Článek na přání autorky zveřejňujeme anonymně.
Že žijete s manipulátorem vám většinou nedojde hned. Zdánlivě totiž není nic špatně, to jenom vy jste hrozná kráva. A on je skvělý – vždycky vám důkladně vysvětlí, co jste udělala blbě tentokrát, a odpustí vám. Máte nekonkrétní pocit, že takhle by to být nemělo, ale věříte, že je to celé vaše chyba.
Hodně z těch, kterým jejich blízký člověk dělá modřiny na duši, se chová podobně jako oběti „klasického“ domácího násilí. Několik z nich si hned na začátku uvědomí, co se děje, a odejdou. Ty ostatní zakrývají make-upem stopy po fackách, trvají na tom, že „spadly na schodech“, a hlavně samy sebe přesvědčují o tom, že je všechno úplně v pořádku.
Facku ale můžete aspoň pojmenovat. Stejně tak se dá popsat známými slovy, co přesně se děje: že žijete s agresivním, frustrovaným člověkem, který si na vás vybíjí vztek. To, co s vaší psychikou dělá manipulátor, se pojmenovává mnohem hůř. Já to teď zkusím, i když vím, že máte právo říct: „Ty jsi teda byla hloupá.“ Je to tak, byla jsem.
Manipulátor naučí partnera, aby o sobě neustále pochyboval
Když vám někdo, komu hodně důvěřujete, vysvětlí, že si něco myslíte a děláte špatně, nejspíš mu uvěříte a svoji „chybu“ zkusíte změnit. Zpětná vazba není sama o sobě zlá věc. Ovšem manipulátor ji zneužívá třemi způsoby.
- Zasahuje do vaší integrity, do toho, kdo jste a co jste zač. Máloco umí tak podkopnout sebevědomí jako když uvěříte tomu, že jste v něčem špatný člověk.
- Ke kritice nepřidá žádnou pomoc se změnou, podporu v tom, abyste se mohli zlepšit. Manipulátor prostě jenom sekne drápkem a nechá vás vykoupat se v pochybnostech sami o sobě.
- Drobné korekce opakuje tak často, až vás přesvědčí, že nestojíte za nic.
To je ta nejsilnější zbraň manipulátora: vaše důvěra, kterou k němu máte, a s tím související nedostatek kritického uvažování o tom, co vám říká.
Když jsme spolu začali bydlet, jako jednu z prvních věcí mi „můj manipulátor“ vysvětlil, že je úplně špatně, když je mi nepříjemné potkávat se s mnoha novými lidmi. Je to vlastně drobnost, a kdyby šlo jenom o to a pomohl mi se mezi lidmi cítit líp, bylo by to úplně v pořádku. Problém byl v tom, že ostrými slovy kritizoval součást mojí osobnosti a postupně mi vtloukl do hlavy, že kvůli tomu prostě nejsem dost dobrá.
Na takových drobnostech to často začíná. Jsou tak nenápadné a samy o sobě téměř neškodné, že si ani vy, ani okolí nemusí dlouhou dobu všimnout, jak špatný vliv mají, když se nahromadí.
Můj manipulátor to měl hodně jednoduché: odstěhovala jsem se za ním do jiného města, neměla jsem tam kamarády a vztahy s rodinou nebyly moc dobré už předtím. Díky tomu jeho slova nikdo nevyrovnával. A drobná kritika názorů, zvyků a chování se opakovala, až stokrát nic umořilo osla. Když už jsem o sobě pochybovala skoro ve všem, „naštěstí“ mi vysvětlil, že i když jsem úplně rozsypaná, on to se mnou nějak zvládne, a za to jsem mu byla vděčná. Jak byl hodný!
Manipulátor nesnese kritiku mířenou na něj
Umí sice ukázat na chyby, které ti druzí ani nemají, ale sám u sebe o žádných neví. Za ty špatné věci, co se mu dějí, totiž můžou ostatní. Manipulátor to umí živě popsat a dobře vysvětlit, takže mu nějakou dobu (já třeba docela dlouho) věříte, že za problémy v práci můžou kolegové, od zkoušky vyletěl, protože vyučující si na něj zasedl, a kamarádi ho nepozvali na grilovačku, protože ho před nimi někdo pomlouvá.
Jenomže ono je to stejné i ve vztahu. Pokud v něm něco nefunguje, manipulátor umí pojmenovat viníka: je to partner. Háček je v tom, že vždycky.
Pravda je, že můj manipulátor se mi jednou omluvil – když jsem se s ním chtěla rozejít, protože jsem přišla na jednu jeho aférku. Omlouval se tak dlouho, až jsem kývla, že to ještě zkusíme. Později mi vysvětlil, že mi byl nevěrný, protože byl nervózní z toho, jak si nejsem jistá naší plánovanou svatbou. Normální by bylo zaťukat si na čelo a sbalit mu kufry. Jenomže když po letech podsekávání sebevědomí věříte, že ty špatné věci jsou vaše chyba, dává vám takové vysvětlení naprostý smysl.
Manipulátor dokáže popírat snad i to, že svítí slunce, pokud potřebuje. Sebevědomý, nezávislý člověk mu na to řekne: „Ty jsi vůl, sluníčko svítí, měj se.“ Zdecimovaný manipulátorův partner se omluví, že kvůli němu vážně nesvítí.
Takže tady máme vztah dvou lidí: jeden věří, že je všechno jeho chyba, a druhý, že jeho chyba není nic.
Manipulátor tlačí partnera do věcí, které chce on
To, co jsem vám popsala, je základ k tomu, aby mohla přijít ta „opravdová manipulace“ – tedy že vás někdo dostane do situace, která vyhovuje jemu, ne vám. Zblblý partner už je v tu chvíli loutka, která žije v přesvědčení, že jeho manipulátor to s ní myslí dobře a že její vlastní názor je špatně. To je jeden způsob: manipulátor loutce vysvětlí, co si má myslet.
Například:
- M (manipulátor): Je ti skoro třicet. Měla bys mít dítě.
- L (loutka): Víš, já nevím, jestli se na to cítím…
- M: Měla bys.
- L: Když já…
- M: Měla bys.
Druhý způsob je menší nebo větší vydírání. Manipulátor umí vyvolat lítost nebo pocit viny. Situaci loutka napraví tak, že udělá to, co manipulátor nemusí ani říkat. Stačí naznačit.
Například:
- L: Přišel jsi až nad ránem. Bála jsem se o tebe.
- M: Já nechci chodit domů.
- L: Co se děje?
- M: Nedává mi to smysl. Nemáme dítě, nevím, proč bych měl chodit domů.
Pocit zodpovědnosti za to, že je mu zle – to je perfektní technika. Loutka se pak totiž „sama“ rozhodne udělat to, co manipulátor chce. Hlavně aby byl klid. Stejně je to její vina. V manipulaci neexistuje opravdová diskuse, taková, kde se partneři poslouchají navzájem a hledají způsob, jak najít společné řešení.
Manipulátor nechce, aby se jeho loutka vzpamatovala
Mistrovský kousek bylo přesvědčit mě, že jsem psychicky nemocná – další z důvodů, proč jsem o sobě pochybovala. Poslal mě k psychologovi, a když jsem se začala pomalu sbírat, prohlásil, že jsem po těch sezeních nějaká divná a že bych tam měla přestat chodit. Přestala jsem, protože jsem mu věřila, že ze mě psycholog dělá ještě většího blázna a že „tu moji nevyrovnanost radši zvládneme sami“.
Říká se, že manipulátor vás odřízne od přátel a od rodiny. Je to pravda. Dodneška si nejsem jistá, jestli to byl vědomý kalkul, nebo nějaký manipulátorský reflex, ale s jeho „pomocí“ trvalo několik let, než jsem si našla jiné kamarády než ty jeho (které mi pečlivě filtroval). Zlom, kdy jsem najednou začala trávit čas s lidmi, nad kterými neměl kontrolu, byl začátek konce našeho vztahu. Na tom se dokonce vzácně shodneme. :-)
Bylo to, jako když se v pohádce hroutí kouzlo zlé čarodějnice. Kolegové v nové práci se mnou sice moc neřešili můj vztah, ale brali mě takovou, jaká jsem, a naučili mě znova si věřit. A v tu chvíli jsem přestala kývat na to, co doma tvrdil můj tehdy už manžel.
Začalo peklo, hádky, nátlak, obviňování mých nových kamarádů, že na mě mají špatný vliv. Dokonce padl i zákaz vídat se s nimi, ale tomu už jsem v tu chvíli měla morálku se zasmát.
Pokud vás manipulátor dostane do vleku tím, že vám rozsype sebevědomí, pak nejlepší obrana (nebo prevence) je sebevědomí získat. Najednou na vás nemůže, protože už se manipulovat nenecháte.
Dostat se ze vztahu s manipulátorem není jednoduché
Náš poslední rozchod (tehdy už rozvod) byl jako absurdní divadlo. Ve zkratce nějak takhle:
- Já: Chci se rozvést.
- On: Nechceš.
- Já: Chci. Došlo mi, že každý chceme žít jinde a jinak.
- On: Ale ne. Chceme to přece oba stejně.
- Já: Přesvědčuješ mě, že to chci stejně jako ty. Ale podívej se, chci to jinak s dětmi, s penězi i s místem, kde žijeme.
- On: To není pravda. Chceš stejné věci jako já.
- Já: Víš co, to neřeš. Prostě se chci rozvést.
- On: Nechceš.
Pamatujete, jak jsem na začátku zmínila, že jsem se cítila zamčená ve vztahu, ze kterého bych chtěla ven, ale on mě vždycky ukecal? V prvních letech fungoval argument „Kam bys chodila, vždyť ty budeš mít s každým problémy. Já tě aspoň znám a jsem ochotný s tebou vydržet, i když jsi taková…“ Později už stačilo jenom: „Málo se snažíš.“
Manipulátoři se svých loutek vzdávají neradi a používají cokoli, co by mohlo fungovat. Třeba předstírání nemoci (vyvolá pocit viny, že byste odešli od někoho, kdo je na tom tak zle, zvlášť když onemocněl kvůli vám!), překroucení rozchodové situace (máte problémy kvůli vám, ale on vám chce dát ještě šanci) nebo dárky, sliby a velká gesta (byli byste hloupí opustit někoho tak úžasného). Po jednom z pokusů o rozchod můj manipulátor těžce onemocněl, pak mě pozval na dovolenou a tam mě velkolepě požádal o ruku. Jak z trapného filmu.
Odejít od manipulátora vyžaduje hodně psychické síly (té, kterou vám neustále bere) a pravděpodobně i obětování mnoha věcí. Jsem si jistá, že kdybychom měli děti, držel by mi nůž pod krkem, že mi je sebere, pokud odejdu. Je na vás, jestli jeho výhrůžkám uvěříte, nebo se jim dokážete bránit. Snadné to není.
Procházíte-li něčím podobným, naprosto upřímně přeju mnoho sil – ten boj je šílený. Od svojí psycholožky jsem pochopila, že se s manipulátorem dá i vyjít, pokud dokážete každou manipulaci otočit. Ale i na to se musíte nejdřív přestat nechat manipulovat a vydržet v tom. Na to jsem sílu neměla a rozhodla jsem se, že mi to za to nestojí.
Pokud si myslíte, že v něčem takovém se topí někdo, koho znáte, zkuste mu pomoct najít sebe samého. Nemá smysl mu vysvětlovat, jak je jeho manipulátorský partner hrozný, on to koneckonců asi v hloubi duše ví. Nejdřív ale potřebuje získat dost sil na to, aby dokázal říct: „Dost.“ A jediné, s čím mu opravdu můžete pomoct, je tu sílu najít.
Znaky manipulátora
- Hledá chyby na druhých a přesvědčuje je, aby se změnili podle toho, co říká on.
- Nevidí chyby u sebe a upřímně věří tomu, že za to špatné může někdo jiný.
- Popírá zřejmá fakta, pokud nesouhlasí s jeho viděním světa.
- V ostatních často vyvolává pocit viny.
- Vyčítá lidem, pokud změní názor.
- Svoji loutku oddělí od kamarádů a/nebo rodiny; v zásadě od kohokoli, kdo jí pomáhá být sebevědomá, a tím pádem na manipulátorovi nezávislá.
- Z jeho chování máte nepopsatelný pocit, že je to špatně. Ale dozvíte se, že si to buď nemáte myslet, nebo že je to chyba buď vaše, nebo někoho dalšího.
- Umí se zalíbit dárky, slovy a gesty, ale jenom pokud z toho má užitek.
- Komunikace s ním vás stojí spoustu energie.