu. Nesmí těch pravidel být pochopitelně mnoho, abyste se v nich neztratili.
„Když se nám narodil syn, trvalo skoro rok, než jsme se s babičkou pochopily. Ona měla potřebu nám za každou cenu předat svůj přístup a kritizovala ten můj. Má pravidla ‚tajně‘ nedodržovala… a mě toto chování doslova přivádělo k šílenství. Pak jsem jí už ani nechtěla syna svěřovat. Po čase jsme si ale otevřeně promluvily a ledy se prolomily. Teď se vzájemně respektujeme a i já dávám babičce volnou ruku a mnohem více důvěry. Přece jen, taky chce pro své vnouče jen to nejlepší. :-) Jsem ráda, že jsme k tomu došly, protože když vidím, jak je ona i její vnuk spokojený a kolik jim toho společně strávený čas přináší, úplně mě to dojímá.“ – Martina K.
Maminky si často stěžují, že babičky dětem všechno dovolí, dávají jim příliš sladkostí a všechno za ně dělají. Ne všechno lze změnit, ale dají se pozměnit některé dílčí rozpory. Je to ale o společné diskuzi. Nefunguje, když maminka řekne: „já si nepřeji, aby…“ Lepší je použít: „Trápí mě, když Anička jí u vás hodně sladkostí, bolí ji pak bříško a je hyperaktivní. Máte nápad, jak to vyřešit a najít nějaký kompromis?“
A co bych vám doporučila na závěr? Podporujte vztahy mezi dětmi a prarodiči, pokud to je možné. Když pochopíte, co vám všem přinášejí, budete se z nich radovat a užívat si jejich výhody. Ne každý má to štěstí!
Mgr. Jana Růžičková, psycholog pracující s dětmi i dospělými, terapeut
www.psychologruzickova.com
