Právě čtete

Jak jsem přestala kouřit bez předsevzetí a proč to díky tomu šlo lehce

50386  
Sdílet: 

Jak jsem přestala kouřit bez předsevzetí a proč to díky tomu šlo lehce

Kouřila jsem vcelku dlouho a vcelku dost. Byla jsem regulérní kuřák, který se neutěšoval tím, že „na tom přece závislá nejsem“ a že „jde jen o psychickou závislost, to není problém“. Možná proto jsem měla o to větší obavy z toho, jak to bude, až se někdy rozhodnu přestat. A ačkoli mi myšlenka, že bych se na to kouření mohla třeba vybodnout, v minulosti proběhla hlavou víckrát, nikdy jsem to nebrala moc vážně. A možná to bylo dobře.

2. 1. 2019 7 min. čtení Michaela Pechanová
Jak jsem přestala kouřit bez předsevzetí a proč to díky tomu šlo lehce

Tento článek popisuje konkrétní osobní zkušenost s odvykáním kouření. Možností je více. Pokud vy sami chcete s kouřením přestat, zeptejte se svého lékaře na možnosti.

Teorie otevřených okýnek

Až předminulý podzim jsem totiž dostala pocit, že bych to mohla fakt udělat. Moje motivace najednou totiž byla jiná – kouření mě prostě přestávalo bavit.

Představa, že s tím seknu nadobro, mi najednou přišla jako perfektní plán, který by mohl i vyjít! Nevím přesně, čím to bylo, ale asi se mi otevřelo okýnko. O pomyslném okýnku, díky kterému můžete přestat kouřit a které se občas otevře a občas zase zavře, mi zpětně řekl jeden lékař (a bývalý kuřák). Může to souviset s tím, v jakém bodě v životě jste, jaké jsou momentální okolnosti, vaše momentální motivace… Vtip je ale v tom, že to okýnko se nám neotevře jen kvůli tomu, že je nový kalendářní rok.

Každý budoucí nekuřák by si podle mé lékařky měl najít aspoň dva důvody, proč on sám chce přestat.

Nejlepší začátek tak je přestat ve chvíli, kdy se rozhodnete. Hnedka. Bez odkládání na další týden, na další měsíc nebo na další rok. Pokud se vaše rozhodnutí neslučuje časově s nějakým pomyslným mezníkem, který vám připomínají časopisy, vaši blízcí nebo váš spořicí účet, počkejte si, až přijde lepší chvíle. A že určitě přijde brzy. Když si ušetříte nevydařený pokus, neztratíte motivaci a budete mít větší sebedůvěru, až s tím fakt seknete.

Přestat kouřit pod dohledem lékaře?

Právě moje obavy, že se mi to nepovede a že to budu zkoušet víckrát, mě přivedly drsnějšímu, leč okolím osvědčenému způsobu. Léky, které potlačují chuť na cigaretu a snižují potenciální abstinenční příznaky.

Nepřestanou kouřit za vás, ale trochu vám to usnadní. Rozhodnutá jsem se tedy objednala do centra pro léčbu závislosti na tabáku.

Jak je to s léky na odvykání kouření

Lék na bázi látky vareniklin se užívá zpravidla 3–6 měsíců, já osobně je brala jen 6 týdnů (hlavně kvůli vedlejším účinkům). Na rozdíl od ostatních léčiv na bázi nikotinu má toto prý až 4× vyšší úspěšnost. Kvůli výrazným nežádoucím účinkům není vareniklin doporučován třeba lidem se sklonem k depresím. Léky jsou dostupné na lékařský předpis a hradí si je pacient (s možným příspěvkem od zdravotní pojišťovny). Měsíčně stojí zhruba tolik, kolik by dal kuřák za cigarety.

Ve zkratce a laicky řečeno, lék, který jsem vyzkoušela, ovlivňuje biochemii mozku tak, aby mu cigarety postupně „přestaly chutnat“. Navíc by měl omezovat případné abstinenční příznaky.

Moje pobočka byla v pražské nemocnici a do parády si mě vzala adiktoložka – lékařka specializující se na závislosti. Stručně se mnou prošla anamnézu, mou kuřáckou historii a důvody, proč chci přestat. Každý by si měl prý na začátek stanovit minimálně dva důvody, proč si přeje odvykat. Když bude mít slabší chvilku, mají dodat sílu pokračovat dál.

Pak jsem vyplnila test, který odhaluje míru závislosti, a podle něj jsme probrali možnosti léčby. Ačkoli jsem podle testu byla na hraně závislosti, dohodly jsme se, že ty zmíněné, lehce dryácké tabletky zkusím.

Nakonec mi adiktoložka změřila podíl CO2 v plicích, což pro mě mělo sloužit jako motivace, jak se mé plíce čistí (a také jako ukazatel pro ni, jestli při dalších návštěvách nepodvádím s kouřením). Předepsala mi recept na léky, poučila mě o léčbě, domluvila si se mnou schůzku na další týden a popřála mi hodně štěstí.

Centrum pro odvykání kouření jsem navštívila ještě několikrát kvůli kontrolám (přibližně co dva týdny). Návštěvy mají několik důvodů: probrat, jak se pacientovi daří odvykat, podpořit ho, řešit případné nezdary, eventuálně upravit léčbu. V mém případě (u léčby vareniklinem) šlo i o předpis dalších léků a kontrolu, jak zvládám případné vedlejší účinky. Všechna místa, kde vám s odvykáním pomohou odborníci, najdete na www.slzt.cz/centra-lecby

Nekouříš, tak žvýkej

Na začátku léčby jsem si stanovila datum, kdy přestanu kouřit. Léky jsem začala brát hned další ráno a den D jsem si určila na osmý den léčby.

Už asi po třech dnech jsem měla pocit, že potřebuju kouřit míň, a pátý den mi každá cigareta už vyloženě nechutnala. Nevím, jestli to reálně mohlo mít tak rychlý nástup, anebo jsem si to jen vsugerovala. Každopádně když jsem se vzbudila šestý den, neměla jsem chuť, a tak jsem si už prostě nezapálila. A bylo to snazší, než jsem si myslela!

Tedy, nebylo to úplně pohádkové. První týden dva jsem na to, že už nekouřím, myslela snad co dvacet minut. Ne ani proto, že bych měla takovou chuť na cigaretu (ta koneckonců měla být potlačena léky), ale proto, že jsem nedokázala uvěřit tomu, že opravdu nekouřím. Tenhle fakt ve mně vzbuzoval ale určitou tenzi – nechtěla jsem zklamat sebe samu ani nic vysvětlovat okolí, které jsem už předtím upozornila, že „odteď nekouřím“. Myslím, že jsem denně vyžvýkala balíček žvýkaček (ještěže existuje tolik příchutí!), ale překonala jsem to. První týden. Druhý. Třetí. I měsíc. A pak už to šlo docela snadno.

Hlavní je přežít první měsíc a pomáhá vyhnout se spouštěčům

Za nejhorší období se většinou označují první čtyři týdny odvykání, kdy o sobě závislost dává hlasitě vědět.

Adiktoložka mi doporučila, abych se vyhnula všem situacím, které mám spojené s kouřením, například pití kávy. I když tohle nutné nebylo (a já se podobným situacím trochu masochisticky a odhodlaně vystavovala), pravda je, že jsem se zpočátku vyhýbala alkoholu. Zčásti proto, že víno a cigareta je pro kuřáka opravdu nerozlučná dvojka, a taky proto, že po dvou sklenkách zpravidla opadává stres… i odhodlání. Když jsem ale zvládla první vánoční večírek, dodalo mi to nekuřáckou sebedůvěru a věděla jsem, že to bude už v pohodě.

„Ale když přestanu kouřit, přiberu!“

Můj kolega při odvykání během měsíce přibral asi osm kilo, ale tolik čokolády a bonbonů nesnědl snad za celý život. O to taky často jde – konstantním mlsáním si kompenzujeme to, že do pusy už nedáváme cigarety. Když tedy do svého režimu přidáte pohyb, mlsání nahradíte třeba žvýkáním a nebudete se přecpávat, měli byste být v pohodě. Přechodně vám mohou pomoci i nikotinové náhražky, které snižují chuť k jídlu.

Po kritickém první měsíci se dá víc dohromady i tělo – lépe se mi spalo, dýchalo i soustředilo. A myšlenky na cigaretu byly čím dál občasnější. Odvykání mě začalo fakt bavit. Měla jsem radost z každého úspěšného týdne – z toho, že jsem obstála sama před sebou. Že jsem při kontrolách v centru pro odvykání kouření mohla adiktoložce říct, že se mi daří. Oddechla jsem si, že jsem nemusela slyšet zklamání svého okolí, že to se dalo čekat, anebo naopak, že zrovna u mě by si mysleli, že vydržím.

Bývalý kuřák vs. nekuřák


Kuřák, který nekouří, nikdy není nekuřák, je to jenom abstinující kuřák, říkali mi všichni. A měli pravdu. Moje stále stoupající nekuřácká sebedůvěra došla do bodu, kdy jsem si myslela, že dát si občas jednu k vínu mi neuškodí. Ale neměla jsem pravdu. Na občasnou cigaretu jsem pak myslela jako při odvykání. V nejlepším se má přestat, a tak už i já vím, že nic jako občasný bývalý kuřák neexistuje. Anebo neexistuje ve mně. A tak ho už radši nehledám.

Užívejte si to a odměňujte se

Můj osobní první mezník (kdy jsem si na začátku řekla, že se za něj odměním) byl čtvrtrok nekouření. Čtvrtrok ale u odvykání nezaručuje úspěch – to, že je člověk nekuřák, prý o sobě může říct nejdřív po půl roce abstinence.

Skvělé ale je, že nekouření vás bude příjemně překvapovat dostatečně dlouho, abyste ten půlrok nebo rok vydrželi. Výhody nekouření uvidíte časem ve spoustě situací, kdy vás kouření i třeba nevědomky omezovalo. Třeba když poprvé začne venku mrznout a vy nemusíte v tom nečasu na cigaretu. Když se protáhne pracovní schůzka o hodinu a vy jste nervózní maximálně tak z toho, že už vás nebaví tam sedět. Nebo když letíte na dovolenou a najednou vás vůbec nezajímá, jestli je na letišti kuřácký salonek.

Po více než roce tak můžu říct, že nekouřit je prostě bezva. A překvapivě to ani nebylo tak těžké, jak všichni říkají. Mohli byste si říct, že je škoda, že jsem na to nepřišla dřív, ale já nad tím takhle nepřemýšlím. Myslím, že jsem přestala přesně ve chvíli, kdy se mi konečně otevřelo to okýnko.

Pokud se vám článek líbil, mohlo by vás také zajímat
Další články