První pomoc dětem: Se záchranářem o tom, co zvládnete sami a kdy je vhodné volat pomoc

Mladšímu z mých dvou dětí jsou dnes dva roky. A protože je to opravdu velmi živé dítě, které neustále někam padá, sahá, na co nemá, a sní vše, co mu přijde do ruky, rozhodla jsem se zjistit, co bych vlastně jako zodpovědná máma měla o první pomoci malým dětem vědět.

Obrátila jsem se proto přímo na profesionální záchranáře ze Záchranné služby hl. m. Prahy, konkrétně na vedoucího Vzdělávacího a výcvikového střediska, Mgr. Davida Peřana, DiS., se kterým jsme probrali například to, kdy volat linku 155, jak zabezpečit domácnost, nebo jak si správně vybrat kurz. O to, co jsem zjistila, se teď s vámi podělím.

Znáte zásady první pomoci pro dospělé?

Výborně! Od dětské se totiž příliš neliší. Základní principy první pomoci jsou pro všechny věkové kategorie stejné a rozdíly jsou zejména v tom, z jakých příčin některé potíže vznikají (např. u dospělých se častěji objevují problémy se srdcem).

Pokud tedy základy zdravovědy a první pomoci znáte, máte napůl vyhráno.

Nejčastěji vyjíždí záchranka k dětem kvůli drobným úrazům, naopak oživování a zástava dechu jsou poměrně vzácné.

Strach, že se mému dítěti stane smrtelná nehoda, zná snad každá máma – úplně iracionálně přijde nejpozději hned po porodu, a pokud můžu soudit podle maminek v okolí, nezmizí nikdy.

Mezi nejčastější důvody k výjezdům zdravotnické záchranné služby k dětem patří drobné úrazy, jako jsou zlomeniny, pády, úrazy hlavy apod. Pak jsou tu i děsivé situace jako stavy dušnosti (např. laryngitida), nebo onemocnění s vysokými teplotami, které mohou vést až k tzv. febrilním křečím.

„Poměrně běžné jsou bohužel také opařeniny, ke kterým často vysíláme i vrtulník.“

– Mgr. David Peřan, DiS., ZZS HMP

Základní principy první pomoci pro jednotlivé výše zmíněné příklady se můžeme dočíst v různých odborných publikacích. Každý úraz nebo nemoc se ale případ od případu trochu liší a hlavně – když to neřešíte denně, stejně informace spíš zapomenete, a když se něco stane, neumím si představit, že bych listovala učebnicí, co mám dělat právě teď. Když jde o zdraví dětí, nestyďte se rovnou volat na linku 155. Nikdy vás neodbydou, naopak.

155 je nejlepší vytočit vždy, pokud si s onemocněním nebo úrazem sami nevíte rady

Určit jednoduše a přehledně situace, kdy je 100% na místě volat na číslo 155, bohužel nelze, protože ve hře je vždy spousta různých faktorů. V podstatě by ale rodiče měli zavolat vždy, když sami nevědí, co si mají s úrazem nebo náhle vzniklou nemocí počít. Naopak rady, které vygooglíte, nemusí být vždycky správné. Na internetu totiž často najdeme místo odborných rad spíše domněnky nebo subjektivní zkušenosti někoho jiného založené na ojedinělých případech.

Situace, kdy je rozhodně na místě vytočit linku 155:

• závažné úrazy, jako jsou zlomeniny dlouhých kostí, nebo úrazy se silným krvácením
• stavy dušení a dušnosti
• poruchy vědomí, včetně pádů a úrazů hlavy, kdy došlo ke ztrátě vědomí

Samotné zavolání na linku 155 nemusí nutně znamenat výjezd sanitky

Na lince vám v první řadě poradí, jak dál postupovat. Ne vždycky hned posílají sanitku, často stačí, když poslouží jako „přítel na telefonu“.

Jaké informace je dobré mít připravené ve chvíli, kdy vytáčíte 155

1. Přesnou adresu (město, ulice, číslo popisné), včetně patra nebo přístupové cesty. Pokud se nacházíte mimo známé oblasti, můžete odeslat svoji přesnou polohu přes aplikaci Záchranka, která zároveň nabídne i volání na 155.
2. Ke komu voláte pomoc (celé jméno a věk).
3. Jaké jsou jeho aktuální obtíže.

Nechte se operátorkou vést a nikdy nezavěšujte jako první!

Co byste určitě měli vědět: pokud dojde u dítěte k zástavě srdce, je kromě masáže srdce nezbytné také dýchání

Nejdřív vás uklidním: děje se to opravdu vzácně.

Dítě přestane dýchat obvykle v důsledku nějakého úrazu nebo onemocnění. A na rozdíl od dospělého pacienta, kterému byste měli stlačovat hrudník, ale dýchat jen tehdy, pokud jste k tomu vyškoleni (to je aktuální doporučení záchranářů), je u dítěte potřeba stlačovat a dýchat. Bez toho jsou totiž následky mnohem vážnější než u dospělých.

Pokud se v takové situaci ocitnete, určitě ihned volejte na linku 155 a postupujte podle rad operátorů, kteří vám pomohou situaci zvládnout. Nebojte se, že komunikací s operátorem dojezd pomoci na místo jakkoliv zdržujete. Jakmile operátor zná Vaši přesnou adresu, sanitka je na cestě, nic se nezdržuje a vy můžete začít pomáhat.

V zásadě probíhá resuscitace dětí takto:

• Dítě položíme na záda na tvrdou podložku, nejlépe na zem nebo stůl.
• Mírně mu podložíme lopatky (např. složenou plenou) tak, aby byla hlava v rovině – tedy ani zakloněná, ani bradou na hrudníku.
• Teď je potřeba provést umělé vdechy, kdy dítěti svými ústy překryjeme nos i ústa a vdechneme objem vzduchu ze svých úst. Vdech by neměl být hluboký, stačí, pokud se dítěti mírně zvedne hrudník. Po provedení 5 vdechů dítě zkontrolujeme.
• Pokud nereaguje a nedýchá, je potřeba začít s oživováním –vždy 30 stlačení hrudníku a po nich 2 umělé vdechy.
• Stlačení provádíme uprostřed hrudníku, mezi prsními bradavkami, což je na „té placaté“ (hrudní) kosti. Stlačujeme dvěma prsty (ukazovák a prostředník), nebo dlaní jedné ruky do 1/3 hloubky hrudníku dítěte. (Nebojte se, zní to sice složitě, ale nezapomínejte, že po celou dobu s vámi bude na telefonu operátorka, která vás bude vést krok za krokem.)
• Takto pokračujeme, dokud nedorazí záchranná služba a dokud Vás nevystřídají „ruce za ruce“ záchranáři, případně dokud nezačne dítě reagovat – plakat, křičet.

Prevence platí i pro úrazy! Předejdete jim zabezpečením domácnosti

Pokud přemýšlíte nad tím, zda je váš byt pro dítě bezpečný, zkuste schválně tenhle malý pokus: klekněte si v každém pokoji na všechny 4 a projděte si byt po kolenou. Možná vás překvapí, co vše má vaše malé dítě v zorném úhlu a především v dosahu!

Konkrétně u nás doma tímhle testem neprošla spousta květináčů, které stály přímo na zemi a putovaly tak „o patro výš“. Kromě toho jsme také pečlivě probrali spodní police v otevřených knihovnách a odstranili z nich všechno, co by mohlo být pro dítě nebezpečné (nebo co nám je drahé).

Na co je dobré dát pozor, aby byl váš domov pro dítě co nejbezpečnější

• Na všechny elektrické zásuvky v dosahu dítěte pořiďte záslepky. Prodlužovačky dejte úplně mimo dosah – asi si umíte představit, jak je fajn za ně tahat a co se stane pak.
• Na ostré rohy a hrany nábytku nalepte ochranné lišty.
• Pečlivě schovejte všechny léky, čisticí prostředky nebo jakékoliv jiné nebezpečné látky. (A nikdy raději nepřelévejte čist_icí prostředky nebo chemikálie do PET lahví od vod a limonád, které by si dítě mohlo splést a napít se z nich.)
• Ideální je uklidit z dosahu dítěte i běžnou domácí drogerii, jako jsou šampóny, sprchové gely, holítka apod.
• Než dítě povyroste, vzdejte se raději ubrusů na jídelním stole. Právě u ubrusu totiž hrozí, že ho na sebe dítě stáhne a spolu s ním také horké nápoje nebo jídlo (tohle je mimochodem jeden z velmi častých důvodů, proč k dětem sanitka vyjíždí).
• Zjistěte si, co jsou zač vaše pokojové rostliny a těm jedovatým buď najděte nový domov, nebo je umístěte bezpečně mimo dosah dítěte.

V domácí lékárničce stačí mít základní vybavení

Většina drobných úrazů a poranění se dá zvládnout se základním vybavením, tedy obvazem, náplastmi s polštářkem i na cívce a dezinfekcí.

Pro strýčka příhodu se hodí mít doma navíc dětská antipyretika, tedy léky na snížení horečky (čípky nebo sirup), a také léky na alergii ‒antihistaminika ve formě kapek, která mohou rychle pomoci při projevech alergie.

Užitečné mohou být kurzy, vybírejte ale pečlivě

Kurzy první pomoci pro děti jsou skvělou možností, jak si doplnit znalosti a načerpat v oblasti zdravovědy určité sebevědomí. Na internetu se jich dnes dají najít mraky. Při výběru buďte ale opatrní a dejte přednost kurzu, který vyučuje profesionál, který má s první pomocí reálné zkušenosti.

„Správný kurz by měl vést zdravotnický pracovník, který první pomoci nejen rozumí, ale má i praktické zkušenosti s jejím poskytováním.“
– Mgr. David Peřan, DiS., ZZS HMP

Na kurzu byste se totiž měli nejenom dozvědět teoretické informace, ale především si první pomoc vyzkoušet v praxi, ideálně i se simulacemi reálně namaskovaných poranění. Právě praktická část kurzu je totiž to, co bude vám a vašemu dítěti v případě potřeby užitečné.

PS: Spoustu užitečných a opravdu relevantních informací ohledně první pomoci najdete přímo na stránkách Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.

Přečtěte si také: Pohádka k čištění zoubků a tipy od zubní hygienistky pro rodiče a děti