Pro rodiče jsou tábory vítaným zajištěním péče o dítě a alespoň drobným vydechnutím v čase prázdnin, které často spíš než dovolenou připomínají strategické plánování menší firmy. Někde musela nastat chyba, když škola zavře na osm týdnů a zaměstnanci mají nárok na dovolenou jen na čtyři až pět. Dříve dětský tábor vyplnil většinu prázdnin.
První dětský tábor
Za zakladatele tábornictví se považuje Frederick W. Gunn, ředitel školy Gunnery School v Connecticutu. Tento milovník přírody a duší sportovec pro své žáky zorganizoval poprvé v létě 1861 delší výlet do amerických hor za účelem posílení těla při sportovních disciplínách i ducha při rozjímání. Nejprve se mohly zúčastnit pouze děti z Gunnerovy školy, ale časem se připojily i další a po celé Americe začaly vznikat tábory pro děti. Již dříve však někteří učitelé brali své třídy na vícedenní kempování v divoké přírodě.
Buď připraven!
Organizované trávení volného času v přírodě představil v Evropě britský voják Robert Baden-Powell. Úspěšný velitel jednotky v búrské válce (v Indii koncem 19. století) požádal po návratu anglického krále o uvolnění z vojenské služby, aby se mohl naplno věnovat skautské organizaci, kterou založil. V roce 1907 uspořádal první tábor na ostrově Brownsea pro dvacet chlapců z Londýna. Vybíral je napříč společenskými vrstvami, aby dokázal, že děti si spolu dokáží hrát bez ohledu na svůj původ či zázemí. Hry vymýšlel na základě tehdy oblíbeného díla Rudyarda Kiplinga Kniha džunglí. Sám si pečlivě dělal poznámky a po táboře je začal vydávat časopisecky a následně knižně. Skauting pro chlapce se stal okamžitým bestsellerem a inspiroval mnoho jedinců v různých zemích k založení skautského oddílu. Od té doby pořádal Robert Baden-Powell tábory pro chlapce pravidelně, a když se v roce 1909 na jednom objevila skupinka dívek a prohlásila se za skautky, založil dívčí skupinu.
Česká štafeta
Skauting zcela okouzlil Antonína Benjamina Svojsíka, učitele tělocviku z žižkovského reálného gymnázia a sokolského náčelníka. V roce 1911 navštívil skautský tábor v Anglii a nový přístup k výchově mládeže ho tak nadchl, že následující léto uspořádal první skautský tábor v Čechách – v lesích pod hradem Lipnice u Havlíčkova Brodu. Záhy vydal první příručku Základy junáctví, ale reakce veřejnosti byly dost rozporuplné.
Tábory však pravidelně pokračovaly, v letech 1916–17 se jich zúčastnil i básník Jiří Wolker, který si z nich psal zápisky, jež po jeho smrti vydal Antonín Benjamin Svojsík jako Skautský deník Jiřího Wolkera. Protože Svojsík neuspěl se začleněním vznikajících skautských skupin do Sokola, pojmenoval svou organizaci Junák. Od začátku totiž upozorňoval, že skauting není jen táboření v přírodě a tělovýchovná aktivita, ale komplexní výchova mladých lidí. Proškolení skautští vedoucí se tak vyznali nejen v přírodě, praktických dovednostech a nejrůznějších hrách, ale třeba i v astronomii.
Stanování před sto lety
Významným mezníkem bylo zbudování krajinkové podsady, vůbec první svého druhu na světě, kterou vymyslel další skautský nadšenec – ředitel pražské továrny Jan Půlkrábek – pro svůj tábor u Pelíškova mostu u Kácova. Na táboře M. Vejborného zároveň vznikla laťková konstrukce pro stan áčko, čímž se mohly odstranit dva střední kůly. V roce 1913 také proběhl první vodácký tábor, kde si skauti sami postavili pramici a vrátili se na ní z tábora do Prahy. Koncem září 1913 skauti uspořádali na Císařském ostrově tzv. Propagační tábor, na který se mohli přijít všichni zájemci podívat. Ukázka zřejmě zabrala, protože skauting se začal rozvíjet ještě rychleji. O dva roky později se u Živohoště konal první dívčí tábor.
Za první světové války i za první republiky se tábory objevovaly na různých místech v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Nejčastěji se jednalo o tábory junácké, sokolské osady nebo zotavovny okresních péčí o mládež, ale organizovali je i různé spolky, instituce, továrny, církve, politické strany nebo soukromí podnikatelé. Na tábor se tak dostaly i děti sociálně slabší. Ve 30. letech se také začaly objevovat tábory připravené, kam děti jen přijely a nemusely ho budovat na zelené louce, jak bylo do té doby běžné.
Pionýrský nástup
Nacisté tyto tábory vnímali jako podvratné skupiny a v roce 1940 K. H. Frank organizaci Junák zrušil. Postupně tak zanikly i ostatní tábory. Paralelně se však rozvíjely táborové aktivity v Rusku, kam v roce 1938 odjel na podívanou i Antonín Benjamin Svojsík, který se však po návratu roznemohl natolik, že zemřel. V roce 1925 tu byl založen tábor Artěk, který si kladl za cíl vychovat silné a odolné jedince a sloužil jako předobraz pionýrského hnutí. To se v Československu prosadilo po druhé světové válce a pod jeho hlavičkou tábory pro děti pokračovaly. Ostatní tábory buď zanikly, nebo se připojily k Pionýrské organizaci. Za socialismu se prosadilo táboření v chatičkách či ve stanech s podsadou na úkor spaní pod stanem a budování tábořiště.
Z pěti týdnů jeden
Hit posledních let – příměstský tábor, kde děti mají zajištěný celodenní program a spát chodí domů – by Antonín Benjamin Svojsík nejspíš nepochopil. Na začátku minulého století trval tábor zhruba čtyři až pět týdnů, což byla doba, během níž jej účastníci stihli vybudovat. Kolektivní hry se hrály jen ve volném čase, který zbyl po obstarání jídla a chodu tábora. S větší organizací programu se délka tábora postupně zkracovala, pionýrský trval tři až čtyři týdny, dnešním standardem bývá 14 dní, ale výjimkou nejsou ani týdenní pobyty. A co vy, trávili jste léto na táboře? A líbilo se vám to.
TIP: Pokud se chystáte poslat své dítě poprvé na tábor, zde přinášíme pár tipů, jak se na to připravit.
