Čím více máme kolem sebe dětí, tím méně věřím na zaručené návody. Jediný recept na děti je podle mě vnímat a snažit se je chápat. S rozrůstající se rodinou je to ale čím dál těžší – mít pochopení pro každého z nich, přestože jsou jejich potřeby třeba v protikladu. Tak tomu podle mě je už od počátku těhotenství s každým nově příchozím miminkem.
S přípravou se může začít klidně hned po oznámení radostné zprávy. My pomoc hledali v literatuře a zkušenostech rodin, které nám připadají šťastné. Následující tipy jsou tak mozaikou našich zkušeností, převzatých rad a mouder z knih, především: Aha! Rodičovství – Sourozenci.
Mámo, proč ti roste břicho?
Mezi našimi dětmi je jen dvouletý rozdíl, a tak byl starší potomek zpočátku dost malý. I s batolaty se ale dá mluvit, a tak jsme postupně do přípravy vpletli následující aktivity.
1. Knížky
Na trhu je jich dost pro různé věkové kategorie. U nás nejvíc frčela Maminka má miminko od nakladatelství Svojtka & co. Zaprvé proto, že vypráví příběh odjezdu k porodu očima dítěte tak, jak to pak reálně zažije (např. že ho budou hlídat prarodiče), a taky proto, že je interaktivní a je v ní i velké pohyblivé červené auto. :-)
Kupte knihu z druhé ruky a upravte si ji na míru. Přelepte obličeje vašimi fotkami, upravte v textu jména… Nebo si napište vlastní, pokud třeba budete rodit doma, ambulatně, chcete vysvětlit delší rekonvalescenci po plánovaném císaři atp. Čím víc to bude „vaše“, tím míň pak malý člověk bude překvapený při akci.
„Když se blíží příchod miminka, je nutné nepodcenit přípravu. Rodiče se na miminko těší, všichni o tom mluví a dítě, které žije pouze teď a tady, nechápe, co se děje, co se bude dít. Této situaci nerozumí, neumí si to představit, je zmatené. I když projevuje obdobné nadšení jako rodiče, může to být jen nápodoba a snaha nevybočit a zavděčit se rodičům. Dítě ztrácí pocit bezpečí, ztrácí kontrolu nad situací. Je proto nutné s ním mluvit, prohlížet si knížky o příchodu sourozenců, jeho miminkovské fotografie… Věřím, že každá maminka se snaží příchod mladšího sourozence pro dítě všemožně usnadnit a dělá to unikátně a individuálně dle potřeb svého dítěte.“ – Jana Růžičková, psychoterapeut
2. Staré fotky
Prohlédněte si se staršími dětmi jejich fotky z porodnice, z těhotenství. Povězte jim jejich porodní příběhy, jakou jste měli radost z jejich příchodu, jak přicházely návštěvy… Můžete se tak hezky připravit i na průběh šestinedělí.
3. Sourozenecké pohádky
Vyprávíte dětem vlastní příběhy? Začněte do nich vplétat i novou ségru nebo bráchu. Můžou to být jednoduché situace z hřiště nebo vycházky do lesa. Účelem je človíčka navnadit na všechny nové možnosti, které sourozenectví přinese.
4. Společná návštěva ultrazvuku a břichomluva
Už v průběhu těhotenství jsme začali s manželem mluvit zvýšeným hlasem „za bráchu“ a kluci si tak spolu mohli povídat. Pokračujeme v tom dodnes a má to úspěchy i v jiných rodinách. Už se ale těšíme, až mladší začne konečně pořádně mluvit sám.
Pochopení pro sourozence se dá trénovat břichomluvou nebo popisem pohybů dítěte v břiše. Věty jako „Bráchovi se teď asi děsně líbilo, jak jsi zpíval, cítila jsem kopání“ nebo „Ségra má v břiše škytavku, možná z toho, jak se tam smála, že tě zase slyší“ můžou sourozence přiblížit ještě před narozením.
5. Všechno narovinu
S těhotenstvím přirozeně můžou přijít i otázky „jak k tomu vlastně došlo“ nebo „jak se to mimino dostane z břicha“. I když jsme třeba ovlivnění přejatým studem z rodiny, věřím, že upřímnost a faktičnost je nejdůležitější. A že když se někdo ptá, je připravený slyšet odpověď. Snažíme se mluvit stručně, používat faktická označení, neuhýbat pohledem, neušklíbat se… Praxí se to zlepšuje. :-)
6. Pozor na moc časté hlídání
Autoři projektu Aha! Rodičovství varují před „tréningem“ hlídání různými lidmi. Nezvykejte dítě na separaci tím, že ho budete často nechávat s cizími lidmi. To ho jen traumatizuje – takhle schopnost vazby nefunguje. Cílem je vytvořit vztah s jedním člověkem, kterému bude důvěřovat a který ho dokáže zklidnit po dobu vaší nepřítomnosti. Pro mě je důležité, aby daný člověk uměl staršího pochovat, přijmout jeho pláč, byl empatický – a dopad odloučení se tak snížil na minimum. K babičce, která dítě nechá usínat samo s pláčem, bych ho nedala.
7. Co nejvíc kvalitního času s mámou a žádné velké změny
Užít si čas s mámou, ať je z čeho čerpat, když pak přijdou těžší dny. A vyvarovat se velkých změn – nový pokojíček, stěhování, odebrání dudlíku nebo jiné pro dítě těžké změny jsme se snažili s blížícím se porodem nedělat. Jedinou výjimkou byl odstav od kojení v 7. měsíci těhotenství, který jsem nakonec udělala raději dříve, aby ho neměl syn spojený přímo s narozením bráchy.
Blížící se porodnice a možná první větší separace
Ke konci těhotenství už stoupala nervozita, ale i poslední přípravy. Přestože jsem plánovala ambulantní porod a tedy brzký návrat z porodnice, byli jsme připraveni i na variantu plného pobytu. Co pomohlo?
Batůžek k babičce – dítě si ho samo sbalí, a tak má vedle vlastnoručně vybraných věcí aspoň nějaký pocit kontroly nad neznámou situací.
Mít co nejvíc na výběr – pocit kontroly nad vlastním životem je myslím důležitý pro každého, a tak se ho snažíme umožňovat, jak jen je to možné. Děti si tak mohou vybrat třeba z nabízených variant, kdo je bude hlídat, jak to bude probíhat, kde budou trávit společný čas nebo třeba i jak by si pak přály prožít první setkání s miminkem.
Usínání – děti nenecháváme usínat samy, a tak pro nás bylo důležité najít cestu, jak usnout i jinde a s někým jiným. Pomohl usínací plyšák a hlavně usínání s bezdrátovými sluchátky.
Usínání se sluchátky se nám hodí dodnes. I když vedle v posteli mladší brácha ještě žvatlá, starší je schopný s námi v klidu usnout. Můžeme tak být všichni spolu a nikdo se necítí odstrčený.
Psychoterapeut radí:
Když maminka odchází do porodnice, dítě se může cítit opuštěné. A pak už je vše jinak. Dítě, které mělo veškerou péči a lásku, je sesazeno z pomyslného trůnu. Má tedy tendenci očekávat a požadovat stejnou péči jako doposud. To však není možné. Každé dítě si projde při narození sourozence fází truchlení, fází, kdy se musí postupně smířit s tím, že situace se změnila. Jsou ale nástroje, kterými lze toto truchlení zmírnit:
Čas jen pro dítě – je vhodné, aby tatínek a zvláště maminka si našli pro dítě speciální čas. Může to být pravidelně, když miminko spinká, nebo když miminko někdo jiný pohlídá. Můžou společně něco podniknout, něco zažít, či si jen v klidu pohrát či popovídat. Nezapomínejme na fyzický kontakt. Mazlení, lechtání a další aktivity vyžadující společný fyzický kontakt dítě zklidňují a přinášejí větší pocit bezpečí.
Zapojení do péče o miminko – povzbuzujte dítě k pomoci při péči o miminko. Když ten šikovný bráška či sestřička podají plínku či namažou miminku bříško, bude mít více situaci pod kontrolou. Jakmile se dítě stává aktivním a samo si tu aktivitu zvolí, je vyhráno.
– Jana Růžičková, psychoterapeut
Velké setkání
Přišel den D a konečně se setkají! Ať je to doma nebo si pro sourozence přijede starší do porodnice, osvědčilo se nám:
Dárek od miminka – kluci si navzájem vyměnili při prvním setkání dárečky. K tomu se ještě po 14 měsících vracíme, teréňák od bráchy udělal dojem. :-)
Mámina náruč je při vítání prázdná pro staršího – snažili jsme se snížit žárlivost na minimum. Času na seznámení s miminkem bude pak tolik, ale tenhle moment je o znovushledání nás dvou.
Představení velkého bráchy – každého staršího sourozence je dobré miminku „představit“. Můžeme vyjmenovat, co na nich máme rádi, co je baví a co mohou miminko jednou naučit.
Dopis pro rodinu – žádost prarodičům a dalším návštěvám o to, co byste chtěli nebo nechtěli při prvním setkání.
Jak takový dopis může vypadat? Třeba takhle:
Milá rodino, příchod B se blíží a my bychom chtěli poprosit poprvé o pomoc se dvěma dětmi. Chceme snížit žárlení sourozenců na minimum a roli v tom hraje i vaše první návštěva.
1. Až přijdete, zkuste se prosím nejdřív věnovat A. Bude nadšený, že vás uvidí, a vděčný za plnou pozornost (od nás už jí mít tolik nebude). Až s ním strávíte trochu času, požádejte ho, jestli by vám představil B.
2. Je dost možné, že první pocity A budou smíšené. Nelekejte se, když by na otázku „jak se ti líbí brácha?“ odpověděl něco nečekaného. Jakoukoliv divnou odpověď hoďte za hlavu – asi bude chtít beztak mluvit jen o autech.
3. I pro nás je už teď těžké nekoukat na A jako na „velkého kluka“ – ale ve skutečnosti není. Zkuste na to myslet. Možná by teď chtěl být malý jako B.
4. Všechno máme a snažíme se mít doma málo věcí. Pokud byste neodolali a moc chtěli něco přinést, můžete vzít maličkost pro A, kterou si rozbalí a pohraje si s ní, až vy se budete konečně kochat miminkem.
Děkujeme! Moc si ceníme, že tu pro nás všichni jste. Máme vás rádi a těšíme se na vás, již brzy ve 4/5/6…
Už jsme všichni doma
Bonding, tedy kontakt kůže na kůži, nefunguje jen s matkou po porodu. „Experti na bonding tvrdí, že hlavičky miminek produkují feromony, které když nadechujeme, zamilováváme se a začínáme se cítit ochranitelsky.
Čím více se bude starší dítě mazlit s novým sourozencem, tím spíše mezi nimi vznikne lepší vztah,“ píší autoři Aha! Rodičovství.
Speciální čas. Každý den se snažíme mít s každým z dětí aspoň 20 minut jen s jedním rodičem a plnou pozornost – bez telefonu nebo spícího bráchy poblíž a čistě v dětské režii.
Očekávat kroky zpět. Je normální, že starší se možná na chvilku vrátí ve vývoji. Pomáhá mi brát to jako test důvěry a kvality našeho vztahu. „Dovolte mu být miminkem tak moc, jak si přeje, bez pocitů studu a viny. Dopřávejte mu spousty lásky a pozornosti navíc.“
Na dosah. Hodně u nás zafungovala možnost mít miminko stále nablízku – na zemi nebo v nízkém houpátku.
Podpora empatie. Je myslím klíčová ve všech fázích. „Asi se mu líbí, když…“, „tohle ho možná bolelo“, „teď potřebuje pochovat…“. Čím víc jsme na začátku pomáhali staršímu rozklíčovat reakce mladšího, tím víc je pak chápal sám a je na ně pak schopný i adekvátně odpovídat.
Neodpojit se. Občas je to fuška, obzvlášť s hormonálním koktejlem v krvi. Ale končím tím, co je v mých očích nejdůležitější. Neztratit napojení na starší dítě. Mazlit se, zůstat alespoň hlasem „ve spojení“ třeba i u kojení nebo krmení menšího. A být doma připraveni přijmout veškeré emoce. Nechat ho u sebe v náruči plakat tak dlouho, jak jen potřebuje a dokud sám nepřestane. Díky tomu získá kromě sourozence i jistotu, že ho sourozenec nepřipravil o to nejdůležitější.
„Přestože narození mladšího sourozence může být do jisté míry pro dítě frustrující, určitá míra frustrace je v životě pro každého z nás užitečná. Pokud dítě tuto situaci zvládne, posílí ho to a posune dále.“ – Jana Růžičková, psychoterapeut
Tipy od psychoterapeuta, jak v dalším období pracovat se sourozeneckou problematikou:
Spravedlnost nade vše – doporučuji vše rozdělovat na půl s co největší přesností. Když něco nejde rozdělit, raději to nedávat ani jednomu dítěti. Dále si děti velmi hlídají počty dárků pod stromečkem apod.
Maminčin oblíbenec – děti jsou na to citlivé a to, že budete mít více v oblibě druhého sourozence, může ohrozit jejich psychický a citový vývoj. Je to někdy těžké, ale doporučuji všem rodičům si tyto věci hlídat, přemýšlet o nich a naučit se rozumět svým citům a umět je pěstovat. Vídám to ve svém okolí a ve své psychologické praxi se často setkávám s dospělými klienty, na kterých méně lásky zanechalo velké šrámy.
