Zjistila jsem, že typů postýlek je skoro stejně jako bezpečnostních parametrů a že nejde jen o výběr materiálu, ale i o její umístění a vybavení. Obrátila jsem se proto také na architekta a interiérového designéra Františka Sulzera, který mi poradil nejen jako odborník, ale hlavně jako zkušený tatínek dvou malých dětí.
Na co jsem se při pořizování postýlky zaměřila
Dětské postýlky podléhají přísným bezpečnostním předpisům, předně musí být označena evropskou normou ČSN EN 716-1. I přesto ale můžete narazit na takové, které vše potřebné nesplňují a mohly by být pro děťátko nebezpečné. Proto je potřeba myslet jak na stabilitu postýlky, tak i na materiál a nezávadnost barvy nebo laku, kterým je postýlka natřená. Dříve nebo později ji začne i váš drobeček „ochutnávat“.
MŮJ TIP: Pokud nemáte vyloženě prostoru nazbyt, je 120 × 60 cm ideální zlatou střední cestou a většině dětí vydrží pohodlně zhruba do 3 let.
„Osobně volím pro děti dřevěnou postýlku. Kov je studený a čalouněná postýlka nejde omývat.“ – František Sulzer, architekt a designér
Na Instagramu často vídám designové kulaté a oválné postýlky. Na první pohled jsou sice krásné, mají bohužel pár „ale“: Kvůli jejich tvaru z nich často miminko vyroste dříve než z těch klasických a za netradiční tvar si musí rodiče připlatit – na výrobu oválného tvaru z masivu je totiž potřeba průměrně 3× více dřeva (!) a navíc je dražší i atypická matrace.
Aby postýlka nějakou dobu vydržela, určitě by měla mít rošt, který se dá nastavit do více poloh podle věku dítěte:
- nejvyšší pro novorozence, kteří se zatím příliš nehýbou, takže nehrozí, že z postýlky vypadnou,
- nižší úroveň pro sedící miminka, která už se možná budou zkoušet přitahovat a stavět,
- nejnižší pak pro pohybující se batolata, která budou chtít z postýlky sama vylézat.
Stahovací bočnice, nebo vyjímatelné příčky?
Některé postýlky nabízí kombinaci obojího, většinou se ale rodiče musí rozhodnout „buď, anebo“. František je pro příčky: „Co se týká stahovacího boku a vyndavacích příček, tak volím příčky. U postýlky platí, že čím méně pohyblivých částí, tím lépe.“
Já jsem taky pro příčky. Umožňují lepší cirkulaci vzduchu a jsou praktičtější – vyndáním pár příček umožníme batoleti volný pohyb. Stahovací bočnice může být naopak fajn, pokud bychom chtěli mít postýlku přímo vedle své postele a usnadnit si tak noční kojení a péči.
Matrace je stejně důležitá jako postýlka samotná
Novorozená miminka prospí klidně i 16 hodin denně – netvrdím tedy, že všechna přímo v postýlce, a starší miminka často tráví v postýlce čas i v bdělém stavu. Určitě je proto dobré vybírat matraci stejně pečlivě jako postýlku, do které musí hezky pasovat.
Pro správnou oporu páteře se doporučuje vybrat středně tvrdou až tvrdší matraci, a to co nejprodyšnější, aby dobře odváděla vlhkost a vzduch mohl volně proudit. Mezi oblíbené materiály patří studená pěna a přírodní materiály jako kokos a pohanka.
Rozhodně se nedoporučuje matrace dědit. Bývají už často proležené nebo zdeformované, což by mohlo uškodit vývoji páteře vašeho drobečka, a ještě plné bakterií a plísní.
Pozor na vybavení postýlky!
Ne vše, co je krásné, je pro miminko bezpečné. Na sociálních sítích denně vídám fotky načančaných postýlek plných polštářků, ozdobných mantinelů, muchláčků a jiných doplňků. Pravdou je, že většina z těchto věcí nejen není potřeba, ale může být i nebezpečná.
5 doplňků do postýlky, které raději ani nekupovat
- Polštář: Kvůli správnému vývoji páteře se cca do 2 let dítěte nedoporučuje vůbec. Pod hlavičku bohatě postačí savá bavlněná plena.
- Peřinka: U peřinky hrozí, že si ji dítě omylem přetáhne přes hlavu nebo se do ní zamotá. Do 1 roku je nejlepší zavinovačka a spací pytel.
- Mantinel: Možná působí útulně, do postýlky se ale nedoporučuje dávat vůbec. Kromě toho, že brání proudění vzduchu, totiž hrozí, že se uvolní. Šňůrky a látka pak představují pro miminko velké riziko udušení. Bezpečnou alternativou je hnízdečko.
- Plyšáci a muchláčci: I když jsou roztomilí, do dětské postýlky v prvních měsících života nepatří – i u nich hrozí, že by mohli ucpat pusinku nebo nos. Starší děti s nimi mohou usínat, pro jistotu je ale lepší plyšáky po usnutí vyndat.
- Nebesa: Působí krásně, bezpečná bohužel nejsou. Miminko se do nich může nedopatřením zamotat a navíc jsou oázou pro prach, roztoče a pyly, které mohou mít negativní vliv na zdraví miminka.
MŮJ TIP: Osobně nedoporučuju nepropustný potah matrace. Není sice vyloženě nebezpečný, ale pogumovaná vrstva sice zabrání protečení kapaliny až na matraci, zároveň ji však neprodyšně „ucpe“ a zbaví ji tak jedné z jejích nejdůležitějších vlastností.
O kolečko, nebo postýlku víc
Kolečka mohou přijít vhod, pokud postýlku občas potřebujete posunout, například kvůli úklidu. Obecně by ale mělo mít děťátko postýlku stabilně na jednom místě, stejně jako to máme my dospělí. Pokud to dovolí prostor, může být fajn mít postýlek víc, třeba jako u Františka:
„U nás doma máme dvě postýlky – jedna je v pokojíčku, kde děti jen spí. Z obývacího pokoje se u nás doma stala herna s druhou postýlkou, odkládací.“
Rostoucí postýlka: praktická vychytávka, nebo slepá ulička?
Na trhu jsou i postýlky, které slibují, že dítěti vydrží od narození třeba až do školního věku. Většinou jsou to masivní kousky s úložným prostorem, které je později možné přestavět na větší lůžko. Pro někoho s menším interiérem a jasnou vizí o budoucnosti to určitě může být praktická volba.
Pro nás by ale například nebyla vhodná. Během 5 let jsme dětský pokoj přestavěli snad desetkrát a postýlek vystřídali několik. Většinou improvizujeme a kupujeme je z druhé ruky – u postýlek to na rozdíl od matrací totiž vůbec nevadí. František to měl doma podobně: „První syn spal po narození v menší postýlce od babičky, ve které jsem spal i já, když jsem byl malý. Když povyrostl, koupil jsem klasickou postýlku běžné velikosti a k tomu i kvalitní matraci. Později jsem si splnil otcovský sen a koupil jsem větší postel ve tvaru domečku z dřevěného masivu.“
Postýlku už mám, teď kam s ní?
Novorozenci by měli mít postýlku v ložnici u rodičů, větší miminka pak už přímo v dětském pokojíčku, a to na dobře větraném místě a ideálně ne přímo u topení. A ani u okna – jednak kvůli průvanu a také kvůli závěsům, které by na sebe mohlo dítě omylem strhnout. František k tomu ještě dodává: „Určitě bych nedával nad postýlku žádnou poličku – bojím se, aby z poličky do postýlky nic nespadlo.“
A rada na závěr? Postýlka je pro vaše děťátko, ne pro mimčo influencerky
Osobně se osvědčilo spíš než slepě následovat instagramové trendy vnímat potřeby svých dětí a své rodiny. Dcera má aktuálně větší dětskou kovovou postýlku, kterou si sama vybrala a kam si často zalezou s mladším bráškou a prohlížejí si knížky. Ale za rok budeme možná pořizovat palandu, kdo ví? ;-)
Udělejte radost vašim nejmenším
Výbavičku od oblečení, hraček až po nábytek do dětského pokoje najdete na Tchibo.cz
